Jungkook

„Nemůžeš jít na tu akci bez doprovodu!" křičí na mě můj bratr Jin. Ležérně si přehodí nohu přes nohu a ruku pohodlně odloží na opěradlo koženého gauče v mé kanceláři. „Budou tam novináři. Všichni, kdo něco znamenají. Tu tvoji image kurevníka musíme odstranit ze světa."

„A co mám asi dělat?!" naštvu se taky a rozhodím rukama. „Nemám nikoho, s kým bych se chtěl ukazovat na veřejnosti. Ani s kým bych chtěl trávit čas, který ani nemám. Od rána do večera jsem zavřený v této kanceláři, tak mi řekni, jak se mám asi s někým seznámit?"

„To není můj problém, JK," odsekne Jin. „Pro mě za mě, pozvi první osobu na ulici, která tě zaujme, ale sám tam rozhodně nepůjdeš!" pohrozí mi prstem.

„Co ti na tom záleží?" odfrknu. „Do teď jsi s tím neměl problém. Můj osobní život se tě netýká."

„Vždycky mi na tom záleželo, ty blbečku," zakoulí očima. „Ale tuto akci pořádá Namjoon. Znáš ho. Víš, jak si potrpí na závazky a..."

„Jistě," ušklíbnu se a zády se pohodlně opřu do křesla. „Tvůj přítel zavelí a ty skočíš, jak píská."

„Přeháníš," odsekne Jin. „Nelíbí se mu, že tě každý týden vyfotí s jinou holkou nebo i klukem. Střídáš to častěji jak ponožky, Jungkooku. Seber se konečně. Taehyung není jediný mužský na světě a ty nejsi první, komu kdy někdo zlomil srdce."

Poklepu prsty o stůl a pokusím se spolknout knedlík, který se mi usadil v krku. Nejsem jediný, kdo koho kdy podvedl, ale ani po roce to nepřestalo tak zatraceně bolet.

„Vídáš se teď v poslední době s někým?" vypálí na mě Jin otázku a já nakrčím čelo. „Ta charitativní akce je dneska. Bylo by lepší, kdyby to byl někdo, kdo už s tebou byl vyfocený víc než jednou."

„To asi neprojde..." pokusím se zatvářit kajícně, ale už je to dlouho, kdy se má tvář z roztomilosti proměnila do mužnějšího. Mé štěněcí oči už na nikoho dávno neplatí.

„Jungkooku?" vejde do kanceláře můj asistent. „Nesu ti ty papíry z účtárny."

„Díky, Jimine," pokynu mu, aby mi je podal. Ten kluk je hotový poklad. Už i Jin mi ho chtěl sebrat a zaměstnat ho pod sebou, ale setkal se s hodně tvrdým protivníkem. Navíc, Jimin mi jednou řekl, že je se svou prací spokojený. Ještě aby ne, je to nejlépe placený zaměstnanec společnosti, ale taky mi dokáže přinést spodní prádlo i ve tři hodiny ráno do hotelu, který je na druhém konci města. Raději ani nechci vzpomínat na to, proč to musel udělat.

„Co kdybys tam vzal Jimina?" zeptá se mě Jin z ničeho nic a Jimin se k němu překvapeně otočí. Postrčí si velké kulaté brýle blíž ke kořeni nosu a trochu zčervená v obličeji. „Je na tebe prakticky přilepený. Mohl by to být tvůj falešný partner. Alespoň na pár týdnů, než se vrátí akcie zase do normy."

„Chceš říct, že když neskončím s nezávazným sexem, tak nám klesnou akcie?" odseknu nevrle, protože vím, že má pravdu. Každý týden vídám statistiky. V poslední době pro jistotu každý den a... není to dobré.

„Nikdo nechce mít nic společného s promiskuitním podnikatelem, Jungkooku," upozorní mě Jin. „A kdybychom to uhráli, že jste svůj vztah tajili, protože spolu i pracujete... to by mohlo vyjít."

„Jine, laskavě hoď zpátečku," pokusím se Jimina zachránit. „Jimin je můj asistent. Nejlepší v celé budově. Nebudu ho využívat k něčemu, co je mu očividně nepříjemné," zhrozím se.

Jimina mám rád, je to moc milý kluk. Roztomilý, abych pravdu řekl, ale není to můj typ. Spíš ho vidím jako svého kamaráda a bratra. Vzájemně si pomáháme. On mě naučil, jak to tady chodí, po smrti táty, když jsem firmu musel převzít v tak mladém věku a já mu vybudoval respekt v této budově. Jsme dokonalá dvojka, ale předstírat s ním vztah na veřejnosti... to je šílené.

„Fajn," povzdechne si Jin. „Tak to udělám jinak. Namjoon pozval i Taehyunga s jeho přítelem," zabije to Jin a já mám chuť se někam zahrabat. Není jediná šance, že bych na tu charitativní akci nešel a pokud přijdu sám, jak jsem měl původně v plánu, Taehyung se bude celý večer naparovat. A já budu naštvaný, vzteklý a v bulváru ponížený.

„Ehm," odkašle si Jimin. „Mám chtít vědět, o co jde?" obrátí se na mě se svým štěněcím pohledem. Možná, že je starší než já, ale jemu ten pohled u každého stále projde.

„Jungkook potřebuje doprovod na dnešní charitativní akci a mě jsi napadl ty," odpoví Jin.

„Oh," Jimin zrudne ještě víc ve tvářích. „T-to asi není nejlepší nápad," pokusí se o úsměv. „Pokud mě omluvíte, mám ještě práci."

Jimin vypochoduje z mé kanceláře a Jin na mě přimhouří oči. „Je ti jasné, že on je tvoje šance?" vydechne a vstane z koženého gauče. „Jste přátelé, Jungkooku. Jimin ti může pomoct zvýšit akcie společnosti a přimět Taehyunga zuřit žárlivostí."

„Už jsi někdy viděl Taeho žárlit?" ušklíbnu se. „Navíc, Jimin není můj typ. To ví i Taehyung."

„Nejde o to, jestli je, nebo není tvůj typ," opáčí Jin a otočí se k odchodu. „Ale chceme trochu pomoct společnosti. A... zachránit tvé ego," ušklíbne se a opustí mou kancelář.

Mám chuť vzít do ruky sešívačku a pořádně s ní hodit o ty zatracené dveře, kterými Jin právě odešel, jenže z tohoto pubertálního vzteku už jsem vyrostl. Nebo ne?

Frustrovaně se svezu do křesla a pokusím se najít nějaký způsob, jak přežiju dnešní večer, aniž bych musel mít doprovod, ale mé představy vždy skončí mnou na úplném dně. Bohužel, Taehyung má na mě stále vliv. Kdybych ho alespoň neviděl při každé příležitosti na sociálních sítích. Nebo jen když vyhlédnu z okna své kanceláře. Ten obrovský billboard s jeho obličejem se mi doslova vysmívá, pokaždé když jdu do práce.

Nejžhavější muž na světě, Kim Taehyung. Ambasador Cartiera.

