V zápalu obav z nadcházejících událostí všichni zapomněli na Honzu. Ten udělal to, co piráti dělávají každý večer – opíjel se do němoty. Bylo mu trochu líto, že jeho dobrý kamarád Jin je nyní abstinent. Možná by se mohl vydat jej hledat. Třeba by jej přemluvil, ať se opije s ním. Jen dnes, jen jednou... Honzův pomalu již dementní mozek však bohužel zapomínal na to, že ve světě alkoholiků nic jako „jen jednou" neexistuje.

Proto se přihnal na palubu lodi, volal hlasité „Jine, kámo, jdem chlastat!", ale neslyšel ho nikdo moc víc než Hoseok a Jane. Ti si jej však sotva jen všímali.

„Takže co vy jste zač, slečno?" vyzvídal Hoseok. „Tajná agentka?"

„Já bych tomu spíš říkala ‚agentka na vlastní pěst'," ušklíbla se Jane. „Z práce mě vyhodili, když jsem si dělala věci moc po svým. Víte já... ráda hraju role. Prý jsem je hrála až moc. Ale myslím, že se tím myslí ‚až moc dobře'." Ušklíbla se zlotřile.

„A jak vás napadlo, že s námi ti pošukové z Dubaje budou chtít spolupracovat?"

„To mě nenapadlo, to vím," oponovala Jane. „Nenávidějí firmu, pro kterou jsem pracovala. Chtějí ji potopit. Ať už obrazně nebo doslova. Teď, když už pro ně nepracuju, jim s tím můžu pomoct. Znám asi miliardu způsobů, jak ten podnik zruinovat. Potřebují mě. Je jich jenom pět a sami to nedokáží. A já, jak už jsem říkala, hodně ráda hraju nejrůznější role." Spiklenecky na něj mrkla.

„Ou," uklouzlo Hoseokovi, který si začínal pomalu ale jistě uvědomovat, že pokud bude v tomhle rozhovoru pokračovat, možná ztratí svou mnišskou počestnost, proto se raději omluvil s tím, že se uchýlí k večerním modlitbám.

Jane, která si tak trochu hrála na Žraldovu neteř a tak trochu na neohroženou pirátku, o něm však nemohla mít lepšího mínění. Je přeci nutné držet se role.

„Dobrý kamarád Jin" naopak trávil večer v podpalubí. Poté, co se Soyeon uložili Yoongiho do nejlepší provizorní postele, kterou zde našli (dokonce to vážně mělo jakés takés dřevěnou podsadu a pružina z matrace trčela jen jedna!), o všem přemítal.

Utápěl se v žalu a plakal. Potom šel zkontrolovat, jestli Yoongi už spí. Spal. A když se tak na něj díval, neubránil se nutkání pohladit ho po tváři. Jenomže to ho z již tak neklidného spánku probudilo dočista.

„Nešahej na mě!" zahalekal, když Jina viděl, polomrtvý strachy a horečkou.

Jin se znovu rozplakal a posadil se na židli opodál. Popotahoval a smrkal, až to bylo k nevydržení.

Yoongi si povzdechl, trochu se vzpamatoval, vypil posledních pár loků vody, kterou mu předtím přinesli, a obrátil se na palandě Jinovým směrem. „Nech si ty slzy, vždyť jenom trochu blouzním," napomenul ho rázně ale mírně.

„Co když umřeš?" strachoval se Jin. „Do vlastní smrti si to neodpustím."

„Neumřu," Yoongi zavrtěl hlavou. „Já přece něco vydržím."

Jin se pousmál. To byla nejspíš pravda. „Seš na mě naštvanej?"

„Jo."

Ticho.

„Musím se zeptat. Zachoval by ses dneska stejně nebýt toho meče?" Yoongi se kousnul do rtu.

Jin instinktivně udělal totéž. „Asi jo," přiznal. „Ale nejspíš bych to udělal jen jednou."

„Proč?"

„Proč jenom jednou?"

Yoongi protočil oči. „Proč bys to dělal vůbec? Máš ve zvyku vztáhnout ruku na osobu, kterou horlivě přesvědčuješ o tom, že ji miluješ? Protože jestli jo, pak to není úplně nejlepší taktika."

„Já nevím," přiznal Jin a pomalu si utíral slzy. „Spíše mám potřebu lidem dávat to, oč si koledují."

„Takže to jsem dělal? Koledoval jsem si?"

„Choval ses v rozporu s nynější morálkou."

„A nenapadlo tě někdy, že nemusíš lidem vždycky dát to, co si zaslouží?" namítl Yoongi. „Protože i kdybych uznal, že jsem si to nějakým způsobem zasloužil, proč musí podle tebe být silnější spravedlnost než naše city?"

„Spravedlnost je... ehm... spravedlivá," vysvětlil Jin.

„Nic není spravedlivé," skočil mu Yoongi do řeči. „A to, co lidé nazývají spravedlností, teprv ne." Odmlčel se. „Nechtěj mě zachránit."

„Proč ne?"

„Protože jakmile budu zpátky v plné síle, nebudu chtít dělat věci, co jsou spravedlivý. Spíš tě uškvařím zaživa nebo tak něco." To byla jeho poslední slova. Toho večera samozřejmě. Potom se znovu převalil na druhý bok a usnul.

