„Moje máma by ti mohla půjčit," navrhoval Jimin agentu Kookovi, když kráčeli ze schodů, aby vyřešili tu „ošemetnou situaci" (protože nic ošemetnějšího se už určitě dneska nestane, že jo?). „Nebo bys mohl jít zase pracovat do bordelu nebo..."

Agent Kook se kousnul do rtu. Nad tou druhou možností už popravdě sám uvažoval. „A tobě... tobě by to nevadilo...?" zeptal se Jimina nejistě a otočil ho směrem k sobě.

Jimin se pousmál. „Ne," zavrtěl hlavou. „Věřím ti."

Agent Kook mu dal pusu. Na to, jak mizerně se cítil předtím, na chvíli zapomněl, protože Jiminova důvěra byla jednou z nejkrásnějších věcí, které kdy získal.

A v téhle chvíli je našel třesoucí se Taehyung s Yeontanem v náručí a nějaký pán... počkat, problesklo Jiminovi hlavou, to je přeci Honza!

Taehyungova hlava si to pod náporem strachu nebyla schopná ověřit a agentu Kookovi byla Honzova existence volná. Alespoň prozatím.

„Tady pán by si přál vidět pana Jina," vysoukal ze sebe Taehyung pomalu, protože si myslel, že ho asi zatýkají a poprvé v životě ho napadlo, že má nejspíš závažný problém.

Jimin si pomyslel, že by nebylo dobré rozptylovat Jina, který posledních několik měsíců horlivě dřel na odvykání. „Je mi líto, ale kapitán má bohužel práce nad hlavu," prohlásil proto.

Měl totiž lepší, mnohem lepší nápad.

Kapitán, jak již víme, měl hodně práce s provozováním nemravností na pracovišti.

Yoongi se natáhl po klíčích a rychle žaluzie zase zatáhnul. Jeho pohled se však letmo střetnul s Hoseokovým nevraživým a asi miliardou fascinovaných.

Atmosféra byla zhacena a celý plán taky. Jenom Jin by byl pokračoval, kdyby ho ze sebe nesetřásl. „Obleč se," zavrčel na něj. Byl na sebe děsně naštvaný. Ale věděl, že přesně to si zaslouží. Pitomější nápad už dlouho dobu neměl.

Jin, který snad ani nestačil postřehnout, že se něco stalo, nechápavě zamrkal. „Vždyť se zase tolik nestalo, ne?"

Yoongi mu nestačil oponovat, protože sotva zapnul košili, Hoseok už byl uvnitř. Nikoho dalšího dovnitř nepustil, ale jeho křik musel být slyšet až do podsvětí. „CO SI MYSLÍTE, ŽE VYVÁDÍTE?!" ječel.

K Yoongiho nelibosti to Jin začal celé rukama i nohama vysvětlovat. „On ti chtěl hodit na krk Honzu a pak nás tu zamknul a pak..." mu Yoongi zacpal pusu svou dlaní.

„Zkrátka jsme nadržení blbci a moc se za to omlouváme."

To bystrému Hoseokovi jako dobré vysvětlení nestačilo. „Yoongi-ssi," odfrkl si a pohoršeně mlasknul. „Co to má znamenat?"

Yoongi se neměl k odpovědi.

„To se mu jako podbízíš, aby ti lezl na ruku, a ty," podíval se do očí Jinovi, „si to ještě necháš líbit?" Na to neměl ani jeden z nich co říct. „Oba jste nestydatí chlípníci." Vyhuboval jim se zamračením. „Ale nyní k té podstatnější věci." Obrátil se k nim. Byl toho rána nad míru znepokojený, jen co je pravda. „Viděl jsem mrtvou vosu." Nyní téměř šeptal.

„Tak ty taky...?" vydechl fascinovaně Jin, který si byl od prvního okamžiku jistý, že to něco znamená.

Yoongi se zahleděl do stropu a založil ruce na hrudi. „Ale no tak..." protáhl obličej.

„To není všechno," skočil mu Hoseok přísně do řeči. „Viděli jste snad vy dva ignoranti dneska přicházet šéfa do práce?"

Dva ignoranti museli uznat, že se šéfovou přítomností nijak nezabývali. Nestávalo se totiž často, že by Namjoon do práce nedorazil. Svou práci miloval skoro stejně jako svoji ženu a dceru, ale to se nesmělo říkat nahlas.

„Asi dvě stě krát jsem mu volal, ale je nedostupný," pokračoval Hoseok a nervózně přecházel po místnosti. „To může znamenat jediné..."

„Unesli ho novodobí dubajští piráti?" zeptal se Jin s nadějí v hlase.

To bylo i na Hoseokovy poměry lehce přitažené za vlasy. „To nevím ani já," uznal a mírně pokrčil rameny. „Ale jisté je to, že po nás někdo jde. A pokud mají v plánu nás vydírat, určitě nám někde zanechali vzkaz, nebo se s námi spojí brzy. Musíme být připravení."

