Jin

Nějak překousnu, že mi dveře od mého nového domova otevřelo dítě, kterému ještě nebylo ani třináct. Taky zvládnu rozdýchat, že na sobě má jen lehký nátělník a spodní prádlo. Ale co doopravdy nedávám, je ten obrovský nepořádek všude kam se podívám.

Když mi Jungkook, třináctiletý kluk, ukázal postel, bál jsem se, že je plná štěnic. Dokonce jsem se i štítil si na ni sednou, nebo jen odhodit tašku s věcmi, ale nakonec jsem to udělal, protože nejsem citlivka.

Možná trochu.

Jungkook mi naznačil, že na jednotné posteli se střídají, jinak na palandách spí všichni tam, kde si zrovna v danou chvíli lehnou.

Nechápu, jak takhle můžou žít. Tohle musím nějak napravit a zdá se, že jsem přišel právě včas.

Asi po týdnu mi dojde, proč žijí tak, jak žijí. Ono se to naprosto nedá zvládnout a všichni do toho navíc mají školu, krom mě a Yoongiho.

Stala se ze mě matka s otcem dohromady. Pokoušel jsem se spojit síly s Yoongim, ale toho po většinu času chytne inspirace, takže se zavře ve studiu a vyleze odtamtud po třech dnech.

Náš rozvrh je naprosto šílený. Ráno vypravit všechny do školy. Během toho máme s Yoongim rozdělené úkoly, kdy on skládá hudbu a já uklízím. Po obědě sraz ve studiu a trénink choreografie. Během dne dorazí ostatní ze školy a trénujeme na plno. Několikrát se stane, že tam zůstaneme i do dvou do rána. Potom zpátky do dormu nebo do nahrávacího studia, abychom natočili demo, co složil Yoongi.

Do postele se dostaneme ve tři ráno. Někdy i ve čtyři, ale jinak se snažím nás usměrňovat a končit taneční nácvik okolo půlnoci.

Než je všechny vychovám k obrazu svému, trvá mi to, ale konečně jsem s výsledkem spokojený a my si nastolíme nějaký řád, kdy se alespoň vyspíme pět hodin denně.

Jenže potom se k nám přidá nováček a já můžu začít kompletně od znova!

Jimin je absolutně nepoučitelný a na mé rady, aby se nepřepínal vůbec nebere ohled.

„Ale hyung, jsem u vás nový, potřebuju vás dohnat. Vy už to děláte několik let a já jen pár týdnů," skuhrá mi pokaždé do ucha, když ho pomalu vláčím do postele.

Naštěstí brzo pochopil, že se mnou se nevyjednává a konečně mě začal poslouchat. Odchází s námi ze studia bez remcání.

Omyl! Ten idiot si ráno přivstane o celé tři hodiny dřív a jde před školou do studia, aby mohl trénovat sám.

Když jsme na to konečně přišli, museli mě držet, abych toho usmrkance neuškrtil.

Na chvíli jsem rezignoval a nechal je, aby si dělali co chtějí. Je to jejich život a já nejsem jejich matka. Tu mají svou vlastní.

A taky mi pomohl Namjoon. Sice by byl raději, abych ho oslovoval Rap Monster, ale málem jsem se nad tím uměleckým jménem rozesmál, proto mu raději říkám jen Namjoon.

Byli jsme se projít po městě a trávili nějakou chvíli jen sami dva. Bez dětí. Sice je jeden z těch mladších, ale oprávněně se hodí do pozice leadera skupiny. Moc se mi líbí, jak mluví. Celkem si rozumíme.

A to se ani nezmiňuju o jeho roztomilém úsměvu. Tím fakt dokáže ohromit naprosto každého.

Jenže když jsme se vrátili do dormu, byla tam spoušť jako na jarmarku. Jungkook, Jimin, Taehyung a dokonce i Hobi poskakovali po celém dormu a zpívali lomeno rapovali jednu z písniček, kterou nám pouštěl Namjoon.

Už se chystám, že spustím řev, ale Namjoon mi položí ruku na záda a umlčí mě.

„Postarám se o to," poví mi klidně s úsměvem. „Mám být přece leader. Měl bych začít trénovat."

„Máš u nich respekt, aniž bys chtěl," zakoulím očima a založím si ruce na hrudi, když kolem nás protančí Hoseok a kroutí u toho zadkem. „Jenže ty a Yoongi jste na tom taky časově jinak než já. Mě by Yoongi k pultu nikdy nepustil."

„Něco vymyslíme," pokusí se mě uklidnit, ale taková pravidla už jsme zkoušeli a nefungují.

Opřu se ramenem o rám dveří, zatímco sleduju Namjoona, jak se pokouší usměrnit děti. Yoongi, který jako jediný by je dokázal trochu uklidnit, je pochopitelně v trapu.

A oni se doopravdy uklidní, jen co jim Namjoon vypne hudbu se slovy, že není problém poslouchat a tancovat po celém dormu, ale nemusíme dělat nepořádek, který nakonec nebude uklízet nikdo jiný, než jeho výsost Kim Seokjin.

Nesnáším uklízení.

Ten klid jim vydrží týden, ale po dalším týdnu už toho mám skutečně plné zuby. Namjoon je zavřený ve studiu, zatímco nám Hobi předvádí novou choreografii. Opustím je dřív se slovy, že se necítím ani trochu dobře a potřebuju si jet lehnout.

Jimin ke mně hned přiběhne, jestli nepotřebuju doprovodit, ale uklidním ho, že to zvládnu.

Namísto abych zamířil do dormu, vezmu to rovnou čarou do studia, kde je zašitý Namjoon. Je mi fuk, že tam svítí červená kolonka pro zákaz vstupu. Prostě rozrazím dveře a vejdu dovnitř.

Vyděsím ho, protože má na uších nasazená sluchátka, ale hned je shodí a zamračí se na mě.

„Musíme si vymyslet pravidla," řeknu mu přímo a zavřu za sebou dveře. Znovu zapnu světlo zvenku, že se ve studiu nahrává, aby sem nikdo nevtrhl, jako já.

„Už zase?" pronese frustrovaně a odhodí sluchátka na stůl před sebou.

„Pravidla jen pro nás," opravím ho a usadím se na koženou pohovku v rohu.

„To nechápu," nakrčí zmateně čelo, že mi přijde ještě roztomilejší, ale ty myšlenky hned zaženu.

„Musíme se spolu dohodnout, jak je budeme usměrňovat," uvedu na pravou míru. „Zavedeme pravidla platná pro všechny, ale budeme o nich vědět jen my dva a pokaždé, když se něco podělá, začnou se zase hádat nebo jednoho z nás naserou, ten druhý zasáhne."

Namjoon nakloní hlavu na stranu a lokty se opře o stehna. Hluboce se mi zahledí do očí, že na chvíli znervózním, ale obrním se.

„Proč ses k nám chtěl přidat Jine?" zeptá se najednou, že mi obočí vystřelí vysoko do čela.

„Říkal jsem to," odvětím pohotově. „Protože chci další zkušenosti a idolové jsou současně i herci, nebo snad ne?"

„Víš, nějak tomu nevěřím," přimhouří na mě oči a já odolám nutkání polknout, protože se mi neuvěřitelně udělalo sucho v puse.

„To je mi fuk," pronesu povzneseně.

„Tak mi alespoň vysvětli, proč tady chceš zůstat?" opře se zády o opěradlo židle a založí si paže na hrudi. „Proč toho prostě nenecháš a nevrátíš se zpátky na konzervatoř?"

