Milostná aférka Jihyo a Yoongiho bývala mohla zůstat bez povšimnutí nebýt té zlatokopecké svině, která je samozřejmě práskla.

Asi půl hodiny lamentovala nad svým synem, který se věnoval nějaké administrativě ve své kanceláři, třicetkrát vyřkla slova jako „coura" a „děvka" a on u toho ještě kontroluje investice a jak si to jako představuje, ať se jí podívá do očí. A takhle hudrovala tak dlouho, až se Minho vzteknul a na svou matku vyjel se slovy: „Tady se nedá pracovat!" (A nemusíme, doufám, připomínat, že počítání peněz byla jeho oblíbená činnost.)

„Ty taky pracovat už brzo nebudeš," popadla ho zoufalá matka za límec, „pokud necháš tu mrchu dál dělat si, co se jí zlíbí." Zatřásla s ním.

Minho o tom chvíli přemýšlel. A musel uznat, že matka mu nasadila brouka do hlavy. Jak již víme, oba manželé si byli nevěrní, a Minho s tím dokonce začal, ale líbilo se mu snad, že si jeho žena myslí, že se může vychloubat svým milencem před jeho vlastní matkou?

Ne, odpověděl si v duchu, tohle opravdu překračuje jisté meze. Rozhodnul se udělat všemu přítrž, ale pozdě. To už byli milenci (doslova) v nejlepším a jeho marných pokusů vypáčit kliku pokoje, ve kterém se zamknuli, si ani jeden z nich nevšiml.

Sám zoufalý Minho si zase nevšimnul kuchaře Hansunga, který ho celou dobu pronásledoval. Ten měl dostatek kuráže na to, že o tom, že oba milence, kteří takhle pana Minha trápí, krutě ztrestá sám. Zabil však někoho z nich? Nejspíš. Avšak jenom ve své hlavě.

Minho byl trochu po dědečkovi, tak se šel vožrat. A taky plakal. Hodně plakal. Teprve toho dne si uvědomil, jak moc mu na Jihyo vlastně záleží. Škoda jen, že do její smrti nyní zbývá necelých čtyřicet osm hodin, za kterých toho naši tajní agenti budou muset stihnout ale opravdu hodně.

Tři z nich velmi časně následujícího rána prohledávali sado-maso salónek, jako by se nechumelilo a jako by měli šanci něco najít, když neměli jediný styčný bod, od kterého by se odpíchli. (Jak říkal Jimin: „Hledejte cokoliv, hoši. Otisky prstů, zaschlý sperma. Prostě cokoliv.")

Hoseok, který se na to nemohl dívat, si raději uvařil kafe, a tajně doufal, že se objeví Yoongi a nějak ty tři zpacifikuje.

No... ne tak docela. Objevil se Shaida a pohled na tři individua zkoumající erotický salón, jako by to bylo místo činu, ho mírně znepokojil.

Minha našel válet se pod stolem tam, kde to zapíchl poslední noc, a nyní se taky jaksi neměl od čeho odpíchnout. Miluje Jihyo. Jihyo ho podvádí. Uškrtí toho smilníka holýma rukama.

Když ho Shaida napomenul, ať se vzpamatuje, že mají nějaké tři podivíny v salónu, Minho ho zrovna posílal do pr..., ale nedořekl, protože to už ho manažer popadl za paži a dovlekl ho až k místu, ze kterého pramenilo jeho znepokojení.

Blbé bylo, že si tak trochu spočítal, že ten, co ho viděl s Yoongim vycházet z bordelu (agent Kook), je nejspíš jeho známý. No a protože známí známého milence jeho ženy jsou v podstatě spolupachatelé, nechal je do salónku zavřít všechny včetně hotelového manažera.

„Tak co s vámi, pánové?" prohlédnul si povedené trio, zatímco oni si prohlíželi jeho. Dva z nich měli na jazyku otázky „To si z nás děláš prdel, Jine?" a „Jste to vy, pane?".

„Tohle jsou orgie?" vypadlo z Jimina, který odtušil, že kdyby nechal mluvit kolegy, nemuselo by to dopadnout nejlépe. Ne že by jeho otázka byla kdovíjak skvělá, ale bohužel ho nenapadlo nic lepšího.

„To teprve budou," usadil ho Minho a zamžikal. Oči měl zarudlé, částečně z pití, částečně z pláče a nyní se ještě musí zahazovat v přítmí s nějakými mizery. „Shaido," lusknul na hotelového manažera. „Buď tak hodný, pomoz mi pány svázat."

„Jak to myslíte, pane?" zděsil se Jihoafričan.

„Tak, jak to říkám," mlasknul pohoršeně Minho a vrhl se vstříc svým obětem. Shaida v tom nemohl nadřízeného nechat, to mu jeho důstojnost nedovolila, i když považoval tyhle milostné šarvátky za hloupé. Kdo tohle vůbec řeší? Kdyby žil ve dvacátém prvním století, nejspíš by se identifikoval jako asexuál.

