Jimin

Naštvaně za sebou bouchnu dveřmi od svého bytu a své oblečení odhodím na pohovku. Mám na sobě jen Jungkookovo tričko, jinak jsem kompletně nahý.

Bože! Ten mi tak dokonale dokáže pít krev. A přitom všem mnou pořád otřásá ten neuvěřitelný sex, který jsem s ním prožil.

Jenže ten jeho výbuch, že jsem to považoval jen za jednorázovku a uvolnění, mě vytočil do běla. A ještě k tomu před jeho hyungem! Jeho nevlastním bratrem, který ví o všech jeho vztazích a který mu jeho partnery musí schválit, aby ten vztah mohl pokračovat.

Nespočítám na prstech, kolik jsem slyšel příběhů o mužích, kteří byli ve vztahu s Jinem a kteří neprošli přes Jungkooka. A to nemluvím o těch, kteří neprošli přes Jina.

Ten, co se rýpal v nose. Další, kterému smrděly nohy. I ten, co nerozeznal červenou od fialové. Jungkook si myslel, že je jen barvoslepý, ale Jin zjistil, že je prostě idiot. Konečnou měl ten, co pomlouval Jungkooka na jeho výstavě před jeho přáteli, protože si myslel, že si tím u nich šplhne.

A já? Vylezu z pokoje v domnění, že Kookie nám chystá snídani a narazím na jeho hyunga, který na mě zíral jako na zjevení. Je mi jasné, že jsem teď na jeho černé listině vzhledem k mému nedostatku oblečení. Nejspíš získám přezdívku, ten, co se chová jako děvka. Nebo taky, ten, co svedl jeho mladšího bratra. Ten nudný učitel.

Dám si sprchu a smyju ze sebe celou včerejší noc. Tu nejdokonalejší, jakou jsem kdy zažil. Sex mám rád. Už jsem měl několik mužů, se kterými jsem byl ve vztahu a dostali jsme se na tuto úroveň intimností, jenže nikdy v životě jsem při sexu nezažil to zemětřesení. Za to mohl jen on.

Když se houbou umyju mezi nohama, celý se roztřesu nad tím pocitem, že se mě tam ještě před pár hodinami dotýkal on. Možná jsem trochu doufal, že si dáme sprchu společně. Taky snídani. A že spolu půjdeme na to rande. Sice jsme spolu na schůzky chodili, ale rande to nebylo.

Po setkání s Jinem, pochybuju, že nějaké vůbec bude.

Obléknu se a s horkým čajem se usadím do křesla. Ani se nestihnu napít, když mi někdo klepe na dveře.

Naštvaně odložím hrnek na stolek a s vražedným výrazem se vydám ke dveřím. V hlavě si dávám dohromady několik vět, které vpálím Jungkookovi do obličeje za ten trapas po ránu, ale nic říct nemusím.

Za dveřmi nestojí Jungkook, ale Tae.

„Ahoj Tae," vydechnu zaraženě, když projde s úsměvem kolem mě do mého bytu. „Děje se něco?"

„Chime," vyhrkne, když ho následuju do obýváku. „Přijel jsem tě vyzvednout, jedeme pro ten dort a..."

„Večírek pro miminko," zasténám a vjedu si rukou do vlasů.

„Ty jsi na to zapomněl?" zamračí se.

„Omlouvám se," zaskuhrám. „Skutečně jsem zapomněl. Dej mi chvilku, jen se převléknu."

Čas na čaj bohužel přijde jindy. Stejně tak čas čekání na Jungkooka, jestli mě bude vůbec chtít pozvat na rande. Pochybuju, že jsem na jeho hyunga udělal dojem, takže mu pravděpodobně naznačil, že se k němu nehodím a Jungkook ho, jako vždycky poslechne a nebude se se mnou dál scházet.

Zaslechnu na mě pokřikovat Taeho, ale neslyším, co říká.

„Cože?" zakřičím zpět, když na sebe natahuju kalhoty. „Dej mi chvilku, hned jsem u tebe."

Obléknu si volný béžový svetr se zkráceným pasem a širokým límečkem, že mi odhaluje klíční kost na jedné straně.

Vyjdu z ložnice a překvapí mě, když v kuchyni uvidím stát Taeho, jak se mračí na Jungkooka.

„Co... co tady děláš?" zarazí mě ten jejich testosteron, který se rozléhá po celém bytě.

„Co asi myslíš, že tady dělám?" zavrčí naštvaně a založí si paže na hrudi.

„To netuším," opáčím. „Proto se tě ptám. Neměl bys dělat společnost svému hyungovi?"

„Jen mi přinesl potraviny, jako záminku, aby se mě zeptal na tebe," odsekne s přimhouřenýma očima. „Kdo je tvůj kámoš?"

„Jsem Taehyung," zamumlá Tae mírně v šoku. Tak trochu jsem se mu zapomněl zmínit o svém sousedovi. Naše vtípky by přesněji řečeno neschvaloval. Navíc má teď na starosti jiné věci, než aby poslouchal mé stížnosti na toho nejhoršího a nejkrásnějšího souseda, který kdy mohl existovat.

„Tuhle tu tvou scénu," máchnu dlaní před jeho postavou. Pořád stojí v bojovném postoji. „Teď budu ignorovat."

Ušklíbnu se a projdu kolem něj do koupelny, kam mě pochopitelně následuje.

„Chtěl jsi, abych přišel a pozval tě na rande," zavrčí naštvaně, zatímco se dlaněmi opírá o futra dveří.

„Ano, to bych moc rád," odseknu a projedu si vlasy hřebenem. „Jenže jak vidíš, teď nemám čas. Slíbil jsem Taemu, že s ním půjdu nakupovat."

„Kdo je to? Další tvůj kluk?" vyprskne, že se naštvu a hodím po něm tím hřebenem.

„Ty jeden blbečku!" zařvu na celou místnost. „Co si o mě kurva myslíš?" Strčím do něj, že narazí do zdi v chodbě. „Jako, že bych z tvé postele vlezl rovnou do jeho? Ty jsi takový pitomec Jungkooku. Nechápu, jak mě, kdy mohlo napadnout, něco si s tebou začít."

„Jiminie," zvedne ruce před sebe, zatímco do něj mlátím a postrkuju ho ke dveřím.

„Já ti dám Jiminie!" odseknu. „Žárlivost je milá vlastnost, pokud se bere s mírou a ty jsi to teď brutálně posral, když si o mě myslíš něco takového. S tebou vážně končím. Být Jin můj hyung, rozhodně by mi tě neschválil!"

Vyhodím Jungkooka za dveře a prudce za ním zabouchnu. Slyším, jak do nich opět kopne, vzteky bez sebe, ale tohle já nemám za potřebí. Takovou žárlivou scénu mi dělat nebude, blbeček.

