Smůlu měl ten, kdo se v pondělí ráno vydal do práce, cestou si koupil u stánku kafe, půlku si ho vylil na košili, druhou do rozkroku.

Větší smůlu měla vosa, která časně zrána vylétla z hnízda, a první, co jí zavonělo, bylo kafe na pokecaných kalhotách. Schytala tak několik smrtelných ran od majitele kalhot, kterému byly štípance do přirození, leč přes oblečení, stále trochu nepříjemné.

Tím to ale zdaleka nekončilo. Největší smůlu mělo pět únosců z Dubajské velvyslanecké organizace OKNO pro cestování časem (Organizace, Která Nesnáší Organizace pro cestování časem, dále jen OKNO), kteří momentálně působili v Koreji a zabývali se velice nebezpečnými případy.

A kdo by mohl být nebezpečnější než Kim Namjoon, neohrožená neústupná hlava organizace JinHit, která si nedělá věci jinak než po svým. Naposledy dovolil svým zaměstnancům, aby zachránili nějakou týpkyni před otravou psím masem, když vyšetřovali, kdo ji zavraždil (nebo takhle nějak to stálo v protokolech a protokoly brali všichni v OKNO velice doslovně).

No a nyní ho tedy měli před sebou. Prskajícího sakrujícího a z míry vyvedeného šéfa JinHitu, který se nad neúspěšně započatým dnem div neposkládal na zem. To už ale šéf OKNO, Basel (z arabštiny odvážný, statečný) vytáhnul odznak a řekl lámanou korejštinou: „Vy pane, musíte jít s námi."

Namjoon vytřeštil oči. „Proboha, kam? Spěchám do práce..." snažil se vykroutit.

„No právě," utrhl se na něj Basel příkře, „a pracovat se dnes bude na naší základně." Bylo poslední, co řekl, než se dva jeho kolegové nešťastníka chopili a společně se do „základny" přenesli.

Nutno podotknout, že základna se nacházela v roce 1348 na pirátské lodi ve středozemním moři. To bylo pro Namjoona po všech stránkách celkem daleko.

Jediné, co po něm zbylo na soulské ulici v současnosti bylo tělíčko vosy, kterou tak nemotorně zabil, když napadla jeho kalhoty.

„Vosa!" vyjekl kapitán Jin, když šel toho rána se svým milým do práce, a ukázal na nebohou mrtvolku prstem.

„Co? Zase ji budeš chtít rožnit?"

„Já vosy nerožním, ale peču."

„To je fuk. Hlavně co nejdřív vymysli, co uděláš s tím pobudou."

„Myslíš s Honzou?" Jin pohoršeně mlasknul. Neměl rád, když někdo o jeho kamarádech mluvil ve špatném, i když to byla jemu intimně blízká osoba.

„Hmmm..." tak jemu je Honza ukradenej, usoudil Jin z milencova nezaujatého mručení. „Prostě se ho zbav. U mě nezůstane dýl než do dnešního večera."

Jin netušil, co na to má říct. Nechtěl poslat Honzu zpátky na ulici. Chtěl svému milému navrhnout, aby sám vymyslel, kam Honzu pošlou, když mu tolik vadí, ale příliš se bál odpovědi. Proto raději změnil téma. „Myslím, že ta vosa byla špatným znamením."

„Proč jako?"

„Já nevím. Co když třeba prvně štípla šéfa, kterej na sebe rozlil kafe a pak ho unesla bandička novodobých pirátů z Dubaje žijící v Koreji?"

„Tvoje mysl je opravdu dobře chorá."

„A proto mě miluješ?"

„Taky se tomu dennodenně nepřestávám divit," zamumlal milenec, než si ho kapitán s upjatým „hej" přitáhl do polibku za lem košile.

A tady, prosím pěkně, začíná smršť předvídatelně nepředvídatelných událostí, se kterými si (už zase) budou muset poradit.

***

Ahojky, náhodní kolemjdoucí :)

Pokud Vás tento příběh (ať už v dobrém či špatném) zaujal a chtěli byste se dozvědět více (jako proč BTS cestují časem nebo proč spolu naprosto náhodní členové chodí, což určitě není jenom proto, že bych chtěla provokovat :D), přečtěte si taky předchozí dva díly (stojí to za to O:)). 

Tento příběh bude teď vycházet každý pátek ve 20:00. 

Also, se pokusím na svém druhém profilu každou sobotu ve 20:00 vydávat svůj starý příběh s názvem Bláznivá Thea, který jsem napsala asi před dvěma lety a už ho nebaví ležet v šuplíku :D

A taky se určitě běžte podívat na ostatní profily autorek skupiny Writing in Purple! :)

Přeji hezký večer a krásný víkend!

Vaše,

Ruu