Taehyung

Svou lásku jsem potkal v prvním ročníku na vysoké škole. Na první pohled to pro mě byla nejkrásnější holka, jakou jsem kdy potkal a stále je.

Jenže jak už to tak bývá, nebyl jsem jediný, kdo si myslel, že je ta holka dokonalá.

Jeon Tzuyu už zlomila mnoho mužských srdcí. Poslední dva roky jsem ji viděl ve společnosti ne jednoho kluka. Každý o ní říká, že to střídá, jako ponožky, ale já si myslím, že jen hledá toho pravého.

Ve třetím ročníku seberu odvahu a už několik měsíců se jí pokouším dostat do podvědomí, když ji každý den pozdravím ve škole, aniž bychom se před tím někdy bavili.

Hyung si kvůli tomu ze mě dělá legraci. Obzvlášť, když to povýším na další level a začnu jí posílat dárky v podobě malých mléčných shaků nebo jen několika sladkostí.

Pokaždé na ně dám lísteček se vzkazem, aby měla krásný den, aby se víc usmívala, protože ji úsměv sluší nebo aby se jí dařilo ve škole.

Netrvalo dlouho a šli jsme společně na rande. Potom na další a další, až to došlo k muchlování v mém autě a následně celá škola věděla, že Kim Taehyung chodí s Jeon Tzuyu, nejkrásnější holkou na škole.

Nemohl jsem být šťastnější. Každý kluk mi ji záviděl a každá holka se snažila získat mou pozornost, aby měly takové štěstí, jako Tzuyu, ale já mám oči jen pro ni. Líbí se mi, jak se mi automaticky rozšíří úsměv, když je v mé společnosti. Její hnědé oči, které jsou upoutané jen ke mně.

„Jsi horší, než má sestra," utrousí ironicky Yoongi-hyung, když mě vidí, jak se rozhlížím po školní jídelně, kdy se k nám připojí Tzuyu.

„Proč?" ušklíbnu se, ale neodtrhnu oči ode dveří, abych ji náhodou neprošvihl.

„Protože ona je bláznivá puberťačka, co poskakuje na místě, kdykoli vidí pěkného kluka," opáčí. „Ty se teď chováš naprosto stejně."

Jen mu ukážu svůj oblíbený prostřední prst, než konečně zahlídnu Tzuyu a zamávám jí na pozdrav, aby si k nám přisedla. Dotáhne sebou i svého spolužáka Jimina, se kterým studuje na fakultě moderního tance. Yoongi na něj má crush ještě déle, než já na Tzuyu, ale nikdy to neřekne nahlas. Ani to nepřizná sám sobě, natož, aby Jimina pozval na rande.

„Ahojte," pozdraví nás zvesela Tzuyu a dá mi pusu na tvář. Uvolním jí místo vedle sebe na lavičce a obejmu ji kolem ramen. Postřehnu, jak se Jimin ušklíbne, ale usadí se vedle Yoongiho a vytáhne telefon z kapsy.

I Yoongi se na mě divně šklebí, ale nezajímá mě to, když mám vedle sebe Tzuyu.

„Měla ses dneska dobře?" zeptám se ji a ona se mi pohodlně uvelebí hlavou na rameni.

„Bylo i líp," opáčí a dlaní mi přejede po stehně. Trochu se pod tím dotekem napnu. Sice spolu chodíme už pár měsíců a neřekl bych, že bychom byli zrovna zdrženliví, co se týče doteků, ale postupem času, začínám být čím dál tím víc nadrženější, protože k sexu jsme ještě nedospěli.

Zkrátka mám chuť ji někde ohnout. Ale nechci to moc uspěchat. Taky bych chtěl, aby to bylo při správné situaci. Nějaká romantická chvíle.

„Dneska dostala výtku od trenéra, že dostatečně necvičí," vysvětlí mi Jimin její rozpoložení, tak ji pevněji obejmu kolem ramen.

„To bude dobrý, zlato," povím jemně. „Pokud chceš, můžu tě na tréninky navíc doprovázet. Nebo tě můžu vyzvedávat."

„Trenér by mě měl naučit tancovat ve svých hodinách. Ne, že budu muset ještě chodit dělat něco navíc," opáčí s odfrknutím, že Jimin převrátí očima a Yoongi na ni hledí s otevřenou pusou.

„Proč jsi mi neřekla, že se vrátil Jungkook?!" vyštěkne najednou Jimin na Tzuyu.

„A proč jo?" odsekne Tzuyu, že ji pohladím po paži, aby nebyla takto nepříjemná. A už vůbec ne na své přátele.

„Tzuyu, je to můj nejlepší kamarád!" okřikne ji Jimin. „Neviděl jsem ho rok a ty ses mi ani neuráčila zmínit, že se dneska vrátí."

„Kdyby byl tvůj nejlepší kamarád, napíše ti to snad sám ne?" odfrkne Tzuyu, že ji v tom musím dát za pravdu. Nejlepší kamarád by mu to sám napsal.

„Ty jsi vážně neuvěřitelná," potřese Jimin hlavou a začne ťukat do telefonu.

„Kdo je Jungkook?" zeptám se opatrně Tzuyu.

„Mladší bratr," opáčí s hořkostí v hlase. Alespoň tak poznám, že si nebudou moc blízcí. „Byl jeden rok v Americe v jedné taneční crew. Dneska se má vracet a všichni z toho dělají kdo ví, jakou vědu," zakoulí očima a zamračí se na Jimina, který jí nevěnuje pozornost.

Abych trochu zachránil situaci, odvedu řeč jinam. Pokusím se ostatní rozmluvit o nadcházejícím basketbalovém zápasu Yoongiho. Všichni máme v plánu ho jít podpořit, jen Tzuyu na tento zápas nemůže přijít, protože mají uvítací večeři s rodinou pro jejího bratra. Tím pádem i ruší naše rande, které se mělo konat po zápase.

Alespoň ji doprovodím na další přednášku, když se pak zbytek dne neuvidíme. Necháme tak Jimina s Yoongim samotné u stolu. Třeba se jejich vztah konečně trochu pohne.

„Vážně mě to zrušené rande mrzí, Tae," řekne mi smutně Tzuyu. „Celá rodina kolem příjezdu mého bratra neuvěřitelně vyvádí. Jako by snad něco dokázal."

„No tak, byl dlouho pryč?" nadhodím a pohladím Tzuyu po tváři.  „Rodině musel chybět. Tobě určitě taky. Do toho kina si můžeme zajít i příští týden. Až se ten rozruch u vás trochu uklidní."

Tzuyu trhaně přikývne a obejme mě kolem pasu. Líbí se mi, jak je drobná a hlavu mi zaboří do hrudi. Je to neuvěřitelně roztomilé.

„Pokud to bude moc velká otrava, můžeš mi celý večer psát," pousměju se, když ke mně zvedne svá krásná kukadla a lípnu jí pusu na špičku nosu.

„O to nejde," povzdychne si. „Jen... s Jungkookem jsme si jako děti byli blízcí. Nikdo nás od sebe nedokázal oddělit, jenže postupem času se to nějak roztrhlo. Ani nevím, proč. Jungkook najednou začal být nejdokonalejší osobou v rodině a naši se jím chlubí každému, kdo je dokáže poslouchat. Dokonalý Jungkook. Já jsem pro ně jen průměrná dcera."

„No ták," povzdychnu si a dám jí pramen černých vlasů za ucho. „Pro mě jsi nejdokonalejší na světě," povím jí jasně a nosem se otřu o její.

„Uvidíme se zítra na obědě?" zeptá se s vyšpulenými rty.

„Vyzvednu tě ve studiu," přikývnu.

Jungkook

Zhluboka si povzdechnu, když se víc zaměřím na budovu umělecké akademie v Soulu. Neměl jsem se podřizovat našim, abych navštěvoval stejnou školu, jako má sestra. Nemám nejmenší zájem o to, aby na mě každý den dohlížela.

V Americe mi má rodina chyběla, ale přesto jsem se nikdy necítil tak svobodně. Byl jsem tam sám sebou a nezáleželo mi na názoru jiných.

Tady už musí.

„Jungkookie!" zaslechnu křik svého jména a než se ohlídnu, mám kolem krku obmotaného svého nejlepšího kamaráda.

„Jimin-shi!" vykřiknu nadšeně a oba se zatočíme dokola. „Tak moc jsi mi chyběl hyung."

„Ty jsi mi řekl hyung," zaskuhrá dojatě a vezme mé tváře do dlaní. „Jsem poctěn," uchechtne se, ale hned na to mě praští pěstí do ramene. „Ale jsi ve městě už týden a já tě vidím až dneska," vytkne mi.

