Starej Žralda nevěřícně zíral na to, jak se loď i se zbytkem jeho nebohé posádky potápí. Takhle mu zbyde jen ten Korejec jako tlumočník a pár ožralů!

Je zaseklý s nějakými jinými Korejci a koumáky z SAE, což je stát, který v té době ještě ani neexistuje, respektive oni jsou zaseklí s ním na jeho lodi, a on je tady nechce.

„Můj meč!!!" zařval na celé kolo a byl to vskutku srdcervoucí ryk. Jin a Yoonji se na sebe zmateně podívali. Takže ten meč byl důležitější než jeho posádka? Chápou to správně? „Za tohle mi zaplatíte životem, dámo!" Ukázal prstem na Yoonji, která nechápavě zamrkala. Jako jo, byla to opravdu blbá náhoda, že loď se potopila zrovna ve chvíli, kdy na ni spadnul meč, ale určitě to nebylo kvůli tomu. Že ne? ŽE NE?!

„Nebojte, já jsem schopný kapitán," začal Jin lámaně anglicky a pak udělal něco, co nikdo neočekával. Když Žraldovi tolik záleží na meči, má jej mít. Jin skočil (rád by řekl šipku, ale byla to spíš bomba) do vody, potopil se a ten meč vylovil.

Na palubu se vrátil celý promáčený se zářícím mečem v ruce a Žralda by se mu býval poklonil, kdyby mu to jeho stará záda dovolila. Možná mu totiž mohl předem zkusit vysvětlit, že kdo meč jednou zachrání, stane se jeho novým vlastníkem.

Jin se znaveně posadil na jeden ze sudů.

Když dostatečně spočinul, vstal, popadnul svou snoubenku za zápěstí, dotáhnul ji do podpalubí do jedné z provizorních kajut, která nápadně žalostně připomínala zdejší hladomornu, ale jinak to byl prostě kapitánův... ehm... pokoj.

Jin sňal pohybem meče Yoongimu paruku.

Yoongi se zamračil. „Co to děláš?"

„Co děláš ty?" opáčil Jin ledově. „Tady jsme v roce 1348. Měl jsi poslouchat moje rozkazy!"

„Žádný jsi mi nedal!" protestoval Yoongi.

A jo, pomyslel si Jin. „A to tě nikdo na agentském výcviku neučil, jak se máš chovat, co?!" Zvýšil hlas.

„Jak se mám chovat?" Yoongi nechápavě zamrkal, neodvažoval se nyní sehnout dolů pro paruku.

„Jako moje žena, a ne jako nevychovanej spratek."

„Myslel jsem, že jsme teprve snoubenci," zamumlal Yoongi. „Toho se pořád můžeš zřeknout."

„Nechci se toho zřeknout," zamračil se Jin. „Chci ti jen uštědřit jedno ponaučení."

Yoongi protočil oči a založil si ruce na hrudi. „Co uděláš?" ušklíbnul se. „Zařídíš u mě Honzovi trvalé bydliště?"

„To sis mohl odpustit," pokáral ho Jin. „A teď sem pojď, než si pro tebe budu muset dojít sám."

„Cože?" Yoongi vytřeštil oči.

„Slyšel jsi dobře. Venku čekají rozjívení piráti, kteří se neubrání své pomstychtivosti a hodí Yoonji bez milosti přes palubu. Nechceš si to přeci dělat ještě horší, vím, jak nerad plaveš."

To Yoongiho uším neznělo příliš slibně. Kor, když nakonec zjistil, že Jinovým „ponaučením" je prostě to, že po něm hrábnul, posadil se na sud, jeho přehnul přes koleno a plochou meče mu vysázel ran, co se do něj vešlo.

Yoongi u toho prskal, snažil se z jeho sevření vymanit a nadával mu u toho do zkurvysynů, machistickejch hovad a zabedněnců.

Žralda v doprovodu své přeživší posádky, BTS a Dubajců, kteří jej nyní všude nejistě následovali si za zamčenými dveřmi promnul bradu a prohlásil: „Nyní si nejsem příliš jist, kdo trestá koho.", ale to bylo nejspíš přičteno jeho nedoslýchavosti. Všem ostatním bylo poměrně jasné, co se děje.

Jin Yoongiho pustil a postavil ho před sebe.

Yoongi nemohl uvěřit tomu, co se právě stalo. Jako většina Korejců byl na nejrůznější fyzické tresty bohužel poměrně zvyklý, ale nikdy z toho nebyl více v šoku než nyní. Jin má být přeci jeho partner, a ti jsou si přeci rovní... Nebo ne?

