Jimin

„Nevrť sebou," přikáže mi matka a znovu mě zatlačí do židle před toaletním stolkem. Ona a její posedlost dokonalostí.

Perfektní tvář, perfektní vlasy, perfektní hadry. Zapadnout mezi smetánku, ale hlavně vyčnívat z davu, aby si nás každý všiml.

Mě si všiml.

Znovu mi přejede štětečkem s pudrem po tváři, zatímco mi její komorná upraví mé stříbrně nabarvené vlasy. Z mé strany to byl protest proti dokonalosti, akorát se minul účinkem. Dle matky vypadám ještě lépe než s černými a rozhodně se mi povede zaujmout všechny ty chlápky, které otec pozval na dnešní večírek.

Jeho kolegové z práce, podřízení a dokonce i jeho důležitý obchodní partner. Matka si zavdala, že mě s ním seznámí a případně dohodí.

Jejím slovům, že je to ohromný fešák jen o pár let starší než já, neberu na vědomí. Matka má rozdílný vkus oproti mě a s velkou libostí přehání. Za fešáka bere i otcova kolegu, kterému je padesát. A když řekne, že je mi někdo věkově blízko, počítá do toho i sebe.

Doopravdy nemám chuť se seznamovat s někým, kdo by mi mohl dělat otce. Představa rande mi přijde až povrchní. Muzeum, golf, luxusní restaurace. Konverzace o pohybech na burze, konkurenčních obchodnících, kvalita trhu.

Všechno tohle znám. Otec o tom mluví každý den u společné večeře. Nejnudnější chvíle v mém životě, co si dokážu představit. A matka, i když tomu sama pořádně nerozumí, mu žere každé slovo. Cokoli otec řekne je posvátné.

„Určitě se mu budeš líbit," pronese matka, když se na mě zahledí skrz zrcadlo. Odolám nutkání se zašklebit, tak na sebe jen koukám. Na ten dokonale bezchybný make-up i upravené vlasy. Už mi jen chybí korunka na hlavě, abychom to mohli podtrhnout. Jako chovná klisna k prodeji.

„Proč mě s ním chcete seznámit?" zeptám se jí a snažím se znít zaujatě. Pochybuju, že se s ní někdy shodnu při výběru partnera.

„Pan Jeon je velice úspěšný mladý muž," poví mi skoro až zasněně. „Je to skvělá partie pro každého svobodného muže. Můžeme být rádi, že má stejnou orientaci, jako ty."

Zakoulím očima, čehož si matka všimne a přísně se na mě zadívá. Alespoň už znám jeho jméno. Vlastně bych ho znát měl, vzhledem k tomu, že je to otcův zaměstnavatel. Určitě o něm už několikrát mluvil. Myslím. Jenže jsem ho nevnímal.

„Pokud si tě dnes všimne, Yangovi se můžou jít zahrabat s jejich Jungwonem," zasměje se matka a já jen pevně semknu čelisti k sobě.

Jungwon je svým způsobem idiot. Věřím, že nebýt té rivality mezi našimi rodinami, mohli bychom být přátele, ale on to záškodnictví, vůči mně i mé rodině, převzal po svých rodičích. Nesnáší mě, aniž by k tomu měl důvod.

Nebo ho možná má, jen netuším jaký. Já proti němu osobně nic nemám.

„Jungwon je taky atraktivní," namítnu.

„Prosím tě," plácne mě matka hravě po rameni. „Všiml sis někdy, že má tetování? Jak nevkusné. Pan Jeon určitě netouží po takovém rebelovi, jako je on. Ne, bude chtít muže spořádaného, milého, okouzlujícího a hlavně se slušným a správným vychováním. Ještěže my tě vychovali dobře."

Kdybys jen věděla.

Zavrtím se na místě, když si vybavím své malé tetování na zadních stranách paží, kterých si naši nikdy nevšimli. To byl jeden z mých dalších vzdorů, ale nikdy jsem neměl odvahu, se s ním předvádět.

Pokud bude chtít pan Jeon někoho takového po svém boku, tak hodně štěstí. Akorát mě tím utvrzuje, že věkově bude více k nim, než ke mně.

„Madam? Hosté už se sjíždějí," poví jí Sal a máma se narovná v zádech a vystrčí hrudník.

„Půjdu je s tvým otcem přivítat," pronese matka. „Pořádně se uprav, Jimine, a nezapomeň, jen mírné elegantní zpoždění," mrkne ně mě a dá mi letmou pusu na tvář. Hlavně aby nezničila make-up.

O tom elegantním zpoždění jsem ji musel přemlouvat. Normálně bych stál s nimi u vchodu a všechny vřele vítal, jako správný syn hostitele, ale nechtělo se mi.

Matka mi to schválila jen z toho důvodu, že očekává, že předvedu větší povyk při svém příchodu do sálu.

Jen tam nenápadně proklouznu.

Sáhnu po telefonu a napíšu Yoongimu s Hobim, aby mi dali vědět, až ta šaškárna dole skončí. Yoongiho otec, pan Min, je jeden z nejlepších přátel mého otce. Yoongi je jako můj starší bratr a od doby, co se seznámil s Hobim na vysoké, beru stejně i jeho.

Oba mi do společného chatu pošlou chechtající emotikony a o půl hodiny později švédský stůl plný jídla se slovy od Hobiho, že až budu hledat Yoongiho, najdu ho tam.

Zhluboka se nadechnu a vyjdu ze svého pokoje. Z naší obrovské jídelny, kde matka takové večírky ráda pořádá, se ozývá velký šum lidí v kombinaci s orchestrem.

Proklouznu do jídelny bočním vchodem z kuchyně a se vší nenápadností se přikradu k Yoongimu a Hobim zezadu.

„Objednala matka něco dobrého?" houknu klidně, ale beztak Hobiho vyděsím. „Sorry," uchechtnu se a nechám se obejmout od Yoongiho.

„Vypadáš vyšperkovaně," podotkne a prohlídne si mě od hlavy k patě. „Máš rande? Nebo zásnuby?"

„Vtipné," ušklíbnu se, zatímco on se kření. Je obeznámen s mou situací, že mě matka chce představit nějakému páprdovi, a na rozdíl ode mě, se tím náramně baví.

„A kdepak je, tvůj budoucí choť?" pokračuje a rozhlédne se po sále.

„To bude támhle ten s knírkem," přidá se k němu i Hobi, že se na něj vyčítavě kouknu.

„Máš na mysli toho tlustého majitele IT firmy?" uchechtne se Yoongi.

„Tak proto je tak bledý," vydechne překvapeně Hobi.

„Vypadá, že nebyl několik... let, na slunci."

„Tak jako ty," zasadím protiúder a Hobi vyprskne nosem.

„To byl oprávněný dodatek," kývne uznale hlavou Yoongi. „Ale pořád nejsem ten, koho matka seznámí s kníračem."

„Nesnáším tě," zaskuhrám zoufale. „Spíš mi pomozte, aby mě celý večer nenašla."

„Nic by si nedovolila, kdyby tě viděla v něčí společnosti," promluví Hobi.

„Takže se od vás nehnu," rozhodnu jistě.

„Spíš nějakého muže, který s tebou okatě flirtuje," ujasní to a já vztekle vyšpulím rty.

„Kde je tvůj bratránek?" otočím se na Yoongiho. „Posledně mi dost pomohl, když jsem se ukrýval před tím idiotem Jaem."

„Dneska máš smůlu," uchechtne se. „Je tady se svým přítelem. Do teď nechápu, jak se takové opici, jako je on, povedlo sbalit nejkrásnějšího muže v Koreji."