„Omlouvám se," opáčím. „Naši mi nedali pokoj a pořád kolem mě pobíhali. Taky jsem musel zařídit spoustu věcí, abychom spolu mohli být v ročníku."

„Budeme spolu?" povyskočí nadšeně, tak přikývnu. „To je pecka, brácho. Jako za starých časů. Poběž, musím ti představit spoustu lidí z tanečních hodin. Ti z tebe budou nadšení. A Hobi, znáš Jung Hoseoka? Taky byl rok v Americe, ale vrátil se, zrovna když ty jsi odjel. Říkal, že je to ta nejlepší zkušenost a..."

„Zpomal, Chime," zasměju se, když mě táhne do budovy školy a potřesu hlavou. „Musíš na mě pomalu. Ještě jsem se ani nestihl vzpamatovat z toho časového posunu, tak na mě buď hodný, ano?" našpulím rty a Jimin mě, se zakroucením očí, plácne prsty po tvářích.

„Pořád jsi roztomilý, jako když jsme byli děti," uchechtne se a chytí mě za ruku. „Alespoň tě provedu po škole. Když už jsi přeskočil první ročník."

Mám ohromnou radost, že jsem zase ve společnosti svého nejlepšího kámoše. Doprovodí mě do ředitelny, ukáže mi mou skříňku a taky budovu, kde budeme mít taneční hodiny.

Navíc mi do toho navykládá spoustu drbů, které se míhají školou. Například, že je moje sestra děvka.

„Proč mě to nepřekvapuje?" povzdechnu si útrpně. A s touto nálepkou jsem sem nastoupil.

„Není to tak, že by šukala na každém rohu," opraví se Jimin. „Jen se ráda chlubí tím, jak kolem ní kluci poskakují, jako nějací otroci. A když s tím přestanou, rychle je pošle k vodě. Teď je na řadě chudák Taehyung."

„Kdo?" zamumlám. „Její nový kluk?"

„Mhm," zamručí Jimin, když mě vede směrem k velké budově s tělocvičnou. Chce, abych se podíval na basketbalový zápas a taky mě seznámit s ostatními. Hlavně s Hoseokem. „Bohatý s luxusním autem. Pořád ji někam vozí. I na nákupy s kamarádkami. Yoongi mi nedávno říkal, že na ni údajně čekal tři hodiny v kavárně, protože byli domluvení na rande, ale ona na to zapomněla. A nezvedala mu mobil."

Zhluboka si povzdechnu a potřesu hlavou. Nechápu, co se to s Tzuyu stalo. Nikdy taková manipulátorka nebyla.

„Třeba mu to brzo dojde," opáčím a trhnu rameny, když vejdeme do přeplněné tělocvičny. „No páni."

Je tady hlava na hlavě. Kdo nenašel místo na tribuně, postává vedle ní. Už si říkám, že budeme muset s Jiminem být taky někde u kraje, ale on nás na jistotu vede do zadních řad tribun. Postřehnu tam dvě volná místa, které nám nejspíš hlídají jeho přátele.

„Vážení, tohle je Jungkook," představí mě teatrálně a ukáže na mě oběma rukama s dlaněmi vzhůru. „Ten, jak jsem o něm neustále mluvil."

„To jsem ti tak chyběl, hyung?" vysměju se mu a mávnu na ostatní.

„Jako bys nevěděl," mlaskne Jimin a předloktím se opře o mé rameno. „Tohle je Hoseok, Minho, Jae, Sana a Nayeon. Svou sestru pochopitelně znáš," zakoulí očima.

„Pojď ke mně, Jungkookie," zvolá nadšeně kluk s protáhlým obličejem a velice vřelým úsměvem. „Musíš mi vyprávět o turné v Americe. Já jsem se z něj vrátil loni, tak chci slyšet všechny historky," ještě víc protáhne úsměv, že neodolám a taky se usměju.

Hoseok, tak se jmenuje, mi vypráví jednu perlu za druhou, co všechno na turné celý ten rok vyváděli. Nejsem moc pozadu, protože i nám se stala spousta vtipných zážitků, stejně tak tragédií. Ale krotím se. Za mnou sedí má sestra a jak ji znám, všechno bedlivě poslouchá.

„Jungkooku, mlč už," přeruší mě uprostřed věty. Přesně, jak jsem čekal. „Přes to tvé mumlání nedokážu vnímat zápas."

Skloním hlavu do klína a pousměju se na Hoseoka.

„M-můžeme se někdy sejít p-po škole?" nadhodím šeptem směrem k němu. „P-popovídat si," kývnu hlavou a on mě přátelsky poplácá po rameni, že s tím souhlasí.

Oklepu se a narovnám v zádech. Začnu sledovat hru a všimnu si hráče jménem Yoongi. O tom mluvil Jimin. Jen jsem nevěděl, že se baví se sportovci. Obvykle se různé fakulty straní od těch jiných.

Líbí se mi ty vibrace kolem celého utkání. Celá škola je u vytržení a všichni neustále vykřikují Yoongiho jméno.

„Chápu to správně, že je Yoongi kapitán týmu?" zeptám se Jimina, který přikývne.

„Poslední dva roky dovedl naši školu k vítězství," opáčí. „Letos to nebude jiné."

„Můžete mlčet?" utrousí znovu má sestra.

„Raději pořádně fandi, jinak nechápu, co tady vůbec děláš," odsekne Jimin směrem k Tzuyu a na mě zakoulí očima. Dloubnu do něj loktem a zakroutím hlavou, aby ji moc neprovokoval.

Raději už mlčím a soustředím se na zápas. Yoongi mi přijde zajímavý. Má mentolovou barvu vlasů, takže ho jde na place snadno poznat. Taky se mi líbí, když si s každým plácne potom, co skóruje. I se studenty nebo fotografem s blond vlasy, který pochoduje po okraji a celý zápas dokumentuje.

Chvíli dokonce pozoruji i jeho. Přijde mi to nebezpečné, když se tam motá s tím foťákem v blízkosti hráčů s těžkým míčem. Ale taky mě zaujme jeho styl oblékání.

Nejen, že má drahý foťák, ale taky i značkové věci. Kolem zápěstí několik pletených náramků, prsteny a outfit od Celine. Jejich značku má napsanou na bílém tričku zastrkaném ve volných džínech.

A pak konečně zahlédnu jeho tvář.

Najednou mi v celém těle hučí výstražné signály spojené se vzrušením a nedostatkem vzduchu. Nikdy jsem neviděl krásnějšího kluka. Můj gay radar je doslova v pohotovosti.

Nedokážu od něj odtrhnout oči a pozoruji jen jeho. Dění ve hře mě přestalo zajímat. Sleduji každý jeho pohyb a pokaždé, když se usměje nad skórováním našeho týmu, moje srdce vynechá úder.

Všichni nadšeně vyskočí z laviček a poskakují na místě, když se rozezní zvuk, značící konec zápasu. Zmateně se rozhlédnu kolem sebe a s úsměvem zatleskám.

Trochu se povytáhnu na špičky, abych mohl znovu spatřit toho fotografa. Fotí celý tým, který nadšeně poskakuje v obětí. Dokonce si Yoongiho vyhodí na ramena.

Najednou se ten fotograf otočí naším směrem a zářivě se usměje. I kdyby se mi splnilo mé přání, vrátit se zpátky do Ameriky, teď mám další z důvodů, proč to nedělat.

Taehyung

Tzuyu je dneska protivná. Přestává mě bavit, jak si neustále stěžuje na svého bratra. Zkazila nám tím rande, že jsem to raději zabalil a řekl, že ji odvezu domů. Uprostřed nákupního centra.

Od té doby mlčí. Nejspíš jsem ji urazil, ale já mám taky svou hranici. Namísto toho, aby se se mnou odreagovala a přestala na něj myslet, tak nemluví o ničem jiném.

„Omlouvám se, Tae," vydechne zrovna ve chvíli, kdy zaparkuji před jejich domem. „Ale mohl bys mě alespoň trochu podpořit. Jako můj přítel chci, abys mě pochopil."

„Zlato, ale já tě chápu," povzdechnu si a opřu se do sedačky s rukou na volantu. „Jen si zbytečně přiděláváš starosti, když na to neustále myslíš. Je to přece tvůj bratr. Rok nebyl doma. Jasně, že z něj bude rodina chvíli unešená, ale ono se to přežene. Nemyslím si, že by to znamenalo, že by tě měli o to míň raději."

Tzuyu jen zakoulí očima a založí si paže na hrudi. To její chování dítěte je roztomilé, ale teď mi přijde, jako uražené dítě a to k ní vůbec nesedí.

