Jin se zaslouženě cítil jako debil. Ještě dlouhou dobu zíral na meč a nemohl uvěřit tomu, co za zrůdnost právě provedl.

Notnou chvíli se držel za tvář, protože Yoongi měl celkem páru, když se naštval. Zmateně zamžikal a jako v mdlobách vyšel z podpalubí. Děje se tohle vůbec? Není to nějaká část nějakého mizerného snu?

Když se odvážil vyjít na palubu, už se stmívalo. Kapitán Žralda ho našel zdrceného naklánět se ven z lodi a řvát. „To někdy pomůže," přiznal.

Jin netušil, jak si budou povídat, když poblíž není Namjoon. Angličtinu absolvoval jenom jako rychlokurz, protože si myslel, že je to povinné. Takže nyní raději nemluvil, jen si setřel slanou vodu, která mu ulpěla na obličeji (určitě to nebyly slzy nebo tak něco).

„Ten meč vám teď patří, kapitáne," Starej Žralda se úlisně uklonil. Jin se zamračil. Pokud chápal dobře, co se mu ten stařec snaží říct, vůbec se mu to nelíbilo. „Jenomže s mocí přichází zodpovědnost. Víte, jak ještě je ten meč prokletý krom toho, že nesmí opustit tuhle loď?"

Jin zavrtěl hlavou, ale bál se, co přijde.

„Ten, kdo jej vlastní, je jím ovládán," poučil ho Žralda. „Cítil jste to, viďte? To násobení emocí, myslím. Nemohl jste si pomoct než vybít si veškerou zlost, jinak, zdálo se, to mučení neustane. Viďte?" Zopakoval.

„Co to tu melete?!" vyjel konečně Jin.

„Ten meč vás zradil. A vaše sebeovládání jakbysmet, ale dejme tomu, že meč je ještě trochu více na vině než vy sám." Starej Žralda si odkašlal. „Meč není váš přítel, to si pamatujte. Donutí vás udělat cokoliv, aby našel pevninu."

„Co to znamená?" zeptal se Jin opatrně.

„Kohokoliv se tím mečem dotknete, připravíte ho tak o polovinu přirozené imunity. Dotknete se ho podruhé, zůstane mu čtvrtina původní,..."

Takže tento meč je jako zastaralá verze toho, co mají ve dvacátém prvním století a kvůli čemu se používají kondomy... jo... to... AIDS, pomyslel si Jin. „To mi říkáte až teď?!" rozezlil se Jin. Srdce mu začalo bušit jako o závod. „Co by se stalo, kdybych se tím mečem někoho dotknul... řekněme tak PADESÁTKRÁT?!" Poslední slovo zařval, protože měl vztek. A tentokrát si nebyl jist, jestli je to moc meče, nebo je opravdu tolik naštvanej.

Starého Žraldu jeho rozjívení nijak nepřekvapilo. Všichni jsou takoví. „Proč jste si myslel, že se mí muži meče tolik bojí?" nadzdvihl obočí. Na Jinovu odpověď však nečekal a pokračoval: „Jak jsem říkal, meč vás bude chtít dohnat na pevninu. Je otázkou, jestli ho poslechnete a necháte se zavést na středomořský ostrov, kde můžete probudit léčivý pramen a zachránit mečem prokletou osobu." Starej Žralda se k němu přiblížil a položil mu ruce na ramena. „Však abych byl upřímný... a tohle vám říkám jako kapitán kapitánovi... nezdálo se býti pravděpodobné, že ta slečna chce nadále zůstávat vaší snoubenkou. Možná byste ji mohl nechat... však víte..." naznačil chrchlavé zvuky umírajícího člověka.

„Co si to dovolujete, osobo?!" rozčílil se Jin znova a naschvál vzal mečem starého kapitána po hlavě. Ten se jen zasmál. Neřekl Jinovi, že kdo jednou meč vlastnil, kletba na něj nemůže z hlediska zachování zákonů fyziky nebo něčeho takového platit.

Jin se nasral. Samozřejmě, že pojede ten podělanej pramen hledat! Nemohl by dál žít s pocitem, že Yoongiho zabil.

Starej Žralda se nadechl, aby za ním ještě něco zavolal, ale pak jenom mávnul rukou a zamumlal si pod fousy: „O těch masožravejch rostlinách mu řeknu jindy." Bohužel oplýval a) sebevědomím a b) sklerózou v pokročilém stádiu.

