Jungkook

„Josune, říkal jsem, že přijdu," zavrčím nevrle do sluchátka telefonu, když se proplétám davem lidí v obchodní centru.

„Fakt? Slibuješ?" ujišťuje se můj bratr už asi po desáté. „Kunhyo a Sehun se na tebe těší a Kira pochopitelně taky."

„Přece svou neteř a synovce nezklamu," povím klidně i když klidný vůbec nejsem. Vánoce jsou už zítra a já pro ně nemám žádný dárek. „Slíbil jsem, že přijdu a to dodržím. Bez ohledu na okolnosti."

„Ty jsi prostě nejlepší," vydechne a z jeho hlasu zaslechnu ohromnou úlevu.

„Moc bych se neradoval, být tebou," ušklíbnu se. „Já jsem ti sice slíbil, že se budu krotit, ale za rodiče mluvit nemůžu. A taky se budu bránit, pokud se mi něco nebude líbit, to je ti doufám jasné."

„V rámci Vánoc mi slíbili, že veškeré předsudky nechají za dveřmi a budou tak tolerantní, jak jen to jde. Hlavně před dětmi. Nic neřeknou, slibuji," uklidní mě a tentokrát jsem to já, kdo si úlevou povzdechne.

„No, jak myslíš," opáčím. „Stejně mám pocit, že to bude pohroma, brácho, ale budu tam a taky se budu usmívat a chovat slušně."

„Máma pozvala i Kimovi," odvětí klidně. „Dům bude plný lidí."

„Já myslel, že je to jen rodinná večeře. Kimovi jsem už několik let neviděl."

„Jo, jenže znáš matku," zamručí frustrovaně.

„Že mě to ani nepřekvapuje," zakoulím očima. „Hele, musím končit, potřebuju si ještě pár věcí zařídit, takže zítra."

„V pět Kookie. Nezapomeň," upozorní mě znovu, ale zmáčknu červené tlačítko na displeji a telefon strčím do kapsy.

Vejdu do knihkupectví, které jsem celou dobu hledal a rozhlídnu se kolem na cedule nad regály, kde mají dětské oddělení. Najdu to vcelku rychle, tak se protáhnu okolo několika lidí a zastavím před regály s dětskými knížkami.

Hledám jen jednu jedinou knihu, a to jsou klasické pohádky na dobrou noc. Obsahuje několik mýtů a pověstí, jako je třeba Vodopád devíti draků nebo Muž, který žil tři tisíce let. Vzpomínám, když jsme byli s Josunem malí, babička nám ji předčítala a u toho dělala různé obličeje. Taky měnila hlas na strašidelný, abychom to víc prožívali.

Zpětně je to k smíchu, ale jako dítě jsem to neuvěřitelně miloval.

Josun se zmínil, že tu knihu už dávno nemá. Myslel jsem, že si ji odnesl, protože u našich v domě jsem ji nenašel. A bohužel, nic, co by jí bylo podobné, nemůžu najít ani tady.

Natáhnu se pro jednu knihu do regálu a setkám se s rukou jiného zákazníka, kterého zaujala taky.

Rychle ruku stáhnu a trochu ustoupím stranou, protože se leknu. Ani jsem si nevšiml, že vedle mě někdo stojí.

„Pardon," zamumlám.

„Já se omlouvám," pousměje se a trochu mě vyvede z míry, jak atraktivně vypadá. „Chtěl jste tuhle?" Vytáhne knihu z regálu a podá mi ji do ruky.

„Jestli ji chcete vy, klidně si ji vezměte," dám ruce před sebe a cítím, jak se mi hrne krev do tváří. „Já vlastně nic určitého nehledám. Jen jsem chtěl nahlídnout."

„Taky jsem nerozhodný," zakření se. „Naši mi oznámili, že budeme Vánoce trávit u známých a mám nakoupit nějaké dárky pro děti, jenže mi to řekli před pár hodinami a já se v dětech nevyznám," přizná mi s pokrčením ramen.

„Nevyznáte se v dětech?" uchechtnu se.

„No," zasekne se na moment a pak se usměje. „Něco takového."

„Já chtěl synovci a neteři koupit jednu dětskou knihu, kterou jsem měl s bratrem rád, jako dítě, ale nikde ji tady nevidím. Začínám pochybovat, jestli vůbec nějaké vydání ještě existuje."

„Dneska už vážně vymýšlejí šílenosti," podotkne a otevře knihu na stránce s kravičkou, která se přátelí s žabičkou.

„Ale to je roztomilé," namítnu, když mi to ukáže a hned na to knihu zaklapne.

„Vidíte? Nerozumím dětem," vydechne lehce frustrovaně a knihu mi znovu podá.

„Ten příběh je pro mimina," povzdechnu si a zařadím ji zpět do regálu. „Bratr má starší děti," trhnu rameny a projdu se dál uličkou podél regálů, jestli nenarazím na knihy pro větší děti. „Pro jak staré hledáte vy?"

„To nemám nejmenší tušení," zasměje se. „Přemýšlím, že od knihy upustím a raději zvolím hračkářství. Několika plyšáky přece nemůžu něco pokazit?"

„To máte pravdu," zakřením se. „Taky nějakého koupím, ale chci i tu knihu," povzdechnu si. Konečky prstů přejíždím po obálkách, vystavených v regálech a pokouším se něco najít, když mi pohled padne na jednu sbírku pohádek. „Ou. Mám ji."

Vytáhnu ji z regálu a rychle nakouknu dovnitř, jestli je to alespoň trochu podobné té, kterou jsem vlastnil, jako malý. Pár pohádek je tam navíc a pár jich chybí, oproti původnímu vydání, ale jinak je to ona.

Zvednu hlavu a zamávám s ní na muže, který mě zaraženě pozoruje.

„Tak... třeba se potkáme u plyšáků," zakřením se a odejdu k pokladně. Mám dojem, že mi chtěl něco říct, ale začíná mi být horko a chci být co nejrychleji pryč.

Zaplatím a rychlým krokem se vydám do hračkářství, kde jen popadnu dva velké plyšáky. Nemám moc rád malé prostory zaplněné lidmi. Akorát z toho chytám úzkost.

Všechno naházím do auta a fotku pošlu Kiře, jestli se dárky dětem budou líbit. Odpoví mi několika srdíčky a zdviženými palci, takže ze mě bude nejlepší strejda na světě.

Snad se s rodiči v jednom domě nezabijeme. Od jisté doby, přesně to bude pět let, kdy jsem jim řekl, že jsem na kluky, si nějak nemůžeme přijít na oči. Vídáme se jen na Vánoce, které mám zafixované jako ten nejhorší svátek roku.

Pokaždé, ale úplně pokaždé, se pohádáme. Loni jsem jim řekl, že už je nechci nikdy vidět a že se příští rok neukážu. Nebýt mého bratra a jeho dětí, dodržím to. Jenže ti dva ďáblíci mi neuvěřitelně chybí.

Snad to nějak přežiju.

Taehyung

„Takže jsi potkal toho nejkrásnějšího kluka na světě, ale byl jsi tak okouzlený jeho krásou, že ses ho nestihl zeptat, jestli by si s tebou nedal kávu?" vysměje se mi má sestra Haeri, když jí vyprávím o své příhodě v knihkupectví.