Natáhnu se po telefonu a napíšu Jiminovi, aby za mnou přišel do kanceláře. Trvá mu to ani ne minutu.

„Ano, Jungkooku?" zeptá se s úsměvem a postaví se před můj stůl.

Znervózním. Normálně mu nařizuji, co má dělat, jenže tentokrát ho chci požádat o laskavost a tohle je moc velká prosba.

„Posaď se, prosím," pokynu mu a on tak učiní. „Jimine já..."

„Jungkooku, je ti dobře?" zeptá se starostlivě. „Nemám skočit pro vodu?"

„Ne, to nic," odmávnu ho. „Víš... Jin mi dnes udělil další z jeho přednášek, jak to umí jen on."

„Ano," usměje se. „Na to je expert."

„Jde o to, že si musím dnes přivést doprovod na tu benefiční akci, kterou pořádá jeho přítel," polku a potáhnu se za límeček od košile. „Jimine, budeš dnes můj doprovod?" vypadne ze mě rychle, že mi musel sotva rozumět, ale dle jeho šokovaného výrazu, to pochopil.

„Já ti mám dělat doprovod?" uchechtne se ironicky. Bohužel, celá země ví, co znamená dělat doprovod Jeon Jungkookovi. Pokaždé to skončí návštěvou hotelu a ranním útěkem. Úplně pokaždé.

„Jako můj kamarád, samozřejmě," uvedu věc na pravou míru a trochu lituji, že jsem odmítl vodu. „Jen... přátelé."

Jimin se opře do křesla před mým stolem a založí si ruce na hrudi. „Co za to?" pronese povzneseně a radostně se kření.

„Pardon?"

„Co za to? Co z toho budu mít?"

„No... já..." polknu, protože mě nenapadlo, že by to mohlo být ve formě barteru. „Prémie?" plácnu první co mě napadne, ale jeho to rozesměje.

„Jungkooku, sám si musíš uvědomovat, že mě přeplácíš," zakoulí očima. „O peníze nestojím."

„Tak co chceš?"

„Dovolenou," řekne rozhodně, jako by o tom přemýšlel už delší dobu. „Řekněme, že mi zaplatíš tři týdny na Bali. Nebo na Havaji. Bez signálu a jakékoliv možnosti ti být po ruce."

„Jimine, tři týdny?" zděsím se. „Nemůžeš mě tady nechat samotného tři týdny. Chceš snad abych se tady zbláznil? Ne. Víkend v lázních. Pro dva. Můžeš si vzít přítelkyni, nebo kamaráda."

„Tři týdny, jinak si jdi na dnešní akci sám," nakloní se laškovně přes stůl a kmitne obočím.

Frustrovaně si promnu čelo. „Týden," pokusím se ho uhádat.

„Dva týdny, ale to je konečná nabídka," odsekne zamračeně.

„Platí!" opáčím a málem se svezu do kolen. Ani ty dva týdny tady bez Jimina nevydržím. „Vyzvednu tě v osm."

„V tom případě, pro dnešek končím," usměje se sladce. „Musím se přece připravit."

Odkráčí z kanceláře a já praštím čelem o stůl. Co jsem to ksakru provedl?

Jimin

Už kolik let jsem neměl pořádnou dovolenou a on dělá, jako bych spáchal trestný čin. Chci si jen odpočinou. Mít čas sám pro sebe. Copak je na tom něco špatného? No tak promiň Jungkooku, že neumím být jako ty. Chodit do baru po práci a další den ráno s kocovinou do práce. Kdybych takový byl, nic by se v té firmě neudělalo. On sám od sebe ty papíry nepodepíše. Ne, musím mu je pokaždé strčit přímo před nos.

Ale neměl bych mu tolik křivdit. Chudákovi není ani pět a dvacet a už je několik let ve vedení společnosti, kvůli nebožtíku panu Jeonovi. A stejně jako já, ani on neměl několik let dovolenou. Říká se, že kvůli tomu ho opustil jeho dlouholetý přítel, ale i já mám své zdroje a vím, že ho Jungkook odkopl, protože ho s někým podváděl.

Vím, jaký je to pocit. Tohle bych nepřál nikomu a už vůbec ne Jungkookovi. Možná je to rozmazlený kluk, kterému do klína spadla miliardová společnost, ale už několikrát svým zaměstnancům dokázal, že je to velmi schopný a rozumný šéf. Žádný učený hold z nebe nespadl.

Má kamarádka Rose mi pomůže s líčením a úpravou vlasů a společně mi vybereme skvělý oblek. Na značkové hadry si potrpím. Mám moc rád hezké věci.

„Rose, jau," vyjeknu, když se jí nepovede připnou mi visací náušnici a místo toho mě štípne do ucha.

„Promiň," zatváří se omluvně a praští mě po ruce, protože se jí u toho pletu. „Takže... je tohle rande?"

„Rose," syknu, když se jí zase nepovede strefit se do zapínání a akorát mě u toho tahá za ucho. „Je to můj šéf. Jasně, že to není rande. Navíc ho spíš vidím jako svého bratra. Hezkého, to jo, ale víc nic."

„No... víš jak, jen mě to napadlo," pronese trochu zvědavě. „Vždycky když vás dva vidím, říkám si, jak moc by vám to slušelo, kdybyste byli pár. No uznej."

„Neuznám," odseknu a vstanu z postele, abych se mohl prohlédnout v zrcadle. Nikdy to nikomu nepřiznám. To raději, aby mi někdo nabarvil vlasy zpátky na černo, propíchl mi obočí, bradavku a klidně i přirození.

„Chimie," povzdychne si Rose. „Vidím, jak se na něj díváš," pokroutí hlavou. „Není na tom nic špatného, ale měl by sis to konečně přiznat."

„A co bych si prosím tě přiznával?" založím si paži na hrudi.

„Že ses zamiloval do svého šéfa," řekne klidně až se mi nahrne krev do tváří. Zase ta její otřepaná písnička. Tohle mi dělá pokaždé.

Už se chci začít hádat, ale naštěstí mě vysvobodí zvonek u dveří.

„Musím jít," usměju se ironicky a zpražím ji pohledem. „Zamkni tady," zakřičím. V chodbě si nazuju polobotky od Valentina a vyjdu před dům, kde na mě v celé své kráse čeká Jungkook před dlouhou limuzínou.

Zasekne se očima na mé tváři a na několik okamžiku ustrne, jako bych ho šokoval. Což vlastně dělám moc a moc rád.

„Myslel sis, že se neumím obléknout slušně?" ušklíbnu se a podívám se na dveře od limuzíny a zpátky na něj, jestli bude alespoň džentlmen nebo ne. Jenže on na mě pořád zírá.

„Bez brýlí jsem tě málem nepoznal," řekne nakřáple a musí si odkašlat.

„Umím nosit čočky," přimhouřím oči. „Tak otevřeš mi ty dveře nebo tady budeme jen tak stát a zírat na sebe?"

„Jo, jasně, promiň," vyhrkne a otevře dveře dřív, než to stihne udělat jeho řidič. „Sluší ti to," řekne mi jen tak mimochodem, když se usadí vedle mě.