Souboj to byl velice jednostranný. Shaida měl svaly, ale byl příliš mírumilovný, Minho se chtěl rvát, ale měl kocovinu. A tři agenti byli pořád ještě agenty, takže můžete hádat třikrát, kdo nakonec skončil svázaný.

Poprvé po dlouhé době na ně byl Hoseok, který sledoval záznamy, pyšný. Když si agenti nebyli jistí, kam Minho schoval klíč, poradil jim, že do zadní kapsy.

Agent Kook Minha požádal, aby ho vyndal (jako ten klíč samozřejmě).

„A jak to mám kurva udělat, když jste mi svázali ruce za zády?!" rozčílil se Minho.

„Pravda," utrousil agent a navrhl svým kolegům, že si zahrají kámen-nůžky-papír, a ten, kdo prohraje, mu do té kapsy sáhne.

Na to se Hoseok nechtěl dívat, ale díky bohu měl šťastný den. Yoongi se konečně rozhodnul vrátit ke svým povinnostem a zrovna znovu zapnul NKTPCČ. „Okamžitě jdi sehnat nějakej náhradní klíč od toho salónku hříchu, co je tam dole!" bylo první, co slyšel.

„Tady je nějakej... salónek hříchu?"

„Na nic se neptej a prostě dělej, co ti říkám!" zavrčel Hoseok a Yoongi si pomyslel, že takhle nakvašeného ho nezná. „To, že jsi zase nebyl skoro celej den na příjmu, si vyřídíme později." Dodal a byl sám na sebe patřičně hrdý.

Dále mohl pozorovat, jak se Yoongi poprvé setkal se stařičkou Seokji a mohl se pokochat tím, jak jí vysvětluje, že si včera cosi (snad pásek od kalhot) zapomněl... ehm... však ví... v salónku, proto jestli by nebyla tak laskava a poskytla mu klíč.

Seokji byly jeho důvody ukradené. Každou chvíli někdo někde něco nechá. To je toho. Prostě mu dala ten klíč, aby ji už neotravoval.

Yoongi se trochu zachvěl, když odemykal polstrované dveře. Jeho názor na sado-maso salónky a zkušenosti s nimi nyní už známe. Naštěstí ani neměl mnoho příležitostí nakouknout dovnitř, protože před ním přistál otravný pár století i s Taehyungem, který zrovna neměl, co jiného na práci než se potulovat s nimi, jako bonus.

„Co tady děláte?" zeptal se zmatený Yoongi.

„To je na dlouho," mávnul rukou agent Kook a začal za sebou dveře zase zamykat.

„Proč zamykáš?" nechápal Yoongi.

„Držíme tam dva pány na židlích," objasnil poslušně Tae. Jimin a agent Kook mu věnovali naštvané pohledy.

„Pány na židlích?!" zopakoval nevěřícně Yoongi. Už zase?! Dodal v duchu. „Koho?" řekl nahlas.

„Minha a hotelového manažera," přiznal Jimin.

„Tohle by nešlo," zavrtěl Yoongi rázně hlavou. „Tohle přeci ani jednomu z vás nemůže připadat správné." Pokáral je. „Prostě je pustíme." Rozhodl se a vkročil do místnosti.

Tím si zavařil hned z několika důvodů.

Za prvé se s ním místnost začala houpat, jako by se proměnila v Titanik, který každou chvíli narazí a půjde ke dnu. Stěny na něj padaly. Okovy, podvazky a biče, to všechno mu připomínalo jeho trauma. Trauma, za které si nejspíš sám může. Možná by bylo dobré naučit se řešit své problémy jinak než sebepoškozováním, pomyslel si.

Za druhé si nevšiml zuřícího Minha, kterého ostatní agenti museli div ne držet, aby jim nezačal i se židlí skákat do vzduchu a vyřvávat: „Ty grázle! Já tě zabiju!"

„To předtím nedělal," zašeptal Jimin.

Tak Yoongi pochopil, že má problém.

Vypotácel se z té pochybné místnosti jen pár chvil poté, co do ní vešel a své kolegy požádal, aby ty dva odvázali ze židlí, jen ať mu, prosím pěkně, dají náskok pár vteřin, aby se mohl vrátit pro kapesní nůž, se kterým poprvé za celý rok nespal. Spal totiž s Jihyo. Jakože v posteli. I když předtím s ní asi spal i tak... no jako jinak, víme jak, prasáci.

Když ho zbytek týmu našel již relativně v klidu, vysvětlil jim, že nyní už je opravdu potřeba jednat (obzvlášť tedy proto, že mu to právě říká Hoseok do vysílačky).

Yoongi se ostatním agentům pochlubil, že mezitím, co oni zkoumali hotel, on všechny pozoroval („A ještě k tomu šukal," poznamenal agent Kook, což Yoongi ignoroval.) a zjistil, že není vlastně příliš možností, kdo to mohl udělat. „Proto," řekl, „bude Jimin, když už ho tu máme, následovat veškeré kroky Minhovy matky. Důležité jsou interakce s Minhem, a především s Jihyo."