„Jo," ušklíbnu se.

„Jsi idiot!" vyprskne smíchy.

„To vím i bez tebe," odseknu a zahodím kravatu na postel. Dneska si ji rozhodně brát nebudu. Dost na to, že má matka trvá na košili s límečkem.

„Třeba ten syn Jeonů taky nebude k zahození," poví mi klidně, zatímco se rozvaluje v mém křesle.

„Vždyť má děti," zakoulím očima.

„Myslím toho druhého," odfrkne. „Toho mladšího. Jeonovi o tom sice nemluví, protože jsou děsně staromódní, ale máti někde zaslechla, že se od nich odstěhoval, protože nedokázali ustát, že je gay."

„Drby," pronesu ležérně. „Třeba se od nich odstěhoval, protože má věk na to, aby bydlel sám?" roztáhnu ruce, jako bych chtěl obejmout celý byt, protože jsem toho jasným příkladem. Ne jako ona.

„Odešel ještě, než dodělal střední," opáčí.

„A?"

„Třeba to bude kus," trhne rameny.

„Asi je mi to fuk," odvětím rozhodně a pak se zarazím. „Kdy ti to matka říkala? Že je syn Jeonů gay?"

„Nevím. Před týdnem? Nejspíš. Proč?"

Zavřu oči a promnu si kořen nosu.

„Ne, ne," zasměje se. „To by přece neudělala."

„Další dohazovačská párty," pronesu naštvaně a svalím se zády do postele.

Haeri si povzdechne a lehne si vedle mě na břicho.

„Na tom je něco špatného?" pozvedne obočí a prohrábne mi vlasy.

„Ne, ale je to otravné," opáčím. „Přijdu si pak neschopný, jako bych si nikoho nedokázal najít sám."

„Tak to není a ty to víš," poví mi klidně. „Zkus si to vzít z pohledu mladého Jeona. Tobě alespoň rodiče chtějí někoho najít, abys byl šťastný. Akceptují to, kdo jsi. Tomu klukovi rodiče nikdy nikoho hledat nebudou."

„Leda nějakou holku," pousměju se, když se mým bytem rozezní zvonek.

„Auto přijelo," zvolá nadšeně sestra a plácne mě dlaní po břiše.

Vykašlu se na sako a přes černou košili si hodím jen kabát. Vyjdeme před dům, kde na nás čeká mercedes rodičů s jejich osobním řidičem.

„Vánoční dárky?" zpanikaří Haeri v půli cesty.

„Má je matka," pronesu s obličejem zabořeným v telefonu. „Včera jsem jí je odvezl."

„Uf," vydechne úlevou a telefon mi přikryje dlaní. „Dneska žádná práce, ale rodina," poručí mi, když telefon zamkne a strčí mi ho do kapsy kabátu.

Zakoulím očima, ale poslechnu ji. Není má osobní asistentka pro nic za nic. Jimin už mi několikrát klepal na čelo, že tahat do podniku rodinu je na palici, ale Haeri se osvědčila, a to hned několikrát.

Řidič nám zastaví před velkým třípatrovým domem, tak mu popřejeme krásné Vánoce a vylezeme z auta.

„Nechápu, proč jsme si nemohli vzít taxi," odvětím pohotově a Haeri mě pobídne ke dveřím.

„Jako bys neznal otce," odfrkne. „Taxi je pod jeho úroveň. Připraven?"

„Asi ne."

„A Tae?" zastaví mě ještě, než zmáčknu zvonek. „Zkus být trochu milý."

„Nic neslibuju."

Dveře nám otevře postarší dáma, která se nám ihned ukloní a převezme si od nás kabáty. Navede nás do velkého obýváku, ze kterého slyším matčin smích a otcův chraplavý hlas, poznamenaný tím množstvím doutníků, které za ty roky vykouřil.

„Taehyungu, Haeri!" vykřikne matka nadšeně a oba se s ní ihned přivítáme s polibkem na obě tváře. „Pamatujete paní Jeon?" ukáže na stejně starou ženu, jako je máma a se sestrou se zdvořile ukloníme. „Taehyung nedávno rozjel podnikání a zatím to vypadá velice nadějně," vychloubá se, jako vždycky.

„To je úžasné," pronese paní Jeon. „Kéž by i moje děti byli tak úspěšní. Ten mladší nemá ani vysokou školu," odvětí a napije se vína, když se u vchodu do sálu strhne šum.

S Haeri na sebe nepřítomně mrkneme, než se ohlídneme na dvě malé ratolesti, jak se rozběhnou vstříc nově příchozímu.

„Strýček Jungkook!" vykřiknou společně a já překvapeně vykulím oči, když uvidím muže z knihkupectví.

„Nazdar, prcku!" zvolá nadšeně. „Princezno," ukloní se své neteři a klekne si na koleno, aby ho mohli obejmout.

„Tohle je pro nás, strejdo?" ukáže dívka na dva velké plyšové draky v bílé a černé barvě, jak jsou odloženi na zemi po jeho boku.

„To záleží," pronese hravě. „Měl bych vás představit. Tohle je Jin a tohle Jang," poukáže na plyšáky. „Nikdy nemůžou být od sebe. Když je Jang bez Jina, rozzáří se ještě víc než slunce a co dělá slunce v létě?"

„Pálí," vykřikne malý klučina.

„Přesně," poukáže na něj jeho strejda. „A Jang pálí ještě víc. A když je samotný Jin, veškeré světlo se vytratí a na světě už nikdy nikdo neuvidí krásu, kterou nabízí. Takže, pokud vám je dám, musíte mi slíbit, že je nikdy nenecháte bez sebe, tak jako jste vy dva neustále spolu, musí být i Jin a Jang. Aby na světě bylo vše, jak má, v rovnováze."

„Platí!" vykřiknou děti společně a převezmou si velké plyšové draky.

„Ten to s nimi tedy umí," pronese Haeri směrem k matce, tak do ní nepatrně dloubnu.

„To je on," syknu tiše.

„Cože?"

„To je ten muž z knihkupectví," prozradím jí a ona vykulí oči a velice okatě si ho prohlídne.

„Sakra to je kus!"

„Haeri," upozorní ji máma, která ji slyší, ale i ona na něj obdivně kouká.

„Ty máš co říkat," vysměje se jí sestra, a i mě cuknou koutky. „Je to krasavec," drcne do mě ramenem. V tom jí dám rozhodně za pravdu.

Jungkook

„To bylo velmi působivé," promluví Josun a obejme mě kolem ramen. Podá mi jednu skleničku s šampaňským a pobídne mě k okraji obýváku, blíž ke krbu.

„Nemohl jsem odolat," trhnu rameny a vyhrnu si rukávy svetru, protože je mi horko.

„Chceš, ať matku klepne?" vyhrkne a plácne mě po hřbetu ruky.

„Jo," zakřením se a on zakroutí hlavou.

„Kompromis Kooku," odsekne. „Oni budou milí, ale nemusel bys je zbytečně provokovat svými výstřelky," poukáže na mé potetované předloktí, tak neochotně svetr stáhnu k zápěstím.

