Honza mezitím hlídal loď a zajatou posádku, a byl v tom dokonce tak úspěšný, že si nepovšimnul jiné přijíždějící lodi.

A už vůbec netušil, že na opuštěném ostrově přistál anglický král Eduard III. s milenkou Joan, kteří se sem uchylovali ve volných chvílích. O to více byli zaskočeni, když je přepadnul nějaký pobuda a česky (ano, česky!) jim sdělil: „Promiňte, ale tady kotvit nemůžete."

Načež samozřejmě vystoupil pohoršený lodní důstojník a začal mluvit na důstojníka vcelku důstojným britským přízvukem.

Honza se zamračil a spustil čechoanglicky. „Můžete to říct znovu?" zeptal se, jako by byl podruhé u maturity a už zase nerozuměl otázce učitele jediné slovo. To je holt tak, když se stanete alkoholikem již v osmnácti letech života, takže ani střední školu nedostudujete střízlivý.

Jediné, co Honza pochopil z máchání rukou a nadávek rozjíveného důstojníka, bylo to, že přijel nějakej král a že to oni tu nemají co kotvit a že jsou vlastně v prdeli.

Celá výprava se vrátila pořádně vymáchaná – pětice Dubajců mokrá až za šátky spokojeně nesla spoustu srnčího masa. Soyeon a Jane zářily a působily odpočatě.

Agent Kook měl ještě více energie než kdy jindy, takže si on a Jimin před odchodem rychle skočili do křoví, a i když všichni ostatní tak nějak věděli, co to tam dělají, už jim to bylo tak nějak jedno. I Jimin potřeboval část energie vyplýtvat, protože v té vodě přeci jen pobyl příliš dlouho.

Taehyung a Yeontan se vrátili umytí, načechraní a plní elegance.

Namjoon začal paradoxně více zapadat do této doby.

Hoseok se usmíval více než kdy dřív, pokud to ještě vůbec šlo.

Yoongi přišel oblečený jako Yoonji v plné své parádě.

Jin byl vlastně v dané chvíli nejvíce normální, protože pokousání masožravou rostlinou tak nějak anulovalo efekt jeho koupele.

Ale to ještě netušili, jak moc jsou v hajzlu. A dozvěděli se to až tehdy, když jim vyběhl naproti Honza asi tak s polovinou britského námořnictva za zády. A to byla ta chvíle, kdy se těchto čtrnáct statečných lidí (a Honza) pokusili chrabře ubránit asi šestinásobné přesile. Marně. Ale pokusili se.

Agent Kook a Namjoon si obětavě stoupli před Jimina a Soyeon, která držela v náručí dceru, aby je ubránili.

Jin si chtěl taktéž stoupnout před svou družku, ale začal zapouštět kořeny. „Co to kurva...?" vydechl.

„Začínáte se měnit v kytku!" vykřikla Jane. „To máte z toho, jak vás to pokousalo!" Ona, Hoseok a Yoongi se všichni tři rozestavěli okolo Jina.

„Snad se to dá nějak zvrátit, ne?!" zaječel na Jane Yoongi mezi bojem se cvičenými námořníky.

„No..." Jane se na něj váhavě podívala.

„Hlavně mi teď neříkejte, že je v tom nějaká hovadina jako polibek z pravé lásky!"

„Vlastně ano! Přesně o tohle jde!" ječela Jane nazpět. „Ale musel byste mu prvně všechno upřímně a hluboce odpustit."

Yoongi se zarazil. Odpustil mu už všechno? Bál se, že ne. To nemůže riskovat. Jeho chvilkové zaváhání ho však stálo identitu ženy. Nepřátelský voják mu shodil svým mečem paruku k nohám. Chvíli na sebe potřeštěně hleděli. „Je to muž!" vykřikl zděšený voják a ukázal na něj mečem.

„Tak ty jsi celou tu dobu muž?!" zablekotal Jin, kterému dřevnatěly už i ruce a trup.

„Drž hubu, demente, stejně ti nerozumí," zavrčel na něj Yoongi.

„Bůh nám pomáhej!" zahalekal Hoseok k nebesům než se on, Jane a Yoongi dali zase do boje.

Honza byl přemožen první. Opilostí.

Dubajci byli obklíčeni a zahnáni do kouta jako druzí.

Jedině Taehyung a Yeontan stačili doběhnout k lodi, protože námořnictvo je považovalo za neškodné. Tae rychle popadnul kus bílé vlajky a rozhodnul se rozvázat Žraldu a jeho posádku. Rozhodně vypadají jako menší zlo než ti venku, usmyslel si.

Namjoon omylem při boji narazil hlavou o strom a omdlel.