„Kdo to je?" zeptá se mě zmateně Tae.

„Můj soused," pokrčím rameny a trhnu sebou, když Jungkook opět kopne do mých dveří. „Můžeme jít, jen to budeme muset vzít po požárním schodišti."

„Cože?" vyděsí se, když otevřu okno a pobídnu ho, aby šel první. Na Jungkooka teď skutečně nemám náladu a nenechal by nás odejít jen tak. „Jimine, ale to přece-"

„Všechno ti vysvětlím Tae," řeknu, když mu strčím boty do náruče a obuju ty své. „Ale teď už pojď. Myslím, že máme vyzvednout dort."

Jungkook

Já z něj zešílím! Co to sakra bylo za kluka?! Pokud se s ním vídá, tak proč po mě tak včera vyjel? Takový Jimin není. Nebo snad ano?

Vím, že jsem někdy až přehnaně žárlivý. Dokážu pak kopat kolem sebe a být vůči někomu, na kom mi záleží nepříjemný, ale tohle mě prostě rozhodilo. Rozhodně jsem si situaci s Jiminem představoval jinak.

Líbí se mi, když má vztek. Jak mhouří oči a červená se ve tvářích. Je to tak zatraceně sexy, ale tentokrát to musím udělat jinak. Záleží mi na něm. Mám ho opravdu rád a pokud mám bojovat s jiným klukem, vyhraju. Prohra by znamenala přijít o Jimina.

Proto zavolám do květinářství a objednám neuvěřitelné množství tygřích lilií. Doručí je do večera do jeho bytu. Kdyby tam náhodou nebyl, nechají je přede dveřmi.

Pořád nerozumím tomu, proč ráno tak rychle odešel. Mohl se úplně bez problému seznámit s hyungem. Nikdy by proti Jiminovi neřekl jediné křivé slovo i kdyby ho neschvaloval. To by mi řekl až později. V soukromí, ale v jeho případě bych dělal všechno pro to, aby se mu Jimin líbil.

Což nemusím. Jin si Jimina zamiloval po jedné minutě, kterou s ním strávil až nevycházím z údivu.

Jeho slovy, líbí se mi, jak tě dokáže srovnat do latě.

A to ještě neví všechno. Nemá tušení, jak dokonale si mě Jimin zkrotil v posteli. U učitele v mateřské školce bych čekal upjatou osobu se sexem v podobě ležícího prkna, ale jak si mě tu včerejší noc osedlal...

Už jen při té vzpomínce se mi postaví.

V situacích, jako je tato, kdy mám vztek a nevím, co dělat, maluju. Což udělám i teď.

Vytáhnu jedno z větších pláten a dám ho do svého nejnovějšího stojanu u okna. Další čtyři stojany jsou obsazené jinými obrazy, které mám v plánu odvést do galerie, kvůli mé blížící se výstavě. Už jsem mluvil s agentkou a udělají z toho udělat velkou akci plnou bohatých lidí, kteří mé obrazy zbožňují.

Yoongi se zase unudí k smrti. A chci tam vzít Jimina.

Celé plátno natřu černo modrou barvou, jako pozadí. Dalších pár hodin kolem toho chodím jako tygr v kleci, protože se nedokážu rozhodnou, jakou pózu Jimina zvolím. Nejspíš zezadu. Jak ho znám, kdyby věděl, co chci namalovat, nejspíš by mi to plátno otřískal o hlavu. Jenže stejně tak se chci dívat na jeho nádherný obličej pokaždé, když kolem plátna projdu.

Udělám to. Nakreslím ho zády k sobě, s hedvábným průsvitným šátkem, který mu padá z ramene a zakrývá mu linii zadečku. Tvář bude mít mírně z profilu a vystihnu i ten pohled jeho krásných hnědých očí, kterým mě z obrazu vybízí, abych se k němu přiblížil, jenže zároveň je tam ta látka, díky které se ho nemůžu dotknout.

Maluju celý den a půlku noci. Barvu mám až za ušima, jak jsem tím pohlcený, a to nejlepší je, že jsem Jimina dokonale vystihl. V paměti mám vrytou každou křivku jeho těla, že každý, kdo Jimina někdy viděl, rozhodně by si ho nedokázal splést.

Jenže je na obraze nahý. Sedí si na patách a jen mírně jsem poodhalil jeho zadek. A ten pohled...

Přesně tak se na mě díval, když chtěl, abych si ho vzal. Když mě vybízel, abych se dotýkal jeho těla a ani náhodou ho nešetřil.

Nejhorší na tom je, že je to mé mistrovské dílo a kdyby se někdy dostalo do galerie, lidé za něj dají miliardy wonů, jenže zároveň je to Jimin. Tohle se nesmí dostat na veřejnost. I kdyby mu to nevadilo, nedovolil bych, aby tento obraz kdokoli viděl.

Jimin mi nenapsal. Ani čárku.

Do postele ulehnu se stísněným pocitem, že kdybych mu nevyprávěl všechny historky s Jin-hyungem, bylo by mezi námi všechno v pořádku.

Ráno mu budu muset poslat další květiny.

Jimin

Znovu a zase, před svými dveřmi najdu velkou kytici tygřích lilií. Květiny jsou nádherné, ale v mém bytě bych si pomalu mohl otevřít květinářství, kolik mi jich za poslední týden Jungkook poslal.

Vím, že je to moje vina. Já se na něj vrhl, já ho svedl a přiměl mě pomilovat, jenže nejsem žádná děvka, která si to rozdává s každým. Pokud si to o mě Jungkook myslí, nemáme se dál o čem bavit. A to jsem s ním na to rande jít doopravdy chtěl.

Někdo mi zaklepe na byt a pokud je to další poslíček s květinami, už je doopravdy vyhodím z okna.

Prudce rozrazím dveře, naštvaný už předem a hned na to vykulím oči.

„Ahoj," usměje se na mě Jin. Hyung Jungkooka. „Jsem Kim Seokjin. Potkali jsme se to ráno u Jungkooka. Ty budeš Jimin, nepletu se?"

„Ne, tedy ano. Já... jsem Park Jimin," vydechnu zaraženě.

„Neruším? Upekl jsem cupcaky," pozvedne krabičku s dortíky.

„Eh... ne to je v pořádku. Pojď klidně dál," ustoupím stranou a nechám ho projít do mého bytu.

„Páni, je to stejný byt jako Jungkooka, akorát to tady máš útulnější a taky tady cítím skořici a ne ředidlo," uchechtne se a najednou se začne chovat jako doma.

Nejistě ho následuji do kuchyně, kde ve skříňkách hledá talíře, aby na ně mohl nandat zákusky, které přinesl.

Všimne si, jak zaraženě ho pozoruju ve své kuchyni a hned na to se zatváří kajícně.

