Jimin

„Nazdar kámo," dloubne do mě Jungkook a obejme mě kolem ramen. „Další hodina u toho krasavce. Těšíš se?"

„Kochání se jeho zadkem mě nikdy neomrzí," uchechtnu se a potřesu hlavou. „Až je mi líto, že mě nebude učit i v příštím semestru."

„Ty sis nevzal jeho předmět?" podiví se. „Proč, prosím tě."

„K čemu by mi byla historie umění v praxi?" pozvednu obočí. Jungkook moc dobře ví, že jsem na škole jen kvůli tanci. Zbytek předmětů je pro mě nutné zlo. Proplouvám jimi už několik let, zatím úspěšně. Pokaždé nasbírám kredity a pak svou pozornost přesunu zase na jiný předmět.

Historie umění teď byla na pořadí. Není to zase tak špatný předmět, jen mě ta teorie nudí. Ale...

Profesor Kim to náramně vyváží. Ten jeho zadek...

„Plátěné kalhoty, nebo džíny?" houkne mi Jungkook do ucha, když stojíme před učebnou.

„Už jsi někdy viděl Kima v džínech?" uchechtnu se. Vejdu do učebny přímo na své místo v prostřední řadě s Jungkookem v patách.

„Ne," odvětí frustrovaně. „Nechápu, proč je nenosí? Akorát nám zahaluje ten skvost v podobě jeho pozadí."

„Ty plátěné kalhoty taky odhalují dost," mrknu na něj jedním okem. „Už jsi ho viděl zepředu?" šeptnu tiše, že se Jungkook rozesměje.

„Jako jestli jsem si prohlížel jeho nádobíčko?" zakmitá obočím, tak ho zlehka plácnu do obličeje, protože ten jeho úchylný úšklebek mě dostává. „Jasně, že jo," zakření se. „A upřímně? Lituji každého, komu se kdy povede být pod ním."

Rozesměju se, až se hrudí rozplácnu na lavici před sebou. Dlaněmi si skryju tvář, protože cítím, jak se mi do nich nahrnuje krev. Profesor Kim musí mít vážně slušné vybavení. Že je dobře obdařen jde vidět i přes látku kalhot. Stačí se jen správně dívat a my s Jungkookem se díváme vždy velice pozorně. Dvakrát týdně po dobu jedné hodiny na jeho přednášce.

Profesor vejde do učebny, aby začal hodinu a já s Jungkookem přejdeme do obdivování jeho osoby na dálku. Občas si udělám poznámku k jeho výkladu, hlavně data a jména umělců, které v danou hodinu rozebírá, ale jinak jsou mé uši hluché, protože slyším své srdce, které se pokaždé divoce rozbuší, když mi věnuje jeden z mála pohledů.

Profesor Kim Taehyung. Už jsem slyšel, že je z jeho krásy na větvi spousta studentů a několik z nich chodí na jeho přednášky jen proto, aby ho mohli sledovat.

Má husté hnědé vlasy. Nádherné hnědé oči, u kterých mám pocit, že mi jimi vidí až do duše a kompletně odhalil, na co myslím v jeho přítomnosti. A že jsou mé myšlenky opravdu akční.

Líbilo by se mi, kdyby si tu bílou košili s límečkem vytáhl z kalhot a já mu ji serval. Obdivoval bych jeho štíhlou postavu se širokými rameny. Taky bych nepohrdnul, kdyby mě chytil do náruče a vysadil na stůl. Bože, sex na stole, mezi tou hromadou papírů s esejemi. Moje nohy na jeho ramenech, jeho obrovské přirození ve mně...

Olíznu si rty, protože mi vyschlo v ústech a zaměřím na jeho pusu, jak podává všem výklad. Jaké by to bylo, kdyby ji měl kolem mého ptáka?

Zavrtím se na místě a tiše si odkašlu, protože se ve mně vaří krev. Dám si nohu přes nohu a Jungkook se potichu zasměje, když si toho všimne. Už jsme několikrát vedli debatu o tom, jaký na mě má profesor vliv a pokaždé se mi v jeho přítomnosti postaví. Nedokážu to ovlivnit.

Najednou do mě Jungkook šťouchne, až sebou trhnu a zamračím se, co mu přelítlo přes nos, jenže se zároveň zasměje celá učebna a já trhnu hlavou k profesoru Kimovi.

„Pardon?" pípnu nejistě a křečovitě se zakřením.

„Ptal jsem se vás, pane Parku, co si o tom myslíte," promluví a mě vyjede obočí vysoko do čela. Kdybych věděl, o čem mluví, nejspíš bych něco dokázal vymyslet, ale takhle jsem totálně v háji.

„Že je to moc zajímavé," řeknu nakonec s přikývnutím a znovu se většina spolužáků rozesměje. Dokonce i profesoru Kimovi cukají koutky, ale zachovává si profesionální přístup.

„Takže vy shledáváte zajímavé, že vznik tohoto obrazu zapříčinil vypíchnutí očí samotného umělce?" pozvedne obočí a ukáže na plátno, kde je zobrazen obraz mladé ženy v mušelínu.

„A vy ne?" opáčím s trhnutím ramen a zahledím se mu hluboko do očí. Projde mnou zimnice a ostře se nadechnu, abych zamaskoval, jak jsem z něj na větvi.

„Snít s otevřenýma očima není hřích, Jimine," pronese otevřeně profesor Kim a vystoupá těch pár schůdků směrem k naší řadě. „Ale byl bych moc rád, kdybyste mi věnoval stejnou pozornost, jako svým... představám," dodá a já napjatě polknu.

On fakt umí číst myšlenky nebo co!

Odvrátím se od něj směrem na plátno a profesor Kim spustí sáhodlouhý příběh o manželce čínského císaře, kterou nikdo nesměl vidět, jak se usmívá, krom jejího manžela. Malíř ji bohužel viděl a také to zachytil na obraze, jako vzpomínku na krásu její výsosti.

Je to zajímavé.

Hodina uteče děsně pomalu i když je to většinou naopak a profesor Kim si mě zavolá na slovíčko. Podívám se na Jungkooka, protože jsem s ním nikdy před tím netrávil čas o samotě, ale ten se na mě akorát povzbudivě usměje, poplácá mě po rameni a zmizí z učebny i s posledním spolužákem.

Pomalu se rozejdu ke katedře profesora Kima a zastavím jen pár kroků od něj.

„Mám tady vaši esej o pojednání umění v minulém století. Líbí se mi váš osobní komentář," poví mi a podá mi mou esej. „Jen byste se příště mohl více zaměřit na posuzování umělců, a ne jejich umělecká díla."