„Proč bych to dělal?" zavrčím. „Konečně máme datum debutu a ty se mě chceš zbavit? Nebo jste v tom všichni? Nejsem dost dobrý tanečník ani zpěvák, raději bychom ho u nás neměli mít?"

„Tak to není a ty to moc dobře víš!" zavrčí naštvaně a vstane ze židle, stejně jako já z pohovky. „Ty jsi tady jediný kdo se podceňuje, ale o to tady nejde. Jde o to, že na kluky neustále nadáváš a pořád jim chceš udělovat pravidla. Výprask bys jim dát nechtěl? Jsou to tví přátelé, tvá skupina a ty, jako by ti to bylo jedno."

„A proč bych měl být vůbec naštvaný kvůli někomu, kdo je mi u zadku?" odseknu vztekle a on konečně hodí zpátečku.

Zabodnu mu prst do hrudi a odstrčím ho zpátky do jeho trůnu nebo jak tomu říká Yoongi. Zapřu se dlaněmi o opěradla a skloním se k jeho tváři.

„Vážně po mě chceš, abych ti tady teď dokazoval, že mi na vás záleží?" pozvednu na něj obočí a jemu poskočí ohryzek. „Víš ty co? Jdi klidně do prdele. Chtěl jsem jen poradit, ne psychologický rozbor."

Narovnám se v zádech s úmyslem odejít, ale Namjoon mě chytí za zápěstí a zastaví v cestě. Nechci se na něj podívat, protože by viděl, že mám slzy v očích.

„Omlouvám se Jinie," osloví mě něžně, že mi jedna slza uteče.

„Fajn," zaskuhrám a pokusím se uvolnit z jeho sevření, ale Namjoon mě přitáhne blíž k sobě a obejme.

„Mrzí mě to," houkne mi tiše do ucha. „Na tobě přece taky záleží a máš pravdu. Když zatáhneme za jeden provaz, něco by z toho mohlo vyjít. Jen ode mě nečekej zázraky, ano?"

Pousměju se a přikývnu. Namjoon se ode mě odtáhne a setře mi slzy z tváří.

„A neplač. Slzy ti nesluší," poradí mi a dokonce mi vlepí i jemnou pusu na nos.

Do háje, srdce, co mi to děláš?

„Dobře," pípnu tiše a pousměju se. S Namjoonem si hledíme vzájemně do očí a nejspíš nám oběma neuvěřitelně přeskočilo, nebo jsme si s někým vyměnili těla, protože v jednu chvíli stojím a dívám se do jeho krásný očí a v tu druhou ho líbám, jako by byl jeho polibek kyslík, který potřebuju.

A on líbá mě.

Aniž bychom se odtrhli, Namjoon se svalí na pohovku a já jemu do klína. Je to neuvěřitelně šílené a bizarní a zároveň s tím nedokážu přestat.

Je to špatně, hodně moc špatně, jenže přesto mu rozepnu kalhoty a rukou vklouznu pod lem spodního prádla.

„P-počkej, nejspíš bychom neměli," zamumlá mi do rtů.

„Souhlasím," přikývnu, když ho polaskám palcem na špičce. „Rozhodně je to špatný nápad. Přestaneme."

Jenže namísto toho sklouznu z jeho klína koleny na podlahu přesně mezi jeho nohy. Víc stáhnu jeho kalhoty i spodní prádlo a celý jeho vzrušený penis si vezmu do úst.

„Ksakru," zamumlá přidušeně, když si s ním pohrávám a zakloní slastně hlavu. Neodvažuju se mu podívat do očí, protože se neuvěřitelně stydím, ale zároveň si dokonale užívám chuť jeho péra na jazyku. „Oukej. Tak... teď prosím nepřestávej."

„Tak už nemluv," houknu a nadechnu se, než ho zase pojmu celého.

Překvapivě mi vyhoví a dál to nekomentuje. Ani to netrvá moc dlouho a udělá se mi do úst. Dýchám nosem a musím se čelem opřít o jeho koleno, abych se nepozvracel. Tohle jsem zkrátka nečekal, ale dokážu to polknout. Teď se jen stydím mu kouknout do očí, protože...

Co jsem to kurva provedl?

Namjoon si natáhne kalhoty a zaslechnu, jak si zhluboka povzdechne. Kdo ví proč, pořád mě to neuvěřitelně vzrušuje.

„Tohle bychom si měli nechat pro sebe," zamumlá tiše.

„Ty to snad chceš někomu říct?" odseknu a zvednu se z podlahy. „Omlouvám se, já... promluvíme si jindy."

„Ne, Jine počkej!" křičí na mě, zatímco si zapíná kalhoty, ale nestíhá. Já už jsem dávno pryč.

Namjoon

Utekl dřív, než jsem si s ním o tom promluvil a začal mě ignorovat. Já na rozhovor o samotě s ním nemám prostor, takže to mezi námi visí ve vzduchu, jako balvan a jen čekám, kdy na nás spadne.

Kdyby se mi ovšem nevyhýbal.

Debut byl na spadnutí a Jin hodil i zpátečku, co se týče krocení kluků. Vlastně se dá říct, že se přidal na jejich stranu a dělá stejné kraviny, jenže upřímně, jde na to dobře. Když se vyhrotí situace a je třeba zakročit, poslechnou ho a dají i na jeho radu.

A mě ignoruje.

Máme za sebou debut, získali jsme cenu nováčka roku a... znovu pracujeme tam, kde jsme přestali. Vlastně se nic nezměnilo. Pořád bydlíme v dormu, pořád trénujeme a pořád skládáme další hudbu.

Dokázali jsme získat přes dva tisíce retweetu k našemu videu s nácvikem choreografie a odměnou nám je pracovní brainstorming v Americe. Budeme tam trénovat jejich tance, abychom se trochu víc přiblížili free stylu, na který je expert Hoseok. Taky budeme mít možnost uspořádat koncert, ale účast a propagaci si musíme zařídit sami a natočíme videoklip.

Hoseok se těší, protože chce upravit choreografii a přidat tam víc prvků z amerického stylu.

A Jin se mnou pořád nemluví.

V Americe jsme dlouho a všichni už se těšíme zpátky domů, protože je to psychicky náročně. Nejvíc to nezvládá Jungkook a je neustále přilepený na někoho z nás. Nejčastěji na Jina nebo Yoongiho. Tae a Jimin se zase motají kolem Hoseoka, protože od něj chytili jeho nadšení.

Nejhorší jsou noci. Spíme pohromadě v jednom velkém pokoji na třech manželských postelích a Jungkook mi chrápe do ucha. Jen není dostatečně hlasitý, abych neslyšel popotahování.

Nechápavě zvednu hlavu, abych se podíval, kdo to je. Obvykle to bývá Jungkook, ale v posledních dnech je na tom lépe. Znovu to zaslechnu zleva, kde na posteli leží Yoongi a Jin.

Pomalu se zvednu z postele a nakouknu přes Yoongiho, ale Jin je ke mně zády. Jenže cítím, že není v pořádku.

„Yoongi," šeptnu tiše u jeho hlavy, že na mě zmateně zamžourá. „Lehni si prosím pro dnešek k Jungkookovi. Jednu noc se chci vyspat a neposlouchat u ucha jeho chrápání."

Yoongi se naštěstí moc nebrání a jen se přesune z jedné postele do druhé. Přehodí si přikrývku přes hlavu věřím, že usnul ještě dřív, než se uvelebil hlavou na polštáři.