„Omlouvám se," dá si ruku na srdce a sám sobě se zasměje. „Většinou dokážu projevit více respektu vůči svému hostiteli, jenže mám pocit, jako bych tě znal celý život. Přitom jsme se viděli jen jednou. Dneska podruhé," uculí se. „Je to jedna z mých špatných vlastností. Určitě víš, že jsme s Jungkookem vyrůstali v dětském domově, poznamenalo mě to v tom ohledu, že kamkoliv přijdu, chovám se jako doma. Jungkook oproti mně to má obráceně. Nedokáže se chovat jako doma ani ve svém vlastním bytě."

Jin se zasměje a přejde za kuchyňský bar, kde se usadí na barovou židli.

„Nebude ti vadit, kdybychom si spolu dali čaj?" zeptá se s rukama před sebou. Mám dojem, že odolává nutkání ten čaj sám připravit. „Sice toho o tobě už vím spoustu, díky Kookiemu, ale rád bych tě poznal osobně."

„Rád si s tebou dám čaj," vydechnu s křečovitým úsměvem a dám vařit vodu v konvici. „A s Jungkookem jsem skončil."

„To mi tak nějak došlo, dle té depresivní hudby, co v poslední době poslouchá a taky tří dodělaných obrazů," zasměje se. „Většinou jeden obraz maluje i měsíce. Taky se těmi obrazy velice rád chlubí, alespoň mě, ale ty, co v posledním týdnu vytvořil, tak mi ani nedovolí nahlídnout."

„Chceš mi tím něco naznačit?" pozvednu obočí a Jin se na mě vesele usměje.

„Jsi učitel v mateřské školce," konstatuje. „Jsi určitě moc chytrý. Žádný náznak nepotřebuješ. Vím, že se mezi vámi něco stalo, jen netuším, co a dle těch květin ve tvém bytě, může za to Jungkook. Tygří lilie, jeho oblíbené. Trochu jsem se bál, že je to moje chyba, když jsem k němu vpadl nepozvaný, to ráno," máchne rukou, ale dál to nerozebírá, za což jsem mu vděčný. „Ale to by s tebou dokázal urovnat."

„Jungkook si o mě zřejmě myslí, že jsem děvka," ušklíbnu se a zaliju bylinkový čaj jak pro sebe, tak i pro Jina. „Předvedl mi ukázkový žárlivý záchvat, že má štěstí, že na jeho hlavě přistál jen hřeben. Navíc mě tím ztrapnil před mým nejlepším kamarádem. Normálně by mi to přišlo roztomilé, jenže pokud si tohle o mě skutečně myslí, nemám si s ním dál co říct. Taky vím o tom vašem schvalování partnerů. Musel jsem udělat vážně perfektní první dojem."

Postavím hrnek před Jina a všimnu si, jak se kouše zevnitř do tváří a cukají mu koutky.

„Přijde ti to vtipné," vydechnu a zakoulím očima, když se Jin skutečně rozesměje.

„Ty jsi po Jungkookovi hodil hřeben?" směje se jako na lesy a díky jeho smíchu, cukají koutky i mě, protože s tím nedokáže přestat. „Věděl jsem, že jsi pro něj jako stvořený už jen díky tomu, jak s ním dokážeš mluvit, ale tohle mě rozhodně utvrdilo."

„Jo, vážně se mi ulevilo, že se mi Jungkook snaží omluvit, protože mě jeho hyung schválil," odseknu otráveně napiju se čaje.

„Špatně to chápeš," zakroutí hlavou. „Tohle pravidlo neboli ‚schvalování partnerů'," dodá i ty uvozovky, „jsme zavedli, protože ho jeho přítel mlátil a Jungkook se mi to bál říct."

„Cože?" vyhrnu a třísknu hrnkem o linku. „On byl... on byl týraný?"

Přiložím si dlaň na srdce a zhluboka oddechuji, jak mě jeho slova překvapila.

„Bylo to dávno," odvětí. „Když dosáhl dospělosti, nastěhoval se k němu, a ne ke mně, jak jsme původně plánovali. Nebránil jsem mu. Byli zamilovaní a mě se popravdě ulevilo. Tehdy jsem na tom nebyl finančně nejlíp abych se o něj dokázal starat. Když jsem si toho konečně všiml a Jungkooka nastěhoval k sobě, vzniklo to pravidlo. Pochop, na jeho ex se mi něco nezdálo už dřív, ale Jungkook ho miloval a já mu nechtěl bránit ve štěstí. Není to tak, že kdyby měl nějaké výhrady proti mému příteli Namjoonovi, se kterým teď chodím, tak se s ním ihned rozejdu. Spíše takové varování, abych otevřel oči a byl více obezřetný vůči svému srdci. Stejně tak i on. Kdybych mu řekl, že se k sobě nehodíte, protože nemáte nic společného, nerozejde se s tebou. Jen by se tě snažil lépe poznat, aby má slova vyvrátil nebo si je potvrdil. Nikdy by se s tebou nerozešel jen proto, že jsem mu to řekl já," trhne rameny.

„Takže ten kluk se smradlavýma nohama?" odvážím se zeptat.

„Toho se chtěl Jungkook zbavit a vymyslel si tu nejhorší možnou výmluvu," zasměje se. „Stejně tak, že jako malíř a umělec nemůže chodit s barvoslepým klukem. Ale v tomhle ohledu mu nic nevyčítám. Seznámil jsem ho se spousty svých bývalých, kteří to na něj mimochodem zkoušeli, taky s úmyslem, zbavit se jich."

„Aha," vydechnu zaraženě a zahledím se do svého hrnku s čajem.

„Tak mi o sobě něco řekni," poklepe dlaní o linku přede mnou, aby mě probral. „Chci vědět, čím jsi Kookieho zaujal, protože nezlob se, nejsi zrovna obvyklý typ kluků, se kterými se vídal. Což je popravdě jedině dobře."

Jin mě přiměje k rozpakům, a tak si spolu dobrou hodinu povídáme. Ten fakt, že je to Jungkookův hyung dokážu přejít a beru ho spíš za přítele. Jungkook mi několikrát říkal, že byli dospělí, když vyrůstali v dětském domově a puberta se jim vrátila nedávno.

Což mi Jin dokázal. Je milý, veselý, zábavný a neustále si Jungkooka dobírá. Z těch jeho historek jdu smíchy do kolen. Něco mi už Jungkook říkal, ale bylo to z jeho úhlu pohledu. To, jak to vidí Jin je ještě lepší.

„Jsi moc fajn Jimine," poplácá mě po rameni. „Doufám, že si spolu někdy zajdeme na kafe, bez ohledu, jak to mezi tebou a Jungkookem dopadne," uculí se a já rád souhlasím. Jin je skutečně bezva.