„Příště?" nechápu a pak se napnu. „Jo, příště," vydechnu přidušeně. „No... omlouvám se, profesore Kime, ale v příštím semestru už na vaše přednášky... docházet nebudu. Ne, že by mě to nebavilo, to vůbec ne," dodám ještě. „Jen tam mám předměty, ze kterých bych chtěl absolvovat a ten váš..."

„Tomu rozumím," pousměje se. „Studujete tanec? Jestli se nepletu."

„Ne. Tedy ano. Studuji tanec," přikývnu s úsměvem. „Jen jsem chtěl mít větší rozsah znalostí ohledně umění."

„Dobrá tedy," pozvedne jeden koutek úst a udělá jeden krok směrem ke mně, že ucítím vůni jeho omamného parfému. To jsou feromony pro přitažlivost? „Takže spolu budeme mít už jen... čtyři přednášky?" podívá se na mě zpoza řas, že se mi málem podlomí nohy.

Kousnu se do rtu a trhnu očima do strany, abych mu nemusel čelit.

Profesor, profesor, profesor. Nemůžeš ho mít Jimine. Je to profesor.

„Ano. Jen čtyři přednášky," přikývnu a nechám hlavu sklopenou, když ke mně udělá ještě jeden krok, že sleduji špičky jeho luxusních polobotek.

„To je škoda," vydechne v mé těsné blízkosti. „Už jsem si říkal, že se začínáme sbližovat."

Prudce zvednu hlavu a dech se mi zadrhne v hrudi, když stojí těsně přede mnou. Nakloní hlavu na stranu a já třeštím oči na to, jak krásně teď vypadá. Z blízka je ještě hezčí.

Přešlápnu z nohy na nohu a nafouknu tváře, že bych pronesl nějakou trefnou odpověď. Nejlépe flirtovat, jenže mám v hlavě naprosto vymeteno. Ale kompletně. Jsem zralý na to, abych se před tímhle Bohem naprosto složil na podlahu.

„Jo, je to škoda," vydechnu tiše, zatímco těká očima po mé tváři. „Děkuji za tu esej," pokračuju, protože proč nezničit tu atmosféru, se kterou si neumím poradit, mluvením?

„Není zač," řekne profesor a pozvednutým koutkem a já neudělám nic jiného, než že se otočím na patě a na nohách jako z rosolu dojdu ke schodům ven z učebny. Jenže jak se celý třesu, tak se mi povede zakopnout.

Dřív, než se ten trapas stihne nafouknout se sesbírám z podlahy a narovnám se v zádech. Mám pocit, že za sebou slyším tlumený smích, ale bojím se ohlídnout, proto z učebny doslova sprintuju.

Doběhnu chodbou až ke své skříňce, kde na mě čeká netrpělivý Jungkook.

„Co ti chtěl?" vyhrkne hned, co pomalu bez dechu, se srdcem až v kalhotách, dojdu k němu.

„Dát mi esej," mávnu s ní před jeho obličejem. „A... mám pocit, že se mnou flirtoval," dodám tiše a Jungkook vytřeští oči. „No, nejdřív chtěl, abych zapracoval při příští eseji více na úhlu pohledu pro umělce a když jsem mu řekl, že u něj příští semestr nebudu..."

„Yes!" vykřikne a zatřese se mnou. „Jimine, to je bomba!" Drtí mi ramena a máchá se mnou, jako s hadrovou panenkou.

„Kookie!" okřiknu ho a odstrčím. „Je to profesor. Žádná bomba."

„Chime, vzpamatuj se. Nejsme na střední škole," zakoulí očima a radostně se usměje. „Jsme dospělí a nezáleží na tom, jestli spíš se svým profesorem, pokud tě vyloženě neučí."

„Jak to myslíš?" nakrčím nechápavě čelo.

„Jak asi," uchechtne se. „V příštím semestru už nebudeš docházet na jeho přednášky, což znamená, že ho nebudeš mít na žádném ze svých předmětů. Kdybys mohl, klidně si ho vezmi a škole to bude jedno."

„Ty mi tady říkáš, abych se vyspal se svým profesorem?" vybouchnu a praštím ho do ramene. „Zešílel jsi? Na toho Boha nemám!"

„Idiot," sykne a odvrátí hlavu. „Pokud máš pravdu a on s tebou skutečně flirtoval, proč by to pak dělal?" pozvedne obočí.

Opřu se zády o skříňku vedle Jungkooka a zatahám se za vlasy. „Když on je tak..." nedokážu doříct a kousnu se do rtu.

„Žhavý?" doplní mě Jungkook.

„Snový," vydechnu. „Na jeho přednáškách se nikdy nedokážu soustředit. Víc mě zajímají jeho přednosti."

Jungkook vyprskne a potřese hlavou. „V tom případě by sis tu příležitost neměl nechat ujít."

Taehyung

Není nic špatného na tom, že mě přitahuje můj student. Vím, že v některých zemích je to vyloženě proti zákonné, ale u nás ne. Alespoň, pokud ho vyloženě neučím.

Před pár lety za mnou přišel Hobi-hyung, učitel tance na univerzitě a řekl mi, že narazil na jednoho z nejdokonalejších tanečníků, které měl tu čest kdy učit.

Pamatuji si, jak jsem se tehdy usmíval a kroutil hlavou, protože popravdě, tohle říká často. Jenže když s tím nepřestal ani po prvních dvou semestrech, začal jsem být zvědavý. Nechtěl jsem dotírat na jeho hodiny, navíc jsem sám v danou chvíli vyučoval a cítil bych se trapně, kdybych prosil Hobiho, jestli by mi nedonesl kamerový záznam ze zkoušky, abych se mohl podívat, na toho anděla, o kterém tak nadšeně vypráví.

Tak jsem si zkrátka počkal na konec roku a navštívil recitál se všemi představeními studentů. Vyslechl jsem svého studenta Jungkooka, jak zpívá na pódiu i několik studentek s baletním vystoupením.

Do nedávna, jsem netušil, jak se ten student, který vystupoval až na samém konci, se svým tancem spojeným s labutím jezerem, jmenuje. A Hobi mi to odmítal říct.

Celou dobu jsem ho sledoval naprosto omráčeně. Pohltili mě jeho ladné pohyby i křivky jeho těla. Doslova mě svým vystoupením učaroval. A Hobi, který mě přistihl, se mi od té doby jen vysmívá.

Proto jsem se přestal zdráhat a pokusil se z něj vymámit informace, ale on mi odmítal prozradit i jeho jméno.

Za prvé, je to jeho student, takže mu není moc po chuti, že by se o něj zajímal jeho kolega a kamarád.

Za druhé, mě zná. Pokud bych toho kluka neshledal zajímavým na našem rande, bez okolků, bych ho poslal k šípku. Potom, co bych si s ním jednu noc pohrál.

Za třetí, má strach, že bych mu mohl skutečně podlehnout a on by pak třeba skončil se školou jen proto, abychom mohli být spolu.