Já si lehnu na jeho místo a posunu se blíž k Jinovi. Nespí, takže musí vědět, že jsem to já, ale přesto sebou trhne, když ho pod přikrývkou obejmu kolem pasu a přitisknu se k němu.

„To je dobrý," šeptnu mu tiše do ucha a nadechnu se vůně jeho vlasů. Nesehnal tady svůj oblíbený šampón s vůní jahod a teď voní po kokosu.

Překvapivě se otočí čelem ke mně a zaboří mi obličej do hrudi. Nepletl jsem se. Doopravdy brečel.

Přetáhnu nám přikrývku přes hlavu a jemně ho pohladím po zádech.

„Neříkej jim to," zamumlá potichu, že mu není pořádně rozumět, ale dokážu si to domyslet.

„Neřeknu," odvětím a dám mu pusu do vlasů.

„Snažím se být silný kvůli nim, ale už toho tady mám plné zuby Name."

„Já vím. Ale už jen pár týdnů a pojedeme domů. Nějak už to zvládneme."

„Já vím, že jo. Vždycky to zvládneme," kývne hlavou a přehodí nohu přes můj bok. „Děkuji."

Od té doby mě přestane ignorovat a konečně na jeho tváři vídám i širší úsměv. Opravdovější.

Čas plynul neuvěřitelně rychle a všechno už bylo jako dřív, jenže přesto jsem pořád cítil, jak se ten balvan, který nad námi visí stále více přibližuje. S Jinem jsem spolu sice začali zase normálně komunikovat, ale nemluvili jsme o tom. Jako by to bylo pohřbeno hluboko pod zem.

Jenže na to nejde jen tak zapomenout. Nikdy nedostanu z hlavy, jak se jeho rty obemkly kolem mého ptáka a já prožil lepší orgasmus než při sexu.

Díky za svatého Yoongiho. Když dorazím do dormu, jsme v něm sami s Jinem. Yoongi vzal kluky do kina a Jin neměl moc náladu se družit. Ani si nevšiml, že nejsem doma, což je trochu rána, ale přejdu to.

Posadím se k němu na postel, zatímco on kouká na naše zveřejněná videa na sociálních sítích a čte komentáře.

„Víš, napadlo mě, že bychom si spolu promluvili, když... když máme příležitost být sami," spustím na úvod a Jin ztuhne.

Otevře němě ústa, ale nic z nich nevypadne. Zkusí to ještě několikrát, jenže je jak zaseknutý.

„Půjdu se projít!" vyhrkne rychle a vstane z postele, jenže ho chytím za zápěstí a stáhnu zpátky.

„Prosím nedělej to," povzdechnu si. „Hele prostě... oba se nejspíš shodneme na tom, že se to nemělo stát a byla to chyba. Já jen nechci, aby to mezi námi viselo, jako nevyřešená věc," začnu rychle, aby mi znovu neutekl a Jin se mi odvážně podívá do očí.

Hodný kluk, řeknu si v duchu a málem se i usměju, protože Jin je neuvěřitelně stydlivý člověk, a i když dokáže plivat oheň, pokud je v ráži, stejně tak nedokáže přijímat komplimenty.

„Ani jeden z nás přece není gay," pokračuju, abych ho trochu uklidnil, jenže se zdá, že jsem se tentokrát minul účinkem.

„Chceš mi tvrdit, že nejsi gay, jo?" zavrčí trochu naštvaně, ale na tváři mu hraje ironický úsměv.

„No... ty přece taky nejsi na-" zaseknu se, protože mi Jin položí dlaň na stehno a sune ji výš.

„Nikdy jsem přece netvrdil, že jsem na holky, Namjoone," odfrkne a klekne si na kolena mezi mé nohy. Nosem se dotkne mé hrudi a postupuje až k mému krku, dokud mě svým dechem nepolechtá na uchu. „A ty mi netvrď, že jsi jen na holky," šeptne tiše, když se dlaní dotkne mého klínu a pevně stiskne.

Vzrušil mě a je mu to jasné, protože se zákeřně zakření. Najednou se stáhne a chce se ode mě odtáhnout, ale chytím ho za zátylek a přitisknu se rty na jeho.

Překvapím tím nejen jeho.

To k tomu, že si promluvíme, aby to nad námi neviselo. Moc mi to nemyslí, když mu strkám jazyk až do krku a vyhrazuji si právo, být jediný, kdo smí líbat jeho dokonalé plné rty.

Povalím ho pod sebe do postele a trochu se odtáhnu.

„Já fakt nejsem gay," povím mu s rychle bušícím srdcem, protože se mnou jeho rty dělají divy. Jsou hezčí, než kdejaké holky.

Jenže Jin se pode mnou akorát zakření. Dostane se rukama k poklopci mých kalhot a dlaní vklouzne pod mé spodní prádlo. A já ho nemám v plánu zastavit. Ne, když jsem z něj neuvěřitelně tvrdý.

„Rozhodně nejsi na kluky," řekne provokativně a já zkroutím tvář slastí, když mě začne uspokojovat.

Nejsem na kluky. Nejsem na kluky. Nejsem na kluky.

Tohle si opakuju pořád dokola v hlavě, dokud se neudělám Jinovi na triko.

Jin

Přestanu se před Namjoonem schovávat a taky ho přestanu provokovat, když mi neustále do očí tvrdí, že není na kluky a pak si ho ode mě nechá vyhonit. Nebo vykouřit. Záleží na okolnostech a místě našeho konání.

Jde hlavně o to, že on sám si nechce přiznat, že je doopravdy na kluky. Nebo i na kluky. Mé provokování mu v tom nepomáhá, zato mu pomáhám, si to uvědomit, jinak.

Tak blbneme. Nebo alespoň tomu takhle říká Namjoon. Dovolí mi, abych se ho dotýkal všude, kde se nám naskytne příležitost a těch bohužel moc nemáme. Navíc jsme se přestěhovali do většího domu a já mám pokoj s Yoongim a on s Jungkookem. Pokud nejsme moc unavení, zvládneme se sejít v koupelně uprostřed noci. Dávám Namjoonovi tak perfektní blowjob, že ho tím podvědomě nutím, abychom si takových chvilek dopřávali víc.

K tomu všemu trénujeme, skládáme hudbu a bojujeme s konkurencí. Pro nás všechny je obrovský šok, když vyhrajeme v kategorii album roku. Namjoon má tak krásnou řeč, že mě to dojme na pódiu a já tam přede všemi regulérně brečím. Ale brečíme všichni. I Yoongi, který je dojatý i po tom, co se dostaneme do zákulisí.

Kameramani nás konečně nechají o samotě, když mě Namjoon chytí za ruku a odtáhne mě od ostatních.

Utíkáme po dlouhé chodbě kolem dalších zaměstnanců i skupin, než konečně zapadneme do nějakého malého kumbálu se zámkem na dveřích.

„Zešílel jsi?" zeptám se ho se smíchem, když mě zády přirazí ke dveřím. Prsty mi promne boky pod sakem a políbí na rty.

„Rozhodně jsem se zbláznil," zakření se a hned na to mi zulíbá celou tvář, že málem hlasitě vypísknu, ale musím se krotit. „Mám takovou radost, že na tebe mám chuť," poví mi do ucha a zakmitá obočím.

Vím, co to znamená. Chce, abych mu rozepl kalhoty a udělal mu dobře, jenže... po takové době, co to spolu táhneme, mě tenhle přístup akorát zklame.