Jin byl odhodlaný nechat promluvit meč a okamžitě změnit kurz lodi směrem, který mu poradí. Jenomže za prvé vůbec netušil, jak se to dělá, nechat na sebe promluvit takový meč, jestli ho jako má pohladit, něco mu pošeptat, zazpívat... no a za druhé mu zastoupili cestu všichni zbylí členové BTS kromě Yoongiho, který i přes Soyeoninu obětavou péči, stále jen chřadnul a chřadnul, a nějaká žena.

„Ne tak rychle, kapitáne," oslovil Jina bezděčně Namjoon, který stál uprostřed a už se stačil obléct do nějakých fancy pirátských hadrů. „Moc se mi nelíbilo, jak jsi zacházel s naším místopředsedou. Asi ti to strhnu z platu." Ušklíbnul se a nenechal ho dále projít.

„Jsme přeci BTS a takhle moc si neubližujeme!" dodal vzpupně agent Kook po Namjoonově boku.

„Krom toho místopředseda je tak hodný člověk, že by ti to i býval odpustil. Už z toho blouzní, chudák!" přidal se Jimin. „Ale my ti to neodpouštíme." Dodal odměřeně. „Poneseš následky za svoje hanebné činy."

„Přesně tak," přisvědčil Namjoon. „Tohle tě naučí ještě jednou na něj kdy vztáhnout ruku."

„Vy to nechápete!" protestoval Jin. „To ne já, to ten meč!"

Namjoon vytřeštil oči. „No ještě se vymlouvej, ty zhovadilá nádhero!"

„Radím ti dobře, uhni mi z cesty!" začal se vztekat Jin a rozmachovat se mečem okolo. Dokázal se ovládnout natolik, aby se nikoho nedotkl, ale ne zas tak, aby to neudělal vůbec. Chvíli si dokonce myslel, že bude muset jednou rukou ovládat druhou, aby se uklidnila.

Agent Kook byl ten, co se neovládnul, vytasil proti němu svůj vlastní meč a začal bojovat.

Vzhledem k tomu, že Jin věděl, že mu nemůže způsobit jediné škrábnutí a zároveň, že agent Kook je nejlepší bojovník, kterého v BTS mají, nevydržel příliš dlouho.

Krom toho on byl sám a oni v přesile, takže se jim poměrně rychle povedlo ho zpacifikovat a dovést až k nášlapné pasti, kterou připravil sám génius Namjoon. A už visel omotán lany a plachtami vzhůru nohama na stožáru a pětice Korejců a Jane po něm začali házet mrtvé ryby a lít na něj vodu.

„Co je ta slečna zač?!" začal vyřvávat Jin.

„Jsem Jane," odpověděla Jane korejsky. „A taky nemám ráda násilí a nespravedlnost."

„Nechť ti Bůh dopomůže najít požehnání skrz tuhle smradlavou rybu!" zahalekal Hoseok, než Jinovi hodil další rybu do ksichtu.

„Vy to nechápete!" křičel Jin dál. „Ten meč je prokletej! Musíme se dopravit na nějakej ostrov a tam aktivovat nějakej pramen, jinak Yoongi umře! Vymlátil jsem z něj skoro všechnu integritu, pokud jsem to pochopil správně!"

„Proboha, ty myslíš imunitu!" vyděsil se Namjoon a na chvíli přestal házet ryby.

„Co to znamená?" zarazil se agent Kook.

„To nejspíš znamená, že na něj teď stačí jen kýchnout a on se během několika hodin smrtelně rozstoná," odtušil Hoseok sklesle. Nechtěl, aby Yoongi umřel. Měl ho rád jako den má rád noc. Sice je schopná nahradit jeho místo, ale tvrdá práce se bez odpočinku neobejde.

Pětice Dubajců to pro změnu celé sledovala zpovzdálí.

„Šéfe?" ozval se Farasat.

„Hm...?" zabručel Basel.

„Na co tady vlastně ještě čekáme? Nechtěli jsme to zabalit už ráno?"

„V našem povolání je potřeba se přizpůsobit okolnostem podle toho, jak moc to lidé kolem poserou," poučil svého kolegu Basel.

„A jak víš, že my nejsme ti, co něco posrali?" přidal se k jejich debatování Dabir.

„To právě nevíš," poplácal ho Basel s úsměvem po rameni. „A v tom spočívá to kouzlo."