„Chceš něco slyšet?" nakloním se k němu. „Já vím," uchechtnu se jeho výrazu. „Líčila mě kamarádka. Pod jejími rukami nikdy nikdo nevypadá škaredě. Je docela kouzelnice."

„Ty bys nepotřeboval ani make-up, abys mohl vypadat dokonale," vypadne z něj. Překvapeně zírám skoro až s otevřenou pusou, zatímco on červená ve tvářích.

Wow. Přimět Jeona Jungkooka se červenat je umění světové úrovně. Nestyděl se, ani když mi v jednu ráno volal, že potřebuje čisté spodní prádlo a ať mu ho dovezu do hotelu. Pochopitelně mi nezapomněl sdělit jeho velikost. Už nikdy to nedostanu z hlavy.

„Díky," odkašlu si. „Ehm... jak to bude vlastně probíhat? Celá ta akce. Co ode mě čekáš?"

„Rád bych, abys předstíral, že jsi můj přítel," řekne mi na rovinu. „Žádné polibky, kdepak. To raději vynecháme," zasměje se. „Ne, jen držení za ruku, tanec, maximálně objetí. Víc po tobě ani chtít nemůžu."

„Jeden večer zvládnu," vydechnu a sáhnu do kabátu pro telefon, abych si zkontroloval maily.

„Dnešním večerem to začíná Jimine," poví lehce nervózně. „Potřebuji, abys byl mým přítelem alespoň na pár týdnů."

„To je hodně špatný vtip," odseknu a promnu si prsty spánky, abych zahnal tu migrénu, kterou mi Jungkook způsobuje.

„Omlouvám se, Jimine," vydechne tiše. „Ale hodně to pomůže naší firmě. S tím, co jsem v posledním roce předváděl, začaly klesat akcie a... trvalý vztah by to mohl trochu napravit."

„Tohle máš od Jina," otočím se čelem k němu a on pokrčí rameny.

„Jin dělá na burze, jasně že mu ohledně těchto věcí věřím," rozhodí rukama a vyčerpaně se opře o sedadlo. „Taky z toho nejsem, kdo ví jak nadšený a už vůbec ne, když jsem tě do toho zatáhl, ale jestli nám to pomůže..." nechá vyznít větu do ztracena a nasadí trucovitý výraz, díky kterému se mi pokaždé rozbuší srdce.

Praštím ho do stehna. „Jsi blbec," vyštěknu a udeřím ho znovu i když to s ním ani nehne. Je jako z kamene.

Zhluboka si povzdechnu. Nedělá mi to takový problém, jak by nejspíš mělo. Jsme přátelé a trávíme spolu veškerý čas. Pokaždé, když se Jungkookův obličej objeví v titulcích, já jsem hned za ním. Jako jeho nejvěrnější pes.

„Půjdeš do toho?" zeptá se mě tiše, ve chvíli, kdy zastaví limuzína na místě.

„Mám snad na vybranou?" pozvednu obočí.

„Ty vždycky," řekne vážně a skutečně. Stále ještě neotevřel dveře od auta. Opravdu chce, abych se rozhodl, jestli do toho půjdu, nebo ho nechám ve štychu jít samotného na charitativní akci.

„Vážně po mě chceš, abych v těchhle perfektních hadrech odjel domů?" odseknu nabubřele. „Ani náhodou. Dneska tvému doprovodu budou všichni závidět a ptát se, kde se tady vzal ten sexy chlap," mávnu rukou a popoženu ho, aby otevřel tu zatracenou limuzínu.

Jungkook na tváři vyčaruje úsměv a vystoupí. Natáhne ruku, kterou vděčně přijmu, když se do nás opřou blesky fotoaparátů.

Jungkook

Vejdeme do velkého sálu, kde se na nás hned upřou zraky většiny. Nedivím se. Jiminovi to dneska neskutečně sluší. Nechápu, proč se takto neobléká i do práce. Za těmi tlustými dioptriemi nejde vidět, jak moc je úchvatný.

Jimina dotáhnu až k Namjoonovi, abychom mu pogratulovali k úspěšné akci. Stejně tak Jinovi, který se určitě staral o výzdobu.

„Takže už konečně?" zvolá potěšeně, když mě vidí s Jiminem. Oba se nad jeho slovy zamračíme. Nějak mi nedošel jejich význam.

Už se ho chci zeptat, jak to myslí, ale Jin ho štípne do zadku, až nadskočí a křečovitě se na nás usměje.

„Neřeš to," zamumlá směrem k Namjoonovi. Copak si neuvědomuje, že je oba slyšíme?

Aby to zamaskoval, sáhne pro dvě skleničky šampaňského a doslova nám je vrazí do ruky.

„Bavte se. My ještě musíme jít pozdravit Hoseoka," zvolá Jin.

„Teď jsme s ním mluvi- jau," vykřikne Namjoon a Jin už ho tahá na druhý konec sálu.

„Chápeš to?" zeptám se Jimina, ale ten jen kroutí hlavou.

„Nejspíš mu z těch čísel už přeskočilo," trhne rameny. „Ale šampaňské mají výborně," pochvaluje si a pomalu upíjí ze skleničky.

Projdeme sálem a zdvořilostně se pozdravíme s dalšími podnikateli a slavnými osobnostmi, kteří mají tu čest se této akce zúčastnit. Všechno probíhá skvěle. Jimin je velmi charismatický a dokáže si popovídat snad s každým.

Jsem z něj nadšený. Dokonce už uvažuju, že mu znovu zvýším plat.

„Kurva!" zakleje zničehonic a upřeně sleduje osobu před sebou. Nic bych si z toho nedělal, jenže on vyloženě zírá na mého bývalého.

„Kurva," syknu taky a rozhlídnu se kolem sebe, kde bychom se mohli ukrýt, popřípadě kdo by nás mohl zachránit od tohoto trapasu, protože jak se zdá, Taehyung si s námi chce popovídat. Společně s jeho doprovodem.

„Ahoj Kookie," osloví mě měkce a přiloží si šampusku k ústům. „Už je to dlouho. Vzpomínáš na Yoongiho?"

Jak bych mohl zapomenout, když jsi s ním šukal v mé kuchyni! „Nejsem si jistý," natáhnu k němu ruku. „Jsem Jungkook. Taeho ex, díky bohu," usměju se mile. Taeho tím naseru, ale Yoongi se tím nenechá vyvést z míry, a i on se mile představí.

„Min Yoongi, Jiminův ex přítel," prohodí jen tak mimochodem, což bohužel, rozhodí mě. Netušil jsem, že měl Jimin přítele a že ten přítel ho podvedl s mým přítelem.

Nějak instinktivně mu položím ruku na záda, abych ho před tím blbečkem ochránil. Nelíbí se mi, jak na Jimina povýšeně zírá. Ten, jako by ztuhnul na místě a nedokáže se ani na moment hnout.

„Roztomilé," zasměju se křečovitě.