„Josune?" osloví ho jedna z přítomných dam a poznám v ni matčinu blízkou přítelkyni, paní Kim. „Moc ráda tě vidím, drahoušku."

„Paní Kim," poví uctivě bratr a ukloní se, tak ho napodobím.

„Jungkookie," osloví i mě. „Dlouho jsme se neviděli. Z tebe vyrostl krásný muž, jen co je pravda."

„To je od vás milé, paní Kim," znovu se ukloním.

„Pamatujete si mé děti? Taehyunga a Haeri?" ukáže za sebe, kde ti dva skutečně stojí a povídají si spolu opodál. Obočí mi vyjede vysoko do čela, když v něm poznám muže, kterého jsem potkal včera v knihkupectví.

Paní Kim na ně mávne a oni k nám přistoupí blíž.

„Tae, Haeri, to jsou Josun a Jungkook Jeonovi," představí nás a já se mile usměju na Taehyunga, kterému cuknou koutky. „Jungkooku, slyšela jsem, že jsi taky na muže," pronese tak pohotově, že mi vystřelí obočí vysoko do čela a Tae se plácne dlaní do obličeje. „Taehyung je svobodný a velice úspěšný podnikatel a..."

„Mami dávej pozor," vyhrkne Haeri, když do své matky „nechtěně" šťouchne, že jí bíle víno přistane na halence. „Pojď prosím tě, pomůžu ti to vyčistit. Omluvte nás," uculí se mile na mě a na bratra, zatímco odtáhne svou matku na toalety.

S Josunem vyprskneme smíchy, zatímco Tae kroutí hlavou.

„To bylo velice... milé," pokusí se to uhrát do autu Josun.

„Omlouvám se," odvětí Tae. „Od chvíle, co ví, že jsem gay, má neustále nutkání mi někoho dohazovat."

„Je to milé," zakřením se.

„Ne, je to trapné," opáčí. „Kdyby nebyly Vánoce, nejspíš bych ji zaškrtil. Jinak tě rád vidím Josune," osloví mého bratra. „Daří se ti na univerzitě?"

„Nestěžuju si," přikývne. „A ty jsi konečně rozjel byznys."

„Asi bychom měli práci přejít," povzdechne si Tae. „Má sestra už mi zabavila telefon v rámci svátků a teď mi v hlavě běží, co všechno ještě musím zařídit, než skončí rok."

„Slyšel jsem, že ti Haeri dělá asistentku. Není to na překážku?"

„Je jediná, kdo mě dokáže seřvat, protože se mě ostatní bojí, takže ne," zasměje se Tae. „A co děláš ty Jungkooku?"

„No, brácha je..." zasekne se Josun a ohlídne se na mě. Jako by se za mou práci styděl, tak zakoulím očima.

„Mám tetovací studio," odvětím pohotově a zaslechnu Josuna, jak si zhluboka povzdechne.

„Takže umělec," přikývne uznale Tae, že mě i bratra tím vyvede z míry. Čekal jsem reakci v podobě znechucení a možná i trochu odsuzovačný pohled, ale Tae vypadá v pohodě. „To musí být skvělé. Já nikdy nedokázal nakreslit ani rovnou čáru na výtvarce na základce."

„Jo. Baví mě to," opáčím s úsměvem.

„To je na práci nejlepší. Když ji proměníš v koníček."

Josun je z Taeho celkem v šoku a já se dokážu usmívat na vánočním večírku své matky. Zdá se, že zázraky se dějí. Jen nechápu, proč jsem Taehyunga nepoznal už v tom knihkupectví. Je to jen několik let, kdy jsme se viděli naposledy a až když se vítal s bratrem se mi vybavila jeho tvář z minulosti.

„Jungkooku," zaslechnu za sebou hlas své matky. Úsměv mi zmizí z tváře a pevně semknu víčka k sobě stejně jako čelisti.

„Buď milý," poradí mi Josun tiše.

„Nic neslibuju," odseknu a nahodím křečovitý úsměv, než se otočím čelem k matce. Ten pohled, kterým si mě měří by se měl zapsat na seznam mých nočních můr. „Zdravím, matko. Doufal jsem, že na sebe nebudeme mluvit, ale nejspíš mě chceš vidět."

Z jejích úst zaslechnu povzdech. „To sis nemohl obléknout alespoň košili? A co ty boty?" poukáže na mé vysoké kožené kanady. „Jednou ročně, Jungkooku a ty nám stejně děláš ostudu."

„Ty máš na sobě šaty, co jsi měla i loni a tvůj náhrdelník na krku by zasloužil návštěvu klenotníka," opáčím drze. „Tvé zlato už černá, matko. Jinak jsem velmi rád, že mě ráda vidíš. Skutečně. Kéž bych to cítil stejně."

Josun se ostře nadechne a Taehyung za mnou vyprskne smíchy, než se to pokusí zamaskovat kašlem. Matka na mě přimhouří oči a založí si paže na hrudi.

„Nezapomínej, s kým mluvíš, Jungkooku," opáčí vztekle. „Pořád jsem tvoje matka."

„Už několik let ne," odseknu a naštvaně se pousměju, když k nám přiběhnou Kunhyo a Sehun a každý z nich mě obejme kolem stehna.

„Strýčku, pojď s námi za maminkou," poví mi Sehun a zatahá mě za černé džíny.

„Říkala, že pro tebe něco má," pokračuje Kunhyo, tak jen mrknu na bratra, který to tak skvěle domluvil s Kirou a nechám se odtáhnout dětmi do kuchyně.

„Záchrana," zvolám nadšeně a obejmu Kiru kolem ramen.

„Tušila jsem, že ti matka nedá pokoj, když se tady ukážeš, bez ohledu na to, co slíbila," povzdechne si a vlepí mi pusu na tvář, kde mě ihned utře palcem, abych na ní neměl nános rtěnky. „Slyšela jsem, že ti paní Kim chce dohodit svého syna," uculí se potutelně.

„A kde jsi to slyšela prosím tě?" ušklíbnu se. „Představila nás teprve před pár minutami."

„Byla za mnou, jestli bychom nemohli domluvit zasedací pořádek, abys seděl vedle něj u večeře," zakření se. „Původně jsi měl sedět vedle mě a jeho sestry, ale... zařídila jsem to."

„Co kdyby se mě třeba někdo zeptal, jestli někoho nemám a o tuto pozornost stojím?" odseknu.

„A máš někoho?" mrkne na mě.

„Ne," zakoulím očima a napiju se ze skleničky šampaňského. „A stojí o tuto pozornost vůbec on?" pozvednu obočí. „Paní Kim je hustá, takhle mi dohazovat svého syna před našima. Mám chuť s ním flirtovat jen abych je naštval, ale slíbil jsem Josunovi, že se budu chovat slušně."

„Je to fešák, Kookie," pronese rozhodně. „Co kdybys s ním flirtoval proto, že je to milý mladý muž, a ne někomu na truc?"

„Jak víš, že je to milý muž?" pronesu ironicky, ale jen trhne rameny, takže to má od rodičů. Nebo od jeho matky. „Chci jen přežít dnešní večer bez úhony," postesknu si. „Ale fešák to vážně je," mrknu jedním okem na Kiru, která se potěšeně zakření.