Několikrát jsem ho nabádal, že se nic z toho nestane, protože na mé přednášky nedochází a pokud bych ho na rande shledal nezajímavým, odolal bych tomu pokušení, mít ho na jednu noc. Až tak jsem z toho kluka byl hotový, že jsem nevěřil tomu, že by se mi nelíbil i povahově.

Stejně mě odmítl, a tak jsem řekl tu nejhorší možnou větu, kterou jsem kdy mohl.

Udělám cokoli budeš chtít, jen mi řekni jeho jméno.

Hobi-hyung má doma několik mých sběratelský vín, lahví bourbonu, novou tašku přes rameno. Pomohl jsem mu připravit uvítací program pro prváky, hlídal mu psa a taky ho jel vyzvednout, když se ztřískal jako prase v baru, protože ho jeho milovný přítel opustil.

Neopustil, jen na půl roku odjel na služební cestu do Ameriky.

Když mi konečně prozradil jméno Park Jimin, byl můj zásah do peněženky hluboký a já naštvaný, že mi to v danou chvíli, bylo i ukradené.

Navíc, když o pár týdnů později, v novém semestru, seděl v lavici na mé přednášce.

Park Jimin si vzal mé hodiny a já byl ještě víc frustrovaný a zároveň nadšený, že ho budu vídat dvakrát týdně po dobu jedné hodiny. Frustrovaný, protože jsem se oficiálně stal jeho profesorem a jakékoli šance, pozvat ho na rande, odešly do hajzlu, pokud bych nechtěl dostat přímý vyhazov z práce a odebrání učitelského statusu.

Tak jsem byl pouhý profesionál. Profesor, co se na první pohled zakoukal do studenta tance. A že to bylo zatraceně těžké.

Park Jimin má svůdnou tvář. Je roztomilý, ale stačí jeden pohled do jeho očí a člověk se v nich ztratí. A nejhorší je, když se soustředí na poznámky a nevědomky vystrkuje jazyk. Pokaždé, když to udělá, musím ke studentům stát zády, což je častěji, než si chci připustit.

Pak jsem si přečetl jeho eseje k danému tématu, které měli všichni studenti během mého semestru připravit a já odhalil i jeho inteligenci. Jde poznat, že nemá pro uměleckou malovanou tvorbu cit, ale má moc zajímavé názory k faktům. Pokaždé připsal svůj osobní komentář a já se nestačil divit, jeho pohledu.

Už dávno bych si ho zavolal, abych ho pochválil za jeho skvěle vypracovanou esej. Dělám to tak se všemi mými studenty, jenže u něj jsem měl strach, být s ním o samotě v jedné místnosti.

Přece jen jsem se odhodlal, protože se blíží konec semestru a měl by vědět, že si ho cením.

A tak se stalo, že mi udělal radost, že s mým předmětem končí. Bohužel to moc nedopadlo.

Zamknu svou učebnu a s taškou přes rameno se vydám chodbou kolem studentů, abych mohl jít za Hobim, že bychom si zašli na pivo. Musím mu říct, jak jsem brutálně u Park Jimina pohořel, jenže se zarazím na místě, když si ho všimnu v přítomnosti jeho kamaráda, Jungkooka.

Zpanikařím a schovám se za roh, mezi skříňky. Můj, pokus o flirt nedopadl, tak bych mu neměl teď jít na oči.

A potom trhaně zaslechnu, o čem si povídají. Nechci je poslouchat, nejsem slídil, jenže... jde odolat?

„Chime, vzpamatuj se. Nejsme na střední škole," promluví Jungkook, ale nevidím, jak se tváří. „Jsme dospělí a nezáleží na tom, jestli spíš se svým profesorem, pokud tě vyloženě neučí."

„Jak to myslíš?"

„Jak asi," uchechtne se. „V příštím semestru už nebudeš docházet na jeho přednášky, což znamená, že ho nebudeš mít na žádném ze svých předmětů. Kdybys mohl, klidně si ho vezmi a škole to bude jedno."

„Ty mi tady říkáš, abych se vyspal se svým profesorem?" ohradí se Jimin. Jak jsem si myslel. Ta přitažlivost je jen z mé strany. „Zešílel jsi? Na toho Boha nemám!"

Moment, cože? Vytřeštím oči, že mě tak oslovil. A co si to vlastně myslí.

„Idiot," sykne Jungkook. „Pokud máš pravdu a on s tebou skutečně flirtoval, proč by to pak dělal?"

„Když on je tak..." zasekne se Jimin a já napjatě i netrpělivě čekám, co z něj vypadne.

„Žhavý?" promluví Jungkook, že málem vyprsknu smíchy.

„Snový," vydechne Jimin, a to už mě smích přejde. „Na jeho přednáškách se nikdy nedokážu soustředit. Víc mě zajímají jeho přednosti."

Hlavou se opřu o zeď za sebou a zavřu oči. Na rtech mi hraje spokojený úsměv.

Takže mu nejsem úplně ukradený, jsem jen zkrátka profesor a v tom vidí problém. Nejspíš mu budu muset naznačit, že o nic nejde a pokud je ta přitažlivost opravdu vzájemná, nemůžu ho nechat jen tak na pokoji.

Nakouknu zpoza skříněk, jestli je zahlídnu, ale ne, tak se v klidu vydám ven z budovy až do té vedlejší, kde je taneční studio a velice přísný a nepříjemný profesor Jung.

Nakouknu dovnitř, jestli náhodou neučí, když je puštěná hlasitá hudba, ale je tam jen Hobi a tancuje sám.

Tiše proklouznu do studia a usadím se na jednu z laviček, abych ho mohl sledovat. Vždycky byl úžasný tanečník a nebýt toho zranění, věřím, že by se dostal i k debutu se skupinou, když si tolik let vytrpěl jako trainee, ale taky je to ten nejlepší a nejvyhledávanější učitel tance v Soulu.

Hudba skončí a já mu hlasitě zatleskám, aby si mě všiml.

„Tae," zvolá nadšeně a nasadí svůj mega wattový úsměv, díky kterému dostal toho nejvíc nepříjemného producenta do postele. Ale studentům ho nikdy neukáže. „Co ty tady?" zeptá se a s lahví vody se posadí vedle mě na lavičku.

„Přišel jsem se zeptat v kolik končíš, že bychom si po práci zašli na skleničku," trhnu rameny.

„Zase chceš mluvit o tom ‚anděli'?" naznačí prsty i ty uvozovky a vysměje se mi. Tu přezdívku beztak vymyslel on, já to od něj jen přebral.

„Pochopitelně," uchechtnu se. „Možná nastal menší posun a já bych chtěl svého hyunga požádat, protože je zadaný a velice moudrý, o několik rad," pochlebuji mu, že se Hobi se smíchem ušklíbne a poplácá mě po rameni.

