Bylo asi sedm hodin ráno, když pirátská loď prudce zabrzdila (to brždění Jinovi ještě moc nešlo) na onom zapovězeném ostrově.

Piráti Starého Žraldy a on sám byli bezpečně svázáni v podpalubí, zatímco pětice Dubajců v čele s Jane a Hoseokem, který se nyní okolo Jane dost motal (samozřejmě pouze z praktických a pracovních důvodů), se vydala na průzkum ostrova. Za nimi kráčela Soyeon po boku se svým mužem, který odevzdaně nesl jejich dcerku. Soyeon křečovitě svírala prsten.

Následovali agent Kook a Jin, kteří každý z jedné strany podpírali místopředsedu Yoongiho, kterému hrozilo, že každou chvíli omdlí, nebo umře. Průvod uzavíral Taehyung s Yeontanem v náručí a Jimin, kteří si povídali o životě.

„To je ale luxusní ostrov," rozplýval se Jimin. „Podívej, tady by se nám žilo. Žádná práce, žádné starosti, žádní piráti, ..." Jenom já a kokot na pláži, pokračoval v duchu.

„Yeontanovi se zde nelíbí," podotkl Taehyung.

Jezero (spíše vyschlý kráter) bylo prázdné. Agent Kook a Jin opatrně složili Yoongiho doprostřed, a ten tam ulehl, protože si byl jist, že nadešla jeho poslední hodinka a všechno už je stejně jedno.

Soyeon šílela. Věděla, že si moc toho podivného prstenu nesmí připouštět. Netušila, jestli ji ovládne nebo ne. Zároveň se cítila zodpovědně, protože když jí dal Yoongi do ruky ten prsten, svěřil jí svým způsobem svůj život. Nesmí podlehnout.

„Co teď?" zeptala se Namjoona, který nervózně postával opodál.

„To nevím," připustil.

„Já se bojím," chytla ho za ruku.

„Já taky."

„Musíme támhle na tu skálu jít spustit vodopád," ukázal prstem do dálky agent Kook, jako by něco takového dělal běžně. „Bude to nebezpečné, ale půjdu s vámi." Rozhodl.

„Půjdu taky," přidal se Namjoon, který byl z celé této situace sice taky podělaný strachy, ale nemohl přeci opustit svou ženu.

„Já a Taehyung zůstaneme tady dole a pohlídáme psy, děti a umírající," navrhl Jimin. „Ještě jsme nestačili všechno probrat."

„Myslím, že kokot mě letos ještě nepožádá o ruku," pokračoval v drbech Jimin, který nyní s malou Yoonji v náručí seděl na okraji kráteru.

„Požádat tě může, vezme si tě v našem homofobním státě jen těžko," ozval se Yoongi z kráteru.

„Jaký to je, když tě někdo požádá o ruku?" zajímalo Jimina dále.

„To byla pracovní nabídka, to se nepočítá," zavrčel Yoongi.

„Ale pán Jin v přítomnosti Yoonji vždycky vypadal tak rozjařeně!" namítl Taehyung.

„To vskutku," přidal se Jimin.

„Držte už huby, rušíte mě při umírání," odsekl Yoongi a dále se jejich planými plky nezabýval.

Jin šel při stoupání první a prosekával zlatým mečem cestu skrz masožravé rostliny. Namjoon také do ruky popadnul jeden meč a omylem s ním usekl hlavu divoké srně (nebohé srně bychom se tímto chtěli jeho jménem velmi omluvit).

„Ou," vydechl a vyvalil zrak, když uzřel meč celý od krve.

Soyeon se celou dobu držela vedle něj a soustředila se jenom na svůj úkol, takže jeho počínání ignorovala.

„Aspoň bude večeře," zkonstatoval dubajský pirát Amil, když viděl mrtvou srnu. Skupina OKNO se tedy zastavila přímo zde, aby tu potvoru vykuchala.

