Starej Žralda byl starej už docela dlouho. Nepamatoval si, že by kdy dělal něco jiného, než plul po moři. Snad se tam i narodil.

Basel si toho o něm načetl poměrně hodně. Ale ne vyloženě zase tolik, aby si byl jist nechat celou situaci na dvou neschopných šéfech JinHitu a nějakém českém Honzovi. Chtěl zabraňovat historickým katastrofám, ale tímhle by jistě nějakou způsobil. A to nemluvil o legendě o zlatém meči...

Jin, Namjoon a Honza zrovna vylezli z podpalubí. Namjoon na sobě měl stále svůj oblek do práce, což mohlo působit poněkud zvláštně, ale vzhledem k absurditě situace všichni tuhle drobnou nesrovnalost přešli.

„Co jsou zač?" štěkl Starej Žralda po Baselovi, kterého považoval za toho troufalce, jenž se neprávem jal jeho lodi a JEHO meče.

Ale ouha! To už se Namjoon, který nejlépe rozuměl angličtině, začal představovat! „Tohle je kapitán Jin," položil své dlaně Jinovi na ramena. „Tohle je delegát z České republiky," představil Honzu, „a já jsem delegát z Jižní Korey." Představil sám sebe. „Tihle neurvalci," nyní ukázal na skupinku novodobých pirátů, „nás všechny včetně mé rodiny a kapitánovy snoubenky zajali místo, aby s náma uzavřeli obchod, a my teď nevíme, co máme dělat."

„Já dělám řízky," dodal lámanou čechoangličtinou Honza.

Starej Žralda si promnul bradu. Byl příliš starý na to, aby věřil jejich žvástům, ale příliš unavený na to, aby jim nevěřil.

Mezitím se Hoseok, Jimin, Taehyung s Yeontanem a Jungkook zjevili na palubě a každý se schoval za nějaký sud, aby mohli situaci pozorovat.

Hoseok cítil, že je načase zasáhnout. Všimnul si, že situace je na spadnutí. „Boží dopuštění!" zvolal směrem ke všem přítomným.

„To je můj mnich!" zvolal Jin, který od jisté doby začal mnichy respektovat a jistou dobou se myslí přesně ta doba, kdy se naučil respektovat i všechny ostatní. „Jak je, brachu?" vykročil Hoseokovi vstříc, a dokonce ho objal.

„Blíží se strašlivá bouře, kapitáne!" zvolal Hoseok. „Pokud nebudeme spolupracovat, tak nás všechny pohltí oceán, tak praví bohové!"

Namjoon vše Starému Žraldovi poslušně přetlumočil.

Pokud dubajští piráti něco nechtěli, tak být součástí tohoto divadla, ale nyní neměli na výběr. Nejhorší na tom celém bylo, že jim to Starej Žralda uvěřil a nakázal své posádce zůstat na lodi, na které přijeli a spolupracovat „tady s kapitánem a jeho delegáty".

Yeontan si všimnul díry v podlaze opodál, ke které se rozhodl vydat. Jeho bezstarostný páníček, který v něj měl větší důvěru než v některé lidi, se s úsměvem vydal za ním.

Yoongi neměl ani ponětí, co to drží za meč.

Ve skutečnosti šlo samozřejmě o ten posvátný, který si tam Starej Žralda zapomněl, když ho nepřátelští piráti šoupli do basy poté, co mu zkonfiskovali loď. Je nejspíš jasné, že „nepřátelskými piráty" je myšlena pětice Dubajců, která zoufale potřebovala nějakou základnu pro zajímaní nepohodlných (nebo naopak až moc pohodlných, jak se to vezme) cestovatelů časem.

Na meči nebylo zase tak nic zvláštního. Nezaručoval věčné mládí, kdovíjakou ochranu. Byl ze zlata. Takže byl drahý, ale poněkud smrděl.

Měl vlastně spíš nevýhody pro toho, jež se jej jal. Meč byl prokletý. A jeho přítomnost na jakékoliv jiné lodi kromě lodi Starého Žraldy (téhle lodi) způsobí, že se daná loď do několika minut potopí. Starej Žralda se snažil meč přepravit na pevninu. Jenomže mezitím ho přepadli dubajští piráti a dále to známe.