„Máš hlad? Můžeš si dát s námi večeři. Táta se po tobě onehdy ptal," pobídne mě mile a dokonce se natáhne, aby mě pohladila po paži. „Alespoň uvidíš, že nepřeháním."

Nasupeně vystoupí z auta a já čelem praštím o volant. Zhluboka si povzdechnu a následuji ji do jejich rodinného domku.

Její rodiče jsou moc fajn. S jejím tátou jsme si padli hned do oka, protože se mu líbí má práce fotografa, kterou považuji za koníček. S matkou to bylo těžší, ale když jsem se nabídl, že pomůžu s úklidem, myslím, že jsem si ji omotal kolem prstu.

„Mami? Tati? Pozvala jsem Taehyunga na večeři," zvolá Tzuyu v předsíni, když si zouváme boty. Pomalu ji následuji až do jídelny, kde sedí pan a paní Jeonovi.

„Ahoj Tae," osloví mě nadšeně paní Jeon. „Pojď, posaď se. Donesu ti talíř. Dneska jsme s Jungkookem vařili jajang, věřili byste tomu? Ten můj kluk se dokonce v té Americe naučil vařit podle receptů. Máš rád jajang, Tae?"

Uctivě se ukloním a s Tzuyu se usadíme ke stolu. Naproti mně je prostřený ještě jeden talíř, takže hádám, že pro nejmladšího člena domácnosti.

Tzuyu se na mě výmluvně podívá, protože její rodiče zase spustili chválu na Jungkooka. Na jednu stranu mi na tom nepřijde nic špatného, ale na tu druhou, pokud tohle poslouchá denně, taky by mě to mrzelo.

„A kde vůbec je, ten náš pan dokonalý," utrousí Tzuyu kousavě.

„Tzuyu," ozve se její otec varovně.

„Šel si jen umýt ruce," usměje se její matka a postaví přede mě talíř. Znovu se jí ukloním a natáhnu se pro hůlky.

„Ah-oj," zaslechnu u dveří příjemný hlas, tak se ohlídnu. Pohled mi padne na kluka s černými vlasy a tmavýma očima. Ještě tmavšíma, než má jeho sestra.

Na malý moment se zarazím, když se vzájemně díváme do očí tomu druhému. Se svou sestrou si není ani trochu podobný a přitom zároveň je. Je stejně krásný, jako ona. Krásnější...

Potřesu zmateně hlavou a usměju se na něj.

„Ahoj," zakřením se. „Jsem Taehyung."

„J-o," vydechne zaraženě a jen na mě hledí.

„Jungkooku, co tam tak stojíš," pobídne ho jeho matka, že postřehnu, jak napjatě polkne. „Pojď si sednout, jinak to tvé jídlo vychladne."

Raději se taktně věnuji svému talíři, zatímco koutkem oka vidím, jak se Jungkook pomalu šourá k židli naproti mně. Naposledy se na něj podívám, abych se skutečně ujistil, že mě nešálí zrak a ten kluk je doopravdy tak krásný, jak jsem si všiml na první pohled.

Musím sebou trhnout, abych se vzpamatoval. Nikdy jsem si o žádném klukovi, nebo snad muži, nepomyslel, že by byl krásný. Maximálně, že se mi líbili jejich outfity. Nebo nějaký ten doplněk, ale krásný? To nikdy.

O to víc mě znervózňuje, když mnou lomcuje nějaký divný pocit v zádech. Cítím, jak mě Jungkook pozoruje a nechápu, proč mám najednou neuvěřitelné nutkání se na něj znovu podívat. A že něčemu takovému musím odolávat.

Proč mám výčitky svědomí, že se na něj chci dívat?

„No, tak Jungkooku," pronese pan Jeon, že sebou Jungkook trhne. „Když tě tedy nezajímají ženy, našel sis v Americe nějakého kluka?"

Hlava mi vystřelí směrem k němu a zaujatě si ho prohlídnu. Červenají mu tváře a ústy lapá po dechu. Jeho otec tohle nejspíš neměl prohlašovat přede mnou. Jungkook nevypadá, že by byl nadšený, že to vím.

„Nezajímá o ženy?" vykřikne zděšeně Tzuyu. „Jak to jako myslíš?"

„Jsem gay," odvětí Jungkook a koutkem oka se podívá na mě, než se zahledí Tzuyu do očí. „S našima jsem o tom dneska mluvil. Uvědomil jsem si to poměrně nedávno."

„Bože!" vydechne Tzuyu a promne si prsty čelo. „Nemůžeš mě ve škole takto ztrapňovat. To nejde."

„Přeháníš, zlato," pousměju se a chytím ji za ruku na stole. „Naopak si myslím, že je to super. Moc takto otevřených lidí není," trhnu rameny a na Jungkooka mrknu jedním okem. Ihned se zčervená a já stěží potlačím úsměv. Alespoň mi dává smysl, proč je tak zaražený. Nejspíš si o mě myslí to samé co já o něm.

O jeho sestře. Co jsem si myslel o jeho sestře.

„Děkuji, Tae," kývne na mě hlavou pan Jeon. „Taky si myslím, že je to normální. A myslím, že zrovna od Jungkooka bys nějakou ostudu očekávat neměla."

„Já... o tom stejně ještě nechci... nikomu moc říkat," pokračuje Jungkook. „Chtěl jsem o tom mluvit jen s vámi. Možná se s tím svěřím ještě pár přátelům, ale zatím bych tomu nepřikládal moc velkou váhu."

Paní Jeon pohladí Jungkooka po zádech a dokonce se usmívá. Takový coming-out by si zasloužilo každé dítě na světě.

„Neboj, já o tom s nikým mluvit nebudu," zakřením se. „Není to moje věc."

„Tak povídej, Jungkooku," pobídne ho jeho matka a já se znovu samovolně zakřením.

„Vidíš to?" sykne mi do ucha Tzuyu. „Tak přesně o tom mluvím. Jen Jungkook, Jungkook a zase Jungkook. A teď mi říkej, že přeháním."

Neřeknu jí, co si doopravdy myslím. Nějak mi celá večeře nepřišla divná. Ani jsem si nevšiml, že by mluvili pořád jen o Jungkookovi a jeho cestě v Americe. Naopak, paní Jeon se neustále obracela na mě a s jejím mužem jsem dobrou hodinu probíral správné nastavení světla, pro vytvoření dokonalé fotky.

Měl jsem za to, že Tzuyu přehání a taky jsem měl pravdu. Zkrátka mezi ní a Jungkookem existuje určitá sourozenecká rivalita. A ona to snáší nejhůř.

Budu muset vymyslet něco, abych ji od něj odpoutal. Když se více osamostatní a přestane být tatínkova holčička, brzo jí dojde, že jednala nerozvážně.

Jungkook

Jdu zrovna z tréninku do jídelny, když mě doběhnou Jimin s Hobim. Měl jsem za to, že půjdou s mou sestrou, namísto, aby se připojili ke mně. Nebo naopak, já jsem nechtěl být ve společnosti mé sestry.

Měl jsem našim říct, že si nepřeju, aby o mé homosexualitě věděla i Tzuyu. Možná už mě přestala shazovat, ale její pohrdavý pohled mluví za vše. Mám dojem, že jí její přítel srazil hřebínek, když před celou mou rodinou prohlásil, že mu má orientace přijde normální.

Její přítel.

Musím se nad tím ušklíbnout, protože nerozumím tomu, proč se tak nádherný kluk zahazuje s mou sestrou.

„Páni, já mám hlad," povzdechne si Hobi a přehodí mi paži okolo ramen. Už jsem si stačil zvyknout, že je Hoseok kontaktní typ člověka. Pořád se s někým objímá, nebo si s ním plácne, za dobře odvedenou práci.

Jimin mu přezdívá sluníčko a já nemůžu, než souhlasit. Dokonale se to k němu hodí.

„Proč jste nešli s Tzuyu?" nadhodím tiše a skloním hlavu. Co jsem stačil pochopit, má sestra se dostala vysoko ve společenském žebříčku školy. Jimin s ní pokaždé chodí na obědy, protože ho dostane ke stolu s basketbalisty.

„Protože dneska jdeme s tebou," opáčí Jimin a s úsměvem mě šťouchne do žeber. „Yoongi o mě beztak nejeví zájem, tak..."

„Yoongi?" vydechnu překvapeně a vytřeštím na Jimina oči.