Nevím kdy, nevím ani jak, ale stalo se to, čeho jsem se bál.

Opřu se hlavou o dveře a trhnu očima na stranu.

Namjoon nepochopil, a stále nechápe, jednu věc. Že buzerant, jako jsem já, by se do něj dokázal zamilovat. A to je mé největší prokletí, protože on mě možná bere jako svého kamaráda a bratra ze skupiny, ale taky jako někoho, kdo mu ho umí moc dobře vykouřit.

A mě se ještě ani jednou nedotkl.

„Jako teď?" poukážu na jeho rozkrok a on znovu kmitne obočím. „Fakt jsi se zbláznil, pokud myslíš, že ti ho vykouřím v nějakém skladě," zakoulím očima a dlaní ho zatlačím do hrudi, aby ode mě odstoupil.

„Počkej, Jinie," zabrání mi v odchodu, když odemknu dveře. „Co... co se děje? Jsi v pořádku?"

„Hm, jasně," zavrčím a vystřelím zpátky na chodbu. Po cestě zpátky do šatny za kluky si utírám slzy, ale povede se mi nasadit úsměv, takže si všichni myslí, že zářím štěstím.

Prvně to někde pořádně oslavíme, ale jen co dojedeme domů, zavřu se v pokoji, aby mě nikdo neotravoval. Jsem po dnešku neuvěřitelně vyždímaný a jediné, co chci, je spánek.

Jen se převléknu do pyžama a ulehnu do postele, když mi na nočním stolku začne vibrovat telefon, pořád a pořád dokola.

Po hodině to vzdám a konečně si otevřu zprávy od Namjoona. Je jich tady asi čtyřicet. Poslední mi hlásí, že čeká před mým pokojem.

Kouknu na postel Yoongiho, ale ten tvrdě chrápe. Celkem to přehnal s pitím.

Odhodím peřinu na stranu a vylezu na chodbu za zmateným Namjoonem.

„Jinie," vyhrkne šeptem, aby nás někdo z kluků náhodou nezaslechl z pokojů. „Jsi v pořádku? Neděje se něco?"

A pak se nejde divit, že jsem se do něj dokázal tak snadno zabouchnout, když je tak neuvěřitelně starostlivý.

„Jsem unavený, Namjoone," pronesu mírně otráveně. „Co chceš?"

„No... jen jsem chtěl dokončit, to ve skladě, ale když chceš spát, tak tě nechám. Jen jsem se o tebe bál."

„Dokončit to ve skladě?!" vyštěknu naštvaně a přimhouřím na něj oči. Mám neuvěřitelnou potřebu ho něčím přetáhnout. „Nic jsme ani nezačali. Ne, oprava, já nic nezačal."

„Jsi naštvaný," konstatuje, ale pořád se tváří zmateně.

„Nepovídej, Sherlocku," odfrknu a zakroutím hlavou nad jeho nechápavostí. Je chytrý, ale v oblasti emocí je ten nejvíc zabedněný člověk, jakého jsem kdy poznal.

„Ale proč?" zamračí se. „Udělal jsem snad něco? Napravím to."

„Otevři už konečně oči!" okřiknu ho. „Copak jsi vážně tak slepý? Měl jsem s tebou svatou trpělivost, ale mám toho už akorát dost. Pokud nejsi buzerant, přestaň se s nimi zaplétat."

Namjoonovi ztvrdne pohled a odvrátí se na stranu. Jazykem se bouchne zevnitř do tváře a skenuje zeď na chodbě.

„Tak o to tady jde?" pronese a natočí ke mně obličej. „Nezáleží ti na mě, tak to chceš skončit? Proč to prostě neřekneš jasně?"

„Tak jasně?" zeptám se pohrdavě.

„Prostě mi řekni, že už mě máš plné zuby a přestaň si hrát na mistra uraženého," odsekne.

„Ty jsi vážně nebetyčný kretén," zavrčím vztekle. „Omlouvám se ctěný Namjoone, že jsem ti nedal dostatečně jasně najevo, že jsem se do tebe zamiloval a odmítám být nadále někdo, kdo ti jen podrží."

Namjoon neuvěřitelně ztuhne, zatímco si vzájemně hledíme do očí. Ani jeden z nás není schopný cokoli dalšího říct nebo alespoň odejít. Já doufám, že mi řekne nějaká povzbuzující slova, že mě nepovažuje za někoho, koho využívá k uspokojení. Na co čeká on, opravdu netuším.

„Hyung?" zaslechnu za sebou hlas Jungkooka. Vyděšeně se ohlídnu, ale hned se uvolním, protože mhouří oči a vypadá, jako by napůl spal. „Děje se něco?" zeptá se nás ospalým hlase, zatímco postává ve dveřích do svého a Namjoonova pokoje.

„Nic se neděje Jungkooku," povím mu klidně a připojím i menší úsměv.

„Jdi klidně spát," přidá se ke mně i Namjoon. „Za chvíli přijdu."

Jungkook přikývne a zavře za sebou dveře od pokoje.  Pochybuju, že něco slyšel.

Ohlídnu se na Namjoona, který vypadá rezignovaně. Má ruce v bok a hledí mi do očí, jako by to snad byla moje vina.

„Jine, já..."

„Sbohem," odseknu. Otočím se na patě a zavřu se ve svém pokoji. Zády se opřu o dveře a svezu se po nich na podlahu. Slzy mi stékají po tváři, ale nevzlykám, protože bych tím mohl probudit Yoongiho.

Dnešní den by měl být ten nejnádhernější v našich životech, protože jsme se dostali tam, kam jsme chtěli. Vyhráli jsme.

Ale necítím se tak.

Namjoon

Vím, co jsem pokazil. Taky vím, jak to napravím, jenže si potřebuju v hlavě urovnat, jestli to tak chci.

Vlastně... chci to s ním urovnat.

Jenže mám pocit, že on nad tím vůbec nepřemýšlel. Neuvědomuje si, jaký by to mohlo mít dopad na naši skupinu. Na vztah mezi námi všemi. Na veřejnost.

Máme smlouvu. Nemůžeme být zadaní a už vůbec ne mezi sebou. Korejský idol gay? Fanoušci se složí!

Ale urovnám to. Alespoň zachráním naše přátelství, když už nic jiného. Jenže s naším nabitým harmonogramem a spoustu práce je doslova nereálné, abychom si našli čas.

Je to v totálním hajzlu. Když se pokusím s Jinem promluvit doma, rychle odejde. Naprosto se vyhýbá veškerým situacím, kdy by se mnou mohl být o samotě v jedné místnosti.

Taky už uplynula nějaká doba a já mám pocit, jako by už byl dávno konec.

Možná bych to měl nechat být. Co by se změnilo? Vtah mít nemůžeme. Být spolu taky nemůžeme. Ani netuším, jestli bych s ním být chtěl. Nevím, jestli se mnou chce být Jin. V naší profesi musíme mít jedinou lásku a to je k fanouškům. Nebo, jak tvrdí Yoongi, k hudbě.

Vyhodím Yoongiho ze studia, protože tady tráví už tři dny. Taky potřebuju na chvíli pracovat na několika projektech a on se potřebuje trochu prospat. V posteli hlavně. A taky socializovat.

Za dobu, co pracuju, se tady otočí Jimin i Jungkook, aby se podívali, jak mi to jde a případně mi pomohli. Písnička už se rýsuje, ale potřebuju to ještě doladit.