Nikdo neví, kde se meč vzal ani kdo jej proklel. Ve Žraldově rodině se dědil z otce na syna a Žralda bral svou povinnost se o meč postarat smrtelně vážně.

Yeontan strčil čumáček do štěrbiny a hned se zase stáhnul, poněvadž ho udeřil zatuchlý zápach vězení. Začal kňučet. Taehyung si k němu starostlivě kleknul, načež ten závan ucítil také a svraštil obočí.

Soyeon a Yoongi už ho necítili, poněvadž byli v cele zavření poměrně dlouho.

„Slyšíte to?" špitla Soyeon.

Yoongi přikývl. Ještě pořád držel v ruce ten meč. Postavil se na mechem obrostlý sud a podíval se ven. „Yeontan?" zamračil se při pohledu na štěně. V tu chvíli se však jeho pohled střetnul ještě s Taehyungovým, a tak zavrávoral a spadnul ze sudu.

„Nešaškujte tady a vymyslete už konečně jak se odsud dostat," napomenula ho Soyeon, která mezitím kojila. „Jste přeci tajný agent!"

Yoongi pohoršeně vstal. „Pomoc už je tady," odfrkl si a ukázal mečem na štěrbinu. (Ten meč se rozhodnul si nechat pro každý případ.) „Taehyung-ssi?! Mohl bys odklopit to prkno, na kterým klečíš?!" Zakřičel nahoru.

„Ehm... kdo to se mnou mluví?" podivil se Taehyung. „Přízraky? Sirény? Duchové?"

„To všechno z nás dozajista bude, když nás tady necháš."

„Ach tak," vydechl Taehyung, který pochopil, že dále bude lepší se nevyptávat, a odklopil prkno, načež pomohl na palubu paní Soyeon a její dceři.

Yoongi, ač s trochou odporu, zvednul svou paruku ze země a potom se i s ní a mečem v ruce taky vyšvihl na palubu. Prvních pár vteřin mu trvalo přivyknout slunečnímu svitu. V druhé vteřině pochopil, že by si tu paruku raději měl nasadit, pokud o ni nechce přijít, protože všude kolem byl děsný chaos...

Za to můžeme poděkovat agentu Kookovi a Jiminovi, kteří se dále společně schovávali za sudem.

„Kokote?" zeptal se opatrně Jimin.

„No?"

„Co budeme dělat?"

„Mně se to jejich spojenectví nezdá," přiznal agent Kook. „musí přeci zbýt co nejvíc peněz pro nás." Potom neohroženě vytáhl sirku a pro výstrahu zapálil jeden sud se střelným prachem mezitím, co popadnul Jimina za ruku a schoval se s ním za dalším sudem.

Nebýt Jiminových příkrých slov „Takhle už mě neděs!" by takhle pokračoval, dokud by nezbyl poslední sud.

„Co to bylo?!" vyděsil se Starej Žralda a chytil se za velmi staré srdce.

„Asi jen nějaký kokot," odvětil Namjoon a doufal, že mu taková hloupá odpověď projde.

Celá tahle sešlost se Žraldou stála asi dvacet metrů od dívky, která v ruce svírala meč, a její společnosti, přičemž nikdo z nich nyní nebyl tak podstatný jako ten meč samotný.

Starý Žralda měl sice problémy vidět do dálky, ale tuhle oslnivou věc by poznal všude. „Ta zlodějka má můj meč!" vykřikl.

Jin sice rozuměl angličtině jen tak napůl, ale význam věty pochopil přesto. Zamžoural. Měl sice obličejovou slepotu, ale jednu osobu poznal vždycky jasně. „Řekni tomu zhovadilci, že právě mluví o mé snoubence!" prsknul znechuceně na Namjoona.

Namjoon se kousnul do rtu a raději neříkal nic.

„A mají s sebou i psa a dítě!" zvolal jeden ze členů Žraldovy posádky, který zůstal na palubě s ním vyjednávat mír.

Mír bohužel v té samé vteřině skončil. „Víte, jak dlouho má ústa nepozřela psa nebo dítě?!" vydechl Žralda fascinovaně. „Na ně!" Ukázal prstem do dálky.

A tak se proti nebohé skupince rozběhla skupinka asi pěti hovad, z toho tři byli agent Kook a Jimin schopni zpacifikovat po cestě.