Taehyung

„Tvá matka má s Jungkookem nějaké rozepře?" odvážím se zeptat Josuna, ale ten si akorát zhluboka povzdechne.

„Jungkook jim před pěti lety oznámil, že je na kluky a od té doby se nedokážou vystát v jedné místnosti," poví mi upřímně, ale ihned se zarazí. „Omlouvám se."

„Za co?" uchechtnu se.

„Že jsem to na tebe tak vybalil," opáčí a pořádně si přihne ze skleničky vína. „Celou dobu mezi nimi dělám nárazník a snažím se je přimět, aby se k sobě chovali, jako dospělí. On i matka jsou hodně hrdí a nikdy se nestáhnou. Už to trvá moc dlouho a já z toho vážně šílím."

„A proč jim vůbec vadí homosexuálové?"

„Stará škola, nebo co," zakoulí očima. „Přijde mi to na hlavu, ale... co naděláš? Ale jak vidím, ty to máš s rodiči v pohodě."

„Jo," pousměju se. „Našim je to totálně ukradené, díky alespoň za to."

Přiřítí se k nám má sestra, ale naštěstí bez matky.

„Ty ji zabiješ," poví mi na rovinu a pak si ode mě převezme skleničku vína, které do sebe na ex vyklopí.

„Co provedla tentokrát?" povzdechnu si frustrovaně.

„Zařídila ti místo u večeře vedle Jungkooka," odvětí. „Ale dle toho, co jsi mi před tím říkal, ti to nejspíš nevadí."

„No," pronesu. „Alespoň se nebudu nudit."

Jako na zavolanou nás hospodyně Jeonů pobídne ke stolu, kde se bude podávat večeře. Klasické kimchi a japchae završené bulgogi.

Usadím se ke stolu po pravé straně Jungkooka. Napravo ode mě se usadí má sestra a naproti naši. Pan Jeon se usadí do čela stolu a pronese krásný přípitek na přivítání rodiny a krásné prožití vánočních svátků, kde jsme zase všichni pohromadě. Neujde mi, že se při tom dívá na Jungkooka, který má skloněnou hlavu ke svému talíři před sebou a pohrává si se skleničkou od vína.

Pokyne nám k večeři a u stolu se rozproudí příjemná konverzace, hlavně s ohledem na děti.

„Ani nevím, jestli jsi sehnal nějaký ten dárek pro děti, ve kterých se nevyznáš," promluví na mě s úsměvem Jungkook.

„Překvapivě ano," zakřením se. „Ale rozhodně jsem je nezaujal tak skvělým příběhem, jako ty."

„Jako dítě jsem měl pohádky rád," trhne rameny. „Něco z toho chci přenést i na ně, když toho můj bratr není schopný," mrkne na něj naproti nám a ten akorát zakoulí očima.

„Nevadí, když si s tebou budu povídat?" odvážím se zeptat.

„Vzhledem k tomu, že nás má švagrová usadila vedle sebe nám možná ani nic jiného nezbývá."

„Můžeme jíst v tichosti," opáčím a nedám na sobě znát zklamání.

„Nevadí mi si s tebou povídat, Tae," poví mi klidně. „Jen si nejsem jistý, jestli jsem ta správná osoba pro vhodnou konverzaci."

„Mě naopak přijdeš zajímavý," pousměju se, když se na mě udiveně podívá. „Jsem celkem zvědavý, jak jsi přišel k práci mít tetovací studio."

„Mám rád umění," trhne rameny. „Bohužel jsem na vysokou nemohl a tohle mi přišlo jako skvělý nápad."

„Proč jsi nemohl na vysokou?" podivím se, ale Jungkook se zardí a sklopí pohled k jídlu, aby si nabral sousto. „Omlouvám se. Nechci dotírat."

„V pořádku," přikývne. „A ty podnikáš v čem?"

„Ve stavebnictví," trhnu rameny.

„Nuda," šeptne tiše, že se rozesměju.

„Tak děkuju," podotknu s úšklebkem. „Nechám to nákupní středisko, které jsem pomáhal vystavět zbourat."

„To, ve kterém jsme se potkali?" podiví se. „To bys vážně měl. Je to hotové bludiště."

„Taky je to účel," mrknu na něj. „Jde o to, aby návštěvníci prošli co nejvíce obchodů."

„Já šel cíleně jen do dvou a málem jsem se z toho složil, kolikrát jsem to musel obejít, abych se vůbec někam dostal."

„Jak říkám. Účel," zakřením se.

S Jungkookem si povídám celou večeři. Je neuvěřitelně vnímavý a taky chytrý. O tom, jak je nádherný se ani nezmiňuju, protože to bije do očí. Ten jeho úsměv mě dostal už v knihkupectví.

Ani netuším jak, ale najednou se dostaneme ke konverzaci o hudbě. Jungkook je ostrým zastáncem hip hopu a vede se mnou velice živou diskuzi, proč si musím poslechnout umělce, jako je Agust D, j-hope, G-Dragon anebo Rap Monster. A to ani nejmenuju ty zahraniční rapery, kteří mu, jak říká, změnili život.

„Jungkooku," osloví ho jeho matka, že se zamračí a napřímí v ramenou. „Kroť se trochu. Jsi slyšet přes celou místnost."

„Velice se omlouvám, matko, že jsem ti zase připomněl svou ubohou existenci," uculí se Jungkook nevinně, až to doslova provokuje.

„Kooku," vydechne Josun a potřese hlavou. Jeho slova teď dávají větší význam. Vážně na ně musí dohlížet, aby se vzájemně nezabili a nezpůsobili hádku.

„Tvá existence by nebyla ubohá, kdybys přestal dělat blbosti," odsekne jeho matka.

„Pět let nemáš o mou existenci zájem," odfrkne Jungkook. „Jak víš, že dělám blbosti?"

„Například tvůj životní styl."

„Matko," okřikne ji Josun. „Něco jsi slíbila, tak to prosím dodrž."

„V pořádku, brácho," odmávne ho Jungkook. „Jen ji nech ať to ze sebe dostane. Co by to bylo za Vánoce, kdyby mi opět někdo nepřipomněl, jak jsem k ničemu a pro společnost naprosto neužitečný."

Ani nevím proč, ale automaticky mi ruka vystřelí k Jungkookovým zádům, kde ho po nich jemně pohladím.

To, co pronesl mi, dá se říct, vyrazilo dech.

„Oba dva už dost!" zazní místností hlas pana Jeona, div že netřískne talířem o stůl. „Danielle, Josun má pravdu. Slíbila jsi, že na Jungkooka nebudeš vůbec mluvit a Jungkooku, takhle se svou matkou nemluv."

„Jak ona ke mně, tak já k ní," odsekne nevrle.

„Jako tvá matka mě budeš respektovat," vyštěkne paní Jeon.

„Až se to samé naučíš ty, vůči mně," sjede ji očima a odvrátí se. „Omlouvám se," šeptne tiše, že ho zaslechnu jen já.

„Jsi v právu," pousměju se. „Mě se omlouvat nemusíš."