Nakloní se blíž k mému uchu a já napjatě očekávám, co mi chce říct, protože se tváří, že má něco důležitého na srdci.

„Zapomeň," vydechne nakonec a hlasitě se rozesměje. „S tím klukem ti pomáhat nebudu. Děláš, jako bys byl nějaký nebožák, co to potřebuje, když ti přitom ženy padají k nohám."

„Ale muži, kteří se mi líbí ne," ohradím se a dlaněmi si přejedu po stehnech. „Prostě... ten anděl mě znervózňuje, jasný? A... nechci to řešit tady, tak co ten drink? Můžeš?"

„Za chvíli mi začíná hodina, ale potom by to snad šlo," přikývne vesele, když se do studia začnou postupně trousit studenti a Hobimu klesne úsměv. Ne, že by ho ta práce nebavila, ale postavil si na svém tvrdém pohledu respekt celé školy a studentů. Kdyby někdo z nich věděl, že je to ten nejveselejší člověk, jakého znám, rozhodně by na mě zíral, jako na cvoka.

Mezi studenty vidím i Park Jimina a Jeon Jungkooka, mimo jiné. Vesele se zakřením a vstanu z lavičky.

„Tak večer, profesore," zvolám na Hobiho a mávnu rukou.

„Jasně, jo a Taehyungu, napiš mi, kde se sejdeme," ukáže na mě prstem, tak nadšeně přikývnu. Pohledem zavadím o Park Jimina, který mě zaraženě pozoruje, jak se dávám na odchod. Neodolám, jak bych nejspíš měl, že mi věnuje pozornost a pozvednu jeden koutek úst.

Jimin

Kde já k tomu přijdu, že jsem začal poslouchat Jungkooka. On a jeho milostné eskapády se odehrávají vyloženě na jednu noc a teď mi bude radit, jak mám sbalit profesora.

Sedím na další přednášce o historii umění a nervózně si mnu prsty na rukou. Tohle je moje poslední přednáška s profesorem Kimem a pokud to neudělám dnes, v podstatě to už neudělám nikdy. Nebudu se s ním vídat a nebudu mít důvod na jeho hodiny chodit.

Je to k zbláznění. Poslední dva týdny se mu prakticky vyhýbám, abych s ním nebyl o samotě po ukončení hodiny a teď se na něj mám vrhnout?

Tohle já nedělám. Nejsem ten typ studenta, který by pochleboval učiteli.

Jenže ksakru, on se mi fakt líbí! A pokud jsem se skutečně nesplet a on se mnou posledně flirtoval, nemělo by být na škodu, to... zkusit?

Profesor Kim ukončí hodinu a popřeje všem pěkné jarní prázdniny. Moc studentů tady není, protože je konec semestru a v podstatě mají tento předmět ukončený.

Jungkook mě povzbudivě poplácá po rameni, protože mi pomáhal se na to připravit a odejde s ostatními studenty z učebny, zatímco profesor Kim balí zbytek věcí ze svého stolu.

Já si velice pomalu dávám věci do tašky a taky předstírám, že v ní hledám něco důležitého, zatímco koutkem oka pozoruju, jestli už všichni odešli.

Vstanu a klidným krokem přejdu až ke katedře. Srdce mi buší v hrudi, že bych měl oslovit toho nádherného chlapa navíc, když je to profesor.

„Jimine?" osloví mě s úsměvem, když se zaseknu na místě a nedokážu udělat další krok.

„Profesore?" pronesu tiše, ale dostatečně nahlas, aby mě slyšel.

„Už nejsem tvůj profesor," opraví mě s úsměvem a obejde svůj pracovní stůl. Opře se o něj zadkem a podívá se na hodinky na zápěstí. „Oficiálně už nejsem tvůj profesor dvě minuty."

„Pravda," zakřením se a trochu povolím tlak v ramenou, „No... napadlo mě s tím něco udělat," vydechnu a spojím ruce u břicha. Třesou se mi, tak si propletu prsty a pomalu si s nimi hraju.

„Chceš, abych byl nadále tvůj profesor?" pozvedne obočí a založí si ruce na hrudi.

„Spíš mě napadlo, udělat něco s tím, že už můj profesor nejsi," polknu a podívám se mu do očí. „Taehyungu," oslovím ho jménem a cítím, jak mi rozpaky červenají tváře, hlavně když mu potemní pohled, že se mi rozklepou kolena.

Takhle jsme to s Kookiem netrénovali. Úplně mi vypadla má nacvičená řeč.

Odkašlu si a udělám pár kroků směrem k němu. Pořád mi neuvěřitelně buší srdce a červenají tváře, ale přesto v sobě najdu odvahu, abych se mu podíval do očí z bezprostřední blízkosti.

Očima těká po mé tváři a taky si všimnu, že mu poskočí ohryzek. Jenže nic jiného nedělá a já mám chuť se zahrabat pod zem tak hluboko, jak jen dokážu, protože očividně, jsem se spletl a akorát ho tímto chováním obtěžuji. Navíc jsem ho oslovil jménem? Co si o mě pomyslí? Budu muset skončit se školou, abych na něj nenarazil.

Když už se chystám k tomu, že vezmu nohy na ramena, profesor najednou povolí napětí v rukou a uvolní je z hrudi. Taky pozvedne jeden koutek úst a konečky prstů se dotkne hřbetu mé ruky.

„A... co je to za nápad?" zeptá se s hlavou nakloněnou do strany.

„Večeře?" vyhrknu rychle a že jsem vynechal zbytek slov, jako Půjdeš se mnou na večeři dneska večer, ani nepostřehnu.

„Moc rád," promluví s úsměvem. „Dneska?"

„J-jestli máš čas?" zadrhnu se, ale na tváři vyloudím úsměv enormních rozměrů, jakou mi to udělá radost, jenže profesor se narovná a obejde svůj pracovní stůl. Sáhne po tužce a něco napíše na malý lísteček, který mi podá.

„Přijď na tuhle adresu. V sedm," poví mi, a i když tomu moc nerozumím, pořád se usmívám.

„Dobře," vydechnu nadšeně a když se natáhnu po lístečku v jeho ruce, zachvěju se. Dotknu se jeho dlouhých prstů a kousnu se do spodního rtu, když se mu podívám do očí.

Proboha, tohle jde neuvěřitelně rychle. Pomalu couvám z jeho dosahu, aniž bych z něj spustil oči.

„Uvidíme se," mírně mávnu a pak vyjeknu, když mi sklouzne noha ze stupínku katedry. Profesor... Taehyung, sebou trhne a pak se zakření, když si všimne, že mi nic není. Otočím se na patě a vydám se ke chodům ven z učebny.

„Pozor na těch schodech," zvolá ještě.