„To byl výšlap," oddechl si agent Kook, když byl konečně na vrcholu (a jakože on byl na vrcholu fakt rád), a posadil se. Žádné masožravky si zatím nevšiml. Třeba to jsou jen fámy.

„Co teď?" zeptala se zmateně Soyeon.

„Tam," ukázala Jane na kámen, na kterém oddechoval agent Kook. „Legenda praví, že meč je třeba vsunout do posvátného kamene."

„Můžeme vám věřit?" prohlédnul si ji Jin se značnou skepsí. Před pár hodinami ji ještě ani neznali.

„Budeme muset," odbyl ho Hoseok, který Jane plně důvěřoval (a určitě nejen proto, že použila slovo „posvátný"). Jin si povzdechl. Kdyby mu Yoongi řekl, ať vrazí meč do nějakýho šutru, asi by to taky udělal, ne že ne. A tohle koneckonců dělal pro něj.

„Zvedni prdel, kokote," napomenul svého polozaměstnance, který s otráveným výrazem poslechl a opět se postavil.

Prohlédnul si kámen. Pravda, byla v něm proláklina, akorát tak na ten meč. Bude to jako do pochvy, pomyslel si Jin, a začal si škvíru očima přeměřovat, aby byl připraven se trefit.

„Tak už to zasuňte," pobídla ho Jane netrpělivě. „Čeká nás další práce."

Jin se odhodlal a zasunul meč. Nic se nestalo. „Proč se nic neděje?" zamračil se, když se nic nestalo dalších deset sekund.

„To proto, že ta rostlina sedí na prameni," poukázala Jane. „Mečem jste ho možná spustil, ale ještě musíme odevzdat oběť."

„Ten prsten," vydechla Soyeon.

„Ano," přikývla Jane. „Dejte ho té rostlině."

Nyní i Hoseok zapochyboval. „Je to bezpečné?"

Jane se pousmála. „Život není bezpečný, pane."

Soyeon hodlala dostát svému poslání. Pro místopředsedu. Přišla až ke kytce a pohladila ji po hřbetě. „Podívej, kytičko, něco ti nesu," opatrně vytáhla prsten.

Rostlina se na ni nečekaně obrátila a zasyčela. Soyeon pokorně natahovala prsten před sebe. Bohužel před sebou měla vybíravou květinu. Proto, když jí položila prsten do chřtánu, nejen, že jej vyplivla, jako by to bylo to nejnechutnější, co kdy okusila, ale Soyeon samotnou odmrštila svým obřím listem, takovou silou, až ji shodila z útesu.

Naštěstí se v tu samou chvíli také spustil proud léčivého pramene, ze kterého se rostlina konečně uráčila slézt.

„Soyeon!" zvolal Namjoon, načež všichni upalovali z kopce, jak kdyby jim za patami hořelo...

„Ty vole," vydechl Jimin, když spatřil řinčící vodu, která Yoongiho v příští vteřině zalila. „Myslíš, že to přežije?" zalykal se Jimin strachy.

„Je to možné," připustil Taehyung. Yeontan se k němu přichoulil blíže a zakryl si tlapkami uši, poněvadž mu zvuk řinčení vodopádu nedělal dobře.

Yoongi nesnášel plavání. V první chvíli si dokonce taktéž myslel, že ho tolik vody zabije. Postupně se však v kráteru vytvořila stabilní hladina vody, která začala nedalekým odtokem plout volně dále až k oceánu, kde se smísila s vodou mořskou.

Krom toho začínal pociťovat jisté změny. Přestala ho bolet hlava a klouby, cítil se méně unavený, ... Postupně nabíral nové síly.

Do vody spadlo tělo. Yoongi pád neviděl, ale slyšel velmi dobře, jak vedle něj cosi žuchlo.

Všichni ostatní včetně dubajských pirátů, kteří mezitím obírali maso, aby Honza večer mohl připravit další řízky, nyní stáli na pobřeží.

