„Hra začíná!" pronesl Basel směrem k obrazovce.

Namjoonovi při pohledu na obrazovku klesla brada. V zasedací místnosti viděl krvácejícího Honzu, Hoseoka, který pobíhal kolem dokola a stěžoval si, že Honzova krev ulpěla na jeho rozehrané hře, Jimina, který při pohledu na krev omdléval, Taehyunga, který se usmíval, protože nechápal situaci, a Jungkooka, který Honzovi nadával za to, že mu teče krev.

Jin s Yoongim byli mimo záběr.

„Takže... ehm..." odkašlal si Basel. „Rád bych mluvil s místopředsedou Yoongim, jestli je někde poblíž."

Proč zase já, pomyslel si Yoongi a s největším sebezapřením došel před obrazovku, nechápavě se zadíval na svázaného šéfa a těch pět retardů, kteří ho drželi v zajetí. Tipoval, že jsou buď úplně hloupí nebo totálně zmagořelí, protože ho nenapadal jediný racionální důvod pro to, aby jim stálo za úsilí unášet nějakého magnáta pro cestování časem.

„Slyšel jsem, že rád porušujete pravidla hry," zašklebil se na něj Basel skrz obrazovku. „Tak jsem je jednou porušil taky. Líbí?"

Yoongi nyní mohl jasně vidět mezeru po vypadlé levé horní jedničce, takže mu chtěl pochválit pravé pirátské zuby, ale raději neřekl nic.

„Moc výřečný nejste," podrbal se Basel zmateně na bradě.

Yoongi pokrčil rameny. „Když dovolíte, nechal bych raději mluvit kolegu," pousmál se. „Hoseok-ssi?" Ohlédl se dozadu po předsedovi, jestli už tedy utřel ze stolu tu krev a má nyní trochu času s těmi otrapy pohovořit.

„Hej, a mě jako nechceš?!" ozval se dopáleně Jin.

„Ne," odvětil Yoongi pohotově.

„A proč ne?!" Jin praštil do stolu. „Jsem spoluvlastník firmy!"

„No a?" Yoongi se nechápavě ušklíbnul. „Na tenhle rozhovor potřebuju někoho, kdo vlastní raději mozek než firmu." A dál se Jinem, kterého tyhle provokace nesmírně vzrušovaly, ale nyní mu nezbývalo nic jiného než se udržet, nezabýval.

Hoseok se postavil vedle Yoongiho, takže chaos za nimi nyní téměř nebyl vidět. „Zdravím," usmál se Hoseok do obrazovky. „Omluvte ten nepořádek, máme poněkud napilno, však to znáte..." Nyní se jeho pohled střetnul s Namjoonovým. „Poslyšte, nebyli byste tak laskaví a vrátili nám šéfa? Nějak nám to tu bez něj vázne."

„Tak na to zapomeňte," zavrčel Basel. „Raději sežeru kus psího hovna, než abych se vzdal téhle páky."

„Do toho," odvětil místopředseda Yoongi pohotově. „Toho psa vám můžeme zařídit." Ukázal dozadu na Yeontana, který seděl na klíně Taehyungovi, který zrovna zamával do kamery.

Basel se na Yoongiho zamračil. „Už jste slyšel o nadsázce?" zeptal se příkře.

„Aha, jasně, takže to, že jste nám unesl šéfa, je taky nadsázka?"

„Jste drzejší, než jsem si myslel," mračil se Basel dál.

Yoongi pokrčil rameny. Tohle ho fakt nezajímalo.

„Takže jak?" otázal se Hoseok. „Uznáte své pochybení a dáte nám zpátky šéfa?"

„Tak to v žádném případě," odvětil Basel s úšklebkem. „Hezky si vás sem jednoho po druhém zavolám, abych vás všechny mohl uvěznit na téhle lodi a vy dál nebudete prudit v současnosti. Pokud jste opravdu tak skvělí agenti, tak si přeci poradíte, nemám pravdu?"

„A proč bychom tam chodili v prvé řadě?" ozval se Jin, kterému to nedávalo logiku, zpovzdálí.

„Protože jinak..." ukázal na dva bratry postávající okolo Namjoona, kteří naznačili, že ho zastřelí, pokud nebudou poslouchat.

Jin to nepochopil. Yoongi s Hoseokem bohužel ano. Yoongi se chtěl zeptat, jakou má logiku někoho zastřelit v přímém přenosu, ale bohužel ho napadlo, že tihle cápkové nejsou žádní amatéři a budou to mít dobře ošéfené. (Měli. Záznam tohoto rozhovoru se nikam nenahrával ani neukládal a po jeho skončení nebude jakkoliv prokazatelné, že se vůbec stal.)

Namjoon, který si chtěl zachránit holý život, začal panikařit. „Dělejte cokoliv vám řeknou, rozumíte?! Klidně... Klidně mi sem pošlete Honzu! Prostě dělejte cokoliv!"

Soyeon začala plakat.

„Honzu?" podrbal se Basel na své zarostlé bradě znovu. „Tak přesně tím bychom mohli začít." Prohlásil a cítil u toho příslušné zadostiučinění.