„Namjoon taky není k zahození," zakoulím očima. „Ale aby sbalil Seokjina? Přeháníš. Ten se dokonce pohybuje ve vyšších kruzích než našich."

„Však se mi přijdeš omluvit, až na něj narazíš," trhne rameny, že vytřeštím oči.

„On si nedělá prdel," uchechtnu se a šťouchnu do Hobiho.

„Seokjin tady je taky s rodinou, nejen s Namjoonem," ozve se Hobi. „Je to snad něčí bratranec? Nebo bratr?" podívá se na Yoongiho s otázkou v očích, ale ten taky neví.

„A už to ví matka, že je tady taky?" zakřením se. „Docela by mě zajímalo, jak se bude tvářit, až na to přijde."

„Velice ji slušely ty rty v podobě leklé ryby na souši," vydechne zasněně Yoongi, že se rozesměju.

„A jsi v prdeli," uchechtne se Hobi a kývne bradou za mě. „Matka tě má v hledáčku."

„Tvoje nebo moje?" vyděsím se.

„Tvoje. Co by tady dělala moje matka?"

„Přišla mi popřát upřímnou soustrast," ušklíbnu se. „Mizím, kdyby něco, šel jsem pozdravit pár přátel."

Zaslechnu za sebou ještě matku, jak volá mé jméno, ale dokážu ji bez problému ignorovat a rychle se přesunu na druhou stranu sálu.

Nějak se mi daří se jí vyhýbat a dokonce narazím i na Namjoona s jeho novým přítelem. Yoongi doopravdy nekecal a já se tak seznámím se samotným Seokjinem. A dokonce mi pochválí i můj světlý oblek a barvu vlasů.

Málem se tetelím blahem před ním, ale vydrží mi to do doby, než ode mě odejdou na taneční parket.

Jenže moje matka mě opět najde. Rozhodnu se pro další kličkování a vyhýbání, ale moc daleko nedojdu. Vrazím do muže, trochu vyššího než jsem já a hlavně jednoho z těch mladších.

„Omlouvám se," řekne rychle a položí mi ruce na paže, kdybych náhodou padal. „Jste v pořádku?"

„Jo jasně," odseknu a zděšeně se podívám za sebe. Matka je na dohled a jediná záchrana by pro mě byla, kdybych doslova utekl do svého pokoje. Ale to by pak následovala několika hodinová přednáška s trestem, kdy bych musel jet na víkend k prarodičům do Busanu a dělat jim společnost.

Horší než večeře s otcem. Prarodiče mám rád, ale oni o práci nemluví jen při večeři. Jsou jí doslova posedlí od rána do večera.

Pak se zahledím na toho muže, s pěknýma očima, jak vypadá starostlivě, jestli se mi něco nestalo. A mě svitne nápad.

„Povídej si se mnou," vyhrknu rychle a chytím ho za předloktí.

„Pardon?"

„Konverzace!" vyštěknu. „Prostě... klidně jen předstírej, že si se mnou o něčem důležitém povídáš. Kývej hlavou a třeba se zasměj, že jsem řekl vtip. Cokoli!"

On se doopravdy usměje a několikrát kývne hlavou, ale spíš to bude tím, že se chovám, jako blázen. Je mi to jedno, pokud to odradí mou matku.

„Žena ve stříbrných šatech, jak daleko je od nás?" zeptám se tiše. On rychle koukne za mě přes mé rameno a pak se mi zahledí do očí.

„Pár metrů, proč?"

„Jen si nedá pokoj," syknu a frustrovaně zavřu oči.

„Tvá matka?" nadhodí, tak přikývnu. „Copak? Chce ti dohodit dceru nějakého vlivného podnikatele?" zasměje se.

„Hůř," pronesu otráveně. „Chce mi dohodit šéfa mého otce." To už ho zaujme a sjede mě od hlavy k patě, jako by snad nikdy neviděl gaye. „Dostanu tě do kuchyně na zákusky, které se budou podávat až za hodinu a pryč od všech lidí tady, když mi pomůžeš ji zaplašit."

„Ty nechceš, aby ti tvá matka domluvila rande s panem Jeonem?" uchechtne se.

„Bože, ty ho znáš taky?" zaskuhrám, div že nedupnu nohou.

„Jiminie," osloví mě matka za mými zády a já se na ni s úsměvem otočím.

„Matko, tady jsi," vyhrknu nadšeně. „Omlouvám se, vím, že toho máš dneska hodně, ale zrovna jsem tady potkal... starého známého," máchnu rukou a nechtěně toho muže praštím do obličeje dlaní. „Jen si na chvíli popovídáme a... pak si tě najdu."

„Aha?" pozvedne na mě obočí, jako by mi snad nevěřila. „Nikdy jsem ho u nás neviděla."

„Jo no... on... on..."

„Kook," sykne mi tiše do ucha.

„Chci říct, s Kookem se známe ze školy. Potom byl hodně dlouho v zahraničí. Na cestách. A tak, takže jistě chápeš, že mi má co vyprávět," kývám hlavou.

„Kook?" povytáhne matka obočí ještě výš do čela, že mě to bolí za ni.

„Jop," mlasknu. „Takže... najdu si tě," houknu a pobídnu Kooka, směrem ke dveřím do kuchyně. „Zrychli prosím, nebo nás bude pronásledovat."

Rychle zapadneme za dveře a sejdeme pár schodů dolů do kuchyně, kde je velký šrumec.

„Jimine," přivítá mě překvapeně Leila. Naše hlavní kuchařka. „Dneska jsi dorazil poměrně pozdě, na tvůj vkus," usměje se a pohladí mě po paži. Potom se ihned ukloní Kookovi vedle mě.

„Jo, ještě pořád si pamatuju na čtyřhodinnou přednášku na téma zodpovědnost a pokora vůči rodině, když jsem posledně zmizel moc brzo," povzdechnu si otráveně. „Máme dneska ty želatinové zákusky?"

„Pochopitelně," mrkne na mě jedním okem. „Posaďte se dozadu, všechno vám donesu."

„Neměli bychom se spíš vrátit?" nadhodí Kook, když si usednu ke stolu na druhé straně kuchyně v rohu, abychom nikomu nepřekáželi pod nohama.

„Teď jsme odtamtud konečně vypadli a ty by ses chtěl vracet?" pozvednu na něj obočí. „Dej mi alespoň půl hodinu, abych mohl načerpat energii a odhodlání, než půjdu matce na oči. A do jámy lvové," dodám tišeji, ale on mě zaslechne a dokonce se i zasměje, když se usadí naproti mně.

„To je pro tebe takové utrpění, seznámit se s šéfem tvého otce?" nadhodí, tak se ušklíbnu.

„Jsi jeho kamarád, nebo tak?" pokusím se zjistit.

„Něco takového," uchechtne se.

„Ono je to ve své podstatě jedno," pronesu jistě. „Se seznámením nemám problém, ale mám vžitý určitý zásadní fakt, který umí jen rodiče, a to, mě ztrapnit za každé situace to je možné," zasměju se. „Takže kdyby byl, čirou náhodou, pan Jeon velice sexy filantrop s osobním zájmem, najít si partnera, moc bych u něj neuspěl. A taky to matka přehání. Ve svém věku už nedokáže docenit obyčejné strasti i slasti ve vztazích."

„Mluvíš... o sexu?" zatváří se zmateně.