„Kapitán Min Yoongi," pokračuje, jako by se nic nedělo. „Pokouším se ho sbalit už od prváku, ale nejspíš je hetero. Nevím," trhne rameny. „Někdy se mnou mluví, jako by mě chtěl pozvat na rande, ale potom zase hodí zpátečku. Akorát jsem z něj zmatený. A že se vzdám společnosti tvé sestry je taky výhoda."

„Takže... ty jsi..." polknu a cítím, jak mi rudnou tváře.

„Tobě to vadí Kookie?" zeptá se mě Jimin nervózně. „Já jen... není to tajemství. Dřív nebo později by ti to o mě někdo řekl."

„Ne!" vyhrknu rychle a potřesu hlavou. „Nevadí mi to v žádném případě," uchechtnu se nervózně a poškrábu se na zátylku. „Jen... víš, překvapilo mě, že nejsem jediný," trhnu rameny a kousnu se do rtu, když to Jiminovi dojde.

Radostně povyskočí na místě a skočí mi kolem krku. „To je super! Můžeme spolu hodnotit kluky."

„Počkej," zakřením se rozpaky. „O mě to zase neví nikdo a... kromě našich tedy. A nejspíš bych chtěl, aby to tak zůstalo. Chci se vyautovat postupně, chápeš? Jen... před přáteli."

„A možná nějakým hezkým klukem," nadhodí Hobi, že zčervenám a znovu trhnu rameny.

V tomto veselém rozpoložení vejdeme do jídelny školy a s kluky si necháme nabrat na tácy dnešní japchae. Chvilku nám trvá, než najdeme nějaký volný stůl, ale ani k němu nedojdeme.

„Jungkooku?" zavolá na mě ta nejméně pravděpodobná osoba, u které bych to čekal.

„Ou... ahoj... Taehyungu," vydechnu v rozpacích, když procházíme kolem jejich stolu. Stolu oblíbenců. „M-měj hezký den."

„No tak neblázni," zasměje se. „Pojďte si sednout k nám," pobídne nás a sám se posune, aby nám udělal místo. Stejně tak Yoongi, který zase sleduje Jimina, jako ostříž.

„T-to je dobrý," pokouším se vykroutit, protože sedět vedle něj jsou pro mě hotová muka. „M-my se nějak..."

„Umírám hlady," houkne Hobi a sedne si k okraji stolu. Mě a Jiminovi nezbude nic jiného, než se usadit k nim. Já vedle Taeho a Jimin Yoongiho.

Vytáhnu provizorní dřevěné hůlky a pokusím se rychle najíst, jenže to jde blbě, protože se mi třese ruka jen z Taeho přítomnosti.

Moc hezky voní a já jsem jako na jehlách, protože sedí hned vedle mě. Dotýkáme se rameny. Je to divné, když má na druhé straně ještě dost místa.

„Nejsi své sestře moc podobný," promluví Yoongi mým směrem. „Jsi mnohem hezčí."

Z jeho slov mi zaskočí jídlo, že se rozkašlu. Dám si ruku před pusu a pokouším se vzpamatovat. Jimin mi musí podat otevřenou láhev s vodou.

„Děkuji," ukloním se směrem k Yoongimu i Jiminovi a odkašlu si. Cítím, jak mi hoří tváře a slyším, jak se několik lidí u stolu zasměje na můj účet.

Znovu se pustím do jídla a tentokrát ho do sebe doslova hážu, protože chci být co nejrychleji pryč. Očima vybízím Jimina o pomoc, ale tomu je to ukradené. Stejně tak Hobimu, který spokojeně žvýká.

„A jak si zatím zvykáš na to, být zase doma?" zeptá se mě zaujatě Taehyung, že se na něj ohlídnu s otevřenou pusou. Podpírá si bradu dlaní a zase se usmívá. Ten úsměv by mu měli patentovat. Nikdy jsem nikoho krásnějšího neviděl.

Pod stolem do mě někdo kopne, že nadskočím leknutím a odkašlu si.

„No... jo. Zvykám si," vydechnu tiše a skloním hlavu k talíři. Všimnu si, jak se Jimin pousměje a natáhne ke mně ruku, aby mě pohladil po předloktí. Povzbudí mě tím, aniž by cokoli řekl.

Narovnám se v zádech a podívám se Taemu do očí.

„Celkem se mi stýská po jejich kuchyni. Korejské jídlo chutná jinak než tady. A hamburgery. I pizza. New Yorská pizza je nejlepší, jakou jsem kdy jedl," přitakám a rychle zase skloním hlavu.

„Já zbožňuju chicagské hot dogy," poví Taehyung na rovinu, že mi k němu znovu vystřelí hlava. „S Yoongim a ještě dalšími přáteli jsme byli loni v létě na takové tour po Americe," vysvětlí mi.

„Velká města a opravdu moc chození," vydechne Yoongi útrpně. „Doopravdy nejhorší nápad, jaký jsme kdy měli."

„Opravdu?" vyjeknu překvapeně a otočím se čelem k Taemu, že se dokonce trochu odtáhne, jak jsem ho svým činem překvapil. „A které město se vám líbilo nejvíc? Já všem říkám, že Seattle, ale nenechají si vymluvit Washington. Ten má tedy taky něco do sebe. A New York? To byla katastrofa. Nikdy jsem nikam nepřišel včas. Každý někam spěchal a tlačil se na ostatní a..."

„Nazdar!" vyštěkne za mnou má sestra, že se ihned skrčím a otočím čelem k Jiminovi. „Uhni," máchne na mě rukou, abych se odsunul, jenže sedím na okraji stolu.

„V pohodě zlato, sedni si sem," poví ji Tae a ukáže na místo po jeho pravé straně. Znovu se pustím do jídla a nejspíš to ani nedojím, protože mě přešla chuť.

„Brzdi s tím jídlem Kooku," vytkne mi, že okamžitě ztuhnu a opatrně odložím hůlky. „Zase budeš mít tlustá stehna a náš trenér není tak tolerantní, jako ten tvůj v Americe."

„Sklapni Tzuyu!" vyštěkne Jimin.

„Ne, má pravdu," opáčím a odsunu talíř s jídlem. „Co jsem přijel přibral jsem. Musím si zase hlídat jídelníček." Vstanu od stolu a kývnu na ostatní hlavou.

„Ty seš opravdu mrcha!" slyším za sebou ještě Jimina a normálně bych ho v tom zastavil, ale teď nemám náladu, bránit svou sestru nebo svého kamaráda.

Taehyung

„Jimine!" syknu tiše, když kolem mě projde u Yoongiho na párty a zatáhnu ho kousek stranou.

„Nazdar, Tae," ušklíbne se a založí si ruce na hrudi.

„Wow," uchechtnu se. „Ty mě nemáš rád, co?"

„Teď už moc ne," nadhodí nepříjemný obličej a nakloní hlavu na stranu. „Co mi chceš?"

„Teď by mě zajímalo, co jsem ti udělal," zamumlám a dám si ruce do kapes. „Ale víc mě zajímá, co víš o vztahu mezi Tzuyu a Jungkookem?"

„Pardon?" ohradí se. „Nechodíš náhodou s Tzuyu?"

„Jo, ale taky potřebuju vědět, na čem jsem, protože ona si na něj nepřestává stěžovat. Snažil jsem se ji nějak usměrnit, ale nedokážu s tím nic dělat, když vlastně nevím, proč je vůči svému bratrovi tak zahořklá."

Jimin na mě udiveně pozvedne obočí, ale já nehnu ani brvou. Nakonec si povzdechne a rozhlídne kolem, jestli nás někdo neposlouchá.

„Jako děti se zbožňovali," spustí pomalu a promne si nos mezi prsty. „Jungkook dělal všechno jako jeho sestra, jenže postupně jí začalo docházet, že je lepší než ona. Tak mu snižovala sebevědomí. Bohužel to na Jungkooka mělo opačný efekt, protože se začal ještě víc snažit. Na umělecké střední byl nejlepší v ročníku. Tzuyu ho nesnáší, protože je lepší než ona. Ale Jungkook ji pořád bere jako svůj vzor a chce být pořád jako ona. Což nechápu."

Zmateně nakrčím obočí a ramenem se opřu o zeď.

„Hustý co?" uchechtne se Jimin.

„Co?"

„Konečně otevřít oči," trhne rameny a chystá se k odchodu, ale zastavím ho.

„Pokud chceš dostat Yoongiho, musíš ho pozvat na rande ty. On se k tomu nikdy neodhodlá," řeknu mu ještě a všimnu si, jak se mu překvapeně rozšíří zorničky. Teprve potom ho nechám odejít.

Alespoň vím, jak bych s tím mohl Tzuyu pomoct. Stačí jí jen připomínat, že je jeho starší sestra a jako taková, by ho měla ve všem podporovat a být na něj pyšná, protože je to hlavně její zásluha, že je Jungkook takový, jaký je.