„Ty hajzle," odfrkl si. „Jak si vůbec můžeš myslet, že máš právo se mnou takhle zacházet?!" Zasyčel na Jina.

„Protože jsi moje snoubenka. Proto si to myslím." Odvětil Jin bez váhání.

„Nejsem..." zbytek věty Yoongi říct nemohl, protože mu Jin zacpal pusu rukou. Bylo mu totiž poněkud jasné, že všichni za dřevěnými dveřmi zaujatě poslouchají.

Naposledy musel stejnou proceduru aplikovat na svou zesnulou (ale v r. 1348 zároveň ještě ani nenarozenou) bývalou družku Woohan, když ji jeho družina málem ukamenovala za to, že je začala okrádat. Jo, to byl tehdy dost špatný tah, pomyslel si Jin trpce, ale to je ještě budoucnost. Obecně věděl, že ženy (lépe řečeno spíš nikdo) nemají rády, když je mlátí.

Yoongi ho nakvašeně kousnul do ruky, kterou mu svíral ústa. „Proč jsi to udělal?! Vždyť se zase nic až tak hrozného nestalo!"

Jin ho popadnul za bradu, naklonil se k němu a zašeptal tak, že to nikdo za dveřmi nemohl slyšet. „Můj milý, já jsem realista, neočekávám, že mi za to poděkuješ. Zároveň se ale nehodlám dívat na to, jak někdo lynčuje moji snoubenku. A tady za těchto podmínek jsi moje snoubenka, ať už se ti to líbí nebo ne."

„To jsou všichni muži v téhle době takoví násilníci?" ušklíbnul se Yoongi.

„Vždyť jen žijí přítomností!" dopálil se Jin znovu.

„Já bych spíš řekl, že žijí jako kreténi!" zvolal Yoongi, kterému přišlo směšné, že se mu Jin snaží namluvit něco o přítomnosti, když se právě nacházejí ve čtrnáctém století, ale to už se Jin dožral tolik, že ho znovu ohnul přes koleno a pokračoval ve výprasku.

A Yoongi kňučel a křičel, že Jina nenávidí a Starej Žralda, ačkoliv jeho povykům nerozuměl, si jen znovu promnul bradu a prohlásil: „Nebudu slečnu Yoonji zabíjet. Její nátura se mi líbí, ač se zdá býti trochu nezkrotná."

A Namjoon, který mu jako jediný z BTS rozuměl, jen rozpačitě přikývl. Co je tohle sakra za posranej den?! Pokud byly některé jiné před ním označeny za posrané, tak tenhle byl teda Posranej s velkým „P".

Yoongi musel uznat, že takhle moc ho snad nezbil ještě nikdo včetně vyhlášených školních šikanátorů. „Přestaň!" začal žadonit. „Slyšíš?! Už to přestává bejt sranda! PŘESTAŇ!!! Prosím..." Poslední slovo spíše jenom povzdechl a Jin si v zápalu agrese konečně uvědomil, že jeho výkřiky mají i nějaký význam.

Pustil ho a sám byl nyní v šoku. Tohle možná trošičku přehnal, ale fakt jen trošičku, že jo? ŽE JO?! Ještě v té samé vteřině mu to bylo líto. Neskutečně líto. Mnohem víc líto, než když zbil kdysi (v budoucnosti vlastně) Woohan. Tu stačilo trochu uchlácholit, zahrnout bohatstvím a za chvíli si na nic nepamatovala.

S Yoongim to bylo jiné. Jin věděl, že křivdu jako tuhle mu jen tak neodpustí.

Yoongi si sáhnul dozadu na sukně a zasyčel bolestí. Pak se ale oklepal a jako první se vzpamatoval. Vlepil Jinovi facku. „Násilnický hovado," odfrkl si. „Jestli si myslíš, že je v pořádku takhle zacházet se ženami... nebo... nebo kýmkoliv jiným, tak mě to opravdu, ale opravdu mrzí."

„Mě taky..." vydechl Jin. Možná už by se konečně mohl naučit prvně myslet a pak jednat.

„Víš co? Běž si žít někam s Honzíkem. Stejně ho máš radši než mě," ušklíbnul se Yoongi, popadnul paruku a pomalu vyšel ven. Stejně věděl, že tomu jednou bude muset čelit.

Zahanbeně vkročil mezi všechny ty opilce, kteří se těšili z jeho ponížení. Sklopil zrak, když se jeho pohled střetnul s Honzovým, protože si myslel, že jeho to těší nejvíce. Kupodivu se mýlil. Honza se v tuhle chvíli cítil téměř provinile a byl rudý až za ušima. Už chápal, proč mu Yoongi tolik vadí. Štvalo ho, že nedokáže být víc jako on.