Rozloučíme se ve dveřích i s kontaktem na toho druhého.

„Jo a poprosím tě," zastaví se ještě v chodbě. „Neříkej Jungkookovi, že jsme spolu mluvili. Nebo alespoň ne teď. Pro jistotu. Neumím odhadnou, jestli by byl naštvaný nebo ne," trhne rameny a zamává mi na rozloučenou.

Zavřu dveře a sám pro sebe se usměju. Rozhlídnu se po bytě, kde je spousta květin, které mi poslal Jungkook. Hádám, že je nejvyšší čas si promluvit.

Jungkook

Vzbudí mě hlasité bouchání na dveře. Velice neochotně se zvednu z postele, ve které jsem trávil jen tři hodiny spánku a dojdu otevřít. Měl bych si dát pauzu od malování, jenže inspirace v posledním týdnu nechce odejít.

„Jimine?" vydechnu překvapeně, když stojí ramenem opřený o zeď vedle dveří a vypadá naštvaně.

„Čau," odsekne s přimhouřenýma očima. „Už týden mi od tebe chodí hromada květin, jenže pro ústní omluvu si nejspíš musím dojít sám, protože ty nemáš koule na to, mi zaklepat na dveře."

„Tak to není," zaskuhrám a tváří se opřu o dveře, jak jsem unavený. „Bál jsem se, že bys mi neotevřel. Taky jsem celý den dlouho do noci pracoval a... omlouvám se. Upřímně a opravdově se ti omlouvám, že jsem si o tobě myslel to nejhorší. Jen jsem se neovládl, když ve tvé kuchyni stál ten... chlap."

„Taehyung," opraví mě. „Můj kolega z práce a nejlepší kamarád, který byl mimochodem hodně překvapený tvou náturou."

Znovu zaskuhrám a čelem několikrát praštím do dveří. „Fakt mě to mrzí," vydechnu zastřeně.

„Já vím," zakoulí očima. „Dám ti šanci. Poslední," zvedne prst před můj obličej ve varovném gestu. „Vezmeš mě ven a tentokrát to bude rande. Doporučuju ti, udělat na mě dojem."

„Máš rád překvapení," zakřením se. „Rozhodně tě překvapím."

„To doufám," pozvedne bradu a dá si ruce do kapes od džínové bundy. „Jdu s Taehyungem na večeři," provokuje mě. „Takže se uvidíme."

„Dobře," křečovitě se usměju a Jimin mi prstem přejede po tváři, že mám chuť se do něj zakousnout.

„Měj se Jungkookie," zavrní sladce a já neodolám, abych se nedíval, jak ode mě odchází. A kroutí při tom boky.

První fáze rande, překvapit Jimina. Není to nic snadného, ale už mám pár nápadů, jak mu dokážu, že jsem to nejlepší, co ho kdy potkalo.

Pokaždé jsme chodili jen do kina anebo na večeři. Tentokrát to bude kino s večeří, akorát v jiném duchu.

V garážích, pro nájemníky, nasednu do svého auta Porsche Macan a zajedu Jimina vyzvednout do práce. Pokud vím, končí okolo páté hodiny, tak snad se mi povede ho zastihnout.

Před školkou je spoustu aut rodičů, kteří vyzvedávají své děti, ale najdu jedno místo k zaparkovaní a vystoupím z auta. Opřu se o dveře spolujezdce směrem k budově školky a napíšu Jiminovu zprávu, v kolik dneska končí.

Jimin: Za dvacet minut :P

Jungkook: Čekám venku :*

Musím se sám pro sebe usmát, když si představím jeho překvapený výraz. Taky si všimnu, jak po mě začnou pokukovat nějaké maminy.

Některé s otevřenou pusou, jako by v životě neviděli piercing ve rtu, jiné se zarazí na místě a sjíždí celou mou postavu, a to na sobě mám koženou bundu, která v podstatě zakrývá ty nejdůležitější části.

Jimin z budovy vyjde o půl hodiny později, kdy mi několik svobodných matek nabídlo pomocnou ruku, jestli jsem se neztratil, zeptalo se mě na mé dítě, co vyzvedávám anebo mi až moc nenápadně máchali telefonem před obličejem, jestli bych jim nenapsal své číslo.

Nenapsal a žádné dítě nemám. Ale že čekám na přítele jsem si taky nechal pro sebe. Nechci Jiminovi přidělávat starosti v práci. Rodiče by mohli mít problém, že jejich děti vychovává gay. To už jsem taky někde slyšel.

Jimin jde po boku toho Taehyunga a já od něj nedokážu odtrhnout oči. Dříve mi jeho oblečení přišlo staromódní a zvláštní, ale nějak zjišťuju, že mu to čím dál tím víc sluší. I ve volných kalhotách až k pasu a volném svetru, který mu sahá přesně k pupíku, ale jinak odhaluje trochu kůže.

Jak moc bych chtěl to místo políbit.

Všimnu si, jak se loučí se svým kamarádem, než se vydá ke mně a mému autu.

„Máš auto?" pozvedne obočí a založí si paže na hrudi. Na rameni se mu houpe kožená taška, která je značně odrbaná, ale dle vzhledu, to tak je účelně.

„Jop," uculím se. „Po několika výstavách v jiných městech jsem se rozhodl ho koupit. Je to výhodná investice. Používám ho výhradně jen do práce. A taky na rande," mrknu jedním okem a zaseknu se na tom proužku odhalené kůže na břiše. Mám chuť ho políbit, jenže se v okolí pořád motá příliš rodičů.

Odlepím se od auta a otevřu mu dveře spolujezdce. Jimin zakoulí očima, ale nastoupí. Taky si všimnu malého úsměvu na rtech, že málem povyskočím na místě.

Mávnu ještě na jeho kamaráda, který nás celou dobu s úsměvem pozoruje a usednu za volant.

„Takže rande s překvapením?" zeptá se Jimin, když se rozjedu ulicemi města.

„Možná tě to zklame, možná ne," trhnu rameny. „Každopádně tě chci vzít na jedno místo kousek za městem o kterém vím, že se ti bude líbit."

„Víš, že se mi bude líbit, ale máš pocit, že mě to možná zklame?" podiví se.

„Mhm," zamručím a zakřením se. Víc mu prozrazovat nehodlám a zeptám se na jeho den v práci a jestli se mu líbili květiny, které jsem mu poslal.

Dokážeme si uvolněně povídat, jako jsme to dělali vždycky. Cesta tam trvá přes hodinu, což je v podstatě i účel. Chtěl jsem vědět, jak se Jimin měl a jak trávil čas.

„Autokino?" vyhrkne, když zabočím k parkovišti tak přikývnu a Jimin nadšeně povyskočí na místě. „Nevěděl jsem, že takové místo existuje i u nás."