Jungkook se mi podívá do očí a na chvíli se v nich ztratím. Jsou tak krásné.

„Tak alespoň přestaň pokukovat po chudákovi Taehyungovi," znovu se ozve paní Jeon, že Jungkook zavře oči a frustrovaně si promne čelo. „Tvá nechtěná pozornost mu musí být značně nepříjemná."

„Naopak, paní Jeon," zakřením se. „Jungkookova společnost je mi velmi příjemná," nakloním se rty k jeho uchu. „Nechceš odtud vypadnout?"

„Ani nevíš jak moc," vydechne tiše, tak se zakřením a oba zároveň vstaneme ze židle.

„Pokud nás omluvíte, s Jungkookem si půjdeme popovídat někam, kde na nás nebude zírat celá místnost," povím všem přítomným a mrknu na matku jedním okem, když se společně rozejdeme pryč z místnosti.

Hospodyně nám přinese kabáty a my se konečně dostaneme na chladný noční vzduch.

„Kam teď?" zeptám se ho.

„Nemáš plán?" zasměje se a potřese hlavou. „Nejsem si jistý, jestli bude dneska něco otevřené, když je Štědrý večer. Klidně bych tě vzal k sobě na domácí svařené víno. Včera jsem ho udělal, ale bydlím na druhé straně města," trhne rameny.

„Svařené víno jsem měl naposledy na vysoké," zakřením se a napíšu našemu řidiči, který by měl odvést naše domů. Zkrátka si ho na dnešní večer zaberu já.

Je jen za rohem, tak do minuty dojede před dům.

„Domů, pane Taehyungu?" zeptá se mě mile.

„Bohužel, já doma nemám svařené víno," zakřením se a pokynu Jungkookovi, který našemu řidiči nadiktuje adresu.

„Děkuji, že jsi mě odtamtud vytáhl," ohlídne se na mě Jungkook, když se proplétáme prázdným městem.

„S tvou matkou je mi to líto," postesknu si. „Nějak jsem nepochopil, proč na tebe tak útočila, když sis jí účelně nevšímal."

„Protože jsem na kluky," opáčí pohotově. „Je to jednoduché. Nespadám do jejich norem a standardů. Kdyby nebylo Josuna, tak se od nich distancuji úplně, ale můj bratr je posedlý myšlenkou, že na Vánoce musí být rodina pospolu."

„Sice s ním souhlasím, ale musí o to mít zájem obě strany, nejen jedna," odvětím, když auto zastaví na místě a já překvapeně vykouknu z okýnka na tetovací studio JK.

Jungkook vystoupí, tak opět poděkuji řidiči a následuji ho dovnitř.

„Bydlíš ve své práci?" podivím se, když mě vezme dovnitř a zamkne za sebou.

„Je levnější pronajímat si jeden byt než dva," vypadne z něj a hned si i všimnu, jak se ušklíbne, jako by nechtěl, abych to věděl.

„To je pravda," zakřením se a přejdu k nástěnce s fotografiemi tetování, na různých částech těla. „Tohle jsi dělal ty?" poukážu na záda nějaké ženy, na kterých má vytetovaného fénixe.

„Dělal jsem všechny, které jsou na fotkách," usměje se Jungkook a postaví se vedle mě. „Tu dívku si pamatuju. Byla na zádech velice citlivá a hodně ji to bolelo, ale přesto to chtěla mít hotové. Čtyři hodiny jsme si povídali o blbostech abych ji odvedl myšlenky jinde, než jsem to dokončil."

„Páni," protáhnu. „A ty máš taky nějaké tetování?"

„Mhm," přikývne a ukáže na fotku, kde je mužská paže celá potetovaná různými obrázky a texty. „To je moje."

Ihned se podívám na jeho paži, přikrytou pod kabátem a pak na tu fotku. Vypadá to neuvěřitelně sexy.

„Zvládl jsem sám sobě vytetovat jen něco, ale o zbytek se postaral můj kamarád Yoongi," pokračuje. „Na zadní straně paže bych sám sebe potetovat nedokázal."

Jungkook mě pobídne hlouběji do tetovacího studia. Projdeme kolem dvou kožených lehátek až do zadní místnosti, kde má svůj vlastní byt. Vlastně se mu tak říct nedá. Je to jen jedna místnost, kde dominuje velká pohovka uprostřed namířená k televizi. Ta se ukrývá pod dřevěnou podestou, na kterou vedou dřevěné schůdky. Hádám, že tam má Jungkook postel.

Sundá si kabát a odhodí ho na kolečkovou židli u pracovního stolu v rohu, kde má i malý laptop. Pomůže z kabátu i mě a odhodí ho k tomu svému.

Oproti tomu, kde bydlí jeho rodiče, je tohle vyloženě mužské doupě pro jednoho.

Jungkook se postaví ke sporáku, kde dá vařit na plotnu hrnec. Podle vůně poznám to svařené víno.

„Krásně to voní," nakrčím nos s úsměvem.

„Klidně se posaď, jen to ohřeju," pokyne mi k pohovce. „Mám ho raději horké. Snad to není problém."

„Vůbec," potvrdím mu. „Můj spolubydlící na vysoké se o to taky pokoušel, ale nikdy mi to od něj nechutnalo."

„Záleží na poměru cukru," odvětí, když nohama přejedu po chlupatém koberci vedle gauče. „Hodně to ovlivní chuť vína. Někdo do toho dává i panáka whiskey, ale... není to ono. Nebo alespoň mě to tak nechutná."

Rozhlídnu se kolem sebe a na zdi si všimnu jednoho malovaného obrazu. Je to hora se spoustou stromů a kolem ní je jezero. Nad horou je namalované slunce, napůl ukryté za mraky.

Sice je to jen jednopokojový byt, zato je mi v něm moc příjemně. Je útulný.

Jungkook se usadí vedle mě na pohovku se dvěma kouřícími hrnky, které provoní celou místnost. Jeden mi podá a bokem se opře o opěradlo s koleny u hrudi.

„Moc se mi líbí tvůj byt," promluvím a dlaní si podepřu hlavu.

„Myslíš tento jeden pokojíček?" ušklíbne se.

„Přesně to myslím," přitakám. „Moc se mi líbí i ten obraz," kývnu bradou na zeď, na které visí. „Kdo ho maloval?"

„Já," zakření se, když vytřeštím oči. „Mí přátelé se složili a k narozeninám mi koupili jedno plátno a hromadu barev. Vědí, že bych malbu chtěl studovat, akorát to v aktuální chvílí nezvládám."

„Je to časově náročné," povzdechnu si a obraz si důkladněji prohlídnu.

„A taky finančně," doplní mě, že se zamračím a zahledím se mu do tváře, ale Jungkook vypadá v pohodě. Smířeně s tím, že na vysokou nechodí, protože si ji nemůže dovolit.

Ve světě, ve kterém já žiju je to to poslední, na co bych myslel. Hlavně když i rodina Jeonů patří mezi elitu a taky velice bohaté lidi. Nevěřím, že by byli natolik zaslepeni záští, že by odmítli, aby jejich syn studoval.