„Co- ah!" vykřiknu, když zakopnu o jeden schod a svalím se na podlahu. Pod nosem si zamumlám několik nadávek, než se vyšvihnu do stoje a narovnám si tričko na bocích. „Jsem v pohodě," řeknu hlasitě aniž bych se ohlídl a tentokrát skutečně utíkám pryč bez nějakého škobrtnutí.

Tohle musím říct Jungkookovi.

Najdu ho u skříněk, tak se rozběhnu a skočím mu na záda. Silně ho obejmu kolem krku a nepřestávám se usmívat, stejně, jako mi nepřestávají hořet tváře.

„Co děláš, ty cvoku," vyprskne Kookie, ale nepokouší se mě shodit.

„Hádej, kdo má dneska večer rande?" zamávám mu lístečkem s adresou před obličejem a Jungkook se na mě nevěřícně ohlídne.

„To ne, ne," vydechne překvapeně a chytne mě za zápěstí, aby se mohl podívat, co je na něm napsané. „Co je to za restauraci?"

„Nevím," trhnu rameny. „Musím si to najít, ale... já s ním jdu vážně na večeři," vypísknu a zavrtím se na jeho zádech.

„No a... hele promiň, ale není to adresa k němu domů?" zeptá se starostlivě Jungkook tak seskočím z jeho zad.

„Proč by mi dával adresu k němu domů?" nakrčím čelo a zahledím se na lísteček s adresou. Vytáhnu telefon z kapsy, abych mohl kouknout do map, kde přesně se ta ulice nachází. „Je to adresa k němu domů," vydechnu nevěřícně, když vidím čtvrť s bytovými komplexy a v okolí jen pár restaurací. „To ho mám vyzvednout?"

„Děláš, jako bych byl u vašeho rozhovoru," uchechtne se Jungkook. „A... co když tě pozval jen k sobě do postele?"

„Cože?!" vykřiknu na celou chodbu, že se po mě několik spolužáků ohlídne. „Vypadám jako rozhoď nožka?!" odseknu naštvaně, že i Jungkook couvne z mého dosahu, ale směje se mi.

„Klid prosím tě," chechtá se. „I kdyby, můžeš ho přece poslat do hajzlu, ne?"

Založím si paže na hrudi a zády se opřu o skříňky. Má dobrá nálada je definitivně fuč. Pokud si ten profesor myslí, že se s ním vyspím na prvním rande, velmi rychle ho vyvedu z omylu.

Jenže...

Když on je tak moc hot!

„Přemýšlíš nad sexem," vysměje se mi Jungkook, když se mi podívá do obličeje. Bohužel už mě zná dlouho a taky zná mé grimasy. „Nejsi ten typ člověka na jednorázové záležitosti Jimine."

„Vždyť já vím," dupnu nohou a praštím hlavou o skříňku za sebou. „Ale pokud mu jde jen o tohle..." vydechnu zklamaně a zavřu oči.

„Neměl bys tam chodit," opáčí, že se na něj ohlídnu. Jungkook vypadá ustaraně. „Co když ti něco udělá? Bude tě do toho nutit?"

„Profesor?" ušklíbnu se se smíchem. „Tenhle profesor? Kdyby se jednalo o Junga, nikam bych nešel, ale doopravdy máš pocit, že Kim, by něčeho takového byl schopný?"

„Co já vím?" opáčí. „Každý na to nevypadá. V každém případě, buď opatrný a pokud se něco stane, zavolej mi. Přijedu pro tebe."

„Aw," zasténám a prohrábnu mu vlasy. „Jsi zlatíčko."

Jungkook se ožene po mé ruce a ukáže na mě prstem, protože nesnáší, když mu někdo sahá na vlasy.

Taehyung

Jimin má už patnáct minut zpoždění. Což o to, taky trochu nestíhám v kuchyni. Přišel jsem pozdě a pořád mi ještě nezměklo vepřové maso, které už půl hodiny dusím na pánvi.

Mé schopnosti v kuchyni nejsou vytříbené. Rozhodně bych se jako šéfkuchař neuživil, zato umím výborný jajangmyeon, což jsem chtěl Jiminovi naservírovat.

Ozve se zaklepání na dveře, tak ztlumím oheň na sporáku a dojdu otevřít.

„Ahoj," vydechne napjatě Jimin s lahví červeného vína v ruce a přešlápne na nohu. Má na sobě džínovou bundu, svetr a upnuté kalhoty. Taky si vzal do ucha visací náušnici.

„Ahoj," usměju se. „Sluší ti to," poukážu na něj a pozvu ho dál, jenže on má vytřeštěné oči na mě a mé tričko s mou oblíbenou korejskou rockovou kapelou a mé volné džíny s dírami na zadní straně. „Jimine?" pozvednu obočí s mírným úsměvem a on potřese hlavou.

„Jo?" houkne a sevře rty k sobě.

„Chceš jít dál?" uculím se a znovu mu pokynu. Tentokrát polkne, když nakoukne do chodby. Zčervenají mu tváře, ale s úsměvem vejde.

Převezmu si od něj víno a pomůžu mu z bundy, kterou pověsím na věšák. Jimin skopne boty ke zdi a následuje mě do bytu.

„Omlouvám se, ale nějak nestíhám vařit," zakřením se, když víno položím na kuchyňskou linku a vrátím se k plotně. „Vrátil jsem se před chvíli."

„Můžu nějak pomoct?" nabídne se.

„Můžeš otevřít to víno," pokynu mu. „Otvírák je v šuplíku a skleničky ve skříňce nahoře," ukážu rukou, zatímco se snažím soustředit, abych něco nepřipálil.

Jimin mi přijde nervózní, proto se snažím chovat co nejpřirozeněji a neustále se usmívám.

„Co děláš jiného, když nejsi ve škole?" zeptám se ho, když mi podá jednu skleničku s červeným vínem.

„Jako koníčky?" zatváří se zmateně tak přikývnu. „No... tancuju," uchechtne se. „Tancuju už od pěti let. Nic jiného mě v podstatě nebaví, možná až na odpočinek u televize."

„Filmy? K-dramata?" nadhodím.

„K-drama miluju," zasténá blaženě. „Kolikrát nejdu ani spát, jen abych to dokoukal do konce, všechny díly ze série. Taky se mi hodně líbí thajské seriály. Filmy nejspíš komedie nebo akční komedie."

„Ty mám taky rád," zakřením se. „Taky mě baví procházky a..."

„Proč jsi mě pozval k sobě?" zastaví mě, když vyhrkne svou otázku, tak se ušklíbnu.

„Doufal jsem, že by ti to mohlo dojít," odvětím a jemu se rozšíří zorničky a zčervená ve tvářích.

„Ehm," odkašle si a položí skleničku od vína na linku. „V tom případě odcházím," poví rozhodně a vydá se k odchodu.