„Moc lidí sem nejezdí, jen... veteráni?" zasměju se. „Pouštějí výhradně černobílé filmy, a to, jak vím, máš rád."

„To mám v každém případě," zakření se.

Zaplatím vstupné lomeno parkovné a žena v budce mi podá lísteček s frekvencí, pro naladění zvuku v rádiu.

Film začne až za pár minut, proto jen zaparkuju směrem k plátnu a s Jiminem si zajdeme do stánku pro něco k jídlu, pití a hlavně popkorn. Dokonce mě plácne přes ruku, když se chystám to zaplatit a sám to zatáhne.

„Má to být rande," zamumlám a drcnu do něj ramenem, protože mám plné ruce. „To já tě dneska chci pozvat."

„Zaplatil jsi lístky," zakoulí očima. „Prostě si zvykej na to, že mám raději, když se se svým partnerem o věci dělím."

„Ale o mě se s nikým dělit nebudeš, že ne?"

„Ty jsi vážně blb," povzdechne si a usadí se do auta.

„Neodpověděl jsi," vyšpulím spodní ret, když si sednu za volant a všechno jídlo si dám do klína. Pití se vejde do přihrádky mezi sedadly.

„Jen tebe by něco takového mohlo napadnout."

„Jo, protože já se nehodlám s nikým dělit o tebe," trhnu rameny. „Takže doufám, že jsi na tom stejně."

„Ještě ti nepatřím," odvětí pohotově až přehnaně vesele a mě nezbude nic jiného, než jen tiše pěnit, protože i když jsme spolu už spali, má pravdu. Ještě není můj. Ale brzo bude.

Naladím frekvenci na rádiu pro film a oba tak v klidu sledujeme děj na plátně. U toho spořádáme kuřecí křidélka, hot dog a pomalu ujídáme kyblík popkornu.

Mě to začne nudit asi po hodině. Normálně mám filmy rád, jenže z tohoto století. Nebo i lépe, vydané v posledním desetiletí. Jenže Jimin hltá každé slovo, tak mu to nechci zkazit. Přece jen je tohle rande více pro něj než pro mě.

Neodolám a natáhnu ruku, abych ho pohladil po tváři. V první vteřině sebou cukne, jak ho tím překvapím, ale usměje se a nechá mě, abych se ho dotýkal.

„Moc ti to sluší, víš o tom?" promluvím tiše, že se na mě ohlídne a pozvedne obočí.

„Fakt? A já myslel, že je to nevkusné na můj věk," odvětí pohotově a poukáže na sebe.

„Ne není," opáčím. „Jen pod tím oblečením ukrýváš svou postavu a dělá tě nevýrazným. To ale neznamená, že ti to nesluší. Já totiž moc dobře vím, že jsi všechno na světě Jimine, ale rozhodně nejsi obyčejný."

„Hm," zamručí s přimhouřenýma očima. „Tak asi děkuji."

Olízne si jazykem rty a loktem se opře o opěrku mezi námi. Vloží bradu do dlaně a očima mě celého skenuje, jako by se snažil popsat slovy, co vidí, jenže nemusí. Vím, na co myslí.

Nakloním se blíž k němu a konečky prstů ho polaskám po tváři.

„Autokino v sobě má určité kouzlo, nemyslíš?" ozve se a doslova z jeho hlasu slyším to škádlení. „Je to tak hmatatelné a nejde tomu odolat."

„S tím souhlasím," usměju se. „Je to jeden z mála důvodů, proč jsem tě sem dneska vzal."

„Z mála důvodů?" nakloní hlavu na stranu. „A jaké jsou ty další důvody?"

„Hlavní je ten, že s tebou chci trávit co nejvíce času," podotknu zcela očividně. „Další, abych ti udělal radost. Potom si tě musím udobřit za to posledně, protože jsem skutečně nad svými slovy neuvažoval a chci abys věděl, že si o tobě nic špatného nemyslím. Jsem jen žárlivý."

„Všiml jsem si," zakření se.

„Pak tady máme to soukromí auta, kde jde cítit to sexuální napětí," vydechnu a jazykem přejedu po svém horním rtu. „Je tady nějaké horko, nemyslíš?"

„Máš na sobě moc oblečení," odvětí a přitiskne své rty na mé.

Není to tak divoké, jako tu noc, kdy jsme na to společně vlítli a chtěli ze sebe oblečení strhat co nejrychleji, zato je to procítěný polibek.

Pokud si to Jin-hyung rozmyslí a bude mít proti Jiminovi nějakou námitku, rozhodně ho nebudu poslouchat.

Ne, když jsem se zrovna zamiloval.

Jimin

Měsíc. Jungkook mě mučí jeden podělaný měsíc, kdy mě ustavičně provokuje letmými doteky, ale nestrhá ze mě oblečení, a to i potom, co jsem ho sám svými doteky dráždil na hrudi u sebe doma. Doufal jsem, že ho konečně dostatečně vyprovokuju, aby mě pořádně ošukal, jenže ne.

Drží se zpátky. Vím, že ho vzrušuju. Několikrát už mě nechal o samotě, aby se zbavil svého stojícího ptáka.

Nechápu. Jsem tady. Jsem přímo u něj. Můžu mu s tím pomoct, jenže on je jako zaseknutý a nechce náš vztah uspěchat.

Už jsme si to rozdali! To se na to nemůže vykašlat?

Dneska mě pozval k sobě na menší posezení s přáteli. Chce mě oficiálně seznámit s Jinem a kluky. Pořád mi o nich vypráví, že mám pocit, že je dávno znám.

Vezmu velkou láhev saké, kterou mi kdysi dovezl Taehyung z Japonska se slovy, že ji jednou spolu vypijeme, ale je to už několik let a na pití ještě nedošlo, tak snad se nebude moc zlobit.

Zaklepu na Jungkookovy dveře a překvapí mě, když uslyším smích.

„Jdu pozdě?" znejistím, když mi Kookie otevře.

„Ne, ostatní jen přišli dřív," zakření se a obejme mě kolem pasu. Vtáhne si mě do náruče a lačně políbí, zatímco zabouchne.

Zakřením se a chci se odtáhnout, jenže mi to nedovolí a líbá mě dál.

„Ehm, ehm. Máš návštěvu," podotkne Jin a Kookie mě konečně nechá nadechnout. „Ahoj, Jimine, rád tě zase vidím."

„Ahoj Jine," uculím se, když na mě spiklenecky mrkne jedním okem. Představí mi svého přítele Namjoona, o kterém vím, že je moc hodný, chytrý a neměli bychom ho pouštět k Jungkookovým obrazům.

Přezdívku sluníčko pro Hobiho jsem moc nechápal, ale když vidím jeho zářivý úsměv, nejde to přirovnat k ničemu jinému.