Pokud to správně podám, třeba by se té zášti mohla konečně zbavit a mé libido by vůči ní bylo zase v pořádku, protože od chvíle, co Jungkooka znám, mě Tzuyu akorát obtěžuje, namísto, abych se na ni těšil.

Tzuyu na mě mávne z obýváku, kde je v obklopení svých kamarádek, tak se na ni usměju a ukážu jen ke schodišti, že si odskočím nahoru do koupelny a hned se k ní připojím.

Dům je plný studentů z naší školy. Yoongiho basketbalový tým zase vyhrál zápas a náhodou to vyšlo na víkend, kdy jeho rodiče zmizeli z města, tak to spojil dohromady a pozval všechny přátele. Ti zase pozvali své kamarády, příbuzné a spolužáky. Pochopitelně se to rozkřiklo a nedivil bych se, kdyby se tady sešla jedna fakulta všech ročníků.

Vejdu do koupelny a pořádně si opláchnu obličej. Tzuyu je rozhodně komplikovaná osoba, ale přesto ji mám rád takovou, jaká je. Jenže...

Jenže.

Najednou mi v hlavě skáčou samé ale a já si nějak nedokážu přiznat, že už mi na ní nezáleží tolik, jak bych chtěl. Nebo, jak by mělo.

Dříve jsem snil o tom, až si najdeme chvilku jen pro sebe. Budeme sami, v posteli, nazí...

Teď se snažím ze všech sil, abychom o samotě nikdy nebyli.

Nevím. Měl bych našemu vztahu dát ještě nějakou šanci. Odhodlat se, že za to stojí a být zase ten nejdokonalejší pár na škole. Protože to jsme byli vždycky.

Vyjdu z koupelny, jenže do mě někdo vrazí a natlačí mě zpátky dovnitř.

„Rychle! Zabouchni!" vyštěkne po mě Jungkook, ale sám zavře dveře od koupelny a opře se o ně zády.

Zmateně nakrčím obočí a rozhlédnu se kolem sebe, jako bych potřeboval uchopit nějakou myšlenku, která mi nedochází.

Nejdivnější je, že tahle koupelna není z největších a... Jungkook mě doslova přišpendlil na pult s umyvadlem. Nejspíš mu ani nedochází, že je s ním někdo v místnosti, protože má zavřené oči a zhluboka oddechuje.

„Jsi v pořádku?" pokusím se promluvit jako první a on se na mě ihned podívá.

„A-ahoj," vydechne napjatě a vytřeští oči, když mu konečně dojde, že jsme si blízko. Moc blízko, na můj vkus. Cítím jeho příjemný parfém. „Moc se ti omlouvám, jen..." zasekne se a rukou si vjede do vlasů. Pokusí se trochu odsunout, blíž k toaletě, ale položím mu ruku na rameno, abych ho trochu uklidnil.

„V klidu, ano?" zakřením se a zhluboka se nadechnu, aby to po mě zopakoval, ale akorát se mi zamotá hlava. „Řekni mi, co se děje."

„Nic," trhne rameny a cukne pohledem. „Jen... jedna holka ze skupiny se mě už párkrát ptala, jestli bychom někdy něco... nepodnikli? Jako... rande? A já... no... nějak jí nedokážu říct, že není můj typ."

„Chápu," přikývnu vážněji. „Nechceš jí ublížit."

„Jo," trhne rameny. „Je... fajn. Jen je to..."

„Holka," doplním ho a on se mi konečně pořádně podívá do očí.

Najednou mi přejde mráz po zádech a vyrazí se mi dech. Mám pocit, jako bych se topil na dně oceánu a zároveň se vznáším na noční obloze plné hvězd. Takhle se mnou nikdy nikdo nezamával.

Až na kluka s nejkrásnějšíma očima, jaké jsem kdy viděl. Jsou... jsou prostě hezčí, jako od Tzuyu.

Dlaní se zapřu o dveře vedle Jungkookovy hlavy a znovu se zhluboka nadechnu, ale tentokrát proto, abych cíleně ucítil jeho vůni.

„Neměl bys jednodušší, kdybys jí řekl, jak to doopravdy cítíš?" nadhodím trochu vyčítavě. Jako bych ho obviňoval, že může za můj guláš v hlavě i srdci, ale je to jen moje vina.

„Tae?" vydechne tiše, že mě jeho dech zašimrá na tváři. „P-proč jsi... tak blízko?"

„Já nevím," opáčím s výdechem a pomalu se k němu skloním, abych ho políbil.

Nebrání se mi. Nechává mě, abych ty vábivé rty ochutnal a dokonce je pootevře, takže mezi ně snadno proklouznu jazykem.

Vybouchne ve mně ohňostroj. Hlava se mi točí do všech světových stran, ale přesto necítím žádnou lítost, výčitky ani hanbu, že podvádím jeho sestru.

Jungkook je vábivý démon, který o své moci nemá nejmenší tušení. Doslova si mě získal a já už nikdy nechci nic jiného na světě, než ho líbat.

Chytne mě za tričko na bocích, které pevně sevře. Já mu zapletu prsty do vlasů a pořádně si ho přitáhnu k sobě. Hluboce mu vsunu jazyk do úst a lačně si beru, co mi sám nabízí. I když poprvé to bylo bez jeho svolení.

„Počkej," vydechne mi do úst a tím nás od sebe oddělí, ale já po něm tak šíleně toužím, že se rty přesunu na jeho krk a skousnu kůži mezi zuby. „Ah... Tae... tohle nejde."

„Všechno jde," odvětím klidně a vyhoupnu si ho do náruče. Jungkook mi automaticky obmotá nohy kolem pasu a mě se zatmí před očima, když se rozkrokem přitisknu k jeho, plně vzrušeného.

„Tae," znovu vzdychne a já mu zatnu prsty do stehen. Neuvěřitelné, že mě dokáže vzrušit jen díky jeho zasténání.

Že mě on dokáže vzrušit.

Dlaněmi ho pohladím od stehen až k bokům, kde pohotově zajedu pod tričko. Nejsem jediný, kdo šíleně hoří touhou. Rty se pokusím dostat až k jeho klíční kosti, ale Jungkook, na rozdíl ode mě, má rozum.

„Tae, počkej," sykne a za vlasy mě od sebe odtáhne. Podívám se mu do očí a rozhodně v nich vidím neskutečný chtíč, který se odehrává i ve mně. „Chodíš s mou sestrou," řekne ta proklatá slova a jako by mě polil ledovou vodou.

Polknu a odtrhnu od něj oči, abych neviděl, jak někdo takto nádherný, mnou pohrdá. Jsem neuvěřitelný idiot. Vždycky jsem měl morální zásady a nikdy bych svou přítelkyni nepodvedl. A už vůbec ne s její bratrem. Doslova jsem se na něj vrhl, aniž bych přemýšlel. On mě donutil nemyslet na nikoho jiného.

Vyděsí mě, když mi dojde, že jsem mu nejspíš podlehl a to do takové míry, že musím přehodnotit svou sexuální orientaci. Opatrně ho pustím na podlahu a o kousek ustoupím.

A Jungkook mi uteče.

Rychle trhne dveřmi od koupelny a zabouchne je za sebou, jako by mu hořelo za patami.

Já se zaseknu v půlce slova, protože jsem nechtěl, aby odešel, ale neběžím za ním. Akorát zírám na zabouchnuté dveře s rukou před sebou, jak jsem ho chtěl zastavit a nestihl to.

Sevřu ji v pěst a dám si ji k čelu. Právě teď jsem neuvěřitelný idiot a blbec, že jsem něco takového provedl a zrovna Jungkookovi. Co si o mě pomyslí?

Jungkook

Pořád lapám po dechu, když scházím schody dolů velkého domu, ve kterém bydlí Yoongi. Nějak nedokážu pobrat, co se to do hajzlu stalo.

Taehyung mě políbil. Já... byl nadržený. Toužil po mě. Chtěl mě. Jen nechápu, proč?

„Jungkookie oppa," vykřikne Hyunji a obejme mě kolem krku. „Našla jsem tě. Kde jsi se mi schovával?"

„Teď mě prosím nech, Hyunji," řeknu přiškrceně a pokusím se ji odtrhnout od sebe.

„Co se děje?" zeptá se pomalu plačtivě a sešpulí rty, jen mě pořád drží. „Já myslela, že bychom se mohli... sblížit?"

„Hyunji, pusť mě!" okřiknu ji, že se po nás několik lidí ohlédne, ale konečně se mi povede ji přimět, aby mě pustila. „Teď doopravdy nemám náladu!"