„Cože?" vyděsím se a rozběhnu se za ním. „Co? Proč-"

„Nejsem tady kvůli sexu, profesore," poví uštěpačně a mě zarazí, jaké o mě má mínění, jenže pak překvapeně zalapám po dechu.

„Ale to... tak to není," zaseknu se a poklesnu v ramenou.

„Pozval jsi mě k sobě na první rande a já..." odmlčí se a uhne hlavou do strany. „Naivně jsem doufal, že jsi se mnou flirtoval, protože jsem tě zaujal a ne proto, abys mě dostal do postele."

„To ano," vyhrknu rychle. „Jimine líbíš se mi. To nebudu popírat. Taky nepopřu, že tě chci do postole, protože... no promiň, ale kdo by nechtěl? A sem jsem tě pozval, aby na škole nevznikly drby. Co se týče rektora univerzity, není to problém. Právně nás nic nepostihuje, ale studenti by ti mohli udělat prostředí ve škole velice nepříjemné. Jen jsem tě nechtěl dostat do této pozice. Navíc, za dva semestry absolvuješ. Jen jsem... myslel, že je to dobrý nápad," trhnu rameny.

Jimin na mě chvíli hledí, akorát nevím, jestli rozumí tomu, co naznačuju. Ne, že bych s ním nechtěl spát, jenže taky bych ho do toho nikdy nenutil. A už vůbec ne na prvním rande. Co já vím, třeba dneska zjistím, že je to totální idiot a vůbec se k sobě nehodíme. Nebo, že nemáme nic společného.

„Takže jsi mě k sobě nepozval jen kvůli sexu?" zeptá se opatrně.

„Ne, to skutečně ne," povím přímo a vjedu si rukou do vlasů, jenže potom ucítím spáleninu a vytřeštím oči. „Skara!" zakleju a rozběhnu se ke sporáku, kde se pálí maso.

Rychle ho vypnu a pánvičku zvednu do vzduchu, jenže černé ohořelé kousky jsou prostě nepoživatelné. Zklamaně se ohlídnu na Jimina a pánvičku odhodím do dřezu.

„Já a moje umění v kuchyni," trhnu rameny. „A to jsem si myslel, že to zvládnu, ale pokaždé když vařím pro někoho, tak to dopadne takhle," mávnu rukou do prostoru.

Jimin se postaví za kuchyňskou linku a tiše se rozesměje. „Profesor Kim neumí vařit?" nadhodí laškovně, že na něj přimhouřím oči, ale on si podepře bradu do dlaně a nakloní hlavu na stranu. „To je... vcelku roztomilé."

„Tak asi děkuju," kmitnu obočím. „Něco nám objednám," povzdechnu si a vylovím z kapsy telefon. „Na co máš chuť? Chtěl jsem dělat jajang."

„Může být," přikývne a nepřestává se usmívat.

„Už nechceš odejít?" nadhodím, zatímco zadávám objednávku do restaurace kousek odtud.

„Chceš, abych odešel?"

„Celkem zákeřná otázka," nadhodím. „Proč jsi mě pozval na rande, Jimine?" zeptám se ho vážněji, že se na moment zarazí.

„Flirtoval jsi se mnou."

„Protože se mi líbíš, ale proč ty jsi mě pozval na rande?"

„Protože se mi taky líbíš," dodá tiše, tak odešlu objednávku na dvě jídla s doručením ke mně domů.

Zahledím se Jiminovi do očí a odmyslím si všechny ty dny, kdy jsem mu podlehl, jen kvůli jeho vzhledu. Líbí se mi už dva roky o čemž on neví, nejspíš proto mám pocit, jako bych ho už dávno znal a jsem v našem vztahu trochu napřed.

„Tak s tím něco uděláme," pousměju se a pozvednu skleničku s vínem k přípitku.

Jimin

Já chodím s profesorem Kimem.

Já chodím s profesorem.

Já chodím s... Taehyungem.

Já chodím...

Je jedno, kolikrát si to řeknu, stejně tomu pořád nedokážu uvěřit, a to už mi několikrát dokázal, že to je jen obyčejný muž. Není dokonalý, tak jako jeho vzhled. Za těch několik týdnů už mi stačil dokázat, že je velmi náladový a když se cítí pod psa, dává to najevo. Jen ne vůči svým studentům. Tam má hranici, ale na jednom z našich rande, kdy jsem se s ním pokoušel normálně mluvit a vyprávěl mu historky z mého rodného města mi odpovídal jednoslabičně, byl nevrlý a taky na facku.

Odešel jsem v půlce večeře a ani se mě nepokoušel zastavit. Později mi nechal na kolej poslat bonboniéru s omluvným vzkazem a jestli bych se u něj zastavil.

U něj doma na mě čekaly růže několika barevných kombinací.

Takže ano, profesor – Taehyung – je velice náladový a taky je neuvěřitelný romantik.

Co mě ale překvapilo nejvíc, že profesor Jung, ten, který mě mučí čtyřikrát týdně, je jeho hyung a taky moc skvělý kamarád. Neustále mi vypráví, jaký je to veselý člověk a taky ten nejhodnější, jakého kdy potkal.

Jop, pořád tomu nevěřím, když jsem profesora Junga nikdy neviděl se usmívat. Tae zase tvrdí, že se usmívá neustále.

V pátek mám nejkratší den, tak se rozhodnu na Taeho počkat v parku, dokud neskončí jeho přednáška. Ve škole se od sebe držíme dál. Svůj vztah se mnou už nahlásil, ale měl pravdu, co se týče těch blbých řečí. Studenti zkrátka drbou. Jungkook už mi stihl vyprávět několik lží, které se o mě školou nesou. Někdo si dal jedna a jedna dohromady, a i když mě s profesorem Kimem neviděli v kompromitující situaci, tak jsme neušli pozornosti.

Což o to, my si ani pozor nedáváme. A tu kompromitující situaci... Taehyung se mě ani nepokusil políbit. Občas mi věnuje polibek na krk, když mu pomáhám s vařením. Taky jsme se už ocitli v té romantické chvíli, kdy jsme si vzájemně hleděli do očí a jen stačilo spojit naše rty, ale ani tehdy to neudělal.

Nejspíš na něco čeká, jen netuším na co.

Taehyung dorazí o půl hodiny později a s hlasitým výdechem se usadí vedle mě na lavičku.

„Náročný den?" nadhodím, tak přikývne.

„Rozpoutala se diskuze, jen skončila se špatnými poznatky," vydechne frustrovaně a vjede si rukou do vlasů. „Co ty? Jak moc ti dal dneska Hobi zabrat?"

„Profesor Jung," opravím ho, protože na oslovení Hobi si prostě nezvyknu. „Byl překvapivě klidný."