Jin později usnul v sedě přemítáním nad tím, jestli ta slova byla spíše výhružkou nebo pokusem o flirtování. Tak či tak, kurevsky ho to vzrušovalo.

Agent Kook a Jimin využili téhle příležitosti stejně jako každé jiné možné k tělesnému sbližování.

Agent Kook našel v kapitánu Jinovi inspiraci v tom, že byl ještě nadrženější než kdy dřív. Začal se vyžívat v trapných hláškách a scénkách pro svoje a Jiminovo potěšení. Agent Kook byl prostě velký showman. Nevadilo by mu rozdat si to s ním před sto, možná tisíci lidmi.

Jiminovi by to taky nevadilo. Tedy do té chvíle, dokud by mezi sebe jako vždy rozdělovali papíry, karty nebo hospodské podtácky, aby nastřádali napětí. Dál už by to nikdo vidět nemusel. Jenže co neudělal agent Kook. Začal na sebe upoutávat pozornost tím, že na Jimina začal zkoušet opravdu pitomé hrátky, a to přede všemi na palubě.

„Začínám se nudit," prohlásil. „Myslím, že chci vidět, jak se procházíš po tom prkně."

„Co prosím?" zamrkal nechápavě Jimin.

„Je to vzrůšo. Četl jsem to v jedné fanfikci." Mínil agent Kook. „Co to děláš?" zamračil se na Jimina poté, co si uvědomil, že stále stojí vedle něj.

„Vysvlékám se." Objasnil Jimin, který se pomalu chytal role. „Ale nejspíš se budu stydět, tak všem ostatním kdyžtak řekni, ať se nedívají."

Na to se agent Kook vysral. Nejradši by si to s ním prostě rozdal. To samozřejmě nebylo v téhle době vhodné ani dobře proveditelné, proto na Jimina pouze vytasil svůj kord (a v tomhle případě slovem „kord" doopravdy myslíme kord). „Na prkno," přikázal mu.

Jimin se začal červenat. „Kokote..." vydechl. Sundal si veškeré svršky kromě košile a kamaší.

Jenomže to už se agent Kook vžil do situace naplno. Mířil mu mečem na hrudník (obratně špičkou rozepnul nejsvrchnější knoflík jeho košile) a postupně ho dotlačil na okraj prkna. „Tak co? Budeš prosit o milost?"

„Kokote, já se stydím," zašeptal Jimin a sklopil zrak.

A Jungkook udělal ještě jeden krok jeho směrem, načež se už tak rozpačitý Jimin ještě více polekal a doopravdy spadnul dolů do vody.

„POMÓC! POMÓC!" začal křičet. Celá posádka na něj shlížela shora a vysmívala se mu.

„No to si snad dělá srandu!" žvatlal si agent Kook pro sebe. „Já se přeci opravdu sám neudělám, to moc dobře ví." A vydal se nakvašeně shánět pomoc.

Namjoon a Soyeon měli po dlouhé době manželskou krizi. Nepohádali se. Vlastně nemluvili vůbec. Netušili, co mají říct. A jak už to tak bývá, když nemáte, co byste si řekli, navštíví vás Starej Žralda. Trochu pohladí po tváři vaše dítě a zalaškuje s vaší ženou.

Namjoona nenapadlo nic lepšího než popadnout dřevěnou tyč, která dlela v rohu kajuty, kterou si Namjoon se Soyeon uzurpovali pro sebe. „A teď udělejte aspoň tak pět kroků nazpět od mé ženy a dcery," zamračil se a neohrabaně se rozmáchl tyčí, div neshodil louči a nezapálil loď. „Nyní se budete řídit naším kurzem, kapitáne."

„Vím, že míříte na Ostrov masožravejch kytek."

„Ostrov masožravejch kytek?" vyjekl Namjoon, až se málem zalykal. Rostliny měl rád proto, že si myslel, kdovíjak nejsou mírumilovné, ale oni samozřejmě musí narazit zrovna na ty masožravé.

„Ano, Ostrov masožravejch kytek," zopakoval Žralda. „To jsou kytky, který žerou maso."

Na to Namjoonovi nezbylo než říct: „A sakra."

A potom vpadli do kajuty agent Kook, Hoseok, Jane a novodobí dubajští piráti.

***

Tak to je ode mě pro tento event (28. 5. 2022) všechno, těším se na další akce (snad i zábavnější než je nějaká masožravá kytka a prokletý meč :)). Běžte se podívat na profily ostatní členek WIP, určitě si připravily něco úchvatného, a taky máme teď Spotify s playlistem k našim fanfikcím (já kdysi měla i vlastní účet s vlastními playlisty - byly tam jiné skladby než ty od BTS teda - ale zapomněla jsem heslo nebo tak něco :DD)... No prostě to všechno běžte sledovat a napište, jestli máte pocit, že WIP něco přináší, nebo co bychom případně měly změnit/vylepšit! :) 

Jo a připomínám, že mi nyní můžete (naprosto kamkoliv - do komentářů, soukromých zpráv nebo na Instagram) posílat odkazy na svoje vlastní fanfikce a já na ně napíšu podobnou recenzi jako je ta poslední, kterou na tomhle profilu najdete, když se mi budou líbit! :D 

Užívejte jara!