„Takže, vy jste spolu?" povytáhne na mě Tae obočí a kmitá očima ze mě na Jimina. „Vždycky jsi tvrdil, že je to jen tvůj asistent."

„Nějak se to sešlo," pronesu ležérně. „Ale to snad není tvá starost."

„Nebuď tak upjatý, Kookie," pronese Jimin až podezřele arogantně, a i když je menší než my tři, dokáže se na ně dívat z patra. „Klidně jim řekni, že se už několik měsíců vídáme."

„Několik měsíců?" zamračí se Tae. „Ještě minulý týden jsi byl v bulvárním plátku s herečkou Lee Si-Hyuk."

„Děláš mi radost, Tae," přikývnu uznale. „Rok jsme od sebe, ale ty máš stále potřebu mě sledovat. Není to zvláštní?" podívám se významně na jeho nynějšího přítele, Yoongiho.

„Rád mám přehled o všem, co se děje ve společnosti," odvětí Tae, jako by o nic nešlo.

„Jungkook se mě snažil chránit," odvětí v klidu Jimin, ale přesto se ke mně víc natiskne. „Nebyl jsem moc připravený vyjít na veřejnost po jeho boku a aby nevznikly konspirační teorie, co mezi sebou máme, tak ode mě odváděl pozornost s různými osobnostmi. Ale moc se to nepovedlo, co?" podívá se na mě z pod řas až mu musím opětovat úsměv. Je možná sexy, ale stále se dokáže zatvářit tak kouzelně až mi z toho buší srdce.

„To máš pravdu, anděli," přikývnu a pevněji si ho přitáhnu k pasu. Všimnu si, jak Tae přimhouřil oči nad oslovením pro Jimina. Kdysi jsem tak oslovoval jeho.

„Proto jsme dnes tady," zvolá nadšeně Jimin. „Veřejně a společně. Hlavně, když máme tu jistotu, že to myslíme vážně."

„Jungkook nikdy nic nebere vážně," ozve se Taehyung. „Všechno je jen zábava, že?"

„O tom pochybuju," odfrkne Yoongi, až se Jimin vedle mě napne. „Jimin nezná nic jiného než práci. Pojem zábava v jeho slovníku neexistuje."

„A pořád se předvádíš v tom, jak dokonale mě znáš, co?" odsekne nevrle Jimin, ale na tváři mu hraje výsměch. „Vážně Tae, jak to zvládáš? Musíš žádat o povolení jít i na záchod?"

„Asi stejně jako ty," odpoví Tae zahořkle. „Už Jungkookovi utíráš i prdel? Nebo jsi skončil u leštění jeho nádobíčka."

„To sedí na někoho, kdo není schopný si ani sám otevřít dveře a potřebuje k tomu hromadu sluhů," zavrčím naštvaně, zatímco na mě Tae mhouří oči.

„Zajímavé to slyšet od tebe, vzhledem k tomu, že se svým sluhou šukáš," opáčí Taeho přítel a provrtá Jimina očima.

„Myslím, že zdvořilostí bylo pro dnešek dost," prohlásím rázně. „Doufám, že už se dnešní večer nepotkáme."

Obejmu Jimina pevněji kolem pasu a odvedu ho k našemu stolu v přítomnosti Jina a Namjoona.

„Jeden debil větší než druhý," zanadávám si.

„To mi povídej," zakoulí Jimin očima. „Jak jsi s takovým arogantním kriplem mohl chodit? Vždyť je nesnesitelný."

„Nebyl takový, když byl se mnou," bráním alespoň trochu ten fakt, že jsem byl s Taem skutečně šťastný.

„Ale byl, jen ty jsi byl slepý," odvětí.

„Jo? A co ten tvůj Yoongi? Víš, že díky němu se mi rozpadl vztah?"

„To už jsem s ním nebyl," trhne rameny a usadí se na židli. Vypadá, že to dál nechce rozebírat, ale poznám na něm, že přemýšlí. „S Yoongim jsme spolu chodili na vysoké," promluví tiše a přisune před sebe další plnou skleničku šampaňského. „Rozešel jsem se s ním, protože jsem měl možnost pracovat na stáži v tvé firmě a vztah na dálku neměl cenu. On odjel do států a já zůstal tady. Před nějakou dobou jsme se setkali, náhodou v kavárně. Nepoznával jsem ho. Peníze z něho vyloženě srší. Hodně se změnil a..."

„Máš dojem, že je to kvůli tobě," povzdechnu si, taky tiše. „Pokud ano, tak je i moje chyba, že mě Taehyung podvedl."

Jimin se na mě podívá a na moment se zastaví čas. Jeho oči jsou jako něžná květina, která se s východem slunce rozevírá. Cítím, že stejně tak i voní. Natáhnu ruku, že se ho dotknu, ale vyruší nás cvaknutí fotoaparátu a silný blesk.

Chci seřvat toho chlápka, který to udělal, ale jak rychle přišel, tak se i stejně tak rychle vypařil.

A veškeré kouzle je pryč.

S Jiminem se zapojíme do konverzace u stolu. Jina a Namjoona zná od chvíle, kdy pracuje ve firmě, takže už pár let a stali se z nich stejní přátelé, jako se mnou. I když v mém případě tam stále figuruje i ten profesionální vztah. S Jiminem jsem si nikdy nebyl jen tak sednout v baru. Ne, občas sice chodíme na večeři, ale vše je striktně pracovní.

Líbí se mi, jak je Jimin svůj. Je zdvořilý a zábavný. Nemám potřebu ho nenápadně poplácat po stehně, aby mlčel, jako to občas u svých doprovodů dělám, protože mívají opačné názory a jsou až příliš výstřední. Nikdy mi to nevadilo, ale občas se musí najít hranice, kdy si takové chování můžeme dovolit.

A Jimin je doslova muž, který se narodil pro vyšší společenské postavení. Sedí to k němu.

Někdy po jídle sám sebe přistihnu, jak ho zaujatě sleduju, kdykoli se usměje, nebo napjatě čekám, kdy zase promluví a pobaví tím všechny přítomné u stolu. Jin se na mě po celou dobu divně šklebí, ale když mu mimicky naznačím, aby mi vysvětlil, co se děje, jen mě odmávne a dál zaujatě poslouchá Jimina.

A pak začne aukce.

Namjoon na pódium všem poděkuje že dnes přišli a popřeje nám dobrou zábavu, než si slovo převezme vyvolávač.

Z toho, co jsem vyčetl v katalogu mě nic nezaujalo. Jen nějaké drahá těžítka na stůl, šperky nebo dovolená v Evropě.

„Chci tu dovolenou," otočí se Jimin čelem ke mně. „Stejně mi ji dlužíš, tak bys mi ji i mohl zaplatit."

„Když si ji vybojuješ," ušklíbnu se a podám mu svou cedulku s číslem.

„Jaký mám limit?" spokojeně se usměje.

„Nechám na tobě," odvětím. Je mi to celkem jedno. Navíc jsou ty peníze pro dobrou věc, tak ať mi udělá alespoň dobrou reklamu, jaký jsem štědrý.