„Ne!" vyhrknu a rozesměju se. „I když ten by měl být taky důležitý, ale teď tím míním rande. První seznámení, spontánnost, nejistota, jestli to ten druhý cítí stejně a když je to vážné, tak ten strach ze seznámení s rodinou. Ne naopak."

„To dává smysl," podotkne. „Ale to stejné se ti může stát, i když tě s někým seznámí rodiče. Přece... to, že ti matka někoho dohodí neznamená, že ten druhý o to má zájem."

„Mluvíš, jako někdo, kdo tuto situaci nikdy nezažil."

„Rodiče nemám, vychovával mě starší bratr," opáčí, tak taktně kývnu hlavou.

„To mě mrzí," nakloním hlavu na stranu a upřeně se mu zahledím do očí. „Své rodiče miluju, ale někdy mě svými výhradami pro dokonalost štvou, že bych nejraději utekl."

„Říkal jsem, že mám staršího bratra?" zeptá se mě s ironickým úsměvem. „Slova typu, měl by sis někoho najít a usadit se, poslouchám třikrát denně."

„Takže tomu rozumíš," pozvednu dlaň a rozesměju se. „No jo vlastně. Omlouvám se za nezdvořilost. Jsem Jimin. Park Jimin."

„Kook. Jungkook," pronese a přimhouří na mě oči, když sevře mou dlaň.

„Víš, tady jde i o to, že moje matka ráda soutěží," povzdechnu si. „Nevím, jestli znáš rodinu Yangových, ale taky mají syna, co upřednostňuje muže ve vztahu a od té doby, co to moje matka ví, ráda jim předhazuje, že jsem ve všem lepší," potřesu hlavou. „Nejhorší je, že proti Jungwonovi nic nemám, ale on mě prostě nesnáší. Ne, že bych se mu divil."

„Jungwona znám," přikývne. „Pokoušel se mi... i panu Jeonovi, podlézat. Bylo to... nepříjemné."

„Chudák," povzdechnu si. „Dělá to jen proto, aby byl lepší než má rodina. A přitom se mu třeba nelíbí. Vůbec, kolik je panu Jeonovi let? Matka tvrdí, že je mi věkově blízko, ale to říkala i o otci Yoongiho."

„Znáš Min Yoongiho?" podiví se.

„Je to můj hyung," zakřením se. „Známe se od malička. Naši tátové jsou nejlepší přátele. Ty ho znáš odkud?"

„Namjoon?" nadhodí, tak přikývnu. „Ale nikdy jsme se nesetkali. Jen jsem o něm dost slyšel."

„Namjoon udělal celkem terno, když se mu povedlo sbalit Seokjina," zasměju se.

„Chceš znát tajemství?" promluví a nakloní se ke mně přes stůl. „Nikomu to neříkej, ale to Seokjin uháněl Namjoona."

„Ne, ne," otevřu šokovaně ústa.

„Fakt," zasměje se. „Namjoon celkem dost dlouho odolával, ale Jinovi každý nakonec podlehne."

„Jinovi?" pozvednu obočí.

„Starší bratr," trhne rameny, když se u nás objeví Leila s talířkem plným zákusků.

„Dáte si kávu?" zeptá se nás mile, tak pohlédnu na Kooka.

„Pokud by to nevadilo?" promluví opatrně a Leila ihned odběhne, aby mu vyhověla. „Musím říct, že jsem nikdy nebyl na takhle skvělé párty," mávne rukou do prostoru, že mě tím rozesměje.

„V tom případě bys mě měl vždycky vyhledat, pokud se na nějaké další budeš nudit," ponesu ležérně. „Za ty roky jsem dokázal najít hodně ukrytých míst v domech ostatních ze smetánky."

„Mám to chápat tak, že tyto společenské akce nemáš rád?"

„Nemám moc rád místnosti plné lidí," povím upřímně. „Je mi příjemnější, když jsem jen ve společnosti pár přátel. Nesnáším zdvořilosti a předstírání, že jsme někdo, kdo ve skutečnosti nejsme."

„A kdo jsi, Jimine?" zeptá se bez obalu.

„Jsem jen Jimin," zakřením se. „Obyčejný kluk, co vystudoval balet na umělecké škole, ale má přísné rodiče, takže se tím nemůže živit. Proto jen učím děti."

„Učíš balet?" udiví Kooka.

„A co děláš ty?" nakloním hlavu na stranu.

„Já... pracuju ve stejné firmě, jako tvůj otec," vydechne možná trochu rozpačitě.

„Tak proto znáš i pana Jeona," kývnu v porozumění. „Měl jsem za to, že kolegové mého otce jsou stejně staří, jako on."

„No... to je vlastně pravda," zasměje se Kook. „Ale nějaké výjimky se najdou," ukáže na sebe.

Nějak se nám stane, že se v kuchyni schováváme do konce večírku. Nikdo nás tady nehledá, ani neotravuje. Dokonce nechci, aby tento rozhovor skončil, jenže Kookovi vyzvání telefon, jak ho někdo nahání a bohužel se musí zvednout k odchodu.

Vyprovodím ho ke dveřím a nepřestávám se usmívat. Ani naši už nejsou v dohledu a celý dům utichl. Zvláštní, že si s ním tak dobře rozumím jen po pár hodinách konverzace a to jsem ho k ní prakticky donutil.

„Omlouvám se, že jsem tě tak zdržel," zamumlám a zhoupnu se na špičkách, když stojíme u hlavních dveří. Nějak nechci, aby ještě odešel a možná, jen maličko, doufám, že to nechce ani on.

„Abych byl k tobě upřímný, tak tohle byl jeden z těch nejlepších večírků, na kterých jsem kdy byl," řekne mi, že ještě víc tak prohloubím úsměv. Mám dojem, že mi i hoří tváře rozpaky a to se mi hodně dlouho nestalo. „Můžu tě pozvat na rande? Jen... ve dvou," uchechtne se.

„Doufal jsem, že se zeptáš," uculím se a on mi podá svůj telefon do kterého naťukám své číslo.

Přistoupí blíž ke mně, že se mi zadrhne dech a očekávám, že mě na rozloučenou políbí, ale on se jen skloní k mému uchu. Do nosu mě udeří jeho vůně a celý se vzrušením rozklepu.

„Dobrou noc."

Jungkook

Celé dny se nedokážu přestat usmívat. Všichni ve firmě na mě koukají, jako bych se zbláznil, což by nejspíš byla pravda, protože nejsem zrovna ten typ, co by se usmíval, jenže si nedokážu pomoct.

Mám před očima tvář Park Jimina. Jeho krásné oči i drzý jazyk. Znázorňuje všechno, co jsem u svého bývalého přítele postrádal a ještě spoustu vlastností navíc.

„Jungkooku? Tohle je potřeba podepsat," promluví na mě Namjoon a pod nos mi strčí další štos papírů. Podepisuju je, aniž bych to četl. Ještě jsem se neprobral z té úžasné noci s Jiminem. „Tohle taky," podá mi další. „A tady na mě převádíš celou svou firmu. A tady se vzdáváš orgánů v můj prospěch."

Všechno mu podepíšu a proberu se, až když mě praští těmi papíry po hlavě.

„Hele!" ohradím se.

„Co to s tebou je?" vyštěkne a usadí se do křesla naproti mého stolu. „Od víkendu jsi jako vyměněný. Co se stalo na tom večírku u Parkových, když jsi zmizel?"

Uhnu očima k prosklené stěně po mé levé straně a zády se opřu o opěradlo židle.

„Někoho jsem potkal," trhnu rameny.