„Můžete mi zavolat Jina?" houknu na ně, když jsou na odchodu. „Potřebuju jeho pomoc." Ukážu na počítač, protože jeho vokály mi tam nějak nesedí a případně bychom to mohli znovu nahrát, kdyby s tím souhlasil.

„Jasně, hyung," mávne na mě Jimin a s Jungkookem odejdou.

Znovu se ponořím do práce a kroužím tužkou mezi prsty. Jsem tak soustředěný, že mě Jinova ruka totálně vyděsí a já sebou trhnu, div, že neshodím počítač, do kterého jsou zapojené sluchátka.

„Sorry, ale Jungkook říkal, že jde o práci," poví mi klidně a na tváři má neutrální výraz. Ve vteřině mi dojde, že jsme sami. Jen on a já. Ve studiu.

Přesně tady jsem ho poprvé políbil. A taky dostal tu nejlepší kuřbu na světě.

„Ahoj," vydechnu napjatě a vstanu ze židle. Jin ode mě odstoupí, když najednou stojím v jeho těsné blízkosti a mě z toho píchne u srdce. „Jo, hodila by se mi tvá pomoc," povím mu a odkašlu si.

Rezignuju a znovu se raději zaberu do práce. Je to... jednodušší.

S Jinem se shodneme, že to raději znovu nahrajeme. Trávíme tady tak hodinku než jeho část upravím, aby to znělo přijatelně nám oběma.

„Skvělé," tleskne a zakření se, když oznámím, že je to perfektní. „Tak já mizím," houkne a chystá se k odchodu.

Trvá mi tak vteřinu, než vystřelím ze židle, ale i ta vteřina je moc dlouho.

Doběhnu ho u dveří ze studia a zabouchnu mu je přímo před nosem. Natisknu se na jeho záda a dlaní se opírám o dveře přes jeho rameno.

Je celý ztuhlý a já se bojím promluvit, protože bych mohl něco říct špatně. Čelem se opřu o jeho zátylek a zhluboka se nadechnu jeho jahodového šampónu.

„Prosím, neodcházej," zamumlám tiše.

„A... co mi chceš?" zeptá se ochraptěle a pořád je celý napjatý.

„Už nikdy ode mě neodcházej," opravím se. „Nesnáším ten pohled na tvá záda, když se ode mě vzdaluješ."

„Tak se zeptám jinak," zavrčí a otočí se čelem ke mně. „Co ode mě chceš?"

Polknu a očima sjedu na jeho rty. Všimne si toho a pootevře je. Nevím, jestli chce něco říct nebo se jen chtěl nadechnout, ale přitisknu se k němu a políbím ho.

Brání se. Pokouší se mě odstrčit a nejspíš by se mu to i povedlo, ale já mu to nedovolím a pevně ho obejmu kolem pasu. Odvrátí hlavu na stranu a praští mě do ramen, ale přitisknu se rty na jeho krk. Olíznu ho jazykem a jemně skousnu jeho ušní lalůček.

Nakloní hlavu na stranu, abych to nedělal, tak se přesunu na druhou stranu a mírně ho kousnu.

Odtáhnu ho od dveří a povalím na pohovku v rohu místnosti. Zalehnu ho celým tělem, protože mě chtěl odkopnout.

„Ty jsi takový kretén!" okřikne mě, tak se mu zahledím do očí a on se na malou chvíli uklidní, ale pořád se mě snaží odstrčit jen mám dojem, že už do toho nedává tolik síly.

„Kretén, který tě má plnou hlavu," řeknu mu na rovinu a skloním se k němu pro polibek. Krátký, ale už se mnou nebojuje. „Kretén, co má klapky na očích a který si konečně přiznal, že je bisexuál," pokračuju a Jin vytřeští oči. „Kretén, který se do tebe dokázal zamilovat."

Jin znovu ztuhne, ale tentokrát ze mě není nervózní. Spíš mám dojem, že jsem ho svým doznáním překvapil. Sebe vlastně taky, ale rozhodně to nevezmu zpět. Je to pravda.

Vezmu jeho obličej do dlaní a přitisknu se na něj svými rty. Tak moc mi chybělo je líbat.

Chvíli nespolupracuje, ale později lačně bojuje s mým jazykem a prsty mi zatne do trička na zádech. A já se odhodlám udělat to, čemu jsem se tak dlouho bránil, jenže teď už necouvnu. Ne, když ho tak moc chci.

Rozepnu mu kalhoty a rukou vklouznu pod jeho spodní prádlo. Nevyděsí mě, že se ho dotýkám, ale že sykne. Podívám se mu do tváře, jenže on zakloní hlavu a slastně zasténá. Kouše si u toho spodní ret a já mám nutkání se neuvěřitelně praštit, že jsem si tenhle pohled, ten zvuk, který vydává, odpíral tak dlouho.

Znovu ho políbím na krku a nepřestávám ho stimulovat. Nadzvedává se v zádech a občas mi boky vyjde vstříc.

Vyhrnu mu tričko a jazykem obkroužím bradavku. Jin přesune ruce z mých zad do mých vlasů a já jazykem kloužu níž po jeho břiše až lemu kalhot.

Stáhnu mu je níž a udělám i tu druhou věc, kterou zbožňuju, když mi dělá on. Jazykem ho ochutnám na špičce a pomalu si ho zasunu do úst. Dolehne ke mně Jinovo zasténání a já vím, že to dělám dobře.

Pustím se do laskání jeho penisu s větší vervou, že mě u toho Jin tahá za vlasy. Cítím jeho chuť i jak se celý napíná.

„Nam-" vykřikne a nedokončí, protože se rozkřičí na celé studio, když se mi udělá do pusy. Tohle nebyl tak úplně můj plán, ale zvládnu to. Udělám to samé, co by udělal Jin. Taky to dělal jen pro mě.

Narovnám se v zádech a spokojeně se zakřením, když vidím, jak je po orgasmu vláčný. Má červené tváře a zhluboka oddechuje. Myslím, že jsem nikoho krásnějšího nikdy neviděl.

Zvedne se na loktech a přimhouří na mě oči. „Myslíš si, že když mi ho jednou vykouříš, smažu veškeré tvé zacházení vůči mně?" vyjede po mě a já se skloním k jeho tváři. Dám mu pusu na nos a jemně se pousměju.

„Pokud mi to dovolíš, klidně to budu dělat častěji," kmitnu obočím a on zakroutí nevěřícně hlavou, než mi vplete prsty do vlasů a políbí mě.

Jin

„Že neuhodneš, kdo je můj spolubydlící?" houkne mi tiše Namjoon do ucha, když jedeme autem do vily, ve které budeme trávit dovolenou. Je u pláže a já se neuvěřitelně těším, až se vyvalím na lehátku.

„To nemám ani tušení, pokoje jsme si ještě nerozdělili," odvětím s úsměvem a Namjoon mě prstem pohladí po odhaleném stehně u lemu šortek.

„Postaral jsem se o to, jen mi věř, ano?" řekne mi a pošle mi vzdušnou pusu, než se zase odvrátí k bočnímu okýnku.

Stanovili jsme si pravidla. To hlavní a nejdůležitější, nikdo se o nás nesmí dozvědět. Ani kluci ve skupině. Chtěl jsem jim to říct, jenže Namjoon si trval na svém. Čím víc lidí to ví, tím větší je pravděpodobnost, že se to provalí. A pokud se to někdy náhodou provalí, náš vztah končí.

