Namjoon měl krizi. On a Honza se stali oficiálně nezvěstnými, jeho žena a dcera byly považovány za mrtvé. Nikdy v životě neměl tak blízko k tomu, aby se i z něj stal alkoholik. Ale ovládnul se. To je v jeho pozici to důležité: Umění se ovládat.

To v poslední době stálo obzvlášť mnoho sil (a lízátek s hroznovým cukrem).

Soyeon vyšilovala. Honza byl naopak až moc v klidu. Soyeon si furt stěžovala na něj, on si stěžoval na všechno ostatní, protože byl Čech a přesně to Češi dělají.

Jediný, komu si Namjoon mohl sem tam postěžovat, byl jejich dinosauří mazlíček, jenomže o něj měl poslední dobou čím dál tím větší strach. Přeci jenom byl zvyklý na tropické počasí, druhohorskou stravu a denní světlo na déle než šest hodin denně. U nich byla polovina března a od moře vál chladný vítr. Soyeon sice upletla Jooniemu pár svetrů, ale on už většinu z nich stačil rozkousat.

Nechtěl příliš žrát. Možná už mu nejedou jablka, pomyslel si Namjoon. „Musíš to tady ještě pár dní vydržet, kamaráde," poplácal ho po šupinatých zádech. „Já nemůžu za to, že mí zaměstnanci jsou tak neschopní. Agent Kook neudělal nic užitečnýho už asi rok a vůbec mu to nevadí, protože má plnou hlavu Jimina. Taehyung je úplně blbej a nechápe rozkazy, dokud mu je někdo nevysvětlí stokrát. Jiminova existence mě vytáčí, nejvíc z toho důvodu, kterej jsem uvedl předtím. Předsedovi záleží jenom na tom, aby každej krok akce proběhl striktně podle pravidel, a místopředsedovi zase jenom na tom, aby každej krok proběhl striktně proti nim. O Jinovi radši mluvit nebudu, to bych se zase jen nasral. Žena se na mě zlobí, že jsem to nechal dojít tak daleko. Krom toho všeho mám teď na krku maniakálního zoofila, kterej předstírá, že nás zajal, aby z toho vytřískal prachy, který mu nikdo nechce dát." Namjoon si povzdechl. „Odpusť mi to, kámo, že jsme se o tebe nepostarali lépe."

Honza vykuřující před dodávkou celou Namjoonovu zpověď bohužel zaslechl, a tak se za plachtou ozvalo: „Jo, je to všechno na hovno."

V tom měl pravdu. V hotelu Psí maso se zrovna schylovalo k nejhoršímu.

Minho od hádky s Jihyo jen brečel. Nejspíš celý den nevyleze z pokoje. Účel hádky – splněn.

Hoseok meditoval na recepci, a zapomněl proto přijímat nově příchozí hosty. Ve skutečnosti jen vyčkával na signály jednoho z pánů – buď Dojoona nebo Hajoona, to mu bylo v zásadě jedno, jen je potřeboval mít pod kontrolou. Účel meditace – splněn.

Jin vzal svou milenku, Yoonji, do fotokoutku. Yoonji se ho zeptala, jestli je to tolik nutné, že mají trochu na spěch. Jin odvětil, že našel úžasnou fotku, kterou musejí napodobit.

„To jsou Bonnie a Clyde," protáhla Yoonji obličej, když tu fotku viděla.

„No právě," přisvědčil Jin. „A my za chvíli budeme jako oni."

„Vraždit lidi snad nebudeme..." odtušila Yoonji.

„Ale krást ano," opáčil Jin.

„Ty krást nedokážeš," odbyla ho. „Ne tak, aby se z toho nestala erotika." Odmlčela se. On na to neměl co říct. „Proč na tom tolik trváš?"

„Nedávno jste v současnosti měli narozeniny – ty a Yoongi. Chtěl jsem, abyste si je aspoň trochu užili..."

„Jenomže tohle je práce. A narozky budeme mít i příští rok, kdyby něco." Jin se zatvářil zoufale. Yoonji zaúpěla. „Tak aspoň nebudeme využívat fotokoutek, když máme vlastní foťák. Stejně bychom se v této době nedočkali vyvolání." Stáli nyní před výtahem, a tak stiskla tlačítko pro jeho přivolání.

Jinovi se to celé nepozdávalo, tak se rozpačitě poškrábal za týlem. „Je to Yoongiho foťák," namítl. Nastoupili do výtahu.

Yoonji protočila oči. „To je snad jedno, ne?" namítla kousavě a zmáčkla tlačítko do patra. „Chci říct... já a Yoongi sdílíme jedno tělo, foťák navíc snad skousne."

Jen co se za nimi zavřeli dveře od výtahu, Jin musel vyřknout otázku, kterou měl na jazyku. „Poslyš... A nepřijde ti to divný?" bezdůvodně šeptal. „Myslím... Převlíkat se za holku, když já už vlastně vím, kdo seš... Tobě nevadí hrát se mnou tyhle nesmyslný hry?"

„Vadí to tobě?"

„Ne."

„Tak sklapni."

Po otevření dveří však narazili na nemilý problém – Jihyo.

Yoongi i Yoonji už zase v duchu proklínali svůj osud.

Kdyby nyní za Jihyo přišli, těžko říct, koho by uškvařila zaživa jako prvního. Jeho by samozřejmě poznala. Taky by si ale nejspíš myslela, že poznala Minha.

A Jin? Ten přes svou obličejovou slepotu nasadil okouzlující úsměv a tumpachově zírající Jihyo zamával.