Odmlčel se. „Jungkook," podíval se nejistě na agenta Kooka, „si vezme na starosti Hansunga. Ale dávej si prosím tě pozor, když bude mít v ruce nůž, a hlavně si nezapomeň vzít cetku pro posunutí času. Já budu pozorovat toho manažera, Shaidu, nějak se mi nezdá."

Taehyung si odkašlal. „A koho mám pozorovat já?" zamračil se znepokojeně.

„Jo, tohle..." Yoongi se nejistě podíval do svých poznámek. „Možná bys mohl sledovat uklízečku Kangyoon a ověřit si, že je vážně tak nevinná, jak se tváří..."

Tři agenti na něj nechápavě zamrkali. I jim došlo, že je to hloupá výmluva, jak Taehyungovi nesvěřit žádnou důležitou práci.

„Co Seokji?" navrhl Jimin.

„Ta to bejt nemohla," utrhl se na něj Yoongi. „Kdybyste pořádně četli spisy, tak byste věděli, že v den vraždy zase nebyla v práci, protože jí bylo mizerně."

„Což by se mělo prověřit, protože to může být zástěrka právě proto, aby mohla podniknout něco nekalého," opáčil Jimin, i když to říkal hlavně proto, že sám neměl zapšklou Seokji příliš v lásce.

„Fajn, tak to prověř při stalkování Minhovy matky," navrhl Yoongi. „Ty," ukázal na Taeho, „se můžeš zaměřit na ty drogový dealery, Dojoona a Hajoona, ještě stále jsou hotelovými hosty a odjíždějí až den po nás. Není příliš pravděpodobné, že to budou zrovna oni, kdo spáchá tu vraždu, ale na druhou stranu by mohli něco vědět. Jsou to drbny. A ty taky. Tak se alespoň můžeš předvést." Poplácal Taeho po rameni. Jimin mu jeho úkol začal náhle závidět a zeptal se, jestli by si to nemohli prohodit, ale odpověď byla jednoznačné „ne".

Taehyung vzal na pozorování také Yeontana. On a agent Kook šli dohromady směrem k jídelně, avšak Taehyung požádal o místo v salónku pro psy, kam se chodila zašívat povedená dvojice, když chtěli probrat něco důležitého, a Jungkook o večeři „tady normálně v jídelně".

Druhý zmiňovaný měl za úkol se v jídle pořádně rýpat a začít si velmi hlasitě stěžovat. „Co se vám nelíbí, pane?" přiběhl za ním sám Hansung, když salva vulgarismů začala být neúnosná. „Rušíte ostatní hosty."

„Tyhle sračky tu vaříte běžně?" otázal se agent Kook. „Ten steak je tak tuhej, že se nedá žvejkat, ty brambory bych uvařil líp sám a ten salát smrdí jako dinosaurus." V tom posledním měl bohužel pravdu.

„Pane," vydechl šokovaně Hansung. „Pro tenhle vyhlášený pokrm by mnozí vraždili."

„Včetně vás, že jo?" nadhodil agent Kook.

„Prosím?!" obořil se na něj Hansung znovu. „Okamžitě se posaďte, nebo vás nechám vykázat z místnosti."

„Pojďme si promluvit do kuchyně," navrhl agent Kook, který jeho výhružky ignoroval. Tenhle o hlavu menší panák si na něj přece nebude vyskakovat, i kdyby měl po ruce sto nožů.

Hansung byl zdvořilý zaměstnanec. Nemohl neuposlechnout přání hosta, to se přeci neslušelo.

Jungkook netušil, co má dělat, když ho Hansung doopravdy vzal do kuchyně, a tak to na něj vybalil na férovku: „Jeon Jungkook, státní detektiv." Představil se. „Nyní k věci: Plánujete zabít paní Jihyo, že jo?"

Hansung zůstal jen zírat.

Taehyung mezitím poslouchal rozhovor dvou dealerů:

D: „To je průser, musíme ji zabít."

H: „Nech to bejt. Chceš snad do lochu?"

D: „Chceš ty? Za pašování drog."

H: „Tak vražda je snad horší, ne?" Pauza na pití. „Krom toho, jak tak znám náš osud, někdo ji určitě dřív spáchá za nás, než se k tomu odhodláme."

Jimin měl tak komplikovanou úlohu, že si ji necháme do další kapitoly.

Yoongi měl smůlu. Shaida nedělal podezřelého vůbec nic. Ale kde je Shaida, tam je i Minho. A ten si ho všimnul u okenního výklenku ve třetím patře, kde se na chvíli zastavil, aby mohl přemýšlet nad životem, nad tím, co pro něj znamená, a kdo vlastně doopravdy je.

„Krásný výhled, viďte?" oslovil ho Minho, než ho přimáčknul na sklo (není zdaleka tak lehce rozbitné jako ve většině filmů) a začal ho škrtit.

Netrvalo však dlouho, než se za ním ozvalo cvaknutí, jak kdosi (podle Minhových představ jistě nějaký elegán v obleku) odjistil zbraň a přiložil mu ji na týl: „Ruce pryč. Jestli ho někdo bude škrtit, tak jedině já."