Jak již bylo řečeno, Soyeoninou radou ohledně ignorování někoho, kdo nás zajímá, se nejvíce začal řídit Jimin, který tak naprosto úspěšně ignoroval veškeré snahy jistého kokota znovu s ním navázat kontakt.

Byl to asi tak první den v Jiminově životě, kdy na něj agent Kook sám od sebe promluvil, jenomže on promrhal příležitost, protože na té věrnosti prostě trval. Nezáleželo mu na tom, co agent Kook udělal. Když za ním přišel i s tím, že jako chápe, proč mu s Taem zdemolovali pracovní místo (a tady dodal, že se ani nemají pokoušet zapírat, protože to všechno viděl na kamerách) a že se omlouvá (ale že teď už jsou si kvit, ne?), zjistil jenom, že si kvit nejsou, protože Jimin odešel k nezvonícímu telefonu, aby do něj jen tak něco řekl, přičemž na něj se ani nepodíval.

Zahájil pokus číslo dvě. A tehdy si vzal za vzor kapitána týmu a nakoupil pro svého KVPV květiny.

Hromadu květin. Tolik květin pohromadě Jimin jaktěživ neviděl, a to viděl i svoje nadřízené provozovat sex na dinosauřích zádech. Jediná jeho odpověď na kancelář posetou květinami doslova od stropu po podlahu, byla: „Okamžitě do vyhoď, než se nám na to začnou slétat včely, do prdele!"

To agenta Kooka sebralo a předtím, než objednal službu, která by ho květin zbavila, dlouho v kanceláři plakal, a to nejen proto, že měl možná alergii na ty zpropadený kytky.

Zkusil však ještě jeden (úplně zoufalý a pošahaný) pokus o navázání komunikace, který taktéž viděl jednou provádět jistého mafiána. Vzal zbytek svých finančních rezerv a koupil za ně vskutku drahý prsten. Nechtěl Jimina požádat o ruku, to zase ne, přeci jenom i on věděl, že v Koreji zákony pro stejnopohlavní sňatky ještě dlouho existovat nebudou. Chtěl ho pouze potěšit drahým dárkem, protože takovými Jimin nepohrdá. V tom se nemýlil. Prsten vyzývavě nastražený na stole si vzal, pozornost agenta Kooka ne. Má přeci svou hrdost!

Jin, který po vlastní milenecké hádce nezvládal nic moc jiného než chlastat, se vrátil do firmy k večeru, aby mohl... no to on vlastně netušil, poněvadž tak hluboce neuvažoval. Mohl se opičit po Jiminovi a rozflákat místopředsedovu kancelář, jenomže a) mu Yoongi neudělal nic zásadně špatného (alespoň zatím) a b) což bylo podstatnější, pravděpodobně se jen chystal vypít tu flašku whiskey, o které věděl, že ji tu schovává.

Místo toho však našel zdrceného agenta Kooka válet se po podlaze, brečet nad nějakou fotkou a vykřikovat: „Proč? Proč já?", tak si za ním s povzdechem přisednul.

Agent Kook nechápavě vzhlédl. Ta fotka, kterou držel, byla patrně pořízena na nějaké párty, kde to on a Jimin královsky rozjížděli. Sice už si nepamatoval místo, kde ji pořídil, ale okamžik, kdy stisknul spoušť a vyfotil tak Jimina ověšeného šlehačkou se slunečními brýlemi zrovna skákajícího na tyč a předstírajícího, že ji líže, se mu vryl do paměti navždy.

„Vždyť je to dobrá fotka," poplácal ho Jin po rameni. „Tak nebul."

„To už mě... nemiluje?" zeptal se agent Kook a ret se mu u toho třásl, jak to skoro nemohl vyslovit. Měl rád, když ho lidé milovali. Považoval to za svou podstatu a připadal si tak dobře. Navíc to nebylo tak, že by neuměl city projevit nazpět. Jenom o nich neuměl mluvit.