„Zase někdo, kdo se ti chtěl vetřít do přízně?" pozvedne obočí. „Přece jsme o tom mluvili. Neměl by sis začínat nic s muži, jejichž rodiče u nás pracují."

„Já vím, ale... on tak nějak neví, že jsem šéfem jeho otce," ušklíbnu se a kouknu Namjoonovi do očí.

„Vysvětluj," pobídne mě, tak mu to řeknu.

„Moje příjmení nezná, Name a... mě se asi fakt líbí," zakřením se a promnu si čelo. „Celý den přemýšlím, že mu zavolám a pozvu ho na rande, ale nevím, jaký mám zaujmout postoj. Nechci mu lhát o tom kdo jsem, jenže zároveň..."

„Mu to nechceš říct," přikývne v porozumění. „Znám ho?"

„Park Jimin," řeknu mu a kývnu hlavou, když vytřeští oči.

„No, tak jemu bys neměl říkat, kdo jsi," uchechtne se. „Ale zároveň bys mu to říct měl, protože Jimin nemá rád, když se mu lže. Je hodně zatvrzelý. Zásadový."

„To jsem taky poznal," zakloním frustrovaně hlavu. „Vážně moc ho chci vzít někam na rande, jenže nevím, jak to udělat, abych se do toho ještě víc nezamotal."

Namjoon trhne rameny a nakloní hlavu na stranu. „A co mu to neříkat, ale ukázat?"

„Pardon?" nakrčím zmateně čelo.

„Jen mu to ukaž, kdo jsi," opáčí. „Ať na to přijde sám. Jimin je chytrý kluk, dojde mu kdo jsi a ty mu to nebudeš muset říkat."

„A pošle mě do háje, že jsem mu lhal," odfrknu.

„Tak ho donuť, aby se do tebe zamiloval," namítne. „Pak bude mít těžší, aby na tebe byl naštvaný."

„Tímhle mi moc nepomáháš," utrousím a zaskřípu podrážděně zuby.

„Neřekl jsem, že je to dobrý nápad," zasměje se a zvedne k odchodu. „Jimin je moc milý a taky velký romantik. Ale na rande bys ho měl vzít někam, kde to nebude čekat."

„A teď mi radíš, protože?" pozvednu na něj obočí.

„Nechtěl jsi snad poradit?" uchechtne se a odejde z mé kanceláře. Nijak zvlášť jsem o jeho radu nestál, ale stejně jí využiju. Alespoň částečně.

Napíšu Jiminovi a domluvím si s ním rande. Poprosím ho, jestli by na mě dneska nepočkal dole v hale. Jen mu ukážu, kdo jsem. Neřeknu mu to.

Zbytek dne se snažím soustředit na práci, ale nijak moc mi to nejde, protože se k mým myšlenkám na Jiminovu tvář, vloudila i představa dokonalého rande a že vlastně nemám tušení, kam bych ho měl vzít.

Šestá hodina přijde najednou strašně rychle, i když se mi celé dopoledne táhlo a já stále netuším, kam bych měl Jimina vzít. Nakonec mu ani nebudu muset říkat (nebo ukazovat), kdo jsem, protože mi dá košem, kvůli nepovedenému rande.

Svléknu se z košile a ze skříně vytáhnu svou oblíbenou koženou bundu. Nejednou se mi stalo, že jsem v kanceláři musel zůstat přes noc. Mám u sebe vždy náhradní oblečení a taky jsem si sem nechal udělat koupelnu. Kolikrát je to lepší, než jezdit domů.

Raději se kompletně převléknu z obleku a vezmu si i džíny a vysoké kožené boty.

Vyjdu ven z kanceláře a mé sekretářce vypadne huba z pantů.

„Mel," vyhrknu rychle a postavím se vedle jejího stolu. „Rande. Kam byste šla moc ráda na rande?"

„Pane Jeone," zalkne se a několikrát otevře ústa. „J-já myslela, že jste... no... na muže?"

„To pořád platí," vydechnu a zakoulím očima. „Mám rande, jen netuším, kam ho vzít."

„Uf," vydechne úlevou a dokonce se i zasměje, že se ušklíbnu. „Pardon, jen... já jsem vdaná a... vyděsil jste mě svou otázkou," máchne rukou a pak si ji přiloží na srdce. „No... je to těžké. První rande? Tak třeba restaurace? Kino?"

„Co ta nová pouť?" ozve se za mnou můj bratr Jin, že se na něj vyděšeně ohlídnu. „Na první rande mi to přijde... nevšední," zakření se, že mu málem skočím kolem krku.

„Brácho ty jsi... génius," vyhrknu a dám mu pusu na čelo. „Pozdravuj Namjoona a mějte hezký večer," mávnu na něj rukou a rozběhnu se k výtahu.

„To mi ani neřekneš, s kým na to rande jdeš?" zakřičí za mnou, ale jen na něj mávnu a s telefonem v ruce vlezu do výtahu.

Rychle si vyhledám, kde se ta pouť nachází, abych nás tam mohl bez problému dovést. Normálně mě vozí řidič, ale teď má týden dovolenou a já jel do práce sám. V mém novém Aston Martinu.

Jimin na mě čeká v hale a já se na chvíli zarazím, jak moc mu to sluší. Když se na mě usměje, mám co dělat, abych k němu vůbec došel.

„Ahoj, Kookie," pozdraví mě a nejde nevidět, že má radost, že mě vidí.

„Ahoj, Jimine," vydechnu přidušeně a sjedu ho od hlavy k patě. „Moc ti to sluší," pronesu a nabídnu mu ruku, abychom mohli vyjít ven z budovy.

„No, neřekl jsi mi, kam mě vezmeš, tak jsem musel volit něco... neutrálního," zakření se a volnou dlaní mě pohladí po rameni. Tu druhou má se mnou propletenou. Má na sobě volné plátěné kalhoty, triko s krátkým pasem a džínovou bundu. V tomto ohozu, bych ho mohl vzít naprosto kamkoli a zastínil by i ženu v plesových šatech.

„Přijel jsi autem?"

„Ne, přivezl mě náš řidič, ale tomu neuvěříš," zasměje se. „Matka mi vtrhla do pokoje, když jsem se chystal na rande s tebou, tak jsem se jí omluvil, že mě mrzí, že to s panem Jeonem nevyšlo, ale že jsi mě pozval na rande ty. A ona byla štěstím bez sebe, že přikázala řidiči, aby mě za tebou odvezl," potřese hlavou. „Takže... jestli někdy dojde na seznámení s rodiči, nebudeš muset být nervózní."

„Jestli někdy dojde?" pozvednu obočí. „Chápu to správně, že se musím hodně snažit, aby k tomu někdy došlo?"

„Jop," mlaskne a znovu se krásně usměje.

Dojdeme k mému autu na parkovišti a já jen doufám, že neuvidí tu ceduli u země s mým jménem. Naštěstí ne, protože se dívá na mě.

„Tak co máme dneska v plánu?" nadhodí, ale jen se zákeřně zakřením a zakroutím hlavou. „Neřekneš mi to?"

„Bude to netradiční. Jiné," kývnu hlavou. „Vlastně to ani nebyl můj nápad. Poradil mi to hyung, ale určitě se ti to bude líbit."

„Takže ti mám dát body dolů za kreativitu?" pohlédne na mě, když vyjedeme z parkoviště.

„Budeš mě známkovat?" zasměju se, ale on nadšeně přikývne. „No tak dobře. V tom případě, ty máš body za vzhled."

„A ty jsi teď na nule, protože body za vzhled odečetla tvá nedostatečná kreativita," podotkne přímo.