„Představoval jsem si tě jinak," podotkne Yoongi na mou adresu. „Žádný piercing, ani tetování... rozhodně nejsi Jungkookův typ."

„Což je dobře," zvolá Jin a usadí se Namjoonovi do klína v křesle.

„Taky vypadáš jinak, než jsem myslel," řeknu směrem k Yoongimu. „Žádný piercing, tetování, a dokonce ani rohy na hlavě," zakroutím hlavou. „Nechápu, jak mohl Jungkook o někom, tak roztomilém říct, že je šílený ďábel."

Všichni v místnosti se rozesmějí, krom Yoongiho, který pootevře ústa šokem.

„Hobi, rozcházíme se," zvolá Yoongi. „Takže, Jimine, můžu tě pak doprovodit domů?" udělá krok blíž ke mně, dokud ho Hobi se smíchem nestáhne na pohovku a dá mu ránu přes temeno hlavy.

„Nejsi tady ani minutu a všichni mí přátelé tě milují," vydechne mi Jungkook tiše do vlasů. „Tak jako já."

„Cože?!" vyhrknu a Jungkook si mě usadí do klína do druhého křesla. Jsem celkem zaražený, že mi něco tak důležitého řekne jen mezi řečí, a ne třeba při nějaké romantické chvíli. Navíc mě tím pěkně rozhodil, protože mu to chci opětovat, ale copak to můžu jen tak vyhrknout přede všemi?

„Jimine, prý jsi učitel v mateřské školce?" zajímá Namjoona, tak přikývnu.

„Máš rád děti?" zeptá se mě Hobi.

„Samozřejmě," zakřením se. „Jinak bych tu práci nemohl dělat."

„Já bych se zbláznil," houkne Yoongi.

„Protože nemáš rád děti," opáčí Hobi a zakoulí očima. „Toho mrzouta si nevšímej," mávne nad ním rukou.

Jin mi podá jedno pivo v láhvi a všichni se mě vyptávají v podstatě na všechno. Na práci, na rodinu, přátelé, koníčky. Jungkook mě varoval, že je budu zajímat a rozhodně mám očekávat výslech, ale s Jin-hyungem jsem si už povídal. Taky se mě tolik nevyptává, jako takový Hobi. Toho má práce skutečně zajímá a taky máme spoustu společného ohledně trávení volného času.

Koutkem oka postřehnu Namjoona, jak se prochází po Jungkookově bytě, kolem stojanů s plátny, která jsou přikryté prostěradlem. Drcnu do Jungkooka loktem a kývnu bradou, protože si nejsem jistý, jak blízko se k nim může přiblížit.

„Promiň, baby," vyhrkne Jungkook a shodí mě ze svého klína. Rozběhne se k Namjoonovi a s rozpaženýma rukama mu zabrání ve výhledu. „Už ani krok," řekne Jungkook varovně, že se Yoongi uchechtne a Hobi rozesměje.

„Pracuješ na něčem novém, jen se chci podívat," zasténá Namjoon a položí Jungkookovi ruce na ramena, aby s ním zatřásl. „Nebudu se jich dotýkat, jen nám je ukaž."

„Tyhle obrazy jsou nové a nikdy je nikdo neuvidí, to ti zaručuju," odsekne Jungkook a najednou vypadá nervózně. Dokonce snad i naštvaně.

„Proč tak vyvádíš?" podotkne Yoongi. „Obrazy nám vždycky ukazuješ a dovedeš o nich mluvit hodiny. Je to skvělá pohádka na dobrou noc."

„Yoongi má pravdu, Kooku," pronese Hobi. „Vždycky nám své obrazy odhalíš."

„Tyhle ne," odsekne znovu, že se nestačím divit.

Jin se zvedne z křesla a něco naznačí klukům, kteří se zvednou spolu s ním.

Pomalu se blíží k Jungkookovi, který najednou zbledne a kroutí hlavou.

„Kluci no ták," protáhne. „Je to osobní. Nechci, aby to kdokoli viděl."

„Tak osobní," zakření se Jin a odstrčí Jungkooka směrem k Namjoonovi, který ho obejme kolem ramen. Musí ho držet pevně, protože se vzpírá a škube sebou do stran.

Jin, Yoongi a Hobi se mezitím postaví každý k jednomu plátnu a na tři strhnou prostěradlo.

A já vyprsknu pití.

Začnu se dusit při pohledu na tři obrazy, na kterých je moje věrná kopie. Jenže to by nebylo tak šílené, jako to, že jsem na těch obrazech nahý.

Všichni oněměle zírají na Kookiho obrazy a tomu se mezitím podaří vytrhnout Namjoonovi a postaví se před kluky, aby na ně tolik nezírali.

Na mě.

„No do hajzlu," vydechne Yoongi a rychle těkne očima na mě, než se opět zaměří na plátno před sebou.

„To je dokonalé," promluví překvapeně Namjoon.

Odvážím se postavit a přejít k nim blíž, abych se sám mohl podívat. Na obrazech sice jsem nahý, ale není to nijak vulgární. Na jednom z nich ležím na zádech s hlavou do strany a rukou si kryju tvář. Na druhém je celá má postava, kde mám pokrčené koleno a prohnutá záda. Nejde mi vidět do obličeje, takže nebýt těch dvou obrazů, nikomu by nedošlo, kdo na něm je.

A třetí obraz je nejintimnější i když nejméně odhaluje. Jde tam hlavně o mé oči. Nechápu, jak to vystihl, ale vypadám jako nějaký démon, co láká své oběti k hříchu.

Jsem namalovaný zády, kdy sedím zadkem na svých patách s hlavou pootočenou do strany. Částečně mě kryje průsvitný šátek, ale vypadá to spíš víc eroticky, než aby to v sobě mělo nějaký náznak nevinnosti.

Vjedu si rukou do vlasů a střelím očima po Jungkookovi, který z té bledosti přešel do rudých tváří. Je to intimní a rozumím, proč nechtěl, aby mě takto jeho hyungové viděli, ale i já musím uznat, že je to dokonalé. I když jsem na obrazech já.

„Tohle jsi vytvořil po té noci?" zeptám se ho. Nadechne se a zhluboka vydechne, ale nepromluví. „Zajímalo by mě, co bys namaloval, kdyby ses se mnou vyspal i podruhé."

Neodpustím si rýpnutí, že se mě stále nedotkl a trhnu rameny, když na mě přimhouří oči.

„Jiminie, omlouvám se," vydechne nakonec.

„Vypadám, že se zlobím?" pozvednu obočí. „Zlato, ty obrazy jsou úžasné. Jako... jasně, nejspíš bych byl naštvaný, kdybys je měl pověšené v galerii, kde by mě mohl očumovat každý, ale takhle je to v pořádku," usměju se. „Ale kdyby ti nevadilo, je raději zakrýt. Nemůžu si pomoct, ale... vzrušují mě."

