Nyní by bylo nejspíš vhodné zmínit, kdo byla doopravdy Jane Rootsová. Že to nebyla neteř Starýho Žraldy, jak se představila BTS a Dubajcům, ani kamarádka BTS a Dubajců, jak se představila Starýmu Žraldovi. Byla to americká specialistka na cestování časem. Co na ní bylo tak speciálního, ptáte se? Pracovala na vlastní pěst. A to, jak již nejspíš pozorný čtenář může potvrdit, je mezi agenty pro cestování časem velice vzácná věc.

O co Jane šlo? Jistě, že o ten meč. O ten zpropadenej meč. Ona se chtěla stát jeho dalším vlastníkem, věnovat ho muzeu a trochu si... no... vydělat na živobytí taky jinak než uměleckým malováním po stěnách. Jenomže jak mohla tušit, že se objeví nějaký Korejec, který do té vody skočí první?!

Trochu se to zkomplikovalo. Nedala si pozor, začala improvizovat. Sblížila se s Hoseokem, který byl sice v danou chvíli poblinkaný, ale rozhodně ne dutý. Trvalo mu asi pět minut identifikovat její náramky jako cestovní a záznamní cetky.

„Poslyšte, slečno, vy nejste zdejší," prohlásil, když se spolu posadili na příď a on vypil asi litr minerální vody. Jako dezinfekci úst použil kořalku. Bylo to sice hnusné, ale alespoň už mu nezapáchalo z držky.

„Jak to myslíte?" nechápala Jane jeho slova.

„Cestování časem," pousmál se Hoseok, „říká vám to něco?"

Jane se také pousmála a přisunula. „Připomíná mi to volnost," Jane rozpřáhla ruce, jako by byla pták a tehdy za úsvitu si to Hoseok uvědomil. Tahle tajná agentka má něco, co v žádném jiném agentovi ještě neviděl. Umění odpočívat. (I když to možná bylo jen tím, že všichni ostatní agenti, které zná, jsou Korejci a jako takoví jsou chroničtí workoholici.)

A přesně tehdy je našla čtveřice členů BTS, kteří v zápalu rozčarování začali jeden přes druhého vykládat cosi o tom, jaké je Jin hovado, protože zmlátil Yoongiho a protože ta která doba mu prý vždycky dokáže poplést hlavu, aby změnil svůj přístup nebo co, čímž se omylem prozradili.

Jane se zase omylem prozradila tím, že jí nedělalo sebemenší problém akceptovat fakt, že za tu mladou dámu se ve skutečnosti vydává mladý pán. BTS věděli, že všemu lidu ze čtrnáctého století by tohle zjištění dělalo vrásky a označili by takové počínání za hříšné a trestuhodné.

Takže si vlastně všichni byli kvit.

Soyeon byla bezradná. Její dcera měla neustále hlad a místopředseda Yoongi přestával být při smyslech. Sem tam ho musela proplesknout, aby neztratil vědomí, a mezitím kojila.

„Yoongi-ssi, vnímáte mě?" snažila se zřetelně mluvit na něj, zatímco dcerku naopak kolébala ke spánku.

„Jistě," zamžikal Yoongi zmateně. Ztrácel trochu kontakt s realitou, protože co je to vůbec realita, když cestujete časem?

„Chápu, že máte zlomené srdce, ale musíme pokračovat."

„Není to srdce," přerušil ji Yoongi. „Je mi mizerně úplně po všech stránkách. Asi na mě něco leze. Nemám příliš odolnou imunitu a v těchto podmínkách..." *hlasité kašlání*

Soyeon si povzdechla. „Co s vámi budeme dělat?"

Yoongi jí neodpověděl. Chvíli měl pocit, že vykašle plíce.

A potom dovnitř vstoupili BTS v čele s Jinem, který zapáchal rybinou, a ten troufalec se ještě odvážil zeptat: „Můžeme si promluvit?"

„S tebou já..." *hlasité kašlání přešlo v dávivé* „...nebudu mluvit do konce svých dní! Kvůli tobě si týden nesednu!" Zuřil Yoongi, vstal z provizorní matrace, na které až doteď ležel, a malátně jim vyšel vstříc.

