Ne, ne, nyní nebudeme pokračovat tam, kde jsme předtím skončili. To vůbec.

Musíme se přeci na chvíli vrátit za Namjoonem a jeho dinosauřím jmenovcem, kterému bude v budoucnu věnováno ještě pár kapitol.

Na tiskové konferenci, které byl šéf JinHitu na popud škodolibého ministra podroben, padlo mnoho dotazů ohledně dinosauřího mláděte, ke kterým se Namjoon nevyjádřil.

Jeho žena Soyeon mezi péčí o dceru a návštěvami příbuzných obvolala spoustu jiných organizací, až narazila na tu jednu, která nevypadala až tak pochybně – Zoologická zahrada Soul. Prý se tam starají i o plazy. Žena z centrály této instituce se sladce otázala, co že to za plaze si mají vlastně vyzvednout. Soyeon zaváhala, ale nakonec si vyžádala specialistu na „něco většího".

Žena z centrály se domnívala, že se jedná o krokodýla nebo něco podobně nebezpečného, a tak urychleně poslala do JinHitu toho největšího odborníka na velké plazy, který shodou okolností pocházel z té samé země, kde se Minhovi na cestách tolik líbilo – z Čech. Soyeon doufala, že to znamená, že přijde někdo, kdo se nebude dívat skrz prsty na mládě dinosaura.

Odborník se jmenoval Honza Hrdina a byl to poděs, který ani neuměl plynně korejsky (korejštinu se učil přes YouTube), ale zároveň měl jako jeden z mála Čechů srdce na správném místě. Do Jižní Korey se dostal naprostým omylem, když pracovně cestoval do Ameriky, ale popletl si zpáteční let. Rozhodnul se tu zůstat, protože Korejci jsou milí, navíc se mu v Soulu líbilo. Nabízel perspektivy, jaké si v rodné zemi neuměl představit.

Jonnie se ukázal být doslova vrcholem Honzovy kariéry. Kromě toho, že byl chovatelem zvířat, byl Honza taktéž zoofil.

„To nevypadá na dobrou kombinaci," zamumlal Namjoon, když se mu Honza představil a první, co před mládětem dinosaura (přičemž mu bylo poměrně jedno, že v dvacátém prvním století se nachází dinosaurus, zvíře jako zvíře) udělal, když ho za ním přivedl, bylo, že si vysvlékl kalhoty.

„Na tohle se většinou chytnou," dušoval se však Honza.

„Tak to se divím, že vám to vaše malý nádobíčko ještě žádný zvíře nesežralo," poznamenala znechuceně Soyeon a pomyslela si, že Slovani jsou úchylové.

„Sežrat," zopakoval fascinovaně Honza. „Nemáte něco kontroverzního, co bychom mu mohli dát sežrat? Třeba..." začal se rozhlížet. „... třeba to dítě, co si tisknete na prsou!" Zajásal Honza a ukázal na malou nevinnou pokojně klimbající Yoonji.

„To je naše dcera, vy magore!" obořila se na Honzu Soyeon.

„Krom toho, co dobrého z toho vyplývá pro toho triceratopse, kdyby ji sežral?" nadhodil Namjoon. „Sníst mimino a dostat se to na veřejnost, lidé by jej zlynčovali."

„A veřejnost je přesně to, co potřebujeme," Honza lusknul prsty. „Potřebujeme jim dát něco dramatičtějšího než dinosaura v dvacátém prvním století. Něco, co je přinutí přispět na jeho návrat do minulosti a zaplacení mých služeb."

„Ale snad to hned nemusí být dinosaurus, kterej žere dítě!" zhrozil se Namjoon.

„Tím začneme," promnul si Honza potící se dlaně. Vždycky se potil, když se pro něco nadchnul. Typickej Čech. „Paní... ehm...?"

„Soyeon," odtušila Namjoonova žena nejistě.

„Jistě," přikývl Honza. „Paní Soyeon, buďte tak laskava a nastupte si i s dcerou do dodávky, kterou mám zaparkovanou vzadu."

Soyeon na něj šokovaně hleděla. Potom věnovala nejistý pohled svému muži. No a protože Namjoon byl skutečně zoufalý, tak jí rezignovaně pokynul: „Udělej to."

Soyeon mu chtěla vyhubovat, co ho to napadá, ale poněkud chápala jeho situaci, a tak mlčky přikývla a odebrala se dozadu k dodávce.