Jungkook polkne, ale vytrhne Yoongimu prostěradlo a okamžitě ho přehodí přes jeden obraz. Jin s Hobim přikryjí ty zbylé dva, jenže stejně se na mě všichni překvapeně podívají.

„Co jsem provedl?" zamračím se, ale všichni okamžitě zakroutí hlavou, jako vojáci při povelu.

„Párty skončila?" zeptá se ostatních Jin a všichni opět přikývnou. Yoongi popadne Hobiho za zápěstí a ve spěchu se s námi rozloučí. Postřehnu, jak si poupraví kalhoty v oblasti rozkroku, než se za nimi zabouchnou dveře.

Jin s Namjoonem jsou na tom v podstatě podobně s tím rozdílem, že si mě oba až moc zvědavě prohlížejí.

„No," zvolám, když jsme s Jungkookem sami. „Já vím, jak vyklidit místnost."

„Omlouvám se, je to moje vina," zamumlá Jungkook a prohrábne si vlasy. „Schovám je," kývne k těm obrazům.

„Nechtěl by sis spíš koupit ateliér?" zeptám se ho. Takhle by své obrazy nemusel schovávat.

„Koupil jsem byt nad sebou," pronese, když odnáší jeden z obrazů do ložnice.

„Cože to?" vyjeknu překvapeně. „To na to máš? Chci říct..."

Jungkook se zasměje a vyjde z ložnice. „Lásko, poslední můj obraz se prodal na desítky miliard wonů," směje se. „Ty s tebou jsou mé mistrovské dílo, a to je ani nemusím ukazovat odhadci, abych věděl, že jeden z nich prodám za dvojnásobnou cenu než ten poslední. Koupě bytu je investice," opáčí a pokrčí ramenem. Vezme druhý obraz a odnese ho. „Chci si tady udělat schody do patra a nahoře bych měl ateliér. Jen jsou tam ještě nájemci. Budou se stěhovat až na konci roku, do té doby, to musím vydržet."

„Já chodím s pracháčem?!" vyhrknu hlasitě a Jungkook se znovu rozesměje.

„Když myslíš," odvětí a vlepí mi pusu do koutku rtů. „Ale pyšný na sebe jsem, to zase jo, vzhledem k tomu, že jsem dítě z děcáku. Pár z nich, jsem slyšel, že skončili na ulici, protože si neumějí udržet práci, kvůli alkoholu," zakroutí nevěřícně hlavou. „Ne každý má takové štěstí, jako já s Jin-hyungem."

Vydechnu a usadím se na pohovku, kde před chvíli seděl Hobi. Dám si polštář do klína a doufám, že třeba Jungkook přijde s nějakým nápadem, co bychom mohli dělat, takhle brzo večer. Domů se mi nechce.

Já bych o něčem věděl, ale když mě sabotuje, nemám náladu na další odmítnutí. Už vůbec ne po tom, co jsem všechny vyhnal z místnosti.

Jungkook se přesune za mě a pomalu mi promasíruje ramena i krk. „Když jsme se všech tak úspěšně zbavili, co si dát společnou vanu?"

„Jo?" podivím se a ohlídnu k jeho tváři. „A nebudeš muset pak rychle odejít, aby sis ho mohl beze mě vyhonit?"

Ušklíbne se, ale zakroutí hlavou. „Nechtěl jsem na tebe spěchat," vydechne upřímně. „Náš vztah jsme nezačali zrovna správně, tak jsem nám chtěl dát čas."

„Takže je konečně ten pravý čas?"

„To rozhodně je," uculí se.

„V tom případě," vyskočím do stoje a sundám si svetr. Projdu kolem Jungkooka a neopomenu ho pohladit po rameni a zádech. Vrtím zadkem, aby se měl na co koukat a svléknu si i tričko.

Ve dveřích do koupelny se ohlídnu a pomalu svléknu kalhoty. Jungkook doslova divoce zavrčí, než se rychlým krokem vydá za mnou do koupelny.

Rozesměju se, ale tak lehce mu to nedám. Nechal nás čekat měsíc. Bude si musit počkat ještě několik minut.

Otevřu kohoutek ve vaně a nechám ji napustit horkou vodou. Ve spodním prádle se usadím na její okraj a vyzívám Jungkooka, aby se mě dotkl a svlékl mě z toho posledního kousku oblečení.

Klekne si přede mě na kolena, a dlaněmi pomalu postupuje vzhůru. Lýtka, kolena až přes stehna. Celé to sleduji se zatajeným dechem. Kousnu se do rtu zrovna ve chvíli, kdy ke mně Jungkook vzhlédne.

Políbí mě na koleno a rty se sune až k okraji spodního prádla. Zabořím mu prsty do vlasů a jemně zatahám, jak jsou jeho doteky příjemné.

Postavím se a on mi stáhne trenýrky z boků. Vidím na něm, jak moc rád by si mě vzal do úst, ale rychle vkročím do vany a uvelebím se na jednom jejím konci.

Naliju do vody trochu pěny do koupele, zatímco se Jungkook svlékne z oblečení. Pokouším se tomu nevěnovat příliš pozornosti. Chci ho potrápit, za ten měsíční celibát a kdybych si ho moc dlouho prohlížel, akorát bych se na něj vrhl a nechal ho si se mnou dělat co se mu zlíbí.

Nahý se usadí naproti mně a mé nohy si položí na hruď. Konečky prstů pokračuje v laskání mých lýtek a nepřestává pozorovat mou tvář.

„Neřekl jsem ti jednu věc," promluví do ticha koupelny. „Spíše jen naznačil, ale chci ti to říct a dívat se ti při tom do očí."

„Jsem jedno ucho," zakřením se a chodidlem ho polechtám na hrudi.

„Zamiloval jsem se do tebe," řekne, ale namísto, aby mě to překvapilo, akorát rozšířím svůj úsměv.

„Já do tebe taky," opětuji mu a pošlu vzdušný polibek. „Není na tom nic zvláštního, ale při tom, jako bychom se znovu narodili."

„Něco takového," uchechtne se. Dá mi nohy od sebe a sám se skrčí, aby si mezi ně mohl kleknout.

Skloní se nad mou tvář a hluboce mě políbí. Pomalu a s veškerou láskou, kterou ke mně cítí. Dá jednu mou nohu na své rameno a ucítím, jak mi prsty přejede po vstupu.

„Pomalu a s dlouhou předehrou, nebo raději rychle, protože ten měsíc byl doopravdy peklo, nejen pro tebe," zasměje se a kousne mě do rtu.

„Rychle a bez předehry."