„Tak teda díky, šéfe," mlasknul na něj pohoršeně agent Kook, který by byl určitě jako jediný přemohl celé námořnictvo (nebo tomu alespoň zarytě věřil), kdyby námořníci nehrozili zabít Jimina, Soyeon i malou Yoonji. Jimin by se možná chviličku jakž takž bránil, ale to víte, on tohle násilí nerad.

„No dobře, tak se teda vzdávám," řekl agent Kook korejsky, takže mu nikdo nerozuměl, pustil meč k nohám a zvednul ruce nad hlavu. To je vopruz, pomyslel si.

Yoongi, Hoseok a Jane byli sraženi na kolena. Radikální námořníci se rozhodli setnout Yoongimu hlavu za to, že se vydával za ženu, protože to víte vzdát se maskulinity i v naší době je takřka trestné, ale ve čtrnáctém století?

„Poslední přání?" zamračil se na něj přísně ten samý voják, který odhalil jeho pravou identitu.

Yoongi doufal, že to, co se chystá udělat, zafunguje. Nic neříkal, prostě se postavil, pohrdavě si vojáka přeměřil, plivnul mu na boty, otočil se směrem k Jinovi, který byl nyní téměř od hlavy až k patě stromem, chytil se ho za větev a políbil ho na dřevnatějící rty.

Chvíli cítil na jazyku hořkou chuť stromové kůry. Prosím, prosím, nesmíme o kapitána přijít, a ještě takhle blbě, modlil se v duchu. Přemítal. Odpustil mu? Sám si nebyl jistý, to bylo to nejhorší. Ale když to teď neudělá, nejen že přijde o vlastní život, ale může tím ohrozit i všechny ostatní.

„Odpouštím ti," zamumlal mezi polibky do rtů, které se opět začínaly měnit v lidské. „Všechno ti odpouštím." A za okamžik ho Jinovy paže držely kolem pasu a on si to uvědomil, otevřel oči a padnul mu kolem krku. „Díky bohu," zašeptal. „Díky bohu."

„Díky tobě," zašeptal Jin a usmál se na něj.

Poté však opět spadli do tvrdé reality, kde Hoseok a Jane klečí vedle sebe před skupinou ozbrojených námořníků, oni stojí za nimi, avšak námořníci jsou každou vteřinou připraveni je všechny pobít.

A pak jeden tentokrát jiný námořník ukázal na Yoongiho prstem a zařval: „Je to čaroděj!"

Jin si před něj ochranitelsky stoupnul a vytasil svůj meč. „Nikdo ani hnout!" zkusil svou pochybnou angličtinu. „Jsem kapitán této posádky. Jakékoliv stížnosti řešte laskavě se mnou!"

Námořníci se na sebe významně podívali.

Namjoon se zrovna probíral z bezvědomí, když spatřil Žraldovu armádu a myslel si, že snad musí mít halucinace.

Asi všichni tušíme, že ač jeho charakter možná učaroval mnohým, Yoongi nebyl čaroděj. To se ovšem o Starým Žraldovi říct nejspíš tak úplně nedá, protože co byl vlastně zač, zůstává do dnešních dní záhadou.

Využil tajemnou sílu mocného ostrova (o které měl tušení nejspíš jen on sám) a spustil ryk sirén, který on, jak byl starý, už ani neslyšel, ale všichni ostatní ano, a tak se v mukách začali válet po zemi. Nejhůř na tom byli Yeontan, který začal kňučet, a maličká Yoonji, která začala nahlas plakat.

Král Eduard čekající se svou drahou polovičkou v podpalubí ztratil trpělivost a rozhodnul se vyjít nahoru na vzduch. Chyba. I jeho královskou milost smetly hlasy sirén k zemi.

A tak je Žralda zajalvšechny. Úplně všechny.

***

Zdravím a moc se omlouvám!

Ve zvládání dodržení termínů vydávání jsem fakt nepoučitelná :(

Ale už jsem si na to nestavila budík, tak snad to odteď bude lepší O:) 

Nicméně, příští pátek už vydám zbylé tři kapitoly této fanfikce a potom se budu přes prázdniny věnovat hlavně psaní recenzí (+ mám rozpracovanou jednu fanfikci, která je jenom remake seriálu, ale třeba ji taky zveřejním, uvidíme). No zkrátka potřebuji asi trochu pauzu, už jsem po celém tom roce školy trošku vyhořelá :D

Jsem moc, moc ráda, že se Vám líbí fanfikce mé sestry (je to bezpochyby to nejlepší, co na tomhle profilu najdete :)))) a pokud hledáte nějaké příběhy mimo fanfikce, moc prosím zkoukněte můj druhý profil (budu tam předělávat designy, se kterýma to moc neumím, ale nehledě na to si opravdu myslím, že ty příběhy za nakouknutí stojí O:) ). Odkaz zde: https://aztruyen.top/tac-gia/callmeRuu

Mějte krásné letní dny!

Ruu