„Bratr mi nabídl peníze na vysokou, ale poslal jsem ho někam," pousměje se, když si všimne mého překvapeného obličeje. „Jak ho znám, mluvil o tom s našima a jejich peníze mám chuť podpálit, než abych za ně studoval. Viděl jsi to dneska. Matka by akorát měla plnou hubu keců, že když mi platí studium, budu poslouchat její pravidla. Z toho už jsem dávno vyrostl."

„Rád porušuješ pravidla?" pokusím se odvést jeho myšlenky stranou, že jsem najel na tak citlivé téma.

„Tak to v každém případě," zakření se a usrkne si vína z hrnku. Nakloní hlavu na stranu a na chvíli mě uvězní ve svých očích. „Omlouvám se, že jsem ti pokazil Vánoce."

„Vlastně dopadly velice dobře, nemyslíš?" mrknu na něj jedním okem, že se mírně zardí, což mě přiměje k širokému úsměvu.

„Proč mám pocit, že jsi rád, že máš tak skvělou mámu, která ti umí dohodit partnera?" řekne provokativně s přimhouřenýma očima.

„I kdyby," trhnu rameny. „Ještě je tady to knihkupectví."

„Co?"

„Knihkupectví, včera," doplním. „Když ses na mě usmál, doslova jsi mě omráčil, že jsem nebyl schopný tě někam pozvat. Akorát jsi mi stačil zmizet. Dá se říct, že ses mi líbil dřív, než mi tě matka představila. Takže jsem ji vlastně předběhl."

„Já se ti líbil?" podiví se.

„A to je špatně?" uchechtnu se. „Musíš přece vidět, jak jsi atraktivní. A jak jsem stačil i po dnešním večeru zjistit, tak velice přímý a rozhodný. Stojíš si za svými názory. Já, kdybych tak mluvil s matkou, přiměje mě se nastěhovat zpátky domů, dokud se nenaučím slušnému vychování a úctě ke starším."

„Dřív jsem takový nebyl," posteskne si.

„Tomu věřím," přikývnu s vážnou tváří. „Nemusíš se přede mnou obhajovat, Kookie," promluvím o pohladím ho dlaní po lýtku, kde ruku i na chvíli nechám. „Celý večer jsem tam byl a viděl jsem, jak to probíhalo. Navíc jsi byl zdvořilý a slušný k mým rodičům i když se mi tě matka snažila dohodit."

„Třeba mi to tolik nevadilo," řekne laškovně a jednu nohu mi natáhne do klína. Nevadí mi to ani v nejmenším. Akorát mám lepší přístup k tomu, abych se ho mohl dotýkat.

„To mě vlastně taky ne," olíznu si ret a dlaní přejedu po jeho lýtku až ke koleni a zase zpět. „Občas se dějí i vánoční zázraky."

„Jakože jsem ten zázrak já?" podiví se s úsměvem. „Tak mi ještě nikdy nikdo neřekl."

„Jsem první?" nakloním se blíž k němu a jemu na moment potemní oči, než se v nich opět objeví jiskřičky.

„První ne," mlaskne. „Jen jedinečný," šeptne, a i on se nakloní blíž, že se skoro dotýkáme rty. Natáhnu se a odložím poloprázdný hrnek na stolek. Jungkook mě ihned napodobí a já ho pohladím konečky prstů po tváři.

Dovolím si, k němu sklonit a spojím naše rty. Ucítím, jak neuvěřitelně rychle se mi rozbuší srdce a naráží mi do hrudi. Podlehnu mu.

Jungkook

Aniž bych rozpojil naše rty, usadím se mu obkročmo do klína a Tae mi zatne prsty do boků.

Neměl jsem to v plánu. Skutečně ne. V podstatě se ke mně sám pozval, ale nevadilo mi to. Chtěl jsem si s ním dál povídat. Flirtovat.

Jenže ten jeho nádherný obličej a ty rty, které mě doslova volaly, abych je líbal...

Nedokázal jsem odolat, navíc, když je jeho záměr naprosto jasný. Ten můj se změnil ve chvíli, kdy mě Tae položí na záda na pohovku a uvelebí se mi mezi nohama.

Odtáhne se, s lokty podél mé hlavy a zhluboka oddechuje.

„Skutečně jsi vánoční zázrak," poví mi s pohledem do očí a já neodolám úsměvu.

„V tom případě, ty jsi moje vánoční překvapení," opáčím a postupně se pustím do rozepínání knoflíků na jeho košili.

„Jsi si jistý, že si chceš rozbalit dárek už teď?" zeptá se poťouchle, ale nezastaví mě ve svlékání.

„Pokud si své překvapení náležitě nevychutnám, bojím se, že se zázrak vypaří," kmitnu obočím a Tae se smíchem potřese hlavou, ale vytáhne si košili z kalhot a přetáhne si ji přes hlavu, abych se dál nemusel zabývat knoflíky.

Konečky prstů se zlehka dotýkám jeho hrudi, zatímco se ke mně skloní a znovu zaměstná mé rty. Tentokrát cítím, že se nedrží zpátky a víc se o mě tře rozkrokem.

Obejmu ho kolem pasu a přitáhnu si ho k hrudi. Rukama mi bloudí pod svetrem po bocích. Mám pocit, jako bych jím byl obklopen ze všech stran. Zatínám mu prsty do lopatek a kousnu ho jemně do spodního rtu.

Chce se znovu odtáhnout, ale bez ostychu ho následuju, až ho přiměji se posadit. Zavrtím se mu v klíně zadkem a svléknu si svetr. Kouše se do rtu, když mu pohled padne na mou potetovanou paži, po které přejede dlaní.

Zatlačím Taeho, aby se zády opřel o opěrku pohovky a postupně sklouznu z jeho klína, koleny na podlahu. Ochutnávám rty jeho tělo a jazykem ho dráždím na bradavkách, dokud nesykne.

Dostanu se přes břicho až k lemu kalhot a vyzývavě se mu podívám do očí. Vibruje mi celé tělo jen z té touhy se ho dotýkat. Aniž bych z něj spustil oči, rozepnu jeho kalhoty, a i se spodním prádlem je stáhnu níž z boků.

Tae mě jen uchváceně pozoruje, když si ho vezmu celého do úst, až se zalknu a musím se nadechnout nosem. Netrvá to dlouho a z jeho rtů vyjde zasténání, na které jsem se tak neuvěřitelně těšil. Ten jeho hluboký hlas mi rozvibruje tělo a já se ještě víc snažím, abych ho slyšel častěji.

Zvednu k jeho tváři pohled a spokojeně zamručím, když mhouří oči a celou dobu mě pozoruje, jak mu dělám dobře.

„Do hajzlu!" zanadává. Zatahá mě za vlasy, že se musím odtáhnout a on se udělá na své břicho. Zakloní hlavu a zhluboka oddechuje. „Máš moc šikovnou pusu," zakření se.

Zapřu se dlaněmi o jeho stehna a nadzvednu se, abych mu dal pusu do koutku úst.

„Vydrž, skočím pro ubrousky," povím mu s úsměvem a odběhnu do koupelny, kde najdu krabici papírových kapesníků. Taky kondomy a lubrikant.

„Zasloužíš odměnu," poví mi potutelně, když mu podám krabici kapesníků a on se zbaví spermatu na břiše.