„Tak ti to asi ještě úplně neodpustil," zkonstatoval Jimin, který byl trochu zklamán tímto vývojem událostí, protože měl za to, že lidem a jejich emocím velice dobře rozumí.

„My všichni bychom si měli promluvit," vložil se do toho Namjoon rázně. „Konec tvých dní," obrátil se na Yoongiho, „je možná blíže, než si myslíš."

„Já začnu!" skočil mu do řeči Jin.

Yoongi se znovu rozkašlal. „Proč on?" spílal. „Nemůžu ho cítit ani, kdyby nesmrděl jak shnilá ryba! Nemůžu ho ani slyšet, abych si nevzpomněl na to, v jaké situaci jsme spolu mluvili naposled!"

„Poslyš," vložil se do toho Hoseok a položil mu ruku na rameno. „My chápeme, že máš trauma. Ale měl bys ho v zájmu vlastního zdraví vyslechnout."

„Fajn," Yoongi založil ruce na hrudi, jako by nevěřil tomu, že z Jina může kdykoliv vylézt cokoliv smysluplného. „Co chceš?"

„Podívej se na sebe. Sotva stojíš na nohou. A je to celý moje vina."

„Co to meleš?" Yoongi se zamračil. „Úplně celý to tvoje vina zase není. Prostě na mě něco leze..." Nyní se ho snažil dokonce uchlácholit.

„Ten meč je prokletý!" vykřikla Jane, která už to nemohla vydržet.

Yoongi se na ni nechápavě podíval. Za prvé proto, že netušil, kdo to je. Za druhé nechápal, co říká.

Jin se posadil na zem jako hromádka neštěstí. „Dotknu se tě jím jednou, přijdeš o polovinu imunity. Dotknu se tě podruhé, přijdeš o polovinu té poloviny a..."

„A takhle dál..." uzavřel to Namjoon.

Yoongi povytáhl obočí. „Nepřijde vám to trochu přitažený za vlasy? V tuhle chvíli by mi zbývalo tak zanedbatelné množství imunity, že bych mohl natáhnout brka každou chvíli." Řekl, načež se rozkašlal tak, až spadnul do kleku.

„Účinky meče se neprojeví všechny najednou!" poučila je všechny Jane. „Máme čas několik hodin, dokud nám meč neukáže další cestu."

„Jak by nám neživá věc mohla něco ukázat?" nechápal agent Kook.

„Musíte ho nechat promluvit," prohlásila Jane vážně.

Yoongi se posbíral ze země. „To se mi nezdá. Kde jste vůbec vzali tuhle dámu, že jí najednou tolik důvěřujete?"

Jane se pousmála. „Přeci nežárlíte," popíchla ho.

„Já? Proč bych...?"

„Třeba proto, že už nejste nejneohroženější žena v partě," Jane pokrčila rameny.

Yoongi se urazil. „Taková blbost!" odsekl. „Všichni přítomní dobře ví, že tohle je to poslední, co by mi vadilo. Naopak. To místo vám milerád přenechám!"

Jane si ho dále nevšímala. Klekla si na zem a oprášila část velmi dlouho nemyté podlahy. „Podejte mi ten meč," přikázala Jinovi. Proč ten meč nikdy nikdo nedá z ruky, pomyslela si, všechno by bylo o tolik jednoduší. Jin ji poslechl a ona položila meč na podlahu. Ten se silou gravitačního pole náhle roztočil, a když se zastavil jeho špička ukazovala severozápadním směrem. „Tak. A tohle je náš kurz." Zazubila se Jane, zjevně spokojená sama se sebou.

„Ale jak přesvědčíme toho Starýho Žraldu, aby se vydal tím směrem?" strachovala se Soyeon.

„To nechte na mně," mínil agent Kook. „Prosekám nám cestu."

„Já bych s pánem mohl pohovořit a třeba by svolil k menšímu výletu," napadlo Taehyunga.

„Já bych navrhl, aby ho někdo z nás svedl, ale to je asi nevhodné," přidal se Jimin rozpačitě.

„Co takhle, že by nám s ním pomohli naši staří známí z Dubaje?" nadhodila Jane.

„Vy je taky znáte?" podivil se Hoseok.

„Už jsme měli tu čest," přiznala Jane a Hoseok musel uznat, že ho tahle zvláštní agentka nepřestává fascinovat.