„Aby ne, včera se vrátil Yoongi z Ameriky," uchechtne se. „Nejspíš měli zajímavou noc."

„Tohle raději taky přejdu bez komentáře," zasměju se, když se Tae zvedne a natáhne ke mně ruku.

Pozvednu obočí a do ruky ho plácnu dlaní, protože se kolem nás pohybuje stále spoustu studentů.

„Zase jsi zapomněl," povzdechnu si, když se postavím a zařadím se po jeho boku.

„No jo," zakoulí očima. „Nemůžeš se mi divit. Beztak už to většina lidí ví."

„Jo, taky mají dost řečí," odseknu, že se Tae zastaví a otočí se čelem ke mně.

„Obtěžuje tě někdo?" zamračeně si mě prohlíží, ale zakroutím hlavou.

„Ne," vydechnu s úsměvem. „Jen mají řeči. O nic nejde."

„Dobře," přikývne a znovu se společně rozejdeme parkem. „Ale kdyby ano, řekneš mi to?"

„A co bys s tím udělal?" nadhodím a drcnu do něj ramenem. „Byl bys galantní rytíř, co by chtěl chránit mou čest pěstmi?"

„Pochybuješ o mě?" uchechtne se a otočí se ke mně čelem, takže jde pozpátku.

„To ani v nejmenším," povím upřímně a uculím se. „Ale Tae? Netrap se tím. Mě se líbí to, co teď máme," nakloním se blíž k jeho uchu. „Je to vzrušující, nemyslíš?" houknu tiše a laškovně kmitnu obočím.

Tae se zakření a zakroutí hlavou, ale zařadí se mi po boku a vyjdeme směrem k restauraci, kde nám nechal připravit večeři, jen pro vyzvednutí. Taky to zvolíme procházkou a nevezmeme si taxi. Je to asi jedna z mála chvil, kdy jsme společně venku na veřejnosti a máme něco, jako rande. Jinak se vždy scházíme jen u Taehyunga doma.

Od restaurace k němu domů je to jen několik ulic, jenže v půli cesty, jako na potvoru, začne nad našimi hlavami hřmít. A spustí se neuvěřitelný liják.

Tae mě pobídne a rozběhneme se ulicí. Než doběhneme k jeho domu, ani jeden z nás na sobě nemá nic suchého. Čvachtá mi i v botě, protože jsem šlápl do obrovské louže, která na tom místě ještě před pěti minutami nebyla.

Přede dveřmi se oklepu jako pes a stejně tak Tae. Oba jsme promočení na kost s oblečením přilepeným na těle.

„Jídlo žije?" uchechtnu se, když stále drží v ruce tašku s krabičkami s jídlem.

„To zjistíme," zakření se. „Ale teď se postaráme o nás ať zítra nelehneme s horečkou."

„Tu jsem měl naposledy jako dítě," zakoulím očima, když vejdeme do jeho panelového domu a vyjedeme výtahem do patra, kde má Tae byt.

Ihned mě nažene do koupelny bez možnosti protestů.

„Dej si zatím pořádnou horkou sprchu," poručí mi. „Přinesu ti něco svého na převlečení."

Nechá mě o samotě, tak do ní s radostí vklouznu. Jsem celkem promrzlý. Mokré oblečení hodím do umyvadla dopřeju si ten luxus, že nejsem ve společné sprše s ostatními kluky na koleji, ale mám ji jen pro sebe.

Zaslechnu, když Tae vejde, tak se na něj ohlídnu a on doslova stojí ztuhlý na místě. Zaujatě mě pozoruje přes skleněné dveře sprchy s oblečením v ruce.

„Chceš se přidat?" zeptám se ho provokativně, aniž bych se otočil celým tělem, takže mé nádobíčko nemá šanci vidět. Ne, že bych se měl za co stydět. Jenže Tae je skoupý i na to, aby mi dal první pusu, proto mě jeho reakce překvapí.

„Ani nevíš, jak moc," vydechne tiše, přesto ho slyším. Skutečně mě to rozhodí. Nemá tušení, kolikrát jsem si představoval, kdy na to konečně vlítneme. Kdy si mě podmaní a zničí mě svými doteky.

Usměju se. Natáhnu ruku a otevřu dvířka do sprchy, aby to udělal. Nedivil bych se, kdyby couvl se slovy, že na tohle je ještě čas, ale on položí suché oblečení na skříňku a svlékne se z toho mokrého, které položí k mému do umyvadla.

Se skousnutým rtem sleduji, jak se mi pomalu odhaluje jeho dokonalá hubená postava, provázená svaly. Nedokážu se tomu ubránit, ani když se mi podívá do očí a pomalu vstoupí do sprchy za mnou.

Ihned na něj dopadnou kapky horké vody a on si odhrne vlasy z čela. Tak moc toužím po tom, se ho dotýkat. Má široká ramena i když to v těch jeho učitelských hadrech nejde poznat. Jsem nejspíš jediný student, který ho viděl v obyčejných džínech a tričku.

Tae ke mně přistoupí a natlačí mě zády na kachličky sprchy. Levou rukou se opře předloktím vedle mé hlavy a pravou mě konečky prstů polaská na tváři.

„Už se nebudeš držet zpátky?" zeptám se s pozvednutým obočím, a zadrhne se mi dech, když ucítím jeho tělo na svém, jak se ještě víc přiblíží.

„Dělal jsem to kvůli tobě," poví mi klidně. „Chtěl jsem ti dokázat, že s tebou nemám zlé úmysly."

„Bylo to moc dlouho, co jsi mi to dokazoval," přimhouřím oči a on konečky prstů přejede po mé čelisti, až ke krku.

„Takže, když udělám například tohle?" nakloní hlavu na stranu a dotkne se mé hrudi. Mezi prsty zlehka promne mou bradavku a vyšle tak do mého těla záchvěv vzrušení. „Bude to v pořádku?"

„Víc než to," vydechnu. Vpletu mu prsty do vlasů a přitáhnu si ho k hrudi. Konečně tak ochutnám jeho rty a doslova se mi podlomí nohy pod tím návalem slasti. Tohle je víc, než jsem čekal.

Taehyung

Nevěřím tomu, že ho konečně můžu ochutnat. Nebo, že mi dokonale pasuje do náruče. Jimin je jako stvořený k tomu, aby se jeho tělo hýčkalo. Má pevné svaly a jsem u vytržení z jeho stehen.

Propleteme se jazyky a já se víc natisknu k němu. Hladím ho na bocích a přitahuji si ho blíž, protože je pořád moc daleko, jenže když pohne boky proti mým a víc tak dá najevo své vzrušení, zamotá se mi hlava, že se odtáhnu a opřu čelem o jeho.

Nakloním hlavu na stranu a políbím ho pod čelistí. Jimin zakloní hlavu a já vystrčím jazyk.

