Manželka se jmenovala Soyeon a byla první, komu OKNO začali vyhrožovat.

Hlava dubajské společnosti OKNO, kterou nikdy neviděli ani její zaměstnanci, si říkala Velkej Brácha a ať už se jednalo o skutečného člověka nebo umělou inteligenci, Soyeon byla první, koho tato „hlava" kontaktovala.

„Prosím?" ozvala se do telefonu, když zvedla neznámé číslo.

„Paní Soyeon?" otázal se jí hrubý kovový hlas.

„U telefonu." Nutno dodat, že Soyeon z umělého hlasu běhal mráz po zádech.

„Nyní neudělejte žádnou hloupost," poučoval ji dále hlas. „Máme vašeho muže. Zachránit ho můžete jenom pouze, pokud se do jedenácté hodiny dostavíte i s dcerou do zasedací místnosti v JinHitu, odkud bude probíhat další vysílání skrz obrazovku."

Hovor byl ukončen.

„COŽE?!?!" zařvala Soyeon na celé kolo, protože ta poslední část věty jí ani nedávala pořádný smysl.

Jen jedno bylo jisté. Agenti v JinHitu nyní hledají vzkaz od únosců zbytečně.

Namjoon se měl hrozně. Unesla ho nějaká bandička Arabů se šátky na hlavách, což je pro Evropany nejhorší noční můra, ale Namjoon byl díky bohu Asiat a jako takový snad něco vydrží. Dále byl pořád poštípaný a politý kafem a nyní ještě svázaný na nějaké posrané židli v podpalubí nějaké starodávné lodi, mobil mu vzali, ale to ještě netušil, že by stejně neměl signál, protože se právě nachází v roce 1348.

Jediné, skrz co bylo možné vysílat v tomto roce signál do jiných dob, byly čipy a záznamní cetky, které v dnešní době v Dubaji mají opravdu už hodně vymakané.

Místnost, ve které byl Namjoon zavřený i s ostrahou v podobě dvou ozbrojených bratrů (z nichž jeden byl doslova černý a druhý do písmene bílý), byla nuzná, opodál se válelo pár pytlů s obilím, některé záplatované pytle byly dokonce prázdné. Jediné, co neodpovídalo době, byla obří obrazovka, na které za několik desítek minut v současnosti začne... ehm... promítání.

Basel, vyslanecký vůdce OKNO, přišel i se zbylými dvěma členy týmu, Dabirem a Farasatem, kteří nevypadali nijak zvláštně oproti dvěma bratrům.

„Jsem Basel," předstoupil před Namjoona Basel a představil se. „Tohle jsou předseda OKNO Dabir a místopředseda Farasat." Co je to OKNO mu vysvětlil vzápětí a Namjoon si pomyslel, že to ještě tak potřeboval.

Jméno „Dabir" znamená v arabštině něco jako soudce. Dobrým soudcem by podle Basela (a Velkého Bráchy) měl být každý předseda.

Jméno „Farasat" znamená vnímání, prozíravost. A to je zase dobré jméno pro někoho, kdo má být předsedovou pravou rukou.

Dejme tomu, že Basel si rád vybíral zaměstnance podle jmen. Kdyby však byl býval tohle všechno Namjoonovi řekl, byl by ujištěn, že Namjoon sám má po svém boku předsedu i místopředsedu přesně těchto kvalit, takže se proboha snad není čeho bát.

Protože nic takového ale neřekl, nezbylo Namjoonovi než se zeptat: „No dobře, ale co po mně chcete?"

Basel se ďábelsky pousmál. „To si ještě dobře rozmyslíme." Odmlčel se a promnul si bradku. „Náš ultimátní šéf, Velkej Brácha, si k vám do firmy nechal zavolat vaši ženu."

„No to snad ne!" zvolal Namjoon pohoršeně.

„Ale ano," opáčil Basel. „Ona a vaši zaměstnanci budou muset udělat všechno, oč je požádáme, protože pokud odmítnou, nechám vás odkráglovat."

Namjoon nepřestával vycházet z údivu. „Proč to děláte?" nechápal.

„Abych se zbavil amatérů v oboru," ušklíbnul se Basel. „Vy vypadáte příliš mírumilovně. Nejste schopní nic vyřešit. Jenom se motáte kolem dokola a měníte minulost, jako by vám patřila. Copak to se dělá?"