„Co teď?" zeptal se Namjoon nejistě pana Hrdiny.

„Nuže," Honza se poškrábal na zátylku. „Nyní vyjdete ven s pláčem před všechny ty slizký novináře a oznámíte jim, že vám ta krvelačná bestie sežrala dceru a jako bonus můžete přidat také ženu. Na závěr dodejte, že jste se rozhodnul nechat dinosauří mládě utratit."

„A dál...?" otázal se Namjoon ještě nejistěji, pokud to tedy šlo. Ne že by měl ve zvyku důvěřovat zoofilům, ale usmyslel si, že je to alespoň dobrá příležitost zbavit se předsudků, když už nic.

Honza měl vše promyšlené do detailu. Jak již bylo řečeno, nebyl špatný člověk. Jen trochu potrhlý. Proto do našeho příběhu zapadá jako ztracený kousek puzzle. „Počkáte, dokud se neobjevím já tady s dinoušem." Mrknul na Joonieho, který zrovna papkal bambusový list, aniž by tušil, co se na něj chystá. Nutno dodat, že do téhle chvíle si (kromě počáteční hladovky) malý dinosaurus v JinHitu nežil vůbec špatně. Dostal se dokonce i do sprch, kde na něj uklízečky půl hodiny stříkaly vodu, aby tak hrozně nesmrděl. Koupání se mu ovšem tak líbilo, až jej začal vyžadovat ob den.

„A pak...?" zeptal se stále nedůvěřivý Namjoon. Jakkoliv se snažil zbavit všech předsudků, tenhle plán se mu přeci jen zdál víc než trochu pochybný.

„Pak to nechte na mně," mrknul Honza. „To budete zírat, jak dobrej jsem v improvizaci."

Namjoon se své části úkolu zhostil obstojně. Nezdráhal se popsat detaily, ale ne příliš krvavé, protože z toho mu přeci krvácelo srdce. Příliš netušil, co bude dělat, až vypluje na povrch, že Soyeon i Yoonji stále žijí. Možná se přestěhují a změní si identitu. Možná uprchnou ze země jako Minho. Netušil. Byl na pokraji svých sil. A tak na „širokou veřejnost", která se nyní již denně scházela před jeho a Jinovou firmou, vybalil to nejsrdceryvnější a nejuřvanější HLP, jaké si dovedl vycucat z prstu.

Netušil ovšem, že Honzův příchod bude tak trochu překvapení. Nepřišel totiž jenom s Jooniem na vodítku, ale i s kuklou přes hlavu, střelnou zbraní, kterou namířil šéfovi JinHitu někam do okolí hlavy (nutno dodat, že Honza nebyl příliš dobrým střelcem) a slovy: „A teď půjdete hezky se mnou!"

„Prosím?" podíval se na něj Namjoon, a nebyl si jistý, jestli to, co se kolem něj právě děje, je realita, sen nebo hodně špatný vtip.

„Přeci si nemyslíte, že vás nechám zneškodnit něco tak vzácného!" zaječel Honza na celé kolo. „Vy, šéfe, teď hezky dáte ruce nad hlavu a půjdete se mnou. Jestli se kdokoliv," vyhrožoval publiku, „zdůrazňuju kdokoliv, poldové, novináři, vozíčkáři nebo třeba třicetileté panny pokusí přiblížit, tak ho na místě odprásknu."

Namjoon zvednul ruce nad hlavu, protože si v mysli sesumíroval, že moc jiných možností nezbývá.

Jeden pán novinář udělal krok vpřed.

„Neslyšel jste ho?!" zaječel Namjoon. „Zůstaňte, kde jste, a opovažte se hýbat!"

A tak všichni uvolnili cestu Honzovi, který vedl zajatého šéfa JinHitu po své pravici a mládě triceratopse na vodítku po své levici, aby se mohl dostat ke své dodávce, ve které již netrpělivě vyčkávala Soyeon se svou dcerou.

„Co si myslíte, že děláte?" zasyčel na Honzu Namjoon, když zůstal stát čelem opřený o dodávku, zatímco Honza naloďoval Joonieho.

„Unáším vás," pošeptal mu Honza.

„To sakra vidím, ale proč?!" zaúpěl Namjoon. To se mu snad zdá!