„Co to bude za odměna?" nakloním hlavu na stranu, když vstane z pohovky a svlékne si kalhoty i se spodním prádlem z nohou.

Chytne mě za pásek od kalhot a přitáhne si mě k sobě. Celou dobu se mu dívám do očí, když mě jich zbavuje. Pomalu se mnou postupuje až ke schůdkům do mé postele, dokud do nich nenarazím zády.

„Řekni mi Jungkookie," pohraje si s mým jménem na jazyku. „Co by sis ode mě přál?" zavrní sladce, že mu ukážu všechny ty pomůcky, co mám v ruce a Tae se potěšeně zakření.

Kondom i lubrikant si ode mě převezme a vrhne se mi na rty. Jestli jsem myslel, že se před tím nedržel zpátky, šeredně jsem se spletl. Tae, který mě líbá náruživě a kouše mě u toho do rtů, je mnohem vášnivější.

Úplně mě zbavuje rozumu, když si mě tak perfektně podmaňuje. Jednou nohou ho obejmu kolem pasu a užívám si, když se o sebe naše penisy třou. Je to neuvěřitelně opojné, že myslím, že brzo zešílím.

Ani si nevšimnu, kdy dá ruku mezi mé nohy a vloží do mě dva prsty současně potřené gelem.

Zalapám po dechu a sleduju jeho křivý úsměv. Prsty ve mně několikrát zakrouží, než je povytáhne a znovu zasune. Neskutečně se mi třesou kolena nad tím náporem slasti, že zavřu oči a zakloním hlavu v agónii.

Tae se mi rty přisaje ke krku se kterým se laská stejně divoce, jako s mým zadkem.

„Ještě?" zavrní mi do ucha a lehce ho zkousne, že se zmůžu jen na přikývnutí.

Cítím, jak do mě vnoří i třetí prst a málem se rozpadnu na kousíčky.

„TaeTae," zamumlám a on se mi přisaje ke rtům. Jazykem mi v ústech kmitá stejně rychle, jako prsty v mém pozadí a mám pocit, že se brzo zblázním.

Najednou se ode mě odtáhne a obal od kondomu roztrhne mezi zuby. Natáhnu se pro lubrikant nad svou hlavou a nanesu mu ho na nasazený kondom.

Tae si mou druhou nohu vyhodí na rameno, že se musím nad hlavou přidržet jedné příčky, abych nesklouzl na podlahu.

Postupně mě naplní, zatímco mě pevně objímá kolem stehen, ale když do mě přirazí až po kořen, celý se rozklepu.

Tohle nebude trvat moc dlouho. Obzvlášť ne, když do mě začne bez milosti přirážet v tak rychlém tempu, že mi mé hlasivky nestačí, abych to mohl vykřičet do celého světa.

Udělám se. Tak prudce a najednou, že překvapeně rozlepím víčka, jak to nečekám a Tae zpomalí. Zajíždí do mě jen velice pomalu a nechá mě to rozdýchat.

„Ještě?" pousměje se, tak na něj přimhouřím oči. Skousne si ret a očima mě sjede až ke klínu, kde znovu tvrdnu, protože se ve mně nepřestává pohybovat.

„Ještě," vydechnu a on prudce přirazí. Zase nasadí to své tempo, že se mi dělají mžitky před očima a rozvzdychám se na celý pokoj. Cítím, jak mě kouše do krku a na hrudi, ale akorát mě to pohaní výš v té rozkoši.

Tae postupně zpomalí a uvolní sevření okolo mých stehen. Nechá mě dopadnout na nohy a pak mě otočí zády k sobě, že se dlaněmi opřu o schod před sebou. Jednu nohu mi položí o dvě příčky výš a pak do mě velice pomalu a opatrně zajede, že silně sevřu prsty okolo dřeva.

Miluje se se mnou velice pomalu a něžně. Líbá mě na zádech a dlaněmi se dotýká mé hrudi, kde si prsty pohrává s bradavkami.

Je to stejně dokonalé, jako když si mě bral bez milosti. Tvrdě. Ale i toho se dočkám. Div, že se o ty schůdky nepraštím hlavou.

Tae mi zasténá do ucha a mě se doslova podlomí kolena, pod tím jeho hlasem.

„Jsi neuvěřitelně nádherný," zavrní sladce, ale zmůžu se akorát na táhlé zasténání, protože si nedá ani na chvíli pohov. Nemůžu uvěřit, že jsem narazil na chlapa s tak neuvěřitelnou výdrží. Ostatní by se už dávno udělali. Dvakrát. Ale Tae je jako stroj.

Sexy stroj.

„Od teď budeš jen můj," konstatuje a já nemám jedinou námitku. Dokud mi to bude dělat tak perfektně, budu jeho naprosto cokoli. „Řekni to Jungkookie. Budu jenom tvůj."

„B-budu jenom... ah Bože, Tae. Jsem jenom tvůj!" zakřičím, když na mě jde další nával orgasmu. Celé se to ve mně pere. Tentokrát cítím, jak narůstá, a i ten opojný pocit v zádech.

Ani náhodou nemyslím na Taeho, když se udělám, ale zato si užiju jeho blízkost, když i on naposledy přirazí. S hlubokým zasténáním se udělá do mě a pevně mě obejme kolem pasu.

Zaboří mi obličej do krku a vystoupí ze mě.

Podlomí se mi kolena, ale Tae mě drží. Opatrně se s námi sesune na podlahu, na chlupatý koberec vedle pohovky a oba se svalíme na záda. Tae si sundá naplněný kondom a odloží ho stranou.

Zhluboka oddechujeme a nemám tušení, na co myslí on, ale mě v hlavě běží celý dnešní večer, a hlavně ta poslední část.

„Lepší vánoční dárek jsem nikdy nedostal," vydechnu a natočím hlavu směrem k Taemu, který nakrčí čelo a zmateně se na mě podívá.

Zvedne se na lokti a konečky prstů mi přejede po břiše až ke krku.

„Ještě?" zeptá se s vážnou tváří, že nadzvednu hlavu a zmateně na něj zírám.

„Cože?" vydechnu překvapeně, ale on se natáhne pro další kondom a skloní se ke mně. Nosem se otře o můj a jemně mě kousne do rtu.

„Tvůj vánoční dárek tě ještě nemá dost," zavrní sladce a jazykem mi vnikne do úst.

Tentokrát to není žádné rychle a zběsile, ale pomalé milování, kdy se jeden druhému díváme vzájemně do očí. Celou dobu se toho druhého dotýkáme a sténáme si do úst.

Už chápu, proč po mě chtěl, aby mu odkýval, že mu patřím. Cítím to propojení, které mezi sebou máme a kdyby to neřekl on, nejspíš bych to teď řekl já jemu.

Při orgasmu se pevně objímáme, vzdycháme na celou místnost a odmítáme toho druhého pustit i po tom, co ten záchvěv přejde.

Tae se natáhne pro deku, co leží na pohovce a oba nás přikryje. Ležíme na boku a nedokážeme z toho druhého spustit oči.

Nikdy jsem nevěřil na lásku na první pohled, ale to, co mezi námi probíhá... cítím, že je to opravdové.