„Beru na vědomí," zakřením se a Jimin se natáhne k rádiu, aby nám pustil hudbu. Díky čemuž o něm zjistím, co má rád. A v muzice se tedy opravdu neshodneme, protože jeho výběr je naprostá katastrofa. „Body dolů za tvůj vkus v muzice," řeknu mu se smíchem, ale nechám ho, aby si pustil co chce.

„Body nahoru za tvé luxusní auto," řekne zničehonic a důkladněji si prohlídne interiér. „Moc často jiná, než asijská auta, nevídám."

„V tom případě tě jednou budu muset vzít do Ameriky," pousměju se. „Vlastně bys tam se mnou mohl jet... o Vánocích," vydechnu a zakroutím hlavou. „A teď si chci sám odebrat body za předčasnou nabídku dovolené za půl roku, na prvním rande."

„To je asi pravda," nakloní se blíž ke mně, přes opěradlo mezi sedadly. „Ale neřekl jsem ne."

Nepodívám se na něj, protože se soustředím na silnici, ale rozhodně se usmívám od ucha k uchu.

Za doprovodu té westernové hudby, kterou rozhodně nemám k čemu přirovnat v příšernosti, dojedeme na parkoviště pouti.

A Jimin je nadšený. Hned mi připíše body, že jsem poslechl svého bratra a vzal ho sem.

Já jsem nadšený, protože mě po celou dobu drží za ruku a ani ho nenapadne, že by mě pustil. U jednoho stánku mu koupím korunku pro princezny a on mi na oplátku podá čelenku s králičími oušky. Taky se společně vyfotíme.

Koupím nám cukrovou vatu a Jimin mě dotáhne na jednu dost šílenou atrakci, která nás vyveze nahoru a volným pádem spustí dolů.

Několikrát.

Oba jsme z toho celkem vyklepaní, tak nám koupím modrou ledovou tříšť, abychom dohnali cukr, ale neustále se v přítomnosti toho druhého smějeme. A máme na sobě ty ulítlé čelenky.

Dotáhnu Jimina ke střelnici a zaplatím několik ran, pro velkého plyšového králíka. Sice to rande považuji za povedené, ale pořád vedle něj dneska nebudu usínat. Chci, aby měl něco ode mě, díky čemuž na mě bude myslet.

„Dlouho jsi neřekl," spustím pomalu, když mi podají nabitou zbraň, „jak si vlastně stojím ve tvém bodovém hodnocení?"

„Hm," protáhne a opře se o pult vedle mě. „Trapná korunka, která dokonale zkazila celou mou krásu. To je mínus několik bodů."

„Pořád mám na hlavě králičí uši, pokud sis nevšiml, takže bych to remízoval," uchechtnu se.

„Taky pravda," zakření se, když vystřelím na terč. „Cukrová vata, body nahoru, atrakce, ledová tříšť a hlavně to, že jsi mě celou dobu držel za ruku. Body nahoru."

Ohlídnu se na něj a šíleně se mi rozbuší srdce, když se na mě pořád usmívá. „Takže... si vedu dobře," podotknu a Jimin si jazykem přejede po rtech a to mě doslova připraví o dech, že vystřelím, aniž bych mířil.

Hlasitě se rozesměje, ale jen proto, že jsem se bez míření trefil do středu terče. Ne jako před tím.

Prodejce mi podá růžového plyšového králíka a já ho dám Jiminovi, který si ho nadšeně přitiskne k hrudi. Obejmu ho kolem ramen, jako bych to dělal každý den a dám mu pusu na tvář.

Celkem ohromeně se na mě podívá, ale akorát se usměju.

Zbytek večera se procházíme a v jednom stánku si dáme dokonce hovězí na špízu. Už si ani nepamatuju, kdy naposledy jsem měl jídlo z pouličního stánku.

Vydáme se domů a jsem neuvěřitelně nadšený, že si máme pořád co říct. Oblíbené jídlo, lásku ke knihám nebo jen prostě rozjímáme o věcech, které jsou pro nás oba absolutně bezpředmětné.

Dovezu Jimina před jeho dům, a rychle oběhnu auto, abych mu mohl otevřít dveře. Pořád si k sobě tiskne toho králíka, zatímco já dám nervózně ruce do zadních kapes. Dokonce se mezi námi rozhostí ticho. Nervózní a trapné ticho.

Rozhodně ho chci políbit, jen nemám tušení, jak na to mám jít. Bohužel, v mém postavení, jsem zvyklý, že mi všichni nadbíhají. Chtějí být v mé společnosti a určitě by se na mě, za této situace, vrhli.

Ale Jimin je jiný. A já doslova miluju, jak je jedinečný, oproti všem, se kterými jsem kdy byl na rande. V luxusní restauraci.

„Děkuji ti, za dnešek," poví mi, aby to ticho nebylo tak trapné a vím, že bych měl reagovat, jenže se mi neskutečně roztřesou kolena a k ničemu se nemám.

Ani k blbému pohybu. Lomcuje mnou strach a najednou se cítím, jako bych byl na střední, kdy jsem přemýšlel, jestli je ten kluk přede mnou gay a já bych měl vyzkoušet, jestli mě praští nebo mi polibek opětuje.

„Dobrou noc," poví mi ještě Jimin s hlubokým výdechem a otočí se k odchodu.

„Do háje," zamumlám a tak, tak, ho chytím za paži, aby neodcházel.

Chtěl jsem mu něco říct, ale nějak jsem zapomněl, co, proto k němu přistoupím blíž. Vezmu jeho obličej do dlaní a políbím ho.

Čekal na to. Ucítím na jeho rtech úsměv i jak mi položí ruce na boky, proto se do polibku více opřu. Ostře se nadechnu, když se propleteme jazyky a Jimin se na mě těsněji natiskne celým tělem.

Odtáhnu se jako první a podívám se mu do očí, které se lesknou.

„D-dobrou noc," povím mu trochu zaraženě, protože ani já jsem nečekal takový otřes při normální puse.

Jimin trochu klopýtne na stranu, ale ustojí to a pozpátku jde domů. Já rychle sednu za volant a vyjedu na cestu. Pořád třeštím oči před sebe v šoku, že to bylo tak ohromující, když v tom mi cinkne zpráva od Jimina.

Jimin: Nadmíru jsi přesáhl můj bodový systém. Příště tě na rande vezmu já...

Jimin

Vyzvednu oblíbené Kookovo jídlo v restauraci nedaleko společnosti. Mám v plánu ho dneska překvapit obědem v práci a už se těším, jak se bude tvářit.

Za těch několik týdnů, co se vídáme, jsme si na společnost toho druhého zvykli neuvěřitelně rychle a kolikrát se nemůžu dočkat, až skončí den, abychom spolu mohli trávit čas.

Vzal mě na rande na paintball. Do lanového centra, do zoo, ale taky se jednou přemohl a byli jsme na romantické večeři v jedné luxusní restauraci.

Zjistil jsem o něm, že je hodně aktivní člověk, který nedokáže chvíli posedět na místě. Došlo mi to asi po dvou týdnech naší známosti, kdy mě vzal k sobě domů, že mi uvaří večeři.

Byl jsem u něj úplně poprvé a on mě nechal, abych se porozhlédl. A zavřel se v tělocvičně. Na celou jednu hodinu.

Málem jsem na něj byl kvůli tomu hnusný, protože já se na jeho přítomnost doopravdy těšil, ale když jsem ho v té tělocvičně, kterou má opravdu ohromnou, našel, byl rád a ještě si se mnou u toho cvičení dokázal povídat.