Jeden z nich se ale dostal až k Taehyungovi. Taehyung popadnul do náručí Yeontana a začal zmateně pobíhat po palubě.

Poslední hovado – to samé, které předtím promluvilo – zůstalo zírat na Yoonji, která za sebou měla matku s dítětem a zavrčelo na ni (kupodivu korejsky): „Ustup."

„Proč bych to dělala?" zamračila se Yoonji a proti jeho zbrani vytasila zlatý meč. Neměla příliš mnoho času přemýšlet nad tím, jak je možné, že tenhle neznámý pirát mluví jejím jazykem.

„Dejte mi to dítě a vám dvěma se nic nestane."

„To dítě je moje kmotřenka, vy blázne!" přejela Yoonji pirátské hovado pohledem. „Je proti veškeré mé cti i morálce vydat ji padouchům jako jste vy!"

„Je proti vaší cti a všeobecné morálce, aby dáma držela zbraň. To nevíte, co se sluší?" odfrklo si hovado.

„Hlavně že není proti morálce dámu napadat," ušklíbla se Yoonji, a protože už byla vážně naštvaná, udělala výpad jako první. „Soyeon-ssi, utečte!" Naposledy pohlédla na Soyeon a dále už se věnovala jen boji. Nebyla si jistá, jestli agentský výcvik bude stačit v akci, ale musela to zkusit. Nyní se nezdálo být na výběr.

„Vůbec nevíte, co držíte v ruce, slečno!" zvolalo bezejmenné pirátské hovado, které se bálo jako čert kříže jediného škrábnutí posvátným mečem.

Jejich souboj samozřejmě zpovzdálí všichni viděli. „Okamžitě jí seberte ten meč a zabte ji, vy tupci!" rozčiloval se Žralda.

„Ne!" vyhrkli Namjoon i Jin zaráz, načež Jin po lopatě Žraldovi vysvětlil, že dáma, kterou chce zabít, je s ním zasnoubená.

„Že se nestydíte nechat ji držet zbraň!" pokáral ho Žralda.

„Ona jeho šermířskými schopnostmi pohrdá," poznamenal bezchybnou angličtinou Namjoon, jako by to snad mohlo prospět situaci.

„Co jste to za muže, že neumíte zpacifikovat ženu?!" obořil se sexistický kapitán ze čtrnáctého století na Jina, jako by byl nějaký zabedněnec.

„Moment... Co je vlastně za rok...?" uvědomil si Namjoon, kterému došlo, že mohl prozradit něco, co nechtěl.

„Třináct set čtyřicet osm, vy tupče," odplivl si Žralda. Tihle pochybní piráti ho začínali štvát. A zvlášť ta holka. Tak dost. Okamžitě to půjde sám utnout.

Jin vyvalil zrak. Tohle mu nemohl dovolit! No tak se vydal ho následovat.

Vedle tumpachového Namjoona se zjevila zadýchaná Soyeon. „Co se to tady děje, drahý?"

„Asi jsme zaseklí v roce třináct set čtyřicet osm," vypadlo z Namjoona, který ještě pořád nevěřícně hleděl Žraldovým směrem.

Yoonji na sebe byla poněkud pyšná, protože vyhrávala.

Starýho Žraldu ale tahle skutečnost tolik netěšila. „Okamžitě jí přikažte, ať přestane vyhrávat, nebo ji zabiju!"

Jin chtěl něco namítat, ale zjistil, že na to nemá dobrou slovní zásobu. No a potom byl nucen si před svou snoubenku ochranitelsky stoupnout, když jí pirát jedním mohutným výpadem vyrazil meč z ruky a ten letěl tak daleko, že dopadl až na palubu lodi, kterou Starej Žralda právě přijel.

A vy už nejspíš tušíte, co se během několika minut s lodí i celou její posádkou stalo... 

***

Tak konečně se tu rozehrává nějaké drama!

Jak si myslíte, že to bude pokračovat! Házejte tipy do komentářů nebo tak 3:)

P. S. Recenze na fanfikci Jedna z mnoha bude hotová už hodně, HODNĚ brzy, ale trochu se mi to protáhlo tím, že autorka vydává kapitoly hodně často a já je nestíhám všechny číst tak rychle, tak se omlouvám za zpoždění :D