Jenže Jimin se do války dostane s velkou vlnou protivníků. Ze začátku je to v pohodě. Každý přihazuje přijatelné částky, které by za dovolenou v Evropě normálně dali, ale postupně se odmlčí.

Až zůstane jen Jimin a jeho bývalý přítel. Yoongi.

Ani jeden se nehodlají vzdát. Přetáhli částku, za kterou by si koupili dovolenou pro deset lidí v nejluxusnějším hotelu v Paříži, a ne jenom pro dva. Ale pokračují ve válce.

Až se naštvu, protože po sobě vrhají naštvané pohledy a nelíbí se mi, že se tak někdo na Jimina dívá. Vytrhnu mu cedulku s mým číslem.

„Sto milionů," zvolám až to místností zašumí, a i Jimin na mě kouká šokovaně. Vyvolávač se to snaží uklidnit, ale ten výraz Jiminova ex přítele mi za to stojí. Stejně tak Taehyunga.

„Jungkooku, co blázníš?" trhne se mnou Jimin a zasyčí mi do ucha. „Už jsem ho skoro měl."

„To ano," přikývnu. „Ale pořádně se podívej na jejich obličeje," řeknu mu a on se mi nenápadně ohlídne přes rameno. Uvidí přesně to, co já, protože se okamžitě zákeřně usměje. „Tohle stojí za všechny prachy nemyslíš?" nahnu se k němu a dám mu lehký polibek na tvář.

Podívá se na mě, když jsem tak blízko jeho obličeje a nepatrně se usměje. Nesmí zapomínat, že jsme pár a pořád nás někdo sleduje.

„Dovolená je tvoje," povím mu tiše. „Zasloužíš si ji."

Vyvolávač zakřičí prodáno za sto milionů wonů a celá místnost zatleská mým a Jiminovým směrem. Mávnu na něj, že beru na vědomí. Později se vyrovnám s Namjoonem.

„Jsi blázen, bráško," vysměje se mi Jin, ale tleská stejně, jako zbytek sálu.

„Když se budeš chovat slušně, dovolím ti jet se mnou," šeptne mi tiše Jimin do ucha. „Přece jen, je to dovolená pro dva."

Usměju se a přiťuknu si s ním šampaňským.

Kvůli zdvořilosti se neodvážím opustit aukci dřív, než skončí, ale málem umřu nudou.

„Nechceš odtud vypadnout?" houknu Jiminovi tiše do ucha.

„Ani nevíš, jak moc," vydechne a nadějně se na mě podívá.

Aukce skončí a my dva si ihned vyžádáme pozornost Namjoona a Jina. „Moc rádi jsme vás viděli, ale už budeme muset odejít."

„Proč tak brzo?" podiví se Jin.

„Jiminovi se udělalo nevolno," vymluvím se a pohladím ho po zádech. „Navíc jsme potkali Taehyunga s jeho novým přítelem a..."

„Omlouvám se Jungkooku," opáčí Namjoon. „Pozval jsem Yoongiho. Nevěděl jsem, že chodí s Taem."

„To nic," usměju se. „Ale raději už půjdeme. Nechce se s nimi dostat do křížku a Jimin si potřebuje odpočinout," dodám na závěr a Jimin, jako ten nejlepší herec na světě, si přiloží dlaň na hruď a zatváří se, že brzo omdlí.

„Vážně nevypadáš dobře," polituje ho Jin.

„Namjoone, napiš mi zítra podrobnosti o transakci, za tu dovolenou," poplácám ho po rameni. Rozloučíme se s nimi a já Jimina táhnu za ruku ven ze sálu.

„Kam teď?" zeptá se s úsměvem, když za doprovodu fotografů nastoupíme do limuzíny.

„Nemáš chuť na drink?"

Jimin

Mám v sobě už nejspíš čtvrtou skleničku toho neskutečně silného drinku, co nám objednal Jungkook a nedokážu se přestat smát. Dokonce jsem už dvakrát spadl ze barové židle a nebýt Jungkookových rychlý reflexů, spadl bych i po třetí.

„Ten jejich výraz si budu přehrávat pokaždé, když nebudu moct spát," zachechtá se zrovna Jungkook společně se mnou.

„Stejně nechápu, proč jsi za to zaplatil tolik peněz," potřesu hlavou. „Copak sis vážně chtěl zvýšit ego jen tím, že jsi bohatší než oni?"

„A co když ano?" trhne rameny a napije se ze sklenice s ledem a alkoholem. „Je to moc velký problém?"

„Asi ne," usměju se. „V občasných situacích je to celkem atraktivní."

„Atraktivní?" povytáhne obočí. To jsem zase něco řekl.

„Ano, Jungkooku, atraktivní," opáčím pevně. „Mám rád muže, který ví, co chce a který se nebojí toho dosáhnout. Proto jsem taky byl s Yoongim. Je to přesně ten typ člověka. Proto mě ani nepřekvapuje, že chodí s Taehyungem. Prostě si usmyslel, že bude jeho a... kdyby tě Tae miloval, nikdy by to nepřipustil. Buď rád, že spolu nejste."

„Jak ses sakra dostal od bodu, kdy jsem atraktivní k mému bývalému?" zamumlá přiopile a rozesměje se, v čemž ho napodobím.

„Nemám nejmenší tušení," směju se jako u vytržení. Popadám se za břicho a znovu ztrácím rovnováhu. Doslova padám Jungkookovi tváří do klína, ale dokáže mě zachytit kolem pasu. Přitáhne si mě k hrudi a se smíchem mi znovu připomene, abych dával pozor.

Jenže mě smích přejde ve chvíli, kdy vzhlédnu a uvidím jeho krásné oči, které vypadají jako hluboká noc a ve kterých bych se dokázal ztratit ve vteřině, kdy se na mě dívá. Jenže vždy jsem se uměl ovládat. Vždy jsem si uměl říct, že jeho krásný vzhled, nádherné oči nebo dokonalá postava se mnou nic nedělá. I když byl opak pravdou. Ten idiot mě přitahuje od chvíle, co jsem ho poznal. I tehdy, když byl ještě s Taehyungem. Krásným a dokonalým modelem, vedle kterého já vypadám jako šedá myš.

Vinou alkoholu tomu nedokážu zabránit. Vytáhnu se na špičky a udělám něco, co jsem chtěl vždycky. Políbit Jungkooka na jeho dokonalé rty, jenže...

On uhne.

„Promiň," zamumlá se smíchem a potřese hlavou. „Nejspíš jsme toho vypili už dost. Co kdybych tě odvezl domů?"

S úsměvem přikývnu a nedám na sobě znát, jak moc mě zklamalo, že to nevidí stejně. Doufám, že je opilejší víc než já, aby na tohle mohl hodně rychle zapomenout. Já zapomenout chci.

Jimine! Ty idiote, jasně že tě nevidí jako muže. Musel bys vypadat jako někdo, kdo se hodí na titulní stranu Vouge, aby tě políbil.