„Co tady řveš?" utrhne se na mě i Tzuyu, že zakoulím očima. Postaví se za svou kamarádku s rukama v bok a povýšeně si mě měří. „Laskavě se uklidni, děláš mi jen ostudu."

„Ty mi vlez taky na záda!" zařvu i po ní. „Nechápu, kdy se z tebe stala taková povýšená kráva, ale ke mně si nic takového už dovolovat nebudeš!"

„Ty jsi v té Americe skutečně zdivočel, co?" odfrkne, že mě tím přiměje zakroutit očima. Nejhorší je, že na nás každý v místnosti zírá. Dokonce i Yoongi, který nás sem pozval. „Řekni, jsi pořád ten nevinný a sladký Jungkook, kterého všichni zbožňovali, nebo sis nechal šukat prdel od každého, kdo se nabídl?"

Šokovaně zalapám po dechu, že něco takového vypustila z úst. Málem se mi podlomí kolena nad bolestí v hrudi, protože i když je, jaká je, pořád je to moje sestra. Přece by mi tohle nikdy neudělala. Nikdy by všem neřekla, že je její bratr na kluky.

„Neztrácej s tou buznou čas, Hyunji," pokračuje dál a já vytřeštím oči. „Je akorát nechutn-"

„Tzuyu!" vykřikne někdo za mnou a ona se ihned zarazí, když kolem mě projde Taehyung a chytne ji za paži. „Tohle už přeháníš. Takhle se chováš ke svému mladšímu bratrovi?"

Už neslyším, co mu na to odpoví, protože se otočím na patě a odejdu z tohoto domu. Nechci být ve společnosti někoho, kdo o mě nestojí. A už vůbec nechci být v jednom domě se svou sestrou, která mi tohle provedla.

Vzít mi tu možnost mého coming-outu. Ponížit mě před mými spolužáky. Před Taehyungem.

Ani jeho nechci vidět. On a jeho dokonalá tvář mi akorát připomíná, jaký jsem buzerant a v očích ostatních nechutný. Nedokážu být jako Jimin, který kráčí hrdě po světě a nestydí se být tím, kým je. Já ještě nevím, kdo vlastně jsem a Tae je pokušitel.

Jdu po ulici plné luxusních domů, jestli někde nenarazím na autobusovou zastávku. Chci se jen zachumlat v posteli a spát. Najdu ji celkem rychle, ale k mé smůle, autobus odjel před deseti minutami a další jede až za hodinu.

Chvíli přemýšlím, že bych to zkusil pěšky, jenže jít sám v noci centrem města mi nepřijde moc bezpečné.

Vedle mě zastaví velké luxusní SUV a ve mně hrkne, jestli mě náhodou nechtějí unést. Rozhlédnu se vyděšeně kolem sebe, ale všude je klid a jsem tu jen já.

Okýnko spolujezdce se stáhne a já překvapeně vykulím oči na Taehyunga, který sedí za volantem.

„Chceš svést?" zeptá se mě a trochu se usměje, jenže sebou, při zvuku jeho hlasu, trhnu a odvrátím se.

„To je dobré. Za chvíli jede autobus," houknu a zahledím se na konec ulice, jako bych ho vyhlížel.

„Další jede za hodinu," poznamená a já svěsím ramena, že tuhle informaci ví. „Nastup, svezu tě."

„Říkám, že je to dobré," pronesu odměřeně, protože být s ním sám, v jeho autě, jako by mě vystavili před čokoládový dort v období, kdy držím dietu. „Nevadí mi počkat."

„Jungkooku?" pozvedne na mě obočí. „Nastup si. Prosím," dodá, že zavřu oči a zakloním hlavu, aby mi vyšší moc dodala sílu, nevrhnout se na přítele mé sestry.

Zhluboka si povzdechnu a otevřu dveře od spolujezdce. Nastoupím do auta a Tae se ihned rozjede. Nehraje mu tady žádné rádio, tak jedeme v úplné tichosti.

„Jak ti je?" zeptá se mě přímo, že se odvrátím k bočnímu okýnku.

„Co myslíš?" odseknu a založím si paže na hrudi. „Neměl by ses starat o mě, ale o svou holku. Do mě ti nic není."

„Je mi do tebe hodně, protože mi na tobě záleží," opáčí, že se prudce ohlédnu k jeho tváři. Trhne rameny a věnuje se řízení. „A žádnou holku nemám už... třináct minut," uchechtne se. „Měl jsi tam zůstat. Jen co jsem ji přede všemi řekl, že s ní končím, ostatní se do ní pustili. Ale nejvíc to rozsekal Yoongi, který konečně veřejně přiznal, že je na kluky. Byl opilý, ale vyznal se Jiminovi. Přišel jsi o to," ohlédne se na mě, ale já se rychle odvrátím, aby na mě nepoznal můj šokovaný pohled.

„D-děkuji," zamumlám tiše. „Že ses mě zastal. Nechtěl jsem ti zničit vztah."

„Ten skončil ve chvíli, kdy jsem si připustil, že tě chci líbat," odvětí a zhluboka si povzdechne.

Nějak nemám tušení, co mu na to mám říct. Sám jsem z toho pořád v šoku a celá ta událost mi rezonuje tělem, i když se stalo, to co se stalo s Tzuyu.

„Spěcháš domů?" zeptá se najednou Tae. „Rád bych ti ukázal jedno místo, kam jezdím přemýšlet."

„Nespěchám," opáčím a Tae se usměje. Najednou odbočí do jiné ulice, než kterou by se dostal k nám domů a míří pryč z města. Jedeme lesem a kolem nás je absolutní tma, ale Tae si je jistý v řízení. Nejspíš tudy nejede poprvé.

Odbočí k okraji útesu a zastaví na místě. Zatáhne ruční brzdu a vystoupí, kde se opře o kapotu auta lokty.

Pomalu vystoupím za ním a postavím se vedle něj. Chápu, proč mě sem chtěl vzít. Je tady dokonalý výhled na celý Soul. A noční Soul je jedno z nejhezčích měst, jaké jsem kdy viděl.

„Nemrzí mě, že jsem tě políbil," promluví Taehyung s očima upřenýma před sebe. Prudce se mi rozbuší srdce a překvapeně pootevřu ústa. „Jen mě mrzí, že to není oboustranné."

Trhnu sebou, když se na mě Tae ohlédne a sklopím hlavu ke svým botám. Kopnu do kamínku před sebou a znovu se narovnám, abych se zahleděl na město.

„Kdyby to nebylo oboustranné, bránil bych se víc," opáčím a skousnu si dolní ret. Odvrátím se na druhou stranu, než kde stojí Tae a poškrábu se na zátylku. „Jen... chodíš s mou sestrou. Chodil jsi," dodám. „Líbil ses mi ještě dřív, než jsem zjistil, že jsi její přítel," trhnu rameny a loupnu po něm očima.

Taehyung se usmívá a vypadá šťastně. „No a... můžu s tím něco udělat?" nadhodí, že překvapeně vykulím oči, když se postaví přímo přede mě.

„Tae," zakroutím hlavou a skloním ji. „Právě ses přede všemi rozešel s mou sestrou a chceš si začít se mnou jen pár minut poté?" pozvednu obočí a zahledím se mu do tváře. „Vždyť je to... ujeté."

„S tvou sestrou jsem nikdy nespal," odvětí a dlaněmi se zapře o kapotu auta podél mých boků. „Zase tak divné to nebude. Ale... jinak máš pravdu," povzdechne si. „Ujeté to bude, jenže... já se od tebe tak nějak nedokážu držet dál," dodá a skloní se k mé tváři, že cítím jeho dech.

„Proč mám pocit, že mě mučíš?" zamumlám tiše a očima těkám mezi jeho očima a rty, které jsou zatracené blízko.

„Řekni ne, a já tě prostě odvezu domů," opáčí a nakloní hlavu na stranu. „Jako by se nic nestalo."

„Ale stalo se to," pronesu tiše a za tričko si ho přitáhnu blíž, aby mě konečně políbil.

Je to jiné, ale zároveň stejné, jako polibek v koupelně. Tam jsem se držel přece jen trochu zpátky, ale teď se mu naplno oddávám a nechám ho, aby mě líbal.

Tae nelení. Chytne mě za zadek a zvedne si mě do náruče. Dokonce mě vysadí na kapotu svého auta, že se k němu musím sklonit, abychom se nerozpojili.

„Jsi moc sladký," zamumlá mi do rtů a usměje se.