„Abych vám pomohl," Honza na něj spiklenecky mrknul, a potom nalodil na palubu i jeho. „Paní Soyeon, buďte tak laskava, skrčte se," požádal Honza Soyeon, která seděla na místě spolujezdce a v náručí svírala dceru.

„Co prosím?" vyjekla nyní.

„Skrčte se," zopakoval Honza netrpělivě. „Právě jste umřela, nebylo by dobré, aby vás někdo z těch lidí v davu viděl." Potom se posadil za volant a nastartoval.

„Ehm... Co mám dělat já?" ozval se Namjoon zezadu dopáleně.

„Prostě si sedněte vedle dinouše a meditujte," nařídil mu Honza. „Čeká nás dlouhá cesta."

„Zešílel jste?!" lamentovala Soyeon nyní i s Yoonji skrčená pod sedačkou. „Buď mi dáte k dispozici sedačku pro dítě, nebo s vámi nikam nejedu!"

„A co třeba po cestě poskytnout něco k jídlu a pití nám i dinosaurovi? Na to jste stačil pomyslet, když jste tento váš ‚plán' celých pět vteřin promýšlel?" přidal se Namjoon ke své ženě.

Honza musel uznat, že to jsou dobré připomínky, a tak po cestě požadované věci nakoupili (s vidinou toho, že mu to někdo později určitě proplatí), aby měli jeho rukojmí co největší pohodlí. Ve skutečnosti samozřejmě neměl v plánu jim cokoliv provést, chtěl jen žádat o peníze. Vlastně ani pořádně nepromýšlel, kam mají namířeno, dokud mu to Soyeon sama neřekla:

„Tady sjeďte z dálnice," požádala ho u jednoho z výjezdů. Potom ho navigovala až do nedalekého kempu, kde by mohli přenocovat.

Hoseok byl ve čtvrtek celé dopoledne zaneprázdněn posíláním příkazů tajným agentům (ostatně jako každý den), takže vůbec neměl ponětí, co se právě stalo v přízemí, a Jin byl na odvykačce.

Toho odpoledne však projížděl na internetu noviny, a jakž takž zvládnul přečíst titulek: ŠÉF JINHITU, KIM NAMJOON, A DINOSAURUS ZAJATI PSYCHOPATEM, který některé bulváry zkomolili na AGENT MOSSADU ZAJAL ŠÉFA KOREJSKÉ SPOLEČNOSTI PRO CESTOVÁNÍ ČASEM A JEHO DINOSAUŘÍHO PŘÍTELE, přičemž až ve článku samotném se objevil fakt, že není úplně jisté, kdo přesně byl zmiňovaný „agent Mossadu" (a jakože agent Mossadu to nejspíš fakt nebyl), protože na sobě měl kuklu.

Další články pojednávaly o tom, že to celou dobu byla pravda, Kim Namjoon před světem skrýval dinosaura! Je to vůbec legální? Bude moct po tomhle skandálu jeho společnost pokračovat v dalších (protože nic jiného, než skandály ta společnost přeci neumí, že jo)?

Jin vždycky velice rád myslel na Hoseoko zdraví, ale nějak si domyslel, že zatajením existence těchto článků (které si stejně může hravě dohledat) celou situaci ještě víc zavaří, jako by utahoval víčko přetlakované lahve.

Hoseok samozřejmě zpanikařil, jen co to slyšel. Jin ho pozval na skleničku, ale to se Hoseok rozhněval, že si to přeci nemůžou dovolit. Jin ho naštěstí dokázal uklidnit alespoň natolik, aby agenty v terénu o šéfově... ehm... nepřítomnosti... raději zatím neinformoval, protože by jim to jen zbytečně přidělávalo starosti.

Celé odpoledne měli zapnutou televizi, kde se dozvěděli, že Soyeon i Yoonji jsou údajně mrtvé a že je sežral dinosaurus, který nyní cestuje s šéfem a tím psychopatem, co je oba unesl. Policie už je ale samozřejmě usilovně hledá, jako by si povedená skvadra mezitím neopatřila náhradní espézetky pro další cesty.

Ano, tohle už hraničilo se zločinem, to Namjoon, který se měl hned druhého dne časně zrána vydat s rodinou, Jooniem a Honzou dále na jih, dost dobře věděl. Pořád si však připomínal, že účel světí prostředky, aby z toho nezešílel. Zároveň si uvědomoval, že musí nějak kontaktovat kolegy, kteří možná právě umírají strachy (respektive jeden strachy, druhý na předávkování alkoholem). Díky Bohu nikdo z nich neměl na cestě telefon, to by je možná policisté již vystopovali.