Taky to nesmí mít vliv na skupinu ani na nic kolem práce. A těch několik měsíců, co jsme oficiálně spolu, to funguje. I naše soukromá dostaveníčka v koupelně v časných ranních hodinách, kdy ještě celý dům spí.

Dojedeme do vily a Namjoon skutečně nekecal, když tvrdil, že to má vymyšlené.

Pokoje si budeme losovat a on si vylosuje červený pokoj, stejně jako já. Lístečky máme v ruce ještě před tím, než je tam vhodí.

„Nestydíš se, takhle podvádět?" zasměju se, když vejdeme do nejvzdálenějšího pokoje od ostatních.

„Na dovolené?" odfrkne a přitáhne si mě do náruče. „Ani náhodou. Jsme tady, abychom si to pořádně užili. Odmítám se zaobírat ostatními. Ať si dělají, co chtějí. My dva si přivodíme střevní chřipku, extrémně nakažlivou a nebudeme moct vylézt z pokoje."

„Máš to pěkně naplánované," zasměju se, když Namjoon vesele přikývne.

Vybalíme si, políbíme se a s kluky se zajdeme porozhlédnout po okolí. První den se nám nechce nikam daleko chodit, proto se rozhodneme grilovat na verandě. Protáhne se to, ale miluju, když jsme všichni pohromadě bez nějakého tlaku nebo kamer. Moc často se nám to nepoštěstí a i když jsme teď v pozici, kdy nám plánují světové turné, pořád existuje spoustu lidí, kteří nás i naši hudbu kritizují.

Namjoon odejde první. Já zůstanu ještě tak půl hodiny dokud se nezvedne Jungkook s Jiminem. Mají společný pokoj s Yoongim.

Nakonec se rozloučím s Taem a Hobim a jdu si taky lehnout. Zavřu za sebou dveře od pokoje a opřu se o ně zády. Namjoon leží pod přikrývkou a kouká do telefonu. Jen co si mě všimne, radostně se uculí, že málem roztaju z jeho dolíčků. Odloží telefon na noční stolek a velice pomalu odhrne přikrývku, pod kterou, jak stačím pochopit, nic nemá.

Zakřením se a zamknu nás. K posteli jdu velice pomalu a postupně ze sebe sundávám oblečení kousek po kousku, dokud se nedostanu přímo před něj jen ve spodním prádle.

Namjoon se zapře lokty o matraci za sebou a očima mě sjede od hlavy k patě. „Ta přezdívka od fanoušků k tobě vážně sedí," pronese. Natáhne ruku a zlehka mě polaská konečky prstů na hrudi a břiše. „Doopravdy to chceš?" zeptá se mě už po sté. „Já jen, ještě jsme tohle nedělali. Nevadí mi čekat."

Povzdechnu si a vjedu mu prsty do vlasů. „Takže my máme konečně po několika měsících pokoj jen sami pro sebe díky našemu falšování a ty chceš teď vycouvat?" uchechtnu se. „Víš přece, že to chci a že se na to těším."

„Předal jsi mi obrovskou zodpovědnost," odvětí a zaboří mi obličej do břicha. „Nechci ti ublížit."

„Brouku," zakřením se. „Ublížíš mi odepřením sexu."

Namjoon nadzvedne hlavu a zahledí se mi do očí. Skloním se a dám mu pusu na nos. Už je to dlouho, kdy pro mě přestalo být dostačující ruční uspokojení. Naopak, neuvěřitelně moc po něm toužím i když chápu jeho nervozitu. Jenže mu taky věřím. Protože ho miluju.

Shodím ze sebe spodní prádlo a lehnu si k němu do postele. Chvíli se jen mazlíme. Oba se potřebujeme vzájemně uklidnit a připravit, že po dnešním večeru bude náš vtah plnohodnotný.

Namjoon mě dostane pod sebe a dlaní mě polaská na boku až ke stehnu, kterým ho obejmu kolem pasu. Odolávám nutkání, dotknout se jeho penisu na mém břiše, protože jsme si to zakázali. Přesněji, Namjoon to nechce. Akorát by ho to pokoušelo a mohl by vycouvat.

„No tak jo," vydechne mi nervózně do tváře. „Všechno jsem si našel na netu, takže by to mělo jít hladce, ale kdybych dělal něco špatně, tak..."

Rozesměju se a pohladím ho po tváři. „Hledal sis sex na netu?"

„S klukem jsem nikdy nespal," ohradí se.

„Name, lásko? Sex není žádná věda," zakroutím hlavou. „Prostě vytáhni lubrikant, kondom a ojeď mě."

Podívá se na mě s pozvednutým obočím, jestli jsem to doopravdy vypustil z úst, ale jen se usměju a trhnu rameny.

„Ty mě jednou zabiješ," pronese a natáhne se pro lahvičku lubrikantu, kterou má nachystanou na nočním stolku. Nanese si ho na prsty a pak vklouzne rukou mezi mé nohy.

Zastudí to, ale jinak se celý uvolním, když do mě opatrně vloží jeden prst.

„V pořádku?" ujistí se, tak přikývnu, protože nic extra necítím. Jemně jím ve mně zakrouží a maximálně je to divné, ale ne nepohodlné.

Potom do mě vnoří dva prsty a to už je divnější. Šokovaně pootevřu ústa, jak si na ten pocit snažím navyknout.

Přitáhnu si Namjoona k polibku, protože pozoruje každou mou reakci a pokud by se mě zase zeptal, jestli jsem v pořádku, raději si horní pozici převezmu já. Což příště nejspíš udělám.

Namjoon mě postupně roztahuje a zbavuje myšlenek líbáním. Už mu chci říct, aby mě pomiloval, když konečně narazí na to místo, které mi rozvibruje celé tělo.

„Kurva!" vykřiknu a vytřeštím na něj oči.

„Co je?!" zděsí se. „Co jsem provedl?"

Chystá se ode mě odtáhnout, ale chytím ho za předloktí, aby to v žádném případě nedělal.

„Ještě," zaskuhrám. „Udělej to ještě prosím."

„To bylo ono?" zeptá se překvapeně a znovu se dotkne mé prostaty.

„Sakra ano!" vydechnu slastně a zakloním hlavu.

„Tak jo, ale... jen buď tiše, jinak přestanu," pohrozí mi, tak se silně kousnu do spodního rtu a přikývnu.

Jsem naprosto odrovnaný. Takovou slast jsem nikdy nezažil a to už mám několik orgasmů za sebou. Tuhle slast cítím až u konečků prstů u nohou. Mravenčení mi prostupuje v zádech a mám pocit, že jen lapám po dechu, jak se snažím nekřičet.

Potřebuju se dotknout sám sebe, jenže k tomu nakonec vůbec nedojde. Najednou mě zachvátí vlna orgasmu tak neuvěřitelného, že to překvapí i Namjoona.

Šokovaně otevře ústa a nevěřícně na mě hledí, zatímco vyvrcholím mezi naše těla.

„No do háje," vydechne a zakření se. Vytáhne ze mě prsty a skloní se k mému krku, aby mě políbil. „Jsi vážně dokonalý."

Natáhne se pro kondom, který si obratně nasadí. Akorát ho můžu obdivovat, protože nejsem jediný nádherný v místnosti.

„Pomalu, dobře?" řekne, když se nade mnou skloní. Nasměruje svou špičku mezi mé půlky a pokusí se do mě proniknout, ale není to moc příjemná poloha, proto se chytím pod koleny, aby to šlo lépe.