„Měl by ses přestat usmívat," vytknu mu a on se zmateně odtáhne. Taky na mě pozvedne obočí. „Jinak se do tebe zamiluju ještě víc," dopovím upřímně a on rozšíří svůj úsměv, že mám pocit, že mě tím zabije.

Znovu se vrhne na mé rty a sundá mě z auta. Nepřestává mě líbat, když otevře zadní dveře a pomůže mi dovnitř. Položí mě přes všechny tři sedadla a skloní se nade mě.

Cítím jeho ruce, jak mě hladí po kůži na bocích i jak jazykem přejíždí po mém krku.

„Tae," zaskuhrám a na zádech mu stáhnu tričko, abych mu ho mohl přetáhnout přes hlavu.

„Chceš se mazlit polonahý?" zakření se, když mu ho sundám a odhodím na podlahu auta.

„Chci se mazlit kompletně bez oblečení."

Taehyung

Omráčeně ho sleduju, když mi tohle nabídne. Můj dlouhý řetízek s přívěškem mu leží na krku a nechávám se pohltit těmi nejkrásnějšími oči, jaké jsem kdy viděl.

Chci odmítnout, jenže zároveň nechci. Ne s tím chtíčem, který vůči němu cítím.

Polknu a odtrhnu se od něj. Těkám po celé jeho dokonalosti, které skrývá pod oblečením a přemýšlím, nakolik jsem schopný odolávat.

„Ty nechceš?" zeptá se mě, možná trochu ublíženě, ale zakroutím hlavou.

„Chci tě, ani netušíš jak," vydechnu a znovu polknu. „Jen... myslím, že jsem dostal strach. Bojím se, že ti nějak... ublížím."

„Nedělal bych něco, čím si nejsem jistý," opáčí a nakloní hlavu k rameni. „Věřím ti Tae."

Omráčeně po jeho slovech vydechnu a políbím ho. Chvíli se mazlíme tak, jak ležíme, ale postupně to začíná být neúnosné, proto vystoupím z auta a pomalu se před ním začnu svlékat.

Jungkook udělá to samé a to o poznání rychleji. Do auta nastoupím úplně nahý a zabouchnu dveře. Pohodlně se opřu do sedačky, zatímco Jungkook si klekne na kolena vedle mě a přisaje se mi ke krku.

Postupně se rty prolíbá až k hrudi a sevře mezi nimi mou bradavku, že trhaně syknu. Pořádně mi cukne v rozkroku, jak je to příjemné a on vezme můj penis do ruky.

„Do hajzlu!" vydechnu prudce a zakloním hlavu. Jenže to není nic v porovnání s tím, když mě vezme do úst.

Kompletně mě tím odrovná a já jen lapám po dechu. Myslím, že jsem se zbláznil. Nic lepšího jsem nikdy nezažil.

Zahledím se na něj, jak můj penis v pravidelných intervalech mizí v jeho puse a jednou rukou mu odhrnu vlasy z tváře. Druhou ho pohladím po zádech až k zadečku, který promnu v prstech.

Celý se napnu, když cítím, jak na mě přichází vrchol a Jungkook dokonce zrychlí pohyby hlavy. Hlasitě zasténám a pevně sevřu jeho půlku zadku, než mu nadzvednu hlavu a udělám se s pomocí jeho dlaně.

„Sakra," vydechnu omráčeně se zakloněnou hlavou a snažím se popadnout svůj dech. Pobídnu Jungkooka, aby si mi sedl obkročmo na klín a pohladím ho po stehnech. „Myslím, že pošlu dárkový koš tomu, kdo tě tohle naučil," uchechtnu se, zatímco Jungkook se zardí a jemně zakroutí hlavou.

„On... mě to nikdo nenaučil," zamumlá a konečky prstů mi udělá pár koleček na hrudi. „Já to... ještě nedělal," trhne rameny, že vytřeštím oči, jestli si ze mě dělá legraci. „Jen jsem... ti ho prostě vykouřil. Měl jsem na to chuť."

Obočí mi vyjede vysoko do čela, protože on si doopravdy nedělá legraci. Opravdu s nikým nikdy nic neměl.

„No," vydechnu a nafouknu tváře. „To jsme asi dva. Já zase nikdy nic neměl s klukem," uchechtnu se a pohladím ho po pažích. „Nejspíš bychom neměli pokra-"

„Tae," zakňučí a víc se mi natiskne na hruď. Taky se svým zadečkem otře o můj rozkrok a já se znovu vzruším. „Chci, abys to byl ty. Chci zažít ten pocit při milování a chci ho zažít s tebou."

„Mluv takhle dál, a zaručuju ti, že budu tvůj první a zároveň poslední," zavrčím a stáhnu si ho k polibku.

Nedám do toho srdce, protože jednou rukou se snažím dosáhnout do kaslíku mezi předními sedadly, kde ukrývám tajnou zásobu kondomů. Dlouho jsem je neměnil, tak snad nebudou prošlé. I když u Jungkooka mám jistotu, že rozhodně neotěhotní.

Najdu dva kondomy a jeden mu podám, aby mi ho nasadil. Druhý roztrhnu mezi zuby a navléknu si ho za dva prsty. Dám ruku mezi jeho nohy a jemně mu kondomem promasíruju vstup do zadečku.

„Taetae," zaskuhrá a prsty mi zatne do ramen. Skloním se rty k jeho bradavce a jazykem ho polaskám, že mi zaboří ruce do vlasů a přitáhne si mě blíž.

Pomalu do něj vsunu prsty obalené kondomem a zakroužím jimi. Zároveň se skloním k jeho druhé bradavce a olíznu ji.

„Přitlač prosím," vzdychne, tak víc zkroutím zápěstí, abych se do něj dostal hlouběji a skousnu mu kůži na hrudi. Nasaji ji mezi rty a vytvořím fialový flek nad bradavkou.

Konečky prstů zavadím o malinkatý hrbolek uvnitř něj a Jungkook se celý roztřese. Má překvapeně otevřené rty dokořán a jeho penis je celý napjatý.

Chytnu ho mezi prsty a začnu mu ho masturbovat. Zároveň masíruju ten hrbolek a on zasténá tak hlasitě, že mi jeho hlas rezonuje v uších. Neustále opakuje mé jméno a já přidám na tempu na jeho penise.

Netrvá dlouho a on se napne při vyvrcholení. Zahledím se mu do tváře a sám mám co dělat, abych se znovu neudělal, protože jsem nikdy nic krásnějšího neviděl.

Vytáhnu z něj prsty a svůj penis nasměruju mezi jeho půlky. Víc se svezu po sedačce, abych k němu měl lepší přístup a přiměju ho, aby se na mě pomaličku spustil.

Zarazí se, když v něm mám špičku, tak se nahnu k jeho krku a polaskám ho jazykem, aby se trochu uvolnil. Obejmu ho kolem pasu a dlaně položím na jeho ramena, abych ho trochu přiměl se pohnout, jinak zešílím.

„Uvolni se lásko," šeptnu mu do ucha, které následně skousnu. Rty se přesunu po jeho lícní kosti až k ústům a hladově ho políbím. „Jsi úchvatný," vzdychnu a Jungkook mě pomalu pohltí celého do sebe.

Šokovaně zalapám po dechu nad teplem jeho těla. Své ruce přesunu na jeho boky a přiměju ho na mě dosednout úplně. Je to neuvěřitelně opojné, když jsme spojeni v jednoho a vzájemně si hledíme do očí.

Jungkook mě obejme kolem krku a zakrouží boky, že mi z úst unikne sten. Propleteme se jazyky a on se pomalu nadzvedne a znovu dosedne.

„Sakra, ano!" zakřičí a pohyb několikrát zopakuje, než si najde příjemnou polohu a přidá na tempu. Podebere mou tvář do dlaně a přitiskne se rty na mé. Vzájemně si tak sténáme do úst.

Nedokážu popadnout dech ani myslet na nic jiného, než jak je Jungkook nádherný. A sex s ním je to nejdokonalejší, co jsem kdy zažil. Už nikdy nebudu toužit po ničem nebo po nikom jiném. Najednou se cítím plný.

Jungkook mě silně zatahá za vlasy, zatímco na mě tvrdě dosedá. Jeho roztomilá tvář i stydlivost najednou zmizeli, stejně jako moje srdce, které mi ukradl.

Jungkook nabírá na intenzitě přírazů a já cítím, jak mě znovu pohlcuje orgasmus. Stejně jako jeho. Víc se kolem mě stahuje a kouše mě do rtů.

Úplně ztratím pojem o světě, když na mě naposledy tvrdě dosedne a oba nás tak úspěšně dotáhne k orgasmu. Pevně ho objímám kolem pasu, zatímco on mě kolem krku, a zhluboka oddechujeme, nad intenzitou okamžiku.