„Tae," sykne tiše a zatahá mě za vlasy. Dopracuju se ústy k jeho hrudi a mezi rty promnu bradavku. To už mi zarývá prsty do ramen.

Kleknu si před něj na kolena a dlaněmi přejíždím po stehnech výš až k zadečku. Jeho tělo je výstavní. Dokonce i jeho penis bych mohl nazvat nádherným.

Jazykem po něm přejedu od kořene až po špičku a musím Jimina přidržet, aby nespadl, jak se mu podlomí kolena. Je to úsměvné. Líbí se mi, jak se dokáže uvolnit a prožívá všechno, co s ním dělám.

Znovu ho olíznu až po špičku a tentokrát si ji vložím do úst. Víc se obrním a pojmu ho až do krku, když Jimin přenese svou váhu na ruce na mých ramenou a zasténá na celou koupelnu.

„Bože, profesore," vydechne slastně, že se málem rozesměju nad tím oslovením.

Laskám ho jazykem a rty pevněji obemknu kolem něj. Chutná víc než dobře. Úplně mi z těch jeho projevů brní celé tělo. Dlaněmi mnu jeho zadek a zrychluji pohyby hlavou. Užívám si pohled na něj, jak se pomalu, ale jistě ztrácí.

Odtáhnu se, abych popadl dech a věnuji mu pár motýlích polibků na třísla. Zlehka sevřu jeho kůži mezi zuby, než se zase vrátím k jeho rozkroku a celého ho pojmu.

Pomalu prsty přesunu mezi jeho půlky a špičkou ukazováčku zakroužím u jeho otvoru, když je pevně sevře k sobě a vyvrcholí mi do pusy.

Zasténá pomalu tak, že ho nejspíš slyšeli i sousedi od vedle. Vstanu, abych ho mohl obejmout a přidržovat u zdi. Věnuji mu pár polibků na tvář, než se vrhnu na jeho rty, aby se mohl ochutnat.

„To je nechutný," zavrní a nakrčí nos.

„Já to polkl," uchechtnu se, ale jeho nepřejde ten úšklebek na tváři. Ani potom, co mě znovu hltavě políbí. „Chutnáš sladce, měl bys to vědět."

„To ty chutnáš moc dobře," zakření se a obejme mě kolem krku. Znovu se k sobě tiskneme, nazí pod sprchou a k neuvěření, že Jimin je opět připravený do akce.

Aniž bych nás od sebe oddělil, zastavím vodu a vytáhnu ho ze sprchy. Nejraději bych ho zatáhl do ložnice, jenže je to moc daleko. Zadkem ho opřu o mramorovou desku před zrcadlem. Z těch jeho doteků a laskání mi hoří celé tělo.

Ale když můj penis Jimin obemkne v dlani, doslova se ztratím. Zhluboka vydechnu a otevřu skříňku pod umyvadlem, kde se nachází kondom s lubrikantem.

Zuby roztrhnu obal a nasadím si ho, zatímco mě Jimin laská na krku a štípe mě do bradavek.

„Promiň broučku," vydechnu zastřeně a otočím ho zády k sobě. „Pomiluju tě i později v posteli, ale teď to nedokážu vydržet."

Nanesu si silnou vrstvu lubrikantu na kondom a pomalu a velice opatrně se do něj zabořím. Jimin lapá po dechu a přidržuje se mramorové desky před sebou. Nebrání mi, proto do něj zajedu celý a pevně ho obejmu kolem pasu. Dlaněmi laskám jeho hruď a užívám si ten pocit těsnosti. I že jsme si teď tak neuvěřitelně blízko.

„V pořádku?" šeptnu mu tiše do ucha a on přikývne, proto pohnu boky a tvrdě přirazím, když zasténá, zakloní hlavu a opře se mi o rameno. Nejen, že cítím naprosto opojný pocit, když jsem v něm, ale taky v odrazu zrcadla sleduju jeho reakce, jak moc si to užívá. Jak se mu kroutí obličej a jak pootvírá ústa, když si ho bez milosti beru.

„Tae," zaskuhrá a cítím, jak se mu podlamují nohy.

„Podívej se na sebe, lásko," vydechnu a vpletu mu prsty do vlasů. Zmírním pohyby boků a jen do něj jemně a pomalu zajíždím. „Jsi tak krásný."

Setkáme se v zrcadle očima a já do něj přirazím až na doraz. Odhrnu mu vlasy z tváře a rty laskám jeho krk.

Jednu ruku dá za sebe a zaplete mi ji do vlasů a druhou mi prsty zaryje do půlky zadku.

„Pořádně mě ošukejte profesore," vydechne a mě potemní pohled. Popravdě, nikdy jsem na takové hrátky v posteli nebo snad přezdívky, nebyl. Ale jakmile to Jimin vysloví, probudí se ve mně neuvěřitelná touha, mu jeho přání splnit.

Přiměju ho se ohnout, až se dlaněmi zapře o umyvadlo a zrcadlo před sebou a tvrdě do něj přirazím, že zasténá na celou koupelnu. Držím ho za bok a rameno a nechám se pohltit jeho úzkým pevným zadkem, kterým mi vychází vstříc.

„Můj Bože... profesore," zalyká se vzdechy a pevně svírá okraj umyvadla. Usilovněji přidávám na tempu. Cítím, že Jimin každou chvíli vyvrcholí. Nedokáže popadnout dech a celý se napíná.

Konečky prstů ho pohladím přes záda až k vlasům, které pevně sevřu a zvednu mu hlavu, aby se při vyvrcholení viděl. Abych já ho mohl vidět.

Jen co se jeho obličej zkroutí rozkoší a udělá se, následuji ho. Podlomí se mi kolena a mám co dělat, abych se na nich udržel. Tohle bylo to nejdokonalejší, co jsem kdy zažil.

Čelem se opřu o Jiminova záda a věnuji mu pár motýlích polibků na lopatky.

„Kdybych ti teď řekl, že tě miluju," vydechne Jimin vyčerpaně. „Je to moc brzo?"

Zakřením se a jemně mu zkousnu ucho, zatímco se ke mně krásně tulí zády. „Taky tě miluju," vydechnu mu tiše do ucha.

Osušíme se ručníky a já si pak Jimina vezmu do postele, kde ho pomiluju znovu. Později ještě jednou. Naprosto miluju, jak je vášnivý a oddaný jen mě.

Dává to najevo. Každý dokonalý den v našem vztahu mi dává najevo, jak moc mě miluje a já nemůžu být šťastnější.

....................

Tak přecházíme zase do roztomilosti :D jsem tak nějak měla v plánu něco jiného ale prostě mi to zase nevyšlo no ;D

No nic užijte si víkend. Snad bude dlouhý.

Vaše B 💚💛

7405 slov