„Těchto konspirací se milerád zúčastním, až mi slíbíš, že si na dnešek bereš Honzu," zkusil to uhrát Yoongi.

Ale Hoseok už měl této tenisové hry, jejímž míčkem byl právě Honza sám, víc než po krk. „Tak takhle ne," rozhodl se, popadnul levačkou Yoongiho za pravé ucho, Jina pravačkou taky za pravé, takže ten nyní musel couvat a za jejich úpěnlivého bolestného naříkání je vytáhl ven do chumlu zaměstnanců. „Vážení a milí," zahromoval, aniž by své kolegy byl pustil. Co se dá dělat, pomyslel si, když tady není Namjoon, někdo je musí umravňovat. „Dobře si prohlédněte tyhle dva hříšníky. Tohle je varování. Bůh je možná milostiv, ale já příště nebudu mít žádné slitování. Ještě jednou uvidím někoho oddávat se nebohulibým činnostem a nakopnu ho tak, že doslova poletí oknem. Ty," odstrčil od sebe Yoongiho, který si pohoršeně mnul pravé ucho, ale jinak nic nenamítal, protože se cítil nanejvýš poníženě, „teď projdeš oddělení VV (Věda a Výzkum) a všechny počítače necháš prohlídnout ajťáky. Ty," nyní pustil i Jina, „prohlídneš šéfovu kancelář. Vy ostatní rozchod."

„A kam půjdeš ty?" zeptal se Jin.

„Do svého sektoru," usmál se potutelně Hoseok, který si sektor PRČA více než oblíbil.

Hoseoka bylo slyšet dobře dokonce i do přízemí. „Jdeme!" popadnul Jimin, který chtěl utéct z tohoto blázince, agenta Kooka za ruku a Honzu za rukáv.

„Kam jdete, pánové?" zamračil se Taehyung.

Jimin zaúpěl. „To je na dlouho," vysvětlil. Potom se se skřípěním zubů nad svým nejlepším kamarádem (kterým Taehyung dozajista byl) slitoval. „Běž najít někoho z šéfů nebo Hoseoka a vyřiď mu, že agent Kook má sračku, takže jsem ho musel urychleně odvézt domů."

„Co prosím?" vyjevil se agent Kook, ale už bylo pozdě.

Během dalších pěti minut Taehyung najde Hoseoka a přesně tohle mu totiž řekne.

Jimin, agent Kook a Honza šli do gaybaru.

Agent Kook si tam šel hledat práci, takže se po chvíli odpojil.

Jimin měl gaybary rád, a tak si objednal pití, přestože bylo teprve deset ráno. Navíc se se svým ginem s tonikem s příchutí ostružin necítil jako takový alkoholik vedle Honzy, který si objednal jenom ten gin, a to hned celou flašku.

„Připomíná mi Jina," vysvětlil Honza a láskyplně pohladil flašku po víčku.

Jimin povytáhl obočí. „To ho máš vážně tolik rád?"

„Já jsem zoofil," vysvětlil Honza, který byl dnes ráno na Taehyunga hrubý především proto, že se musel dost ovládat při pohledu na jeho malého rozkošného chlupatého psího miláčka. Ale dost o Honzově zvrácené mysli. „Lidi mi jsou většinou odporní." (To je celkem vzájemné, pomyslel si Jimin.) „Ale Jin ne. Prvního dne, kdy jsem ho viděl, myslel jsem si, že jsme úplně stejní, ale pak..." Honza si povzdechl a napil se z flašky, přestože před sebou měl připravenou skleničku, „... nemám rád jeho přítele..." vysvětlil.

Jiminovi trvalo pár vteřin, než mu se secvaklo, jak to myslí. Jin a Yoongi o tom druhém nikdy nemluví jako „o svém příteli", vlastně často spíš předstírají, že se děsně nenávidí (a to Yoongi ještě neví o tom, že to Jina fakt rajcuje). „Ach, ty myslíš místopředsedu..." pokýval Jimin hlavou bodře.

„Jo," pokýval hlavou nyní i Honza a svět se s ním zase mírně zhoupnul, jak se mu více alkoholu dostalo do oběhu. „Kdyby měl aspoň vygumovanou hlavu... Trochu jako ty..." (Jimina to neurazilo, dobře se bavil), „... možná bych měl víc příležitostí s ním vyjebat. Ale dokud má intelektuální převahu a Jina omotaného okolo prstu, nejspíš s ním nic nezmůžu."

„To bych ti ani neradil," doporučil mu Jimin. „Místopředseda umí být pěkně vostrej."

„Trochu jako kočka...?" navrhl Honza a naznačil do vzduchu drápy, jako by s Jiminem pochybně flirtoval.

Jimin se začal smát. „Jo, třeba tak nějak," přitakal a začal Honzu parodovat, až se Honza začal smát taky.

Agent Kook měl vyřízené všechny papíry. A to byla ta chvíle, kdy se k nim přiblížil a ustrnul v pohybu. Co to dělají? Snad nic sexuálního.

Ale bylo pozdě. Už je viděl. A bohužel začal žárlit.