Jungkook

Jen co to vysloví, vložím do něj jeden prst. Jeho obličej se okamžitě zkroutí do agónie a slastně vydechne. Zadkem mi vychází vstříc a ruce mi zaboří do vlasů.

Přidám i druhý prst, a to už táhle zasténá a zvrátí hlavu dozadu. Nemám tady kondomy, jenže taky nevydržím dlouho čekat.

„Já..." zaseknu se, když se kousne do spodního rtu. „Nemám tady ochranu a..."

„Můžeš bez," zasténá. „Jsem čistý. A miluju tě."

To je pro mě poslední kapka. Ani ho nestihnu ujistit, že i já jsem v pořádku a své prsty nahradím přirozením. Postupně se do něj zasunu, jen ne celý. V této poloze to ani víc nejde, abych nám neublížil.

„Taky tě moc miluju," vydechnu a pomalu rozhýbu boky. Vana není plná, ale přesto trochu vody vyšplíchne ven.

Jimin mi zatíná prsty do ramen a pokouší se nadzvednou, abych v něm byl hlouběji, jenže je to k ničemu v takovém malém prostoru.

Frustrovaně vydechnu a odtáhnu se. Odměnou mi je kopanec do zad, Jiminovou nohou, kterou má přehozenou přes mé rameno. Zasměju se a sundám ji. Za předloktí ho vytáhnu do kleku a opřu se zády o druhý konec vany.

Pochopí mě a nenasytně dosedne na špičku mého penisu. Nevypadá, že by ho to bolelo, když na mě dosedne celý. Zasténá na celou koupelnu, že se jeho hlas roznese. Trochu se ve vaně posunu blíž k němu, aby mě mohl nohama obejmout kolem pasu.

Jimin začne boky pochybovat proti mně a tentokrát se zasténání neubráním ani já. Je tak dokonalé být uvnitř něj. Budu si později muset dát pár facek, že jsem to tak dlouho oddalovat.

Líbám ho na hrudi, zatímco se přidržuje mých ramen a dělá si na mě dobře. Je tak nádherný, až se mi z toho chce brečet. Nikdo to neměl vidět. Neměl jsem tu krásu zvěčňovat, když je jen pro mě, ale nemohl jsem odolat. Navíc na mě byl naštvaný a moc mi chyběl. Potřeboval jsem mít tu vzpomínku i na plátně.

Jimin postupně nabírá na rychlosti a já nemám nic proti. Pevně ho chytím za boky a pomůžu mu, aby se udělal rychleji. Jednu ruku přesunu na jeho penis a k těm přírazům mu začnu honit.

Taky to na mě přichází, ale Jimin se udělá dřív. S hlasitým výkřikem si mě přitáhne do náruče a pevně mě svírá, zatímco se jeho sperma dostane mezi naše těla.

„Tohle mi chybělo," vydechne úlevou a zakrouží boky, ale zastavím ho. „Copak? Ty nechceš?"

„Na kolena lásko," dám mu pusu na nos a sundám ho ze sebe. Nechám ho, aby se otočil zády ke mně a vyšpulil na mě ten krásný zadeček. Neodolám a do jedné z půlek se zakousnu, až mu na něm zůstane můj otisk.

Jimin se předkloní a chytne se okraje vany. Roztáhne nohy až k okrajům a já si mezi ně kleknu. Pomalu se do něj zabořím. Je to k zbláznění. Ta jeho těsnost mě zbavuje veškerých zábran a musím se hodně ovládat, abych ho neošukal pořádně.

Jenže Jimin mi to dovolí.

„Nešetři mě lásko," zasténá a vyjde zadkem proti mně.

„Jak si přeješ," vydechnu trhaně. Pevně ho chytím za boky a prudce přirazím. Jimin se musí dlaní opřít o zeď nad vanou, aby do ní nenarazil hlavou.

„Ještě," zaskuhrá, tak pohyb zopakuju. „Víc," sténá hlasitě a já hodím opatrnost stranou.

Natolik, jak mi to naše prostředí dovolí, si ho osedlám s přirážím do něj jako utržený ze řetězu. Díky naší mokré kůži je to pleskání více hlasité a taky intenzivnější. Dovolím si natáhnout ruku a udeřit Jimina po jedné půlce.

Neuvěřitelně se okolo mě stáhne, že musím zastavit, abych se neudělal. V uších mi zní jeho hlas z té rozkoše.

Trochu uvolní svaly a já se znovu rozjedu. Konečky prstů mu přejíždím po zádech. Cítím, jak se celý třese.

„Ještě mi vydrž, baby," vydechnu a vjedu rukou do jeho vlasů.

„Ach, Kookie," zasténá, zatímco do něj buším. Znovu natáhnu dlaň a praštím ho po stejné půlce zadku. Stejně tak se tím leknutím stáhne, ale tentokrát do něj nepřestávám přirážet.

Mám mžitky před očima, jak je to úžasný pocit.

„Kookie!" vykřikne Jimin v orgasmu a já na sebe nenechám čekat. Udělám se hluboko do něj. Pevně svírám jeho boky a tisknu si ho co nejblíž to jde.

„Miluju tě," vydechnu, když z něj vystoupím a nechám ho padnout do vany. Natáhnu se pro sprchový gel, abych z něj ten sex smyl, a hlavně jeho pozadí, které jsem pořádně poznamenal.

„Já tebe taky."

Přenesu Jimina do postele, kde si dáme další kolo. Bohužel jsme se stali neukojitelní. Spíme spolu každý den. Někdy i několikrát, někdy jen pomocí našich dlaní, ale nedokážeme ze sebe sundat ruce.

Kluci s námi odmítají trávit čas, dokud se neuklidníme, protože je pohled na nás akorát provokuje. Netrvá nám ani půl roku přijít s návrhem, že bychom naše byty propojili a udělali z něj jeden velký s několika ložnicemi. Dohromady se schodištěm do mého ateliéru nad námi to trvá jen dalších pár měsíců a s Jiminem tak konečně i bydlíme spolu.

Jeho obrazy, které jsem mu nechal jako dárek k Vánocům, jsme rozvěsili nahoře, kam v podstatě moc lidí nechodí a když už, jsou jimi stejně uchváceni, jako mí přátelé.

Jimin je zkrátka poklad.

....................

Tak jsem napsala slíbené pokračování :) snad je dle představ. Máte štěstí, nerada píšu špatné konce :D

Jak se zatím držíte? Já se snažím, aby to na mě nebylo tak poznat, ale celý týden jsem rozmrzelá a bez nálady. Dokonce jsem byla velice protivná na několik svých kolegů :D ne neoprávněně ;D snad se všichni vrátí v pořádku a sem tam o sobě dají vědět jinak zešílím.

Tak se zatím mějte a brzo zase něco přidám :)

Vaše B 💜💛

7287 slov