Taky jsem měl ohromný výhled na jeho nahou hruď. A tetovaní.

Kook má tetování přes celou paži! Tohle vidět matka, nejspíš ji klepne, ale ona i otec jsou překvapivě nadšení, že se spolu vídáme.

Takže, co se týče rande, s ním se rozhodně nikdy nenudím. Navíc mě tento víkend pozval na ostrov Jeju. Oba víme, co to znamená.

Hotel, jeden pokoj, romantická atmosféra a jen my dva. Sami.

Tak moc se na to těším, že to ani nedokážu vyjádřit nahlas, jak jsem v jeho blízkosti šťastný. Od toho prvního polibku dochází na další a hladovější, až s podivem, že jsme na to ještě neskočili.

Ale Kook je džentlmen. Snaží se na mě nespěchat a necháváme tomu volný průběh. Takže... jen co se dostaneme na Jeju do hotelového pokoje, skočím na něj.

Dojdu na recepci, kde sedí velice usměvavá mladá žena. „Dobrý den, jdu za Jungkookem," povím ji přímo, že se na mě zaměří a chvíli i zírá.

„Za panem... pardon?" vyhrkne nechápavě.

„No, za Jungkookem," usměju se. „Jen jsem mu přinesl oběd. Jsem jeho přítel."

„Oh... Jimin? Park Jimin?" zeptá se pro jistotu.

„Jo," zakřením se. „Mluvil o mě?"

„To ani ne, ale tady ve firmě se dlouho tajemství neudrží," usměje se a doprovodí mě k výtahu. Přiloží kartu k čipu a zmáčkne tlačítko nejvyššího patra. Ještě mi popřeje hezký den, když se za mnou zavřou dveře výtahu.

Nakouknu do papírové tašky, jestli mám všechno. Nudle v krabičce a jeho oblíbené banánové mléko. Když mi řekl, že ho zbožňuje už od dětství, nedokázal jsem se přestat smát. Ohromuje mě, jak se dokáže dospělý muž, chovat jako dítě.

Vystoupím z výtahu v nejvyšším patře a překvapivě vrazím do svého otce.

„Jimine? Co tady děláš?" zeptá se mě překvapeně.

„Jdu za Kookiem," zakřením se. „Říkal mi, že bude mít celý den moc práce, tak mu nesu oběd," povytáhnu tašku. „Chtěl jsem ho překvapit."

„To není moc dobrý nápad, Jiminie," vydechne a nervózně se ohlédne za sebe. „Pan Je... Pan Jungkook, má opravdu moc práce. Neměl bys ho otravovat."

„Pan Jungkook?" uchechtnu se. „Je to jen oběd, tati. Kookie má překvapení rád, věř mi. Bude mít radost, že mě uvidí."

„Kookie," vydechne tiše, že to určitě není pro mé uši, tak to přejdu. Rozhlédnu se kolem sebe, jestli bych zahlídl nějaký ukazatel, kde by mohl mít kancelář.

„Nasměruješ mě?" zeptám se otce, ale ten jen polkne, protože se otevřou dveře od místnosti a vyjde z nich velký zástup lidí. Nejspíš skončila nějaká porada. Mezi všemi zahlídnu i Kooka jen v košili bez saka.

„Pane Jeone, velice vám děkujeme za příjemnou schůzku," promluví nějaký muž se silným přízvukem a podá ruku Kookovi.

Zamračím se, když si s ním potřese rukou i dalších několik lidí a všichni opakují pane Jeone.

Otočím se na otce a ten vypadá, jako by ho něco bolelo. Znovu se zadívám na Kooka, který si mě konečně všimne a vmžiku mu zmizí úsměv z tváře.

„No to si ze mě děláte prdel," vydechnu a poklesnu v ramenou. Jasně, že je to pravda. Aby taky ne, když jsou z mého nového přítele naši tak neuvěřitelně unešení.

„Jimine," promluví na mě opatrně a dokonce se vykašle na klienty nebo své podřízené, protože ti mu jdou všichni z cesty. „Promluvíme si..."

„Tak na to zapomeň!" vyštěknu a ironicky se uchechtnu. „Ty se mi snad zdáš?! Vždyť... řekl jsem ti všechno. Věřil jsem ti a ty..." rozhlídnu se kolem sebe a zahlídnu i Namjoona. Nebo můj otec a matka... „Do háje! Udělal jsi ze mě naprostého idiota!"

„Tak to není," vydechne a vypadá, že se každou chvíli složí. Stejně mám chuť ho neuvěřitelně praštit. „Jen jsem... jen jsem ti neřekl celé své jméno, to je celé."

„Jo ták," protáhnu ironicky a přimhouřím na něj oči. „Takže ty normálně lžeš lidem, kterým na tobě záleží?" vyštěknu a kolem nás projdou klienti, kteří byli na schůzce s Kookem. Všimnu si, jak je Namjoon postrčí k výtahu, aby nemuseli být svědky mého výbuchu, ale je mi to u prdele. Tohle mu dám sežrat i s úroky. Jen ať to všichni jeho podřízení vidí, jaký je to nebetyčný blbec. „Já se do tebe fakt zamilovat, ty blbče a při tom jsi mi ani neřekl, kdo do prdele jsi."

Chvíli na mě zírá a já čekám, čím se mi obhájí, ale nic z něj nevypadne. Akorát se usměje.

„Jako doopravdy?!" zařvu na něj.

„Promiň, ale..."

„Ty seš fakt idiot!" vyštěknu a strčím otci do ruky tašku s jídlem, aby mi ji podržel. Vytáhnu z ní nudle a rozejdu se k Jungkookovi.

Slyším za sebou křik svého otce a dokonce i něčí smích, když krabičku s jídlem obrátím a vysypu na Jungkookovu hlavu.

„Jimine!" sykne mi otec do ucha a chce mě od něj odtáhnout, ale vytrhnu se mu. Jungkook má zavřené oči a zhluboka si povzdechne. Má ruce v bok a nijak nevypadá, že by ho mé chování štvalo. Ani to jídlo ve vlasech.

Podívá se mi do očí a ještě si provokativně vloží kousek nudlí do pusy.

„Pamatuješ si mé oblíbené jídlo," pronese a rukou si vjede do vlasů. Shodí na podlahu všechny nudle, co měl na hlavě. „Poslyš zlato, chápu, že jsi naštvaný, že jsem ti neřekl tak úplně pravdu..."

„Ne to vážně nejsem, brouku. Doslova zuřím, že jsi ze mě udělal pitomce!" zavrčím napruženě a dupnu nohou do podlahy.

„To jsem neměl v úmyslu," semkne ruce k sobě v prosícím gestu. „Jen jsem chtěl být já. Nečerpat výhody svého jména. Líbilo se mi, že se ke mně chováš jako k člověku a ne k jednomu z nežádanějších mládenců v Koreji. Kdybys věděl, kdo jsem, ani bys na mě nepromluvil a utekl na druhou stranu sálu."

„Tolik příležitostí jsi měl!" odseknu. „Mohl jsi mi to říct už tehdy na pouti, když jsem zmínil, jak jsou naši nadšení, že jdu s tebou na rande!"

„Ale proč?" rozhodí rukama a mě se zatmí před očima. Sáhnu do tašky pro kelímek s čerstvým banánovým mlékem.

„Jimine stačí!" okřikne mě otec, ale beztak mi nezabrání v tom, abych to Jungkookovi vychrstl do obličeje.

„Končím s tebou!" řeknu mu a chystám se odejít.