Jungkook se čelem opře o mé a palcem mě pohladí po rtech. Zaryju mu prsty do lopatek a on mi odhrne upocené vlasy z čela. Okna na autě jsou orosená, protože jsem vytáhl klíčky ze zapalování a nenechal běžet alespoň klimatizaci.

Líbí se mi, jak si rozumíme i beze slov, protože neuvěřitelně toužím ho líbat a dát si další kolo. A on mi to splní.

Sundá mi naplněný kondom a sám se natáhne do přihrádky za sebou, aby mi nasadil nový. Položím ho na lopatky na sedadla a musí zaháknou jednu nohu o opěrku a druhou mi položí na rameno. Není to nejpohodlnější, hlavně když po každém mém přírazu narazí hlavou do dveří, ale jsme tak moc nenasytní, že nám je to fuk.

Tohohle se určitě nikdy nenabažím.

Jungkook

Po té nejlepší noci, kterou jsem kdy zažil, jsme se s Taem dohodli, že o nás nikomu neřekneme. Ani našim nejlepším přátelům. Bude to tak lepší, alespoň dokud se neuklidní Tzuyu a nenajde si dalšího přítele. Podle Jimina, to nebude trvat moc dlouho a bohužel má pravdu.

Ale ani tak jsme o nás s Taem nikomu neřekli.

Největší poprask stejně nastal, když se Yoongi a Jimin dali dohromady. Kapitán basketbalového týmu chodí s tím nejkrásnějším klukem na škole.

Přede všemi jsme byli s Taem kamarádi. Postupně jsme se přehoupli na nejlepší přátele, i když jen na oko. Po škole mě bral každý den na rande. Jeli jsme pokaždé na opačnou stranu města, kde jsme chodili do kaváren nebo herních center a trávili tam odpoledne. Taky jsme jednou odjeli na víkend z města na pláž.

Našim to nevadilo, protože si Taeho oblíbili, ale neměli radost, když jim Tzuyu nakecala, že ji Taehyung podvedl a nechce s ním nic mít.

Řekl jsem to jen tátovi, jak se to skutečně stalo a proč jsme teď s Taem každý den spolu. Že se mě zastal a jak se ke mně Tzuyu zachovala. Nechtěl jsem to udělat, jenže pro budoucnost mou i Taeho mi nic jiného nezbývalo, pokud bych ho jednou chtěl přivést domů, jako svého přítele.

Nemyslím si, že o tom naši s Tzuyu mluvili, ale už neměli proti Taemu předsudky a Tzuyu se hodně rychle vzpamatovala, protože si našla nějakého nového kluka. Spíše muže.

Je mu čtyřicet a má dvě děti. A spoustu peněz. Tzuyu je ještě nesnesitelnější než kdy dřív, ale zároveň není moc často doma, protože tráví čas u něj.

Už je to půl roku, co spolu chodíme, ale nikomu jsme o nás neřekli. Nějak se nám zalíbilo, že je ten druhý jeho osobní tajemství. Hlavně ty provokace a dvojsmyslné narážky, které nikomu nejdou na rozum, kromě nás dvou. Líbí se mi, že nikdo nemůže do naší soukromé bubliny, kterou jsme si vytvořili.

Sedím u jídelního stolu s našima a mou sestrou, když mi cinkne zpráva od Taeho.

Taetae: Řekl jsem to doma...

Taetae: Není to moc dobré.

„Mami? Tati? Nevadilo by, kdyby sem přijel můj přítel?" řeknu bez rozmyslu a kousnu se do jazyku, že jsem se tak blbě přeřekl. Měl jsem na mysli kamarád, ale...

„Ty máš kluka?" vydechne užasle máma, tak jen trhaně přikývnu, protože jsem to tak doopravdy řekl.

„Není na návštěvu trochu pozdě?" pozvedne na mě táta obočí, tak si zhluboka povzdechnu.

„Doma přiznal svou orientaci a napsal mi, že to moc nedopadlo," pronesu a rukou si vjedu do vlasů. Naši se po sobě podívají a táta mě pak poplácá po rameni.

„Tak mu napiš, že u nás může přespat," řekne mi na rovinu táta. „Rádi ho poznáme."

Rychle Taemu napíšu a máma začne vyzvídat. Pokouším se tomu vyhnout, jak jen to jde a dokonce začnu umývat nádobí ručně a ne ho skládat do myčky, abych to nemusel absolvovat.

Když se rozezní zvonek, proběhnu kolem nich až k hlavním dveřím, za kterými stojí Tae se slzami v očích. Stáhnu si ho do náruče a pevně obejmu, zatímco mi zaboří obličej do ohbí krku a vzlykne.

„Promiň, tohle trochu nezvládám," zamumlá, ale zakroutím hlavou a hladím ho po zádech. Zaslechnu za sebou hluk a poté zalapání po dechu, když našim konečně dojde, že to není nikdo jiný, než Taehyung.

„Ahoj Tae," usměje se moje máma a Tae se ode mě odtáhne. Taky se odvrátí, aby si rychle setřel slzy z tváří a zářivě se usměje, i když se šťastně necítí.

„Teto Sujung," ukloní se, ale ta k němu přistoupí a sevře ho v náruči.

„To bude dobré zlato," poví mu klidně a táta na mě pozvedne obočí. Jen trhnu rameny, protože to, co máme mezi sebou je naše věc a... prostě se to stalo.

„Takže ty chodíš teď s mým synem," rozezní se otcův zvučný hlas a Tae po mě těkne očima, zatímco já pevně semknu víčka k sobě, že jsem vůbec něco řekl. A to si dáváme pozor takovou dobu.

„Hyjune," osloví ho máma. „Nech si tu zpověď na jindy. Tae dneska nemá svůj den."

Táta zakoulí očima a spiklenecky na Taeho mrkne, že mu trochu cuknou koutky.

„No to si ze mě děláš prdel?!" vykřikne Tzuyu, když uvidí Taeho v naší předsíni, jak si zouvá boty. „To je ten spratek v posteli lepší, že jsi mě za něj vyměnil?"

„Tzuyu!" zděsí se máma a i tátovi se rozšíří zorničky.

„To bys ho do té postele musela nejprve dostat, aby to mohl přirovnat," odseknu naštvaně a založím si ruce na hrudi, zatímco hledím své setře do očí. „Ještě jedno slovo proti mému klukovi a začnu mluvit. To bys chtěla?"

Tzuyu pevně semkne rty k sobě, když jí dojde, že jí vyhrožuji jejím novým čtyřicetiletým přítelem, o kterém naši nemají nejmenší tušení. Neměli by radost.

„Jsem dospělá," podotkne s pozvednutou bradou. „Můžu si dělat co chci."

„Tak se tak začni chovat," odfrknu a chytím Taeho za ruku. „Máš hlad?"

„Ne, díky. Jedl jsem," vydechne a rukou si prohrábne vlasy.

„Tak si půjdeme lehnout," kývnu hlavou a projdeme kolem táty a Tzuyu.

„Ráno s tebou můžeme zajet za vašima a promluvit si s nimi o tom," nadhodí táta, kdy se s Taem vydáme do schodů.

„To je moc milé," přikývne Tae a já se na tátu vděčně usměju.

„Jungkooku, ustel si pak na pohovce," upozorní mě varovně máma.

„Nejsem dítě, vím jak se mám chovat pod střechou svých rodičů," zakřením se a s Taem vyběhneme schody do mého pokoje. Rozhodně nebudu spát na pohovce, když mám tak málo chvil, být s ním o samotě.

Zabouchnu za námi dveře a s Taem se svalíme do mé postele. Lehne si hlavou na mou hruď a jen mě objímá. Potřebuje to.

„Jsi ten nejúžasnější člověk na světě," řeknu mu tiše, zatímco ho vískám ve vlasech. „A moc tě miluju."

Tae ke mně zvedne své krásné oči a lehce se zasměje. „Taky tě moc miluju. Proto vím, že všechno bude v pořádku. Díky tobě."

....................

Ahojte :) zase taková romantika, ale mělo to být víc toxic. Nějak se mi to nepovedlo :D

Zatím se držím obstojně a pokouším se vymýšlet další povídky, ale už to nejde tak snadno jako dřív :) Je možné, že se chvíli setkáte s nepravidelností vydávání, tak doufám, že vám to moc nebude vadit. Mám celkem zahlcený duben a to ještě není v půlce, navíc mě čeká stěhování a už teď se na to netěším.

Držte mi palce a mějte se krásně :) Spring is here! :D

Vaše B 💚💜

9299 slov