Nejvíce si tohle pokoření užil samozřejmě Starej Žralda, který popadnul Yoonji za bradu a zašeptal jí svým zkaženým dechem do obličeje: „Teď budete nějakou dobu poslušná, viďte?" Vysmýkla se mu. Tenhle muž jí byl nyní odporný nejen proto, jak nesnesitelně zapáchal.

Namjoon a jeho žena se pro změnu koukali vskutku soucitně, ale Yoongi nechtěl soucit. Chtěl se jít někam vybrečet.

Hoseok mezitím zjistil, že má mořskou nemoc. Od svého příchodu sem už asi potřetí zvracel. Ještě, že všude kolem byl jen širý oceán, který pohltí veškeré zvratky.

„To se po třech týdnech spraví," ozvalo se znenadání vedle něj. „Jsem Jane, neteř Starého Žraldy." Představila se dáma. Byla vskutku krásná, to se muselo nechat. „Umíte trochu anglicky?"

Hoseok pokrčil rameny. Jazyková bariéra nebyla zdaleka tak velká jako bariéra zvratků v jeho ústech.

„To nevadí, já umím něco korejsky," zazubila se dívka. „Dohoon mě učil." Dohoon. Tak znělo jméno toho hanebníka, který připravil Yoonji o čest.

„Jung Hoseok, mnich z povolání," představil se Hoseok a natáhl před sebe pravici, aby slečně potřásl rukou.

Nejvtipnější na tom bylo, že si právě oba tihle velmi počestní lidé tak trochu nevědomky navzájem zalhali. Jisté sympatie však byly naprosto vzájemné. Heuréka!

Agent Kook, Taehyung, Jimin, Namjoon a Soyeon tumpachově zírali na Yoongiho, který se poté, co se vybrečel v ústranní, vrátil opět do podpalubí a tam bezcílně procházel od stěny ke stěně a přemítal.

„Jasně, nechávám ho u sebe bydlet i s jeho infantilním kamarádem a jak se mi odvděčí? Prostě mě zmlátí," naříkal. Pětice posluchačů na druhém konci místnosti si už asi po sté vyměnila bezradné pohledy. „No dobře, párkrát mi koupil kytky, ale to dělá jenom tehdy, když něco zvoře. Já se kvůli němu snažím. Dokonce se převlíkám za holku, abych měl pocit, že ho vůbec přitahuju, a co on na to? Prostě mě zmlátí..." Nyní si stoupnul doprostřed místnosti, potom si kleknul a začal tlouct hlavou o sloup.

„To už trochu přehání, ne?" nadhodil agent Kook ke svým společníkům.

„Mohl jsem se na to prostě vysrat, ale ten kretén mě přitahuje! Může mě mlátit, a přesto mě přitahuje!" pokračoval Yoongi ve svém spílání. „Co je se mnou špatně?! Co?!" Řval.

„Užili si? Užili. Všechno jednou skončí," ušklíbnul se agent Kook.

„Jak tohle můžeš říct?" podíval se na svého KVPV dotčeně Jimin. „Naše velká láska je přeci neohrozitelná." Napomenul ho. Agent Kook pokrčil rameny. Bylo mu to tak nějak fuk.

„Možná by pánovi pomohlo objetí," napadlo Taehyunga, načež se i s Yeontanem v náručí vrhnul k Yoongimu, začal ho objímat a Yeontana mu strčil před obličej, takže na něj nyní začal slintat.

„Ježíši, dej tu krysu stranou!" zvolal Yoongi.

Taehyung se tedy vrátil za ostatními s nepořízenou. „Má to nějaké pomotané," připustil. „Já se jmenuji ‚Taehyung', ne ‚Ježíš' a tohle je ‚pes', ne ‚krysa'."

„Tak dost," rozhodnul se konečně zasáhnout Namjoon. Popadnul Yoongiho za ramena, postavil ho na nohy a zatřásl s ním. „Okamžitě se vzpamatuj, to je rozkaz! Jestli si omlátíš palici o dřevo a budeš potom nepoužitelnej, tak jsme v hajzlu. Potřebuju tě, jasný? Potřebuju, abys pomohl mně a mé ženě naučit se pohybovat v minulosti, protože tihle tři," loupnul očima po mladších agentech, „toho nejspíš nejsou schopní, Jin to zase zvoral a Hoseok je kdoví kde. Dávám ti na povel veškeré manévry, které bude nutné provést. Je to jasný?!" zavelel. Kupodivu to trochu zafungovalo.

„Ano, šéfe," zamumlal Yoongi otupěle.

„Fajn," přikývl Namjoon. „Ale začneme tím, že se vyspíš a najíš, než nám pojdeš žalem."