Existovala spousta alternativních realit, ve kterých je Jihyo rozsápe oba, totálně nepochopí pointu a zhatí tak celý plán. Dokonce existovala i jedna taková, ve které Jihyo na truc svému muži políbí Yoonji před jeho zraky.

Tak daleko to Yoongi nemohl nechat zajít. Udělal to, co musel. Posunul čas o deset sekund dozadu. A zmáčknul tlačítko, které je dovezlo o poschodí výše. Tam se Jin vypotácel ven a vyblil se do koše. „Co to bylo?" zeptal se sípavě, když byl hotov.

„Jihyo."

„A kurva," vydechl Jin, který dokonce pomyslel na podobu mezi ním a Minhem.

„Právě."

Yoonji nasadila drzý úsměv. „Tak chvíli počkáme a jdeme na ty fotky?"

A tak učinili. Existuje proto fotka, na které Yoonji míří na Jina pistolí, u toho se šklebí a on zvedá ruce nad hlavu – obdoba fotky světoznámého zločineckého páru, akorát lepší.

Účel foťáku – taky splněn.

První, kdo se objevil před Hoseokovým zrakem, byl debílek Hajoon. Ten ztratil pojem asi tak úplně o všem.

„Hej, šéfíku," vydechl uříceně, když se před ním zjevil. „Všechno jsem to zvoral."

Hoseok zamrkal, ale s takovou možností samozřejmě plně počítal. Nyní, když neměl nad situací takový přehled, musel bohužel mít na paměti i možnosti, které mu zhatí plány. Díky Bohu byl ale optimista, takže zároveň nepochyboval o tom, že nakonec vždy všechno dobře dopadne.

„Shaidu jsem ztratil," nahlásil Hajoon. „Ale můžu zkusit pronásledovat někoho jiného."

„To by bylo zbytečné, příteli," mávnul rukou Hoseok. „Tahle taktika se nám naposledy příliš neosvědčila."

To zrovna do přízemí přicházela Jihyo rozhodnutá zmizet z Minhova života. Hoseok jí vykročil naproti a tumpachového Hajoona nechal stát za sebou.

Jihyo beze slov došla až k němu a vložila mu do dlaně klíčky od dvou aut. Potom teprve vysvětlila, kde jsou zaparkované. „Dva z Minhových vozů."

„Určitě je nebude v dohledné době postrádat?" ujistil se Hoseok.

„V životě jsem ho neviděla postrádat cokoliv," odfrkla si Jihyo. „To za něj ostatně dělá jeho matka." Dodala s úšklebkem.

Hoseok se neudržel a mladou ženu objal. „Budete v pořádku?" zeptal se jí.

„Jak to myslíte?" zamračila se.

„Všeobecně. Musíte v příštích třiceti letech našetřit na úroky. Myslíte, že to zvládnete?"

„Samozřejmě," odvětila Jihyo, i když si ještě nebyla příliš jistá, jak to udělá.

V následujících třiceti letech se živila všude možně – začínala jako servírka nebo uklízečka, avšak skončila v kanceláři jako účetní, kde si na živobytí vydělala dost. Do toho se starala o své a Minhovo dítě – Soonhan. Ta byla v současnosti dokonce o několik let starší než naši protagonisté z BTS, ale tak už to při cestování časem chodí.

Ale nyní se vraťme ještě na chvíli zpět. Hajoonův kolega – Dojoon – si při sledování zlatokopky počínal obratněji a kupodivu i nenápadněji.

Potom začalo jít všechno ráz naráz.

Domnělý Minho (Jin) a jeho milenka (Yoonji) vyšli z hotelového pokoje a drželi se za ruce, což vzbudilo okamžité všeobecné pozdvižení.

Kdyby Hajoon dále sledoval hotelového manažera, viděl by, že byl první, kdo na mileneckou dvojici promluvil. „Jste si jistý, pane?" zašeptal Jinovi do ucha.

„Ničím si nejsem jistější," odvětil Jin s pousmáním a nezdráhal se zdvihnout propletené ruce do vzduchu, aby svá slova dokázal.

Shaida zůstal několik minut po jejich odchodu stát na místě jako opařený.

Další v pořadí byla zlatokopka pronásledovaná Dojoonem.

Yoongi se zarazil, když ji viděl, vzpomněl si na jejich první setkání, schoval se za Jina a stáhnul ho zpátky. „Nesmí mě vidět," syknul a začal panikařit. „Ne takhle." O vteřinu později stál u stěny a Jin ho začal líbat. Stínil tak jeho obličej a svůj neukazoval. Bohužel pro něj, jeho „matka" si ho již všimla, přistoupila k nim, odtrhla ho od té, již ve svých představách již dvěstěkrát nazvala špinavou courou, a vlepila mu facku. Yoongi sklopil zrak, aby mu vlasy padaly více do očí.

Jin si nestačil všimnout, kdo byla osoba, která ho napadla, a předtím, než si stačil uvědomit, co dělá, ránu oplatil. Yoongi vytřeštil zrak.

„Jak se to chováš k dámě, ty prasáku?!" začala na Jina ječet zlatokopka. „Takhle jsem tě nevychovala!"

Jin tušil, na co Yoongi myslí. Rychle ho popadnul za zápěstí. Nechtěl, aby myslel na vrácení času pokaždé, když on něco zvoře. „Kdybych vás považoval za dámu, je pravděpodobnější, že bych tohle neudělal," prohlásil odměřeně, protáhnul svou milenku kolem ní, načež zmizeli ve výtahu.

Někdy mezitím se Jimin s Taehyungem vraceli z banky a agent Kook čekal na jejich pokyn, aby mohl splnit svou roli.

Agent Kook neváhal a spustil požární poplach.

A to byla ta chvíle, kdy všechno začalo jít z kopce.