„Kurva!" vykřikne můj bratr a mě s Taem okamžitě vystřelí hlava ke dveřím, kde stojí Josun, otočený zády k nám.

„Děláš si prdel?" vyštěknu. „Jak ses... ty jsi použil náhradní klíč? Nedal jsem ti ho proto, abys ke mně chodil, jak se ti zachce!"

„Fakt sorry, ale zvonil jsem," trhne rameny a já se omluvně podívám na Taeho, který jen stěží potlačuje smích.

„Co tady chceš?"

„Jen jsem chtěl vědět, jestli jsi v pořádku, protože to přece jen byla další katastrofa a já se ti moc omlouvám," vydechne.

„A víš, že jsi to mohl nechat na zítra?" zakoulím očima a plácnu Taeho po ruce, protože mě příjemně hladí na zádech a já mám chuť ho pořádně obejmout.

„No jo, ale nebral jsi mi telefon, potom jsi neotevíral, když jsem zvonil, zkrátka jsem měl strach," odsekne a ohlídne se přes rameno, ale opět se zase rychle odvátí.

„Skvělý. Jsi hodný, ale teď už prosím vypadni," povzdechnu si, protože mi Tae vjede rukou do vlasů a rty mě políbí na rameni až ke krku.

„Jo, jen ještě jedna věc... nemůžete se oblíknout?"

„Máme v plánu další číslo. Zbytečnost," zakoulím očima a Tae se tlumeně rozesměje.

„Bože, to jsem nechtěl vědět," zaskuhrá Josun. „Fajn, zítra v poledne jsme pozvaní na oběd ke Kimům. Paní Kim vyloženě trvá na tvé přítomnosti, tak doraz, adresu ti pošlu."

„Netřeba, odvezu ho tam," promluví Taehyung a Josun se na nás ohlídne. Nadechne se, že naposledy něco řekne, ale polkne to a zakroutí hlavou.

„Promluvíme si zítra," ukáže na nás prstem.

„Nezapomeň zamknout," křiknu za ním a otočím se na Taehyunga.

„Máme v plánu další číslo?" ušklíbne se pobaveně, tak se mu obkročmo usadím do klína.

„To si sakra piš!"

Taehyung

Nemůžu uvěřit, že to řeknu, ale jsem sexuálně unavený. Jungkook byl včerejší noc doslova nenasytný a já se jím velmi rád nechal svést.

Zaklepu na velké mahagonové dveře od domu našich s Jungkookem po boku. Ráno jsem do něj nacpal asi tři prášky proti bolesti, protože pomalu nebyl schopný vstát z postele. Pod těmi schody jsem ho musel přidržovat, jak při každém pohybu skuhral, ale vtipné na tom je, že nadával sobě a své touze po dalším sexu se mnou.

Jeho věta, příště mě zastavíš po dvou číslech, mě do teď hřeje na hrudi.

Otevřít nám přijde sestra, která, jen co nás uvidí spolu, tak zaraženě vytřeští oči.

„Pustíš nás dál?" pozvednu obočí a dám Jungkookovi ruku na záda, abych ho pobídl. „Jak moc chceš, abych tě přidržoval?" vysměju se mu do ucha, že mi pohrozí pěstí, ale pak svěsí rezignovaně ramena.

„Nemusíš, ale pro jistotu se drž u mě," vydechne vyčerpaně. „Jestli si toho někdo všimne, půjdu se odstřelit na zahradu. Proč tvá máma trvala na mé přítomnosti?" sykne.

„Nejspíš se chce jen předvést, jaká je to skvělá dohazovačka," povím mu upřímně. „A taky tě nejspíš bude chtít lépe poznat."

Jungkook se zarazí ve dveřích obýváku a vyděšeně se na mě podívá. „A naši jsou tady kurva proč?!" odsekne nevrle, když se k němu jako na povel rozběhnou děti jeho bratra.

„Nemám tušení, Jungkookie," opáčím a pohladím ho po zádech, zatímco si děti uzurpují jeho pozornost.

Děti Jungkooka odvedou za jejich mámou a já pokračuju za tou svou.

„Mami, tati, Jeonovi," kývnu hlavou a dám matce pusu na obě tváře.

„Tae, broučku," řekne nadšeně máma. „Pojď za mnou. Chci slyšet o vašem rande s Jungkookem," mrkne na mě spiklenecky a koutkem oka postřehnu, jak se paní Jeon odvrátí stranou, zato Jungkookův táta si mě zaujatě sjede očima.

„Bylo vydařené," uhraju to nějak do autu, ale máma je zvědavá a sestra velice moc všímavá.

„Kde jsi vyhrabal to tričko?" přimhouří oči Haeri a já trhnu rameny. „Ty nemáš rád volná trička."

„Je Jungkookovo," opáčím a rozhodím rukama, když se máma zatváří šokovaně a Haeri se uchechtne. „Říkám. Rande bylo vydařené." Dám pusu mámě na tvář a přidám se k Jungkookovi a dětem.

Ležérně mu přehodím paži okolo ramen a líbí se mi, jak si se mnou automaticky proplete prsty, aniž by se ohlížel, jestli jsem to já.

„Sněží!" vykřiknou najednou děti a rozběhnou se k oknu společně s ostatními.

„Jak se zatím držíš?" šeptnu tiše Jungkookovi do ucha.

„V pohodě," povzdechne si.

„Sestra si všimla, že mám na sobě tvoje tričko," povím mu pro jistotu hned. „Takže... pochopitelně je to všem úplně jasné."

Trochu jsem se bál jeho reakce, že bude třeba naštvaný, ale Jungkook se rozesměje a dlaní se plácne do obličeje.

„Hodně mi dlužíš," nakloní se ke mně s úsměvem a dotkneme se tak hrudí.

„Ano?" pousměju se. „A... co kdybys mi to vrátil dnešní večer u mě?"

„S mým bolavým zadkem? Zapomeň," potřese hlavou. „Co tak na silvestra?"

„Platí, ale stejně chci, abys dneska přišel ke mně. Uvařím nám večeři, napustím ti vanu a můžeme se podívat na nějaký film. Co myslíš?"

„Že to zní jako skvělé rande," zakření se a vlepí mi rychlou pusu do koutku úst.

Že nás pozorují všichni v místnosti je nám oběma naprosto ukradené.

„Strejdo Jungkooku, pojď se podívat!" zavolá na něj malá dívenka s pletenými copy a se svým bratrem odtáhnou Jungkooka k oknu.

Měl bych si zapamatovat jejich jména. Zdá se, že se s nimi teď budu vídat častěji.

....................

Veselé Vánoce, krásné prožití svátků, spoustu dárečků, lásky, moc moc kamarádů a všechno štěstí světa :)

Konečně jsme se toho dne dočkali a stejně rychle jako přišel tak i odejde, takže si ho pořádně užijte! Nevím jak vy ale já se těším jako každý rok na Pelíšky ;D ta klasika prostě patří k Vánocům. Každý máme tradici která patří jen nám a moje je tato :)

Mějte se krásně a užívejte Vánoční pohody. Hlavně prázdniny a dovolená ;)

Vaše B 💚💜

7638 slov