Honza se zakrváceným nosem nyní vzhlédnul k obrazovce. „Mluvil někdo o mně?" zeptal se.

Prvním dárečkem pro Namjoona byl tedy Honza, kterého nenapadlo nic lepšího, než se na svůj příchod do minulosti převléknout za Jacka Sparrowa a od té doby si říkal prostě „Jan Vrabec".

Namjoon jen zíral. Tohle už nebylo jenom absurdní, ale dementní i na Honzovy poměry. Nikdo nechápal, kde Honza ten kostým vůbec vzal, ale skupinka dubajských pirátů se mu stejně vysmála.

Honza se začal smát s nimi. Devadesát devět celých devadesát devět procent svého života bral jako srandu. Do té zbylé setiny patřily stížnosti sousedů na Honzovo obtěžování jejich mazlíčků, daně a Yoongi (přičemž všechno z toho kromě posledního ho zase až tak zásadně netížilo).

„Ty máš smysl pro humor, to se musí nechat," rozesmál se Basel. Vteřinu na to vytáhnul šavli a přiložil ji Honzovi ke krku. „A nyní si žádám tvoji ženu a dcerku." Obrátil se na šéfa BTS.

„Ne!" vyhrkl Namjoon poplašně. „To ho radši zabte!"

Jin za obrazovkou jejich rozhovor bohužel slyšel a těžce nesouhlasil. „Přece nemůžete zabít Honzíka! On vám nic neudělal! My jsme ti, který byste měli zabít!" Rozčiloval se a doběhl k obrazovce, kterou málem omylem vypnul, protože se nechtěně opřel o dálkové ovládání.

Yoongi, který jeho rozčilování nyní znal lépe než vlastní boty, si ho zkoumavě prohlížel a uvažoval o tom, jestli by Jin vyšiloval stejně, kdyby stál on na Honzově místě. Odpověď zněla, že ne. Vyšiloval by nejspíš více. Ale to Yoongi nevěděl. Nyní musel uvažovat o tom, jak se vybabrat z této prekérní situace.

Musel vskutku uznat, že to, co Jin řekl, nebylo zrovna dvakrát moudré.

Basel se do obrazovky přísně zamračil. „Tak co byste žádal, kapitáne?" oslovil posměšně vynervovaného Jina. „Mám raději zabít tohoto nekňubu nebo vašeho šéfa, co?" Výhružně nakrčil obočí.

Jin byl bezradný. Tohle byla opravdu těžká volba.

„Co takhle nezabíjet nikoho?" navrhl Yoongi, který stál pořád ještě poblíž. Hoseok už to vzdal. Šel se vyplakat na záchod.

„Tak mi sem pošlete paní Soyeon a její dceru," mračil se dále Basel.

„Máme vám vydat na pospas ženu a dítě?" Yoongi pochybovačně zvedl obočí. „Myslíte si, že jsme tak naivní?"

„Vy děláte, jako bych vám dával na výběr," odpověděl Basel úsečně. Pak se zamyslel a poškrábal se na bradce (což dělal pokaždé, když se zamýšlel, a přesně tak to na něm jeden tedy mohl poznat). „Nuže, dobrá, navrhuji kompromis. Můžete mi sem poslat rovnou dvě ženy, dítě a toho pošahaného ‚kapitána'." Naznačil do vzduchu uvozovky. „Nemusím, doufám, zdůrazňovat, že tou druhou ženou se musíte stát vy sám, pane místopředsedo..."

Yoongi protočil oči. „To vás to všechny rajcuje nebo co?" ušklíbnul se.

„Mě jo," vyhrkl Jin dříve, než mu došlo, že zrovna jeho se nikdo neptal.

Pak bylo pár vteřin trapné ticho.

„Berte, nebo nechte být," pokrčil rameny Basel. „Vy budete žít s tím, že jste nám nechali dva zajatce, o kterých už nikdy neuslyšíte."

Yoongi viděl, jak se Jin chvěje, protože nechce přijít o Honzu. On sám zase, ač to nerad uznával, nechtěl přijít o šéfa, protože to byl asi tak jediný člověk v jeho životě, se kterým se dá mluvit o vážných věcech.

„Tak fajn," uzavřel to. „Máte to mít. Nepochybujte však o tom, že si tím vůbec, ale vůbec nic nedokážete."

Basel se triumfálně pousmál. „Běžte se nachystat. A žádné záznamní cetky s sebou, jen aby bylo jasno."

„Nebojte se, madam," řekl Jin Soyeon při odchodu ze zasedací místnosti. „Budete pod naší ochranou."

Když byli pryč a v zasedací místnosti zůstali jenom tři nejmladší členové BTS, začali na sebe bezradně koukat. Mohli jen pozorovat, jak se Basel sklání k Namjoonovi a říká: „Na všech vašich zaměstnancích si řádně smlsnu."

„Já bych taky něco zakous," odvětil Namjoon suše a odplivl Baselovi na boty.

„Hej, ty!" lusknul Basel na Honzu. „Umíš vařit?"

Do zasedací místnosti vstoupil Hoseok, který na WC nabral novou vlnu optimismu. Nakouknul dovnitř a zeptal se tří tumpachových zaměstnanců: „Promeškal jsem něco?"