Podnapilý Jin netušil, co na to má říct, tak odbočil od tématu. „Poslyš..." začal. Pak se musel na chvíli rozmyslet, co řekne. „Totiž... my dva jsme si celkem podobní, nemyslíš?"

Agent Kook si setřel z levé tváře slzu. „A co to znamená?"

„Nic," vysvětlil Jin. „Jenom to, že jsme zbrklí mentálové. Nevědomky ubližujeme lidem, na kterých nám záleží. Proto si vybíráme jenom takový, o kterých si myslíme, že toho dost skousnou." Jungkook si pomyslel, že je to asi pravda. „Jak jste se vůbec dali dohromady? Ty a Jimin?" Napadlo Jina.

„To Yoongi jednou přišel k nám do kanclu. Kvůli práci. Asi. Potom nás ale poprosil, ať si to rozdáme na záchodech, protože to dusno mezi námi je prý nedýchatelné," vzpomínal agent Kook a nemohl odolat nutkání se alespoň trochu pousmát. „Od té doby si to rozdáváme často." Dodal. Poté si prohlédnul bývalého mafiána, který bodře pokyvoval hlavou a natáčel ji do všech směrů, aby mohl vidět fotku Jimina ze všech úhlů. „To se ti na něm líbí, že?" vyrušil ho agent z uvažování nad ničím. „Myslím tu přímost. Jak ti všechno řekne na férovku, i když ti lže do očí. V tom jste si zase podobní vy dva."

Jin nechápavě zamrkal. „Mně? Mně se Jimin nelíbí." Odtušil.

„Ne Jimin," zasmál se agent Kook. „Místopředseda."

„Jo, ten." Jin neustále kýval hlavou ze strany na stranu, aby do mozku nahnal alespoň ještě trochu opilosti. Nesnášel ten pocit, kdy z něj alkohol pomalu vyprchával, a on věděl, že brzy bude muset doplnit zásoby.

V tuhle chvíli bych vám chtěla dát jednu radu. Nechlastejte. Být alkoholik je nepraktické.

„Co s tím budeme dělat?" zeptal se agent Kook Jina opatrně.

„Já nevím, jak ty, kokote, ale já půjdu spát," s těmito slovy ho Jin poplácal po rameni a šel dostát svým slibům do kanceláře, jelikož si v tomhle stavu nebyl příliš schopen vybavit, kde bydlí a jestli vůbec někde.

Zmatený agent Kook seděl na podlaze ve své kanceláři do rána a celou tu dobu tajně doufal, že se za ním Jin vrátí a řekne mu ještě něco užitečného. Nepřipadal mu příliš hloupý, jen příliš opilý.

Jenomže Jin za ním již nepřišel. A to nemluvě o tom, že dalšího rána se jim všechno posralo definitivně.

Celé to odstartovali místopředseda s předsedou, kteří stále měli na většinu zásadních věcí také zásadně odlišné názory. A tentokrát to vyhrotili tak daleko, až do toho šéf musel zasáhnout.

„Chceš mi říct, že on má právo nás na tý akci dvacet čtyři sedm špiclovat, poslouchat každý naše slovo, který si s kým řekneme a ještě nás komandovat, když se mu to, co říkáme, nebude zdát dost dobrý?!" stěžoval si Yoongi na NKTPCČ (nové komunikační technologie při cestování časem), což byl v podstatě čip, který si dá agent do ucha, aby mohl dostávat pokyny z centrály, avšak Hoseok trval na tom, že jej budou nazývat oficiální zkratkou, jako by měli čas ještě něco takového řešit.

„Však tam taky nejedeš na dovolenou!" rozčílil se Namjoon, pro kterého bylo stále těžší a těžší mít všechno pod kontrolou, když řešil tu věc se svým jmenovcem dinosaurem. Nejhorší na tom bylo, že k Jooniemu přilnul natolik, že už ho nedokázal zabít. Navíc to přeci nebyla jeho chyba, že byl nějakými dementy přiveden do jiné doby.