„Tak na to hodně rychle zapomeň," řekne mi a přehodí si mě přes rameno, jako pytel brambor.

„Ty blbečku jeden pošahaný, okamžitě mě pusť na zem!" vykřiknu a praštím ho po zadku, protože se se mnou rozejde chodbou kolem výtahu. „Jeone Jungkooku, tohle jsi posral na plné čáře, nemáš žádné právo na mě sahat!"

„Od chvíle, co jsi mi řekl, že mě miluješ mám," odfrkne.

„To bych nikdy neřekl, ty namakaný... lháři!" zařvu, protože mi dochází nadávky na jeho hlavu.

Jungkook mě položí na zem, až když jsme v jeho kanceláři. Pořádně mu za to dupnu na nohu a zkontroluju své oblečení, protože se mi na tričko dostalo banánové mléko z jeho hlavy.

„Ty seš skutečně neuvěřitelný," potřese hlavou a přejde ke svému pracovnímu stolu. Zaslechnu cvaknutí zámku od dveří a najednou se z prosklené kanceláře, do které na něj všichni viděli, stane matné nepropustné sklo. „Takhle po mě ječet před celou firmou. Kdybych si tě jednou nechtěl vzít, rozhodně bych tě zaškrtil."

„Řekl bych ti ne," zasyčím a Jungkook si svlékne košili nasáklou banánovým mlékem. Utře si do ní obličej i vlasy a pohlédne mi do očí.

„Chápu, že jsem ti nejspíš podráždil hrdost." Odfrknu a založím si paže na hrudi. „Ale pořád jsi neodešel. Naštvaný křik jsem pochopil, ale taky jsi čekal, že se ti nějak obhájím. Omluvím. Chtěl jsi, abych to udělal."

Ruce z hrudi přesunu na boky a frustrovaně zafuním. Kopnu do koženého křesla v rohu místnosti a svalím se zády na koženou pohovku.

Má pravdu. Zamiloval jsem se do něj. Ne do nejžádanějšího muže v Koreji. Pochybuju, že celou tu osobnost předstíral. O jeho práci nepadlo jediné slovo a tu hyperaktivitu by taky nedokázal zahrát.

Jungkook se postaví nade mě, jen v nátělníku a pak si mi klekne do klína. Přimhouřím na něj oči, když se dlaněmi zapře vedle mé hlavy.

„Smrdíš po banánovém mléce," utrousím a nafouknu tváře, protože jsem pořád naštvaný, ale zároveň mě jeho tělo, v tak těsné blízkosti, vzrušuje.

„Nechtěl jsem ti lhát Jiminie," poví mi klidně a konečky prstů mě pohladí po tváři. „Jen jsem využil toho, že mě neznáš. A opravdu mě to moc mrzí."

„Jo to by tě mrzet mělo," odseknu a odvrátím tvář směrem k jeho kanceláři. „Ale... taky se omlouvám. Za tu scénu," dodám při pohledu do jeho očí. „Když mám vztek, neuvažuju jasně a popravdě, tak trochu jsem tě chtěl ztrapnit před tvými podřízenými. Nejspíš jsem ztrapnil jen sám sebe."

Jungkook se zakření a potřese hlavou. „To nevím, ale rozhodně je jasné, že na tohle nikdo jen tak nezapomene."

Něco neurčitého zamručím a Jungkook se ke mně skloní, aby mi dal pusu na nos. Potom na čelo, na tvář a nakonec na rty.

To už ho obejmu kolem krku a pořádně se do polibku opřu. Už dlouho mám odepřený sex a tohohle se nedokážu nabažit, ani když se na něj pořád zlobím.

Chce se odtáhnout, ale víc se ho chytím a tak mě zvedne do sedu společně s ním, aniž bych rozpojil naše rty. Vstane i z pohovky a tím se mu povede ode mě odpojit, ale akorát toho využiju a skočím mu do náruče.

Obmotám nohy kolem jeho boků a chytnu ho za čelisti, aby mě dál líbal.

„Lásko moje, počkej chvíli," zamumlá mi do rtů. „Jen... zajdu si dát sprchu a... pak mám vážně moc práce."

„Zajdeš si dát sprchu?" pozvednu na něj obočí a on kývne hlavou ke dveřím vedle skříně, kterých jsem si nevšiml. „Ty tady máš sprchu," konstatuju. „No... v tom případě jdeme do sprchy."

Jungkook na mě přimhouří oči a všimnu si, že polkne, ale nebrání se, když mě pomalu nese do koupelny v jeho kanceláři.

Znovu se vrhnu na jeho rty a nechám se jím unést. Postupně ho líbám na čelisti až ke krku a to už mě doslova přimáčkne ke zdi a otře se o mě svým klínem. Potěšeně se zakřením o znovu ho jazykem olíznu na krku.

Jungkook mi dá ruce pod tričko a hladí mě na holé kůži. Najednou se promění v hladovou šelmu a to tričko ze mě doslova serve. Tentokrát je to on, kdo mě laská na krku a postupuje níž k hrudi.

Překvapeně vytřeštím oči, když si dá mé nohy na ramena a rozepne mi poklopec kalhot.

„No do háje," vydechnu protože Jungkook vytáhne mé přirození a vloží si ho do úst. Když já mám hlavu u stropu.

Slastně ji zvrátím, protože to není jen kouření, ale Jungkook si se mnu doslova hraje svým jazykem. A ty rty... nasaje mezi ně jedno varle, a já málem přepadnu do boku, jak jsem z toho u vytržení.

To jeho posilování má neuvěřitelné výhody a teď míním hlavně sex. Že vypadá jako nějaký polobůh bez oblečení, je věc druhá.

Pomalu mě po zdi spustí níž, ale nohy mi na ramenech nechá. Políbí mě na klíční kosti a já jsem úplně paralyzovaný. Dokážu ho akorát výskat ve vlasech a hladit po zádech. Nejraději bych ho celého svlékl.

„Chtěl jsem s tím počkat na Jeju, ale..." vydechne proti mé kůži a sevře ji mezi zuby na krku. „Odolávám ti už strašně dlouho, že to nejde vydržet."

„Ty mi odoláváš?" zavrčím a pevně ho chytím za vlasy, aby se na mě podíval. „Víš jak dlouho tohle chci?"

„Od prvního rande. Stejně jako já," zakření se a spustí mě pomalu na zem.

Sundám mu bílý nátělník a natlačím ho na zeď naproti sobě. „Nesnáším, že jsi pro mě tak dokonalý," zafuním frustrovaně a chytím jeho tvář do dlaní. Znovu se propleteme jazyky a Jungkook s námi přejde až ke sprchovému koutu. Stáhne mi kalhoty z boků, zatímco já poslepu bojuju s jeho páskem. Odtáhne se, aby mi pomohl, ale společně urveme akorát knoflík při rozepínání.

Nějak se dostaneme do sprchy bez oblečení a Jungkook nám pustí teplou vodu na hlavu. Líbáme se nenasytně. Několik týdnů narůstající touhy a chtíče vyplulo na povrch a ani jeden z nás to nedokáže zastavit, i když je to, to nejméně vhodné místo, pro první milování.

Vezmu do ruky oba naše penisy, které se o sebe otírají a Jungkook mi zamručí spokojeně do úst. Vjede mi prsty do vlasů a zakloní mi hlavu, aby mě mohl líbat na krku.

Zavzdychám, když postupně zrychluji na tempu v pohybech své ruky. Jungkook mě přirazí ke zdi sprchového koutu a vyzvedne jednu mou nohu, kolem svého pasu. Prsty zajede mezi mé půlky a já jsem jako u vytržení, když do mě jimi zajede.