„A co jako podle vás máme dělat jinak?" bránil se Namjoon.

„Zabíjet, zabíjet a zabíjet," ozval se Adham, ten z bratrů, který nebyl albín.

No jo, Arabové, pomyslel si Namjoon. Zaboha netušil, jak se z téhle šlamastyky vylíže, a velice záhy mu došlo, že bude potřebovat pomoc ostatních.

Soyeon byla vždycky velmi dobrá duše, a to jí karma nejednou vrátila. Jen co vešla s kočárkem do haly, měla to štěstí, že narazila na místopředsedu Yoongiho, který otráveně kráčel směrem k sektoru VV a celkově tak nějak pochyboval o tom, že se šéfovi něco stalo.

Z tohoto omylu ho vyvedla právě Soyeon, které si zprvu ani nevšiml, jak byl mrzutý, dokud na něj nezavolala: „Moment!" On se zarazil a otočil a ona už mu běžela naproti, odpustila si pozdravy a jiné zdvořilosti a rovnou vychrlila: „Máme problém, mého muže unesli, v jedenáct hodin se bude cosi vysílat v zasedací místnosti, musíme to stihnout!"

„No do prdele..." ujelo Yoongimu, který nemohl uvěřit svým uším.

Soyeon na něj pohoršeně mlaskla, protože neměla ráda, když se mluví sprostě před její dcerou, ale opět se zdržela dalších komentářů a zamířila k výtahu, protože to se na ni nezlobte, ale s kočárkem po těch schodech opravdu nepojede.

Yoongimu nezbylo než ji následovat.

Ve třetím patře našel Hoseoka, kterého nyní doprovázeli Taehyung i Yeontan, a dále také našli Jina, který usnul za šéfovým stolem. Soyeon jim znovu překotně vysvětlila situaci.

„Ajtakrajta," ulevil si Hoseok. „Tak je to přeci pravda!" Zvolal. „Ta vosa byla špatným znamením."

„Jaká vosa?" nechápala Soyeon, tak jí oni na oplátku zase ve spěchu vysvětlili tohle.

„Kde jsou Kook a Jimin?" rozhlédl se kolem dokola Hoseok, když skončil s konspiračními teoriemi. Všichni ostatní jen bezradně krčili rameny. „Jdi je sehnat," rozkázal Hoseok Jinovi.

A tak se stalo, že než stačil agent Kook dojít k Honzovi a jednu mu vrazit, tak mu zazvonil telefon, a když jej zvedl, ozvalo se z něj jenom: „Hej, kokote, jsme v průseru, okamžitě přijďte ty a Jimin do práce."

A nyní všichni seděli v zasedací místnosti.

Dubajský agentům se trochu porouchala technika, takže museli přenos o půl hodiny posunout.

Takže mezitím, co pracovali na opravě, všichni v zasedací místnosti se nudili.

Taehyung mezitím nalakoval Jiminovi i Honzovi nehty. Agent Kook se na celé seskupení nevraživě díval.

Honza se nevraživě díval na Yoongiho, který se hlavou opíral o Jinovo rameno.

Hoseok přinesl deskové hry, ale zatím je hrál sám.

„Pořád s ním manipuluje," povzdechl si Honza. „Jak to Jin může nevidět?"

Jimin se k němu naklonil blíže, aby mu sdělil tajemství. „Jin si to užívá," povzbudivě mrkl. Místopředsedu sám považoval za důvěryhodnou osobu, takže neviděl důvod, proč by se měl o Jina bát.

Agent Kook se postavil na nohy, přišel až k Honzovi a zahromoval: „Dej pracky pryč od mýho přítele, ty špinavá ludro!" a dal mu pěstí do zubů.  

***

A co vy? Kdo z BTS na Vás působí nejdůvěryhodněji? Jak zákeřní jsou dubajští  agenti? Co se stane dál?

Pokud se Vám líbí tento příběh, můžete si přečíst předcházející 2 díly, nebo můžete navštívit můj druhý profil zde https://aztruyen.top/tac-gia/callmeRuu (momentálně tam mám rozpracovaný příběh s názvem Bláznivá Thea, ale jsou tam ještě dva jiné a nějaké básně :)). No a taky nezapomeňte sledovat ostatní holky z Writing in Purple.

To je ode mě zatím vše, uvidíme se za týden! :)