„Takže se tam ani nemůžeme vysrat, aby si to on nesměl pustit?!" odfrkl si Yoongi, který měl nyní tu nevýhodu, že je jediným tajným agentem v terénu, který zároveň disponuje kritickým myšlením. A že na NKTPCČ toho bylo zatím nepromyšleného a neprobádaného opravdu hodně.

Namjoon nad tím však jen mávnul rukou s tím, že při konání potřeby může tu věc samozřejmě vypnout. Jindy že však raději ne.

„Spánek?"

„Jen pokud chrápeš."

Yoongi protočil oči. „Co až se s někým vyspím? Tentokrát si pustíte kvalitnější nahrávku?"

„Ehm..." Namjoon se zamračil a zaskočeně se podíval na Hoseoka. „Tys mu to neřekl?"

„Na jeho poslední misi se to ukázalo být dobrou taktikou, to nemůžeš přeci popřít," odpověděl mnich ve výslužbě.

„Co mi měl říct?" nechápal Yoongi.

„Odteď na misích žádnej sex," Namjoon přísně vztyčil ukazováček. „Na pohlavně přenosný nemoci z jinejch století nejsme pojištění a já to nehodlám riskovat."

Yoongi si založil ruce na hrudi. „To jdi spíš říct támhle tomu." Loupnul očima po agentu Kookovi.

On ani Taehyung žádných dotazů neměli, poněvadž je žádné nenapadli. Agent Kook přerovnával zbraně a uvažoval, jaké použije, v jakých situacích (a hlavně aby byly dobové!), zatímco Tae před zrcadlem nacvičoval svou roli a Yeontan mu do toho sem tam štěknul nadšené „haf". Bylo poněkud jasné, kdo z agentů bude muset nejvíce myslet, až budou v akci, a že Yeontan to nebude.

Potom přišla porada. Jimin, který byl rovněž obeznámen s NKTPCČ i s plánovaným rozmístěním záznamních cetek po hotelu Psí maso, přišel vskutku s radikálním řešením: „Kokot si nechá čip zapnutej pořád a kontrolovat ho budu já."

To už agentu Kookovi dokonce vadilo, takže začal mluvit: „To je přece narušení soukromí!" Postěžoval si a zadupal nožkama jako bezradný malý králíček, který se právě ztratil a nemůže najít cestu zpátky do nory, tak raději stojí na místě. Co naplat. Agent Kook měl svoje soukromí rád. Ještě že není slavný nebo tak něco.

„To přežiješ," mávnul rukou Namjoon, kterého více než problémy zaměstnanců pořád ještě zajímalo mládě triceratopse (překvapivě s tímto případem nebyl během dvou hodin schopen moc hnout), které mělo nyní malou klícku v kumbálu, ale asi bude lepší mu postupem času najít něco většího (ještě neuvažoval o tom, jak dlouho tu dinosauřík možná zůstane a ani o tom uvažovat nechtěl). Dále doufal, že Hoseok, kterému důvěřoval, a proto by ho nerad tímto rozrušoval, nedej bože traumatizoval, se o tomhle malém neštěstí nedozví.

„Hlasuji proto, abychom měli povinnost zapínat ty vaše divný vysílačky jenom, pokud to bude situačně nezbytné," nadhodil Yoongi, načež mu Namjoon připomněl opravdovou zkratku pro ty jejich „divný vysílačky".

„Ale jak bys potom definoval ‚situačně nezbytnou' záležitost?" zeptal se Hoseok, který neměl rád, když je ve věcech nepořádek. Možná ho měl před vznikem BTS někdo upozornit, že v takovém případě tohle není úplně ideální povolání pro něj. Teď už se s tím samozřejmě nedalo nic dělat. „Pochop, jak bych vám potom mohl dávat pokyny, až budu mít vhled do celého hotelu skrz cestovní cetky? To bude mimochodem první věc, kterou uděláte, aby bylo jasno. Nainstalujete cetky. A přeci nechceš, abych byl kvůli tobě zbytečně ve stresu."