Když Yoongi spatřil Soyeon, jak bezvládně pluje pár metrů od něj, ač nerad, dobrodil se k ní naproti. „Soyeon-ssi," vzal ji do náručí. „Jste v pořádku? Slyšíte mě?"

Soyeon se probrala. „Jsem v pořádku. A vy?"

Yoongi přikývl. Dobrodil s ní až k samému okraji jezírka a pomohl jí vypotácet se ven. To už se jí ale naproti vyřítil Namjoon a začal ji líbat.

Jin, když viděl Yoongiho zdravého a živého, taktéž se mu rozběhnul naproti. Další líbačka však neproběhla. Yoongi totiž udělal to samé a povalil Jina k zemi. Ten se převalil zase na něj, pak zase naopak a takhle dál až nebezpečně blízko okraji kráteru.

„Ty mizerný mafiánský hovado!" nadával Yoongi. „Myslíš si, že ti to jen tak zapomenu, co?!" Nyní seděl na něm a začal ho pohlavkovat.

„Hej, hej, uklidni se, jo?!" Jin se snažil bránit svůj obličej, který by stejně nepoznal v zrcadle, ale považoval ho za krásný přesto. „Hej! Hej, Yoongi-aaah!!! Hned toho nech!"

„Jasně," odfrkl si Yoongi, „takže já tě mám nechat na pokoji, když ty jsi to samé neudělal?!"

Jin se nasral. „Ale takhle to přeci nebylo! To ten meč!"

Yoongi se po něm znovu ohnal. Bylo by to bývalo naposledy, ale Jin se na něj převalil znovu, špatným směrem, a tak se vykoupali tentokrát společně.

Oba se vynořili a kašlali a prskali. „Dobře, vyhrál jsi. Promiň, promiň, omlouvám se!" začal panikařit Jin, který na okamžik zapomněl, jak se plave (nebo si to alespoň myslel), než si uvědomil, že sedí na mělčině.

Yoongi vstal a chtěl podat ruku Jinovi, aby mu ukázal smířlivé gesto, jenomže to už ho něco popadlo za kotník. A byla to ta samá rostlina, která se mezitím proplížila z úpatí hor až sem do údolí. Nejen, že jí ten prsten nechutnal. Měla hlad. Pořádný hlad.

Jin ho popadnul za ruku až tehdy, kdy už ho rostlina táhla nahoru na skálu, a i Jinova chodidla, leč zabíral ze všech sil, se začínala odchlipovat od země.

Taehyung postavil Yeontana na zem a rozhodně prohlásil: „Jdu vám na pomoc, pane!" A chytil Jina za holeň, když už taky visel ve vzduchu.

„Musíš mě pustit!" zaječel Yoongi na Jina. „Já si poradím! Ale takhle jenom přijde k úhoně víc lidí!"

Měl pravdu. Jin a zbytek týmu však byli opačného názoru. „Byl by hřích vás v tom nechat!" zahlásal Hoseok, který ho také slyšel, a chytil za ruku Taehyunga. Jane chytila za ruku jeho a Soyeon statečně chytla ji.

„Ty nejdeš?" obrátila se káravě na svého muže.

„To zas dopadne," povzdechl si on. Taehyung a Hoseok už se pomalu začínali vznášet.

Na souši zůstali stát pouze dubajští piráti a pár století v podobě agenta Kooka a Jimina, který v náručí držel šéfovu dceru. „Co budeme dělat?" vytřeštil Jimin oči.

Agent Kook statečně vytasil svůj kord, což dělal pokaždé, když netušil, co dělat jiného. „Budeme bojovat," zavrčel směrem ke kytce.

„Tohle není souboj, vy amatére," zamračil se na něj velitel OKNO Basel.

„A co navrhujete vy, když jste tak chytrej teda?" vrátil mu stejný pohled Jimin, aby dal jasně najevo, že takhle s jeho KVPV (kamarád s výhodou partnerského vztahu) žádnej techtle mechtle Arab ani příslušník jiné národnosti či rasy mluvit nebude.