Cestou ke mně domů mlčíme. Není moc potřeba něco říkat. Oba jsme se opili a z mé strany to zkrátka byla chyba. Nechápu, co mě to napadlo.

Limuzína zastaví před mým domem a s Jungkookem se přátelsky rozloučíme.

„Nemám tě doprovodit?" nabídne mi, ale jen na něj mávnu, že to zvládnu. Těch pár schodů už mě nezabije.

Schody možná ne, ale můj ozdobný keř vedle chodníku do domu, to má v plánu. Nějakým nedopatřením zakopnu a jak široký, tak dlouhý se bokem svalím do něj.

„Jimine!" vykřikne Jungkook vyděšeně, ale hned na to se začnu smát, protože se z toho křoví nedokážu vyhrabat. „Není ti nic?" ozve se Kookie a pomůže mi vstát, ale i on se mi zcela očividně směje.

„To křoví půjde z domu!" zahudruju a ukážu na něj prstem. To už Jungkook nedá a směje se na celou ulici.

„Jimine, to křoví není v tvém domě," opraví mě.

„Však on ví, jak to myslím," přimhouřím na něj oči, aby si moc nevyskakovalo. „Zaútočil na mě, viděl jsi to? Si jdu v pohodě domů a on..." máchnu rukou a plácnu se do stehna. „Zítra si o tom promluvíme," zavrčím na křoví naštvaně, zatímco se Jungkook směje mé konverzaci s pitomým keřem.

„Pojď, raději tě doprovodím," pobídne mě. Chvíli mi trvá, než přede dveřmi najdu klíče. Cinkají mi v kapse, ale nedokážu je normálně vylovit. Ony se mi schválně schovávají, abych cítil to nepříjemné dusno v Jungkookově přítomnosti.

„Mám je!" zvolám nadšeně a konečně je vytáhnu z kapsy. Odemknout si dveře je taky oříšek, ale jednodušší než klíče najít. „Teď už to zvládnu," odmávnu Jungkooka, ale ten zakroutí hlavou.

„Raději tě doprovodím do postele. Nechci, aby se ti něco stalo," pronese a vejde se mnou přes práh domu.

„Galantní Jungkook," zasměju se. „To je milé."

Oba skopneme boty, ale znovu se mi zamotají nohy a já padám. Naštěstí není nikde poblíž žádné další křoví, do kterého bych mohl zahučet, zato je tady silná hruď, díky které nespadnu na zadek, ale jen zády na zeď.

„Stůj, prosím tě," uchechtne se Jungkook a rukama na mých bocích mě podpírá.

Znovu nastane chvíle, kdy na něj okouzleně koukám a rozbuší se mi srdce. A znovu mám touhu ho políbit, jenže druhé odmítnutí, bych už nejspíš nezvládl. Proto jen stojím, opile se opírám o zeď a čekám, kdy Jungkookovi dojde, že mi zabírá můj osobní prostor. Jenže on nevypadá, že by mu to vadilo. Spíš je stejně zaražený, jako já.

„Omlouvám se," vydechne tiše.

„Za-," nedořeknu, protože natiskne své rty na mé a připraví mě tak o řeč. Nejspíš i o dech.

A já nepřemýšlím. Ani na moment mě nenapadne, že by z toho mohli být nějaké důsledky. Prostě ho obejmu kolem krku a nechám se jím pohltit. Dovolím mu, aby mě laskal svým jazykem. Jsem z toho tak u vytržení, že zaháknu svou nohu kolem té jeho a víc si ho tak k sobě přitisknu.

Určitě je to následek mé sexuální frustrace.

„Omlouvám se," zamumlá znovu Jungkook.

Obmotám si kolem ruky jeho kravatu a přitáhnu si ho blíž. „Nemusíš," vydechnu a znovu se na něj vrhnu jako zvíře vypuštěné z klece.

Zamotám ruku do jeho vlasů, zatímco on mi vytahuje košili z kalhot, aby mě mohl následně hladit po rozpálené kůži na bocích. Slastně zakloním hlavu a on se ústy pustí do mého krku.

Vyskočím mu do náruče. Pevně sevřu nohama jeho pas a rukama ho chytím kolem ramen. Stejně mi to nepřijde dostačující. Chci víc. Potřebuju víc.

„Ložnice?" zeptá se ochraptěle, ale nepřestává mě u toho líbat.

„Schody, konec chodby, ahh," zasténám a jazykem mu vrátím to laskání na krku, zatímco s námi Jungkook dorazí do ložnice. Ani se neobtěžuje zavřít dveře.

Shodí mě do postele a rychle ze sebe sundá sako. Stihne si rozepnou maximálně pár vrchních knoflíčků, protože si ho opět přitáhnu k hrudi a líbám ho, co mi síly stačí.

Je mi u zadku, že je ta košile od Ralpha Laurena. Prostě s ní trhnu a knoflíky letí všude po pokoji. Vytřeštím oči na jeho vypracované tělo. Vím, že chodí do posilovny. I přes to oblečení jde vidět, že je sexy, ale bez košile...

„Oh, sakra," zasténám a obličej zavrtám do jeho hrudi. „Sakra, sakra, sakra," vydechuji a líbám ho z jedné bradavky na druhou.

Jungkook se posadí a zvedne mě sebou, protože se nedokážu nabažit chuti jeho těla. Nemůžu se od jeho kůže odtrhnout.

Pomalu se dostávám ze svého oblečení a konečně to ucítím. Jeho nahou hruď, která se dotýká mé. Tenhle pocit mi neskutečně chyběl.

Jungkook mě líbá pevně a odhodlaně, jako by nikdy nechtěl přestat a já tajně doufám, že nepřestane. Dotýká se každého koutku mé odhalené kůže, ale hlasitě mu zasténám ve chvíli, kdy dlaní sjede po mém rozkroku.

„Zešílím z tebe," vydechne mi do ucha, ale vnímám ho jen na půl. Jsem naplno ponořen v jeho dotecích a nějaká realita je mi naprosto ukradená.

Tahám ho za vlasy, zatímco jeho jazyk krouží kolem mých bradavek, bocích nebo na břiše. Slastí nemůžu popadnout dech, jak moc se mi to líbí. Nevzpomínám si, že bych něco podobného, kdy zažil. Takovou extázi, a to se mě jen dotýká. Laská mé tělo, jako by to byl nejdražší kousek té zpropadené aukce.

Vážně si nevšimnu, jak mi zmizí kalhoty nebo spodní prádlo, každopádně neprotestuju, když si mě Jungkook vezme do úst a okamžitě se pustí do kouření mého ptáka.

„Oh, Bože!" vykřiknu a prohnu se v zádech. Ruku mám pořád zaťatou v pěst v jeho vlasech a nedávám si ani minutu. Skutečně je to už dlouho, co jsem to s někým dělal naposledy. „Kookie," opakuji jeho jméno pořád dokola. „Já už..."

Pokusím se ho odtáhnout, ale nenechá se a veškeré mé semeno vysaje a polkne. S hlavou natočenou ke straně zhluboka oddechuji. Jsem tak neskutečně vláčný po orgasmu, který mi po dlouhé době dopřál někdo jiný, než jsem já.