Až v sedm hodin večer v JinHitu zazvonil telefon, a to jen díky tomu, že se Namjoon odhodlal dojít v nové teplákové soupravě, kterou mu Honza pořídil, k telefonní budce do nejbližší vesničky.

Hoseok, který by toho dne býval nešel domů, kdyby nezavolal, telefon pohotově zvednul: „Haló?"

„Hoseok-ssi?" odtušil Namjoon, který ho poznal po hlase.

„Namjoon-ssi?" oslovil Hoseok jeho.

„Ano, jsem to já."

„Díky Bohu," vydechl Hoseok s úlevou. Potom se zarazil: „Teda... Počkat... Nedrží ti někdo pistol u hlavy? Pokud jo, řekni ‚smrdí mi nohy', pokud ne, řekni, co chceš."

„Co je to za ptákovinu?" rozčílil se Namjoon. „Poslyš, nemám moc času..."

„Soyeon a Yoonji...?" vzpomněl si Hoseok.

„Jsou v pořádku," odvětil Namjoon. „Všichni jsme v pořádku. Ale chtěl jsem ti říct, že to vypadá, že budu pár dní pryč, nebudu tě zatěžovat podrobnosti... Pointa je, že to teď budete muset zvládnout – ty a Jin."

Hoseok začal panikařit. „Sami? Jak jako?"

„Máte to celý na starost," zkusil to Namjoon podat jinak. „Akce je ve vašich rukou."

„To nemůžeš myslet vážně!" rozčílil se Hoseok. Neuměl si představit, že on a Jin, to vožralý hovado, budou bez šéfova dozoru velet akci, kterou jim tři... no spíše čtyři agenti úspěšně przní. „Co s nima mám se všema dělat?!" Lapal po dechu, až se musel posadit za stůl. „Jin? Ten mi pomůže leda tak s hovnem..." Ujelo mu.

„Překvapí tě. Určitě," Namjoon sevřel ruku, kterou nedržel sluchátko u ucha, v pěst. Tím, co říkal, si samozřejmě nebyl jistý, ale pokusil se tomu alespoň věřit.

„Jimin?" pokračoval Hoseok. „Nevypadá, že by měl v plánu se vrátit z akce, na kterou nebyl povolán."

„Tak ho nech tam, kde je. Třeba se ještě bude hodit..."

„Jungkook a Taehyung jsou neméně hrozní," nedal se odbýt Hoseok. „Celé dva dny se s nimi skrz NKTPCČ snažím dát dohromady seznam podezřelých, ale těm dvěma se všechno musí opakovat pětkrát. Někdy jim to musí dokonce vysvětlovat Jimin! Jimin! Věřil bys tomu?!"

„Tím už vlastně přiznáváš, že Jimin k něčemu je..." upozornil ho Namjoon.

Hoseok ho opět naprosto ignoroval. „A Yoongi?" otázal se. „Co mám dělat s ním? Pořád si vypíná NKTPCČ, kdykoliv uzná za vhodný, takže těžko říct, kde je třeba teď," (Poznámka autorky: To nechceš vědět, zlato.), „ale pokud jsem to pochopil správně, tak nejspíš pátrá na vlastní pěst, protože opovrhuje mými metodami."

„Dobře víš, že tak to určitě není, už jsem ti to přeci říkal," ozval se Namjoon, kterému postupně docházel čas i peníze na další hovor. „Poslyš, už budu muset končit, ale..."

„Co mám dělat, Namjoone?!" rozezlil se Hoseok tak moc, až se Namjoon zarazil. „Mám o ně strach, tak co mám sakra dělat?!"

V tuhle chvíli bylo spojení ukončeno.

Hoseok naštvaně praštil se sluchátkem od pevné linky.

Namjoon si přerušení jejich komunikace nevšiml.

„To bude dobrý," pokračoval s útěchami. „Pokud se ti to bude zdát nevyhnutelné, pošli za nimi Jina. Jednoho agenta tak potrestáš a třem pomůžeš. Ono se to nezdá, ale ten týpek umí být vážně třída... Haló?! HALÓ?!"