„Ta rostlina je škrtič," utrousil Dabir, jako by to snad situaci pomáhalo. „Musíme ji správně polechtat a uvolní se."

Rostlina opravdu byla škrtič. A být přichycena za kotník už jí nestačilo. Pomalu začínala svírat Yoongiho kolem pasu, a to bylo poněkud... ehm... nepříjemné.

„Prostě to do ní hodím," rozhodnul agent Kook a připravoval se na hod mečem.

„Ne, vy horká hlavo," vytasil proti němu svůj kord Basel, kterému už opravdu docházela trpělivost. „To byste nedohodil, nebo byste zranil někoho z vašich. Tady kolega Farasat je na lechtání rostlin odborník. Takže buďte tak laskav a prosekejte mu cestu nahoru, zatímco my pomůžeme těm debžotům, co ještě stojí na zemi, ty ve vzduchu udržet co nejdýl." Popadnul za ruku Namjoona, který se tak tak snažil udržet alespoň Soyeon na zemi, leč již téměř marně. Basela chytil za ruku Dabir, následoval Adham a jeho popadnul Amil, a ten se chytil za strom, aby se schoval, jelikož jeho albinismu nedělalo sluníčko dobře.

„Dávej na sebe pozor, kokote," Jimin se postavil na špičky a dal agentovi pusu na rozloučenou. Arabové na jejich lásku koukali napůl v šoku a napůl ve zmatení. „No moment... A co mám mezitím dělat já?!" zeptal se náhle dopáleně, jelikož si připadal neužitečný.

„Hlídej děcko a povzbuzuj," rozhodnul agent Kook.

„Dobře, kokote."

Yoongi se již pomalu nemohl nadechnout, když se agent Kook s Farasatem zjevili z druhé strany nahoře na skále. „Vydržte ještě chvíli, z té rostliny vás dostanu," prohlásil Farasat sebevědomě. Když neměl, co na práci, pěstoval ve volném čase květiny, a když je nebylo zrovna potřeba pěstovat, rád je prostě pozoroval růst.

„To byste byl laskav," zasípal Yoongi sarkasticky.

„Na jednoho člověka přitahujete až příliš moc smůly, nezdá se vám?" ušklíbnul se Farasat.

„Nepovídejte..." vydechl Yoongi poslední kyslík, který mu ještě zbýval.

„Trochu mi připomínáte mě samotného..." zkonstatoval Farasat.

„Leda hovno, vy kreténe," Yoongimu docházela trpělivost a cit v končetinách. „Tak uděláte už teda něco?!"

„Nejdříve ale budete muset všem říct, ať se postupně pustí, bylo by to pro ně nebezpečné spadnout zaráz s vámi."

Spadnout?! Slyšel správně, že spadne z deseti metrové výšky tam dolů?! Nu což, Soyeon to taky přežila. „Fajn, vyřiď všem, ať se postupně pouštějí," řekl Yoongi Jinovým směrem svým posledním dechem.

Tak spadli do vody Namjoon a Soyeon (Jimin už se tam koupal a Yoonji sem tam v jezírku namáčel taky, protože usoudil, že trochu se uzdravit nemůže být nikdy na škodu), dále Hoseok a Jane, a zůstal viset jen Taehyung, který si náhle uvědomil, že má vlastně strach z výšek.

„Kapitáne, musíš se pustit," zkonstatoval stav z vrcholu agent Kook.

„Nemůžu ho pustit," trval na svém Jin, který se vlastně taky bál výšek.

Yoongiho neslyšné otvírání a zavírání pusy mělo znamenat „Proboha, udělej to!".

Jenomže potom to rostlina vyřešila za ně. Farasat, který nechtěl mít Yoongiho na svědomí, masožravku polechtal nahoře na stonku těsně pod květem, a ta v jedné vteřině udělala to, že svou velkou hubu stočila Jinovým a Taeho směrem.