Jungkook se skloní k mé tváři a pokládá mi jemné polibky na tvář, čelo, dokonce i do koutku úst. Zasměju se, protože to lechtá, ale dokážu ho i pohladit na boku.

Natočím k němu hlavu a přisaju se k jeho ústům. Cítím z něj svou chuť a je to zvláštní, ale při tom úžasné. Srdce se mi opět rozbuší jako o závod a trochu mě zamrzí, že on má na sobě stále kalhoty.

Dám ruce mezi naše těla a rozepnu mu je. Přes trenýrky pohladím jeho ztopořené péro a sám zasténám nad tím, jak je mohutné. Najednou se mi sbíhají sliny a já se nemůžu dočkat, až bude ve mně.

„Prosím," zavzdychám mu do úst. „Už to neprotahuj."

Jungkook se narovná v zádech, aby ze sebe pohodlně sundal kalhoty. Já se natáhnu do šuplíku v nočním stolku, kde mám ukrytý lubrikant, pro případ potřeby. Rychle ho zavřu, aby si nevšiml toho dilda, které mi dělá společnost, když to na mě přijde.

Jazykem si olíznu suché rty, když uvidím jeho bez oblečení. V celé své kráse.

„Jsi jako skutečný anděl," řekne mi a rty se dotkne mého stehna. Pomalu se přesouvá k mému klínu, přes hruď až k ústům. Nechám se jím líbat a znovu vložím ruku mezi naše těla. Tentokrát mi nebrání žádná látka a já se ho tak můžu konečně pořádně dotknout.

Táhle a velice hlasitě zasténám, když obemknu oba naše penisy v dlani.

„Jimine!" vykřikne Jungkook, a ještě víc mi přirazí do ruky. „Nepřestávej. Nepřestávej," vydechne a rty se mi otírá o krk. Zhluboka při tom oddechuje a já přidám na tempu. Líbí se mi, jak ho mám ve své moci a on se mi sám zcela dobrovolně poddává.

Víc roztáhnu nohy a patami se mu zaryju do stehen. Velice pevných a naprosto sexy, stehen. Nepřestávám nás honit, ani když Jungkook vyvrcholí na mé břicho. Ten jeho řev mi bude znít v uších už navždy. Protože tak křičí kvůli mně.

Obejmu ho kolem ramen a nechám ho se trochu vzpamatovat. Občas ho políbím na krku, nebo klíční kosti do doby něž se zvedne a znovu mě políbí na rty.

Jsou neodolatelně návykové. Chutná po whiskey a čokoládě. Je to zatraceně sexy.

Natáhnu se pro lubrikant a zamávám mu s ním před obličejem. Zakřením se a několikrát kmitnu obočím, jestli má ještě sílu na sex. Kousne mě do rtu, ale lubrikant si převezme a pak teprve začne mučení.

Veškeré to sexuální napětí mezi námi jsme vložili do vzájemných doteků a zbavili se ho vyvrcholením. Jenže teď je na řadě společné uspokojení. Teď konečně zjistím, jak moc jsem si Jungkooka idealizoval v posteli, a jestli je skutečně tak úžasný, jak se o něm tvrdí.

Celý se třesu, když má ve mně své prsty. Málem se znovu udělám, ale on to snad vycítí, protože se úmyslně vyhýbá mé prostatě a jen mě na sebe připravuje.

„Kookie," zasténám a položím mu dlaň na tvář. Věnuje mi na ni polibek. Palec zaháknu za jeho rty a on mi po něm přejede svým jazykem. Sám si olíznu své rty, ale musí to být pro Jungkooka nějaký spouštěč nebo co, protože mu potemní pohled a on do mě bez varování přirazí celý svůj penis až po kořen.

Překvapeně mu zaryju prsty do ramen a s otevřený mi ústy na něj hledím.

„Promiň lásko," věnuje mi polibek na čelo. „Nemohl jsem ti odolat," vydechne. Koleny se přiblíží víc ke mně, až ho cítím ještě hlouběji než teď. „Jsi tak zatraceně nádherný, Jiminie," zamumlá a nepřestává se rty otírat o mou tvář.

Trochu se pod ním zavrtím a hned na to zasténám, když se jeho penis ve mně pohne.

„Ještě," vydechnu a pokusím to udělat znovu, ale Jungkook mě pevně drží za boky. Zhluboka oddechuje, jako by uběhl maraton, ale konečně se ve mně trochu pohne a já zasténám slastí. „Ještě," popoženu ho, protože chci víc. Potřebuju víc. Potřebuji, aby mě pořádně pomiloval, jinak zešílím.

„Bože!" zasténá a přirazí. Víc se do toho opře a do chvíle už se neovládá. Přiráží do mě hlava nehlava a já dokážu jen hlasitě sténat nad tou rozkoší. Pořádně si ho přitáhnu blíž k sobě. Pánví se mu pokouším vycházet vstříc, ale oba jsme tak dychtiví a nenasytní, že si nedokážeme najít společné tempo. Nezáleží mi na tom. Hlavní je, aby nepřestával.

„Jungkookie!" vykřiknu a celý se napnu, když mnou projede další vlna orgasmu.

Jungkook

Pořád mi v uších zní jeho hlas, jak vykřikuje mé jméno. Je neskutečný. Nádherný. Dokonalý.

Opatrně z něj vystoupím a doufám, že jsem mu moc neublížil. Nebyl jsem příliš jemný. Oba jsme se udělali dvakrát, když nepočítám tu předehru a kruci, nejraději bych si to zopakoval, ale on vypadá vyčerpaně. Leží na břiše, obličejem směrem ke mně a snaží se popadnou dech. Má zavřené oči a na tváři mu hraje jemný úsměv.

Natáhnu ruku a zlehka ho pohladím po jeho krásných jemných vlasech. Jak jsem, kdy mohl být, tak slepý. Jimin se nakloní k mému doteku a políbí mou dlaň. Jazykem mě polechtá na ukazováčku a celý prst si vsune do úst. Neskutečně mě tím překvapí, když si s ním pohrává jazykem, až mi cukne v rozkroku. Chybí tak málo, abych si ho vzal znovu.

Opatrně se k němu skloním a vezmu ho do náruče. Obejme mě nohama kolem pasu a jeho dech mě šimrá na krku. Vyjdu z jeho ložnice a pokusím se najít na chodbě koupelnu.

Bingo, hned napoprvé.

Opatrně ho postavím na rozklepané nohy do sprchy a pustím na nás proud teplé vody. Jimin zakloní hlavu a nechá ze sebe smýt všechen ten sex, který jsme provozovali. Nikdy jsme neměli potřebu spolu moc mluvit. Vlastně jsme si pokaždé rozuměli i beze slov, jako zrovna teď.

Jimin si mě přitáhne za pas k sobě a pokládá mi něžné polibky na hruď. Je tak rozkošný. Vždycky mi přišel až přehnaně upjatý. Nespolečenský a možná i trochu snob, ale po dnešním večeru už si to nikdy myslet nebudu.