Namjoon si toho všimne a mé nohy si zahákne za paže. Víc mi tak nadzvedne zadek a tentokrát je to lepší. Takhle ho alespoň můžu obejmout kolem krku a víc si ho k sobě přitisknout.

Třísly se dotkne mých stehen a konečně jsme spojení. Vzájemně si s Namjoonem hledíme do očí a vychutnáváme si ten okamžik, že jsme to skutečně udělali.

„Tak šíleně moc tě miluju," povím mu a nechám se jím políbit.

Milujeme se velice opatrně, protože mám nutkání vykřičet si hlasivky, což nemůžu. Celou dobu si k sobě Namjoona tisknu, abych ho měl co nejblíž. Vzájemně si tiše vzdycháme do úst, jenže najednou Namjoon zrychlí, že se mi zadrhne dech v hrudi.

Lapám tiše po dechu, zatímco od hlasitě funí nosem. Zarývám mu prsty do ramen a když táhle zasténá, přiložím mu dlaň na pusu. Olízne ji a mezi rty uvězní můj palec.

„Namjoone," zasténám šeptem a celý se stáhnu. Zpevním zadek okolo jeho penisu a Namjoon mě kousne do palce. Naposledy do mě prudce přirazí, že se zalknu a společně vyvrcholíme.

Omráčí mě to. Mám otevřené oči, ale vnímám všechno rozmazaně. Cítím, jak na mě Namjoon nalehne i jak ze mě vystoupí. Nelíbí se mi to.

„Do háje," vydechne mi proti krku a lehne si na bok, vedle mě. „Mám pocit, že nám teď začala ošklivá epidemie střevní chřipky," řekne se smíchem a já se mu stulím do náruče. „Nebolí tě něco? Bylo to takhle v pořádku?"

„Ještě pořád se třesu po orgasmu, tak mi dej chvilku," zasměju se a dám mu motýlí pusu na rameno.

Přehodím mu paži přes bok a spokojeně si povzdechnu. Tohle by se mi rozhodně líbilo na každodenním pořádku.

„Chceš vědět, proč jsem se přidal ke skupině?" promluvím, aniž bych otevřel oči, ale cítím na sobě Namjoonův pohled. „Když mají herci dostaveníčko, agentury jim vypoví smlouvu. Obzvlášť, pokud se jedná o sex mezi dvěma muži. Když se jedná o idola, agentury zahladí stopy a dělají, jako by se nic nestalo. Jsi jediný, kdo ví, že jsem na kluky. A nikomu dalšímu to říct nehodlám."

Namjoon mi dá pusu na čelo a obejme mě kolem ramen. „Kdybys dělal kuchaře, vyhnul by ses obojímu."

„Ale nepotkal bych tebe."

Namjoon

Jin se mi krásně vozí na klíně a zaklání u toho hlavu. Miluju ranní sex. Nejlepší způsob, jak se zbavit ranní erekce.

Pevně ho chytím za stehna a prohnu se v zádech, když se konečně udělám. Jin se akorát předkloní a dlaněmi se zapře o mou hruď. Na břiše cítím teplo jeho semene a spokojeně se zakřením. Pořád je úchvatný, když se udělá.

Svalí se na bok vedle mě a zhluboka oddechuje. Teď je ten pravý čas, abych mu dal dárek.

Sáhnu do nočního stolku a vytáhnu malou krabičku s přívěškem na krk.

„Krásné výročí, lásko," řeknu a dám mu pusu na tvář.

Překvapeně rozlepí oči a zírá na ten dárek. „Už zase?"

„Máme ho každý rok," uchechtnu se.

„A kolikáté je tohle?"

„Víš, že nemáme přesně datum, kdy jsme se dali dohromady," zakoulím očima a podepřu si hlavu dlaní. „Páté? Kdybychom to brali od prvního sexuálního zážitku, tak jsme spolu skoro osm let."

Jin se tiše rozesměje a otevře krabičku s přívěškem ve tvaru nekonečna. „Bože, pořád nechápu, že jsem ti ho tehdy vykouřil," zakroutí hlavou a prohlíží si přívěšek. „Je nádherný, Name. Děkuju," vydechne užasle a skloní se pro pusu.

„Měli bychom vstát," zesmutním. „Brzo budou vzhůru i ostatní."

„No jo," odvětí a vyskočí z postele. Nahodí na sebe oblečení, pošle mi vzdušnou pusu a přesune se do svého pokoje. Sice v té posteli za celý týden ani jednou nespal, ale to nikdo nemusí vědět.

Taky vstanu a dám si pořádnou sprchu. Myslím, že už jsme ve fázi, kdy bychom se nemuseli bát, říct to klukům. Dříve bych na to nepřistoupil. Neuvěřitelně to mezi námi dřelo. Hádali jsme se i kvůli prkotinám, ale dneska už mám pocit, že i kdybychom se pohádali, nikdo z nich by při první příležitosti neřekl, že já a Jin jsme pár. A kvůli více času po jeho boku, jsem ochotný to s nimi risknout.

Vyjdu z pokoje s úsměvem na tváři, protože mě můj nápad nadchl a těším se, co na to řekne Jin, ale ten najednou zmatkuje.

„Co se děje?" zamračím se chytím ho za předloktí, protože pobíhá od pokoje k pokoji společně s Yoongim a Hoseokem.

„Jimin a Taehyung zmizeli," vyhrkne Hobi, že vytřeštím oči.

„Jak jako zmizeli?"

„Nejsou u sebe v pokoji," vyhrkne Jin přidušeně s dlaní na srdci.

„Klid, prosím tě," okřiknu ho a pohladím po rameni. „Koukali jste k Jungkookovi?" nadhodím, ale všichni zakroutí hlavou a Yoongi se rozejde k jeho dveřím. „Beztak jen usnuli u něj."

„Má zamčeno," pronese Yoongi a Jin se může zbláznit.

„Jak má zamčeno?" utrhne se na něj a dojde k Jungkookovým dveřím. „Jungkooku?" vykřikne a zaklepe na dveře.

Zakoulím očima a skočím do kuchyně pro univerzální klíč ke všem pokojům, jinak Jina klepne. Kolikrát mu říkám, že jsou všichni už dávno dospělí, ale pořád ty tři vidí jako děti, kterými byli ještě před debutem.

Mamka Jin.

Tohle bych ale nahlas nikdy neřekl.

„Mám náhradní klíč," promluvím na všechny a Jin ustoupí, abych mohl odemknout.

Což jsem nikdy, jako nikdy, nikdy, neměl dělat.

Jin začne ječet jako na lesy, když zahlédne Jungkooka sedět na posteli bez trička. To by bylo ještě v pohodě, jenže vedle něj se posadí Jimin a za ním vykoukne Tae. Oba taky bez oblečení.

Co se tady dělo si ani nemusíme domýšlet. Ty kondomy vedle postele mluví za vše a já dostávám závrať. Pořád slyším, jak Jin ječí, ale přidá se k němu i Yoongi. Jenže ten se brutálně rozesměje.

A já sebou seknu na podlahu.

Na tváři ucítím štípnutí a povede se mi rozlepit oči. Sklání se nade mnou Hobi a vypadá, že každou chvíli skončí na zemi vedle mě. Pomůže mi se posadit, ale když mi znovu padne pohled na ty tři, jak jsou v jedné posteli a očividně nazí, chci si znovu lehnout.