Do Jina si jednou dvakrát kousla, a ten zařval. V tom samém okamžiku se pustil Yoongiho, kterého stále svírala svým oddenkem.

Tae se více přeci jen bál té rostliny než výšek, takže měl vzápětí vybráno a spadnul do vody.

Jin byl dále žvýkán. Farasat se obří rostlině posadil obkročmo na stonek a lechtal ji dále, dokud Jina nepustila z tlamy, a ten taktéž spadnul do vody. Svou hubou by se rostlina byla na návštěvníka na svém hřbetě vrhla, kdyby nezasáhnul agent Kook, který ji přes tlamu švihnul mečem.

V tu chvíli rostlina povolila svůj list, a i Yoongi letěl dolů.

Agent Kook se toho nebál a prostě skočil taky. Dole navíc prohlásil, že teda čekal, že to bude mnohem větší odvaz.

Yoongi jako na potvoru přistál Jinovi, který se nyní i se zbytkem týmu válel v lázni, v náručí, ale asi minutu civěl stejně jako všichni na toho kokota, který dobrovolně skočil a ještě přežil. Jimin se vzpamatoval první a seřval ho, že nemá hazardovat se svým životem.

Jin se vzpamatoval druhý a uvědomil si, že osud mu neustále hází přímo pod nos největší štěstí v jeho životě a on si ho stále neumí pořádně vážit.

Přitisknul Yoongiho k sobě a nevypadalo to, že ho chce ještě někdy pustit.

„Pusť mě!" protestoval Yoongi a chtěl ho praštit loktem pod žebry, ale protože se stále nacházeli ve vodě, jaksi to nemělo žádané účinky.

Jin se na něj podíval. „P-promiň," vydechl. „Vím, že jsem hroznej zmetek. Chci ti dát cokoliv budeš chtít."

Yoongi se zamyslel. Jestli rozehraje další Jinovu hru, už nebude cesty zpět. Ale chtěl... Tak moc chtěl... „V tom případě chci tři věci," ukázal na prstech po krátkých úvahách.

„Jaké?"

„Za prvé čas," začal vyjmenovávat.

„Kolik?"

„Kolik určím."

„Dobře," přikývl Jin s těžkým svědomím. Pokud tohle znamená žádné sexuální aktivity, pak to byl nejspíš ten nejhorší trest, nebo si Jin alespoň nedokázal žádný horší představit.

Yoongi se k němu trochu naklonil, protože věděl, že na ně všichni zírají, a nechtěl příliš, aby tenhle požadavek slyšeli. „Za druhé nemáš žiletku?" pošeptal mu do ucha.

„Chceš se zabít?" ulekl se Jin. „Kvůli... kvůli mně...?"

„Ne, ty idiote," Yoongi se zazubil. „Potřebuju se oholit, pokud si mám dále hrát na Yoonji."

„Aha." Jin se odmlčel, sáhnul do zadní kapsy a podal mu žiletku, kterou tam docela náhodou našel. „A co je ta třetí věc?" Vzpomněl si.

Yoongi se k němu naklonil blíže. „Chci něco kradenýho," zašeptal. „Něco z týhle doby."

„A co by to mělo být?" nakrčil obočí Jin.

Yoongi tajemně pokrčil rameny. „Překvap mě," pousmál se. „Nemusí to být drahý ani levný. Nemusí to být velký nebo malý. Ale musí se mi to líbit. Pak se nejspíš správně rozhodnu, co s námi dál bude."

Potom se mu vysmýknul, naposledy se na něj podíval a zmizel mu z dohledu, než Jin mohl říct cokoliv dalšího.

***

Hello! Zdravím po týdenní pauze :) Doufám, že se všichni máte dobře. 

Nebojte, tato část fanfikce se pomalu blíží do finále :D Jako bonus přikládám písničku z filmu Hollywood Stargirl, který jsem nedávno viděla a je fakt rozkošný :)

Mějte se fanfárově!

Ruu :)))