V životě jsem nepoznal vášnivějšího člověka, než je on. Jak reagoval na každý můj dotek. Jak sténal moje jméno, přičemž jsem se ho ani nedotkl. Už jen to, že ten dotek vyžadoval mě dostalo na pokraj mých sil.

Vím, že mě chtěl v tom baru políbit. Taky jsem byl připravený se nechat, jenže zároveň jsem nechtěl připustit, aby byl Jimin jako ostatní mé známosti. On si tohle nezaslouží. Proto jsem to nemohl udělat.

Jenže když mi padl do náručí a já se zahleděl na jeho plné růžové rty, už to bylo nad mé síly.

Tak jako ty jeho motýlí polibky na mé hrudi.

Skloním se a chytím ho pod koleny. Vytáhnu si ho do náruče, až se smíchem vypískne, ale hned se nadšeně vrhne na má ústa.

Na jazyku mě pálí strašná spousta slov, které bych na něj nejraději vychrlil. Například, jak je nádherný. Dokonalý. Vášnivý. Jedinečný.

Ale všechny je polknu a místo toho si ho pomalu spustím na svůj tvrdý penis. Opřu ho zády o kachličky a sleduji jeho tvář, jak se pomalu kroutí z bolestivé na absolutní blaženost.

Zaryje mi paty do zadku a já ho pokojně ojíždím ve stoje. Kroutí sebou, zarývá mi prsty do ramen, tahá mě za vlasy. Pevně ho svírám za stehno a kolem pasu, aby neupadl.

„Jungkookie," vydechne a zakloní hlavu. „Rychleji."

Nad jeho žádostí zvířecky zavrčím a přání mu splním. Koupelnou se ozývají naše steny. Musím se krotit, abych se Jiminovi nezakousl do kůže na krku. Už tak má ode mě pár kousanců na ramenou a jeden na břiše. Nejraději bych tohle s ním prováděl od rána do večera.

Cítím, jak se kolem mě stahuje, a i když je tohle velice nepříjemná poloha pro orgasmus, Jimin se udělá. A já po chvilce taky.

Celý dnešní večer potřebuju vstřebat. Už ani netuším, jestli jsem opilý z alkoholu, nebo jen jeho přítomností, ale mám neskutečnou potřebu se ho neustále dotýkat a nejlépe ho nikdy nepouštět.

Za neustálého líbaní nás oba umyju a osuším do ručníků. Jimin si nezapomene vytáhnout čočky z očí, ale už nikdy přede mnou neskryje svou krásnou tvář za brýlemi. Tentokrát ho skutečně vidím a je úchvatný. I bez toho líčení. Má dokonalou pleť, tělo... zkrátka je celý dokonalý.

Mé srdce radostně tleská už je z toho důvodu, že mě zatlačí z koupeny zpět do postele a tulí se ke mně bez jediného kousku oblečení, dokud oba vyčerpáním neusneme.

Probudím se dřív než Jimin. Potěšeně se usměju, když vidím jeho krásnou tvář jen pár centimetrů od té mé. Má mírně našpulené rty a potichu chrápe.

Jsem na vážkách. Nemám tušení, co teď. Většinou od svých nočních známostí odcházím dřív, než se probudí. Nijak zvlášť necítím výčitky vůči nim. Ani lítost. Všichni věděli, do čeho se mnou jdou. Každému říkám, že mi jde jen o sex, ale s Jiminem je to jiné. S ním jen o sex nejde. S ním mám doslova pocit, že jsem našel, co jsem celý život hledal. Ani s Taem jsem nezažil tak úžasný sex, jako včerejší večer s Jiminem.

Zahledím se na strop s rukou pod hlavou a přemýšlím, jestli odejít nebo ne. Měl bych. Jenže nechci.

Jimin se vedle mě zavrtí a pohotově mě obejme kolem pasu. Ve spánku se ke mně automaticky přitulí a můj osud je zpečetěn. Už nikdy ho nepustím.

Možná ještě na chvíli usnu, ale proberu se hned, co se ode mě Jimin odtáhne a mě začne být zima.

„Co děláš?" zamumlám rozespale a natáhnu se po něm.

„Co tady děláš ty?" vyštěkne po mě, až se nad tím tónem zarazím. Otevřu oči a podívám se na mírně nervózního a stejně tak rozzuřeného Jimina. „Pokaždé se od svých známostí vypaříš dřív, než vyjde slunce."

„A ty se snad stavíš na stejnou úroveň, co mé známosti?" odseknu. Svalím se hlavou do polštářů a přitáhnu si Jimina blíž k sobě za pas. Překvapeně vyjekne, ale nic nenamítá, když se hlavou uvelebím v jeho klíně. „Nechtěl jsem od tebe odejít, Chimi," zahuhlám. „Moc mi na tobě záleží, to přece víš a po včerejší noci... už tě nikdy nepustím. Tak si na mě ve své posteli po ránu zvykej."

„Ty seš neskutečný arogantní parchant, víš to?" zanadává, ale opře se zády o pelest postele a vjede mi rukou do vlasů. „Co když tě ve své posteli nechci? Napadlo tě to vůbec?"

„Napadlo," zakřením se a natočím hlavu směrem k němu. „Pokud to tak je, tak udělám všechno pro to, abys mě ve své posteli chtěl."

Jimin zakoulí očima, ale dál mě hladí ve vlasech.

Trvá mi to. Několik dlouhých týdnů ho beru na různé večeře, procházky do parku, netradiční rande na paintballu...

Kupuji mu květiny, kávu, snídani, snad každý den. On mi to dělá v rámci toho, že je můj asistent, já, abych mu udělal radost.

Nevyspíme se spolu znovu hned po prvním rande. To až tak na pátém. Oba už to nedokážeme vydržet a prostě se na sebe vrhneme v autě. A později u mě doma. Kam mám v plánu v blízké době Jimina nastěhovat.

Dělám vše pro to, aby náš vztah nebyl jen hraný kvůli firmě a veřejnosti, ale skutečný, jak si to moc přeju, když konečně, při jedné dlouhé noci, kdy Jimina doslova mučím oddalovaným orgasmem to při vyvrcholení vysloví.

„Miluju tě!" zakřičí na celý dům, zatímco se chvěje.

„Já tebe víc," vydechnu a naposledy přirazím.

....................

Můj první Jikook a... ty jo ten se mi psal hodně dobře :D

V prvé řadě vám všem moc děkuji. Jsem neskutečně nadšená, že se vám mé povídky líbí :) a taky hodně vděčná že si uděláte čas si je přečíst 💜

Chimikate nejspíš ti došlo, že jsem se inspirovala názvem tvé nové knihy, tak doufám že je to v pohodě a moc jsem se nestrefila, protože jsem hrozná a ještě se ani nepustila do čtení... 💜 nějak mě ty povídky pohltily a baví mě :D

Příště vymyslím zase něco jiného tak si užijte víkend a snad zase brzy něco přidám.

Vaše B 💜💛

7524 slov