Yoongi se ušklíbnul. „Tak si vem lexaurin, proboha."

„Tak dost," utnul je Namjoon. „Tohle nikam nevede." Promnul si spánky a zhroutil se do křesla. „Ty technologie přeci slouží jako pojistka vaší bezpečnosti. Člověk odsud tě může varovat před nebezpečím nebo jakýkoliv nepředvídatelným vývojem událostí. Takže mi laskavě vysvětli, co jsi na tom nepochopil, protože jsem měl za to, že zrovna ty umíš používat mozek."

Yoongi zvednul ruce nad hlavu. „Myslel jsem, že jdeme vyřešit vraždu, ne tam šaškovat," řekl. „Jo a taky doufám, že vy dva géniové máte promyšlený, jak sakra budeme všechny naše NKTPCČ a těch padesát záznamních cetek průběžně nabíjet. Víme, jak to dopadlo naposledy." Věnoval dlouhý významný pohled agentu Kookovi, který tu poslední katastrofu tak trochu zavinil. Ten se jen začervenal a sklopil zrak.

Hoseok věnoval obdobný pohled šéfovi, a ten obdobně probodnul zemi pohledem.

Yoongi měl v situaci jasno. Jsou pěkně v hajzlu. Jenomže přesně to očekával. To bylo na jejich práci to zábavné. Ta spontánnost. Mohou si naplánovat, co chtějí, ale nakonec stejně nic nevyjde podle plánu a to, i kdyby se ho snažil alespoň trošičku držet.

Nečekal jenom, že poslední chvíle před odchodem do minulého století budou tak dramatické. Když on a agent Kook stáli převlečeni za detektivy každý po jednom boku Taehyungovi a jeho štěněti, cítil, jak se na něj Jin upřeně dívá (a to nedělal jenom proto, že se mermomocí snažil udržet očima jeden pevný bod).

Yoongi se díval kamkoliv jen ne na něj, protože měl strach, že by mu ho začalo být líto. Navíc cítil, jak je Jin čím dál tím nervóznější a možná chce něco říct nebo alespoň kašlat, a poslední, co Yoongi chtěl, bylo slyšet jeho hlas. „No tak si pospěšte s tím loučením," zavrčel proto. „Neodjíždíme tam přece navždy."

Ještě před chvílí mu Jimin třásl rukou a nyní už asi půl minuty objímal Taeho s Yeontanem, přál jim hodně štěstí na cestách, chytal je za tváře a drbal je za ušima, přičemž se na něj nevraživě díval Namjoon s notýskem v ruce, protože už zase zdržoval.

Jimin si ho ale nevšímal o nic více než agenta Kooka, kterému věnoval jen jeden jediný chladný a opovržlivý pohled. Nemohl si pomoct, ale nevěrnost ho odpuzovala. Ne že by si chtěl nechat cokoliv vysvětlit.

Agent Kook vydal přiškrcené: „Jimin-ssi..." jako poslední zoufalý pokus o získání pozornosti. Kdyby stál Yoongi vedle něj, pravděpodobně by ho dloubnul do žeber a napomenul, že nemá žádnou sebeúctu.

Hoseok potřásl agentům jako poslední:

Agentu Kookovi řekl, ať není smutný, vždyť je přeci krásný den, a hlavně, až bude v akci, ať prvně myslí a pak teprve střílí, to je asi to nejdůležitější.

Taehyungovi řekl, ať si svou roli boháče užije, ale ne zase příliš, protože jde přeci do akce s jasným posláním a cílem. Kdyby náhodou někdy zapomněl, co tím cílem je, má si to prý nechat od kolegů připomenout.

Yoongimu řekl, ať se přestane mračit, že úsměvy jsou přeci lepší, a ať je hlavně rozumný a nepřidělává všem zbytečné vrásky.

Hoseok byl se svými promluvami do duší agentů nadmíru spokojený, i když nikdo nechápal proč. Byla to přeci jen plochá slova.

Dále to však nekomentovali a odstartovali celou akci...