„Urgentní porada," prohlásí Yoongi a máchne na nás rukama, abychom opustili Jungkookův pokoj. „Za pět minut v obýváku," ukáže prstem i na ty tři a mě musí vystrkat Hobi, jinak bych se nezvedl.

Dojdu až do kuchyně a pořádně si opláchnu obličej studenou vodou. Jin taky nevypadá nejlíp, když se posadí na pohovku vedle Yoongiho.

Sednu si vedle něj z druhé strany a odolávám nutkání, proplést si s ním prsty. Potřebuje nějak uklidnit. Já to potřebuju. Tohle... tohle ohrožuje náš vztah takovým způsobem, že se mi z toho chce zvracet.

Nemůžu o Jina přijít. To nezvládnu.

Všichni tři dorazí do dvou minut a oblečení. Usadí se na konec pohovky vedle sebe a jsou viditelně nervózní.

„Na celý barák jsem uvrhl karanténu, že jsme já a Jimin chytili covid," promluví Yoongi a všichni se na něj ohlídneme. „Taky jsem je požádal, aby stopli veškeré natáčení, dokud nám nebude alespoň trochu lépe, že tohle fanoušci vidět nemusí. Akorát by se o nás báli."

Uleví se mi, že to alespoň můžeme rozebrat v klidu. Kdyby se kolem nás měli motat všichni ze štábu, rovnou by mě mohli odvést do nemocnice.

„Všichni jsme viděli něco, co jsme nejspíš vidět neměli," povzdechne si Hobi. „Nevím, jak jsou na tom ostatní, ale mě by vážně zajímalo, co to má sakra být?!"

Otočíme se na ně a čekáme na vyjádření. Jimin chce něco říct, ale nic z něj nevypadne.

„Zamilovali jsme se," pronese Tae a já pevně semknu rty k sobě.

„Dobře," kývne Jin hlavou. „A do koho Tae?"

„Jak to myslíš?"

„Do koho ses zamiloval?" zopakuje Jin a ukáže Jungkooka a Jimina dlaní, aby to trochu specifikoval, protože není možné, že...

„Do obou," opáčí roztřeseně a Jungkook se natáhne přes Jimina, aby ho chytil za ruku. Takže je to možné. „Miluju je oba," vydechne Tae už jistěji.

„Co je to za milostný trojúhelník?" vyštěkne Jin. „Nebudete nám tady přece teď vykládat, že na vás padlo osvícení a vám došlo, že vztah ve třech je dobrý nápad!"

„Taky je miluju oba, Jin-hyung," pronese s jistotou Jungkook a postřehnu, jak se ho Jimin dotýká na zádech. „Žádné osvícení. Miluju je už delší dobu."

„Oba?!" vyštěknu, protože to můj mozek stále nedokáže pobrat. Ani to, že všichni tři kývají hlavou.

„Proč po nás chcete, abychom se omlouvali za něco, co cítíme?" zeptá se Jimin s přimhouřenýma očima. „Prostě se to sta-"

„Tohle na mě prosím nezkoušej," odvětí Jin se zvednutou dlaní před sebou. „Tady to nemohlo jít spontánně. Prostě se to stalo, v tomhle případě neplatí. Tohle se musí dít už delší dobu."

„Stalo se to tak," trhne rameny Jungkook.

„To se mi snad jenom zdá," posteskne si Jin a svalí se zády na pohovku. „Jak se může stát, že se najednou tři kluci zamilují do stejných lidí? To mi vysvětli!"

„S tím, jaký vůči nám máte postoj o to nemám zájem," odsekne Jungkook značně naštvaně. „Nemusíme se před vámi obhajovat. Ani nic vysvětlovat. Jsme dospělí a..."

„Přemýšleli jste vůbec, co to udělá se skupinou?" vyštěknu, protože já na to musel myslet každý den. Každý den, co jsme s Jinem spolu musím přemýšlet, jestli nás to nějak neovlivní a oni...

„Co by to mělo udělat se skupinou?" odfrkne Jimin, že málem vyletím z kůže, protože nad tím skutečně nepřemýšleli.

„Co asi!" okřiknu je. „Vztah dvou lidí... i to by byl průser, ale vztah tří? Zbláznili jste se? Nestojím o žádný milostný trojúhelník, který vás prozradí nebo nás zničí."

„Proč by nás to mělo zničit, ksakru?!" vyštěkne Jungkook a Jimin se mu opře hlavou o rameno. „Nikomu do toho nic není. Ani vám ne."

„A až tě popadne další žárlivý záchvat, protože se Jimin až příliš věnuje Taemu a ne tobě?" vytkne mu Hobi a Jungkook poklesne v ramenou. Dokonce se od těch dvou i trochu odtáhne.

„Nechápete to," potřese hlavou a vstane z pohovky. Pohledem ho vyprovázíme, když jde ven na terasu, jenže tohle nemůže jen tak zamést pod koberec. Tohle musíme vyřešit.

Jimin s Taem se do nás pustí, protože nám do toho přece nic není, ale opak je pravdou. Je potřeba to vyřešit, ale teď na to doopravdy nemám.

Vtah tří lidí? Co to má kurva být?

Odkývnu jim všechno, co po nás chtějí, jako je pochopení, trochu tolerance a hlavně neodsuzovat.

Přecházím to, protože se Jin vedle mě hroutí. Nakonec vstane z pohovky a odejde. Normálně toho druhého následujeme po půl hodině, ale tentokrát se zvednu hned a jdu za ním.

Automaticky vešel do mého pokoje, tak se ohlídnu za sebe, jestli si toho někdo všiml než vejdu dovnitř.

„C-co to znamená?" vyhrkne Jin se slzami v očích. „To jako... když jsou oni spolu tak my nebudeme? Je to ono? J-je..." zalkne se vzlyky a padne mi kolem krku.

„Tohle to rozhodně neznamená," zavrčím naštvaně a pohladím ho ve vlasech.

„Prozradí nás," vzlykne mi do ramene. „Přijdou i na nás a já... já to bez tebe nezvládnu."

„Nikdo na nikoho nepřijde," pokusím se ho uklidnit. „Nic se tím mezi námi nemění, ano? Jsme spolu. Miluju tě a oni..."

„Ohrožují nás," vydechne přiškrceně. „To... ten jejich vztah nás dva ohrožuje a rozdělí nás a..."

„To nedovolím," zakroutím hlavou. „Lásko, no tak. Musíš se uklidnit. Všechno se nějak vysvětlí. Yoongi nám dal dva týdny, abychom to vstřebali. Dva týdny, kdy budeme jen my a nějak to vymyslíme. Znovu to s nimi probereme a přijdeme na správné řešení. Nikdo se s nikým nerozchází a nikdo nic nevyzrazuje."

„Dobře," přikývne i když mi pořád brečí do trika. „Zbláznil bych se, kdybychom nebyli spolu, víš to, že jo?"

„Taky bych bez tebe nemohl být," povím mu něžně a vlepím jemnou pusu. „Miluju tě a to se jen tak nezmění. I kdyby se o nás dozvěděl celý svět."

....................

Tak mě napadlo trochu vysvětlení na jejich obhajobu, co se týče Jinova pokrytectví v povídkách Oba. Snad jste s tím v pohodě :D moc skutečných věcí jsem tady tentokrát nedala, každopádně prosím, opět s rezervou. Je to jen ff ;)

Doufám, že se vám líbilo :) já jsem s tím spokojená, i s tou smut scénou. Poprvé je vždy takové divné :D

Mějte se krásně!

Vaše B 🩵🩷

8088 slov