Pootevřu rty, abych se mohl pořádně nadechnout a pohlédnu mu do očí. Víc zpevním stisk na našich penisech a Jungkook hlouběji vnoří prst do mě.

„Bože!" vykřiknu a zrychlím společnou stimulaci. Je to jen okamžik, kdy se dotkne mé prostaty a já se konečně udělám. Jungkook se na mě víc natiskne a zahýbe boky proti mé dlani, že i u něj pocítím uvolnění.

Jungkook

Natáhnu se pro sprchový gel na intimní partie a velkou dávku si dám do dlaně. Pořádně ho Jiminovi vmasíruju mezi půlky a pak sobě na penis, než ho k sobě otočím zády a přiměju ho, aby na mě ten svůj úchvatný zadek vystrčil.

Jde to až neuvěřitelně snadno, ale přesto se mi zamotá hlava, když se do něj konečně zabořím. O tomhle jsem měl erotické sny od našeho prvního polibku. Tušil jsem, že to s ním bude nádherné, ale je to ještě lepší.

Zabořím mu tvář do vlasů a pomalu rozhýbu boky.

„Miluju tě," zamumlám mu do ucha. „Opravdově a bez výhrad."

Jimin zasténá a dá ruku za sebe, aby mi ji mohl vplést do vlasů. „Tak s tím konečně něco udělej," zavrčí a zadkem mi vyjde vstříc.

Pousměju se nad jeho dokonalostí a pevně ho chytím za boky. Postupně do něj začnu přirážet rychleji a Jimin začne hlasitěji sténat. Má tak perfektní tělo, které ke mně dokonale pasuje.

Propletu si prsty s jeho a dlaní ho natisknu na kachličky vedle jeho hlavy. Hrudí se dotýkám jeho zad a užívám si, jaké vydává zvuky když jsem v něm.

Z boku ho kousnu do tváře a silněji mu zatnu prsty do kůže, protože se kolem mě stáhne, že mám pocit, jako bych se ocitl v nebi. Ustanu, abych mu neublížil a jen do něj mírně zajíždím.

„Přidej, Jungkookie," vydechne a zakrouží zadkem. „Nepřestávej prosím."

Namísto toho, abych mu jeho přání vyplnil, vystoupím z něj a otočím ho čelem k sobě. Zvednu si ho do náruče, s rukama pod koleny a pomalu ho spustím na sebe.

Jimin mě obejme kolem krku a čelem se opře o mé. Udělám přesně to co chce a pořádně ho pomiluju. Jeho tvář v návalu slasti v životě nesmažu z mysli. Nikdy jsem neviděl nikoho krásnějšího.

Políbím ho a propletu se s ním jazykem. Silněji zatnu prsty do jeho stehen a ještě silněji přirazím. Jimin mi začne pravidelně sténat do úst, dokud ho nepropustím a on slastně vydechne na celou koupelnu. Taky mi pevně zatne paty do zad a i mé sebeovládání je u konce.

Přidám na tempu, že se Jimin zády otírá o stěnu sprchového koutu.

„Jungkookie," vydechne několikrát za sebou. „Kookie, já..." nedokáže mi to doříct, protože šokovaně zalapá po dechu, když vyvrcholí. Mě to trvá jen o tři přírazy a těsnost jeho zadku déle.

Vyčerpaně mu zabořím hlavu do ohbí jeho krku a on se v mé náruči celý uvolní. Neodvažuji se ho postavit na zem, protože bych se od něj musel odtáhnout a to teď rozhodně nechci.

„Měl jsi pravdu," vydechne tiše Jimin, že se na něj podívám. „Miluju tě."

Odmítl jsem Jimina pustit domů s mokrými vlasy a fén mi tady bohužel chybí. Proto tráví zbytek odpoledne na mém gauči v kanceláři, zatímco já se snažím uzavřít ten projekt, který jsme s panem Takanou dohodli na schůzce.

Poprosím Mel, aby nám objednala dvojitou dávku nudlí z restaurace a taky požádám o banánový milk shake. Jimin mezitím vytuhnul únavou na gauči, tak si jídlo vyzvednu u ní, ale překvapivě mě tam čeká Namjoon s velkým úsměvem na tváři.

„Říkal jsem, že bys mu neměl lhát," zasměje se a podá mi tašku s jídlem.

„Ne, to jsi rozhodně neříkal," ušklíbnu se.

„Nikdo ho ještě neviděl odcházet," kmitne na mě obočím.

„Ještěže do toho nikomu nic není," namítnu a zamračím se.

„To je sice pravda, ale takový pan Park má právě teď strach, aby ho Jiminova scéna nepřipravila o místo," podotkne.

„Pokud si dobře vzpomínám, pan Park je tvůj mentor a taky nejlepší obchodník v budově. Navíc můj budoucí tchán. Pokud bude dělat co má, jako vždycky, nevidím důvod, proč by měl odtud odcházet."

„Nech si zdát," zaslechnu za sebou Jimina a překvapeně se na něj ohlídnu. Stojí opřený o futra dveří se založenýma rukama na hrudi, jenže to nejhorší je, že na sobě má mou košili a své džíny. Košili má odhrnutou u krku, kde se mu rýsuje fialový cucflek, který Namjoon vidí. A dokonce i Mel. „Řekl jsem ti, že pokud mě požádáš, odpovím ti ne. Takže mít žádného tchána nebudeš. A pořád se zlobím."

„Skvělý," utrousím tiše. „A jak dlouho máš v plánu, se ještě zlobit?" pozvednu na něj obočí a Jimin odstoupí ode dveří.

Vypadá zamyšleně, ale mám takový neblahý pocit, že to jen předstírá.

„Do neděle," odpoví přímo, že mě tím překvapí.

„Do neděle?"

„Do neděle," přikývne a převezme si tašku od Namjoona, do které rychle nakoukne.

„A co mám do té doby dělat?" zamručím frustrovaně. „To na mě budeš naštvaný i na našem víkendu na Jeju?"

„Jen přemýšlej, lásko," pousměje se a skoro odtančí zpátky do mé kanceláře. Ve dveřích se ještě zastaví a natočí hlavu do strany. „Na Jeju se budeš muset opravdu hodně snažit."

Jimin zapluje do kanceláře a já nasucho polknu, když mi dojde, co tím ve skutečnosti myslel. Jimin chce, abych si ho udobřil sexem.

„Do konce týdne si beru dovolenou," řeknu směrem k Namjoonovi. „Všechny podklady pro Tanaku ti nechám poslat na stůl. Uvidíme se v pondělí."

„Ty vole," vydechne Namjoon, když zapluju do kanceláře. Zahledím se na Jimina, který se spokojeně usmívá a jí nudle z misky. Taky se provokativně napije mého banánového milk shakeu, ale i kdyby mi ho celý vypil, odpustím mu. Protože ho miluju.

....................

Možná je to mnou, ale přišlo mi, že jsem dlouho nenapsala žádnou roztomilost :D tak tady je jedna pro lepší den.

Taky je dost vysoká pravděpodobnost, že příští víkend povídka nebude, protože budu mít pracovní víkend a nějak nestíhám psát. Každopádně s nimi nekončím, jen mi chvíli potrvá najít i inspiraci, chuť ke psaní a v tuto chvíli to nejcennější, čas.

Mějte hezký víkend a hlavně, přichází jaro! Jsem se na to tak těšila :)

Vaše B 💜💛

8153 slov