... což je přesně dva roky poté, co se v nějaké alternativní realitě odehrává ten světoznámý román George Orwella, což je pro náš příběh, který se odehrává v úplně jiné alternativní realitě, naprosto nepodstatné.

Nicméně tři z našich antihrdinů se právě v tomhle roce ocitli před velkou vstupní pozlacenou branou do hotelu Psí maso.

Taehyung si pomyslel, že dvacáté století je úchvatné.

Jungkook si pomyslel, že už viděl lepší věci.

Yoongi si pomyslel, že tohle místo je snobské.

Když se pánové ubytovávali, slečna Jihyo, manželka ctěného pána majitele, si zrovna dopřávala koupel.

Hotel Psí maso se rád vychloubal tím, že zaměstnával jak Korejce, tak lidi ze zahraničí. Hlavní hotelová zpěvačka byla tedy Finka, která s oblibou zpívala finskou polku asi tak při každé příležitosti jí bylo umožněno. Hotelové tanečnice sice ze začátku mátlo, že mají kolem tyčí tancovat polku, ale nakonec si zvykly, poněvadž finská polka byla jedna z těch mnoha věcí, kterými byl hotel proslulý a kterými se snobští návštěvníci nesmírně bavili.

Velmi arogantní a nechutně bohatý mladý snob Taehyung se právě upravoval v zrcadle, geloval si vlasy a kartáčoval svého nyní neméně bohatého mazlíčka. Chvíli přemítal nad tím, jak je to zvláštní, že se toho za jeden život tolik změní, ale nevadilo mu to. Ostatně kdo by si stěžoval, když je z něj, prostého sluhy, ráz naráz zbohatlík, že jo?

Dále se však rozhodnul věnovat misi, protože přesně tak pan Hoseok pravil. Nastražil veškeré své cestovní cetky počínaje patrem, ve kterém byl on i kolegové ubytováni, a konče jídelnou, kde se poflakovalo pár hostů u stolů se saténovými ubrusy, popíjeli víno, ačkoliv byly asi dvě hodiny odpoledne a pojídali salát, který se podával mezi obědem a večeří a který byl jedním z mála bezmasých jídel, kterými hotelová nabídka oplývala, a proto na něj Taehyung dostal chuť.

První, s kým se tedy setkal, byl šéfkuchař ve střední letech, nějakej Hansung, syn námořníka a jedné prostitutky neblaze proslulého soulského podniku kousek od hotelu. „Bude si pán přát?" úslužně se uklonil mladšímu muži.

„Salát," odvětil prostě Taehyung, který měl alespoň tolik rozumu a způsobů, že Yeontana nechal čekat na pokoji a dolů ho nebral, to by způsobilo zbytečný povyk.

Posadil se sám k jednomu z prázdných stolů, aniž by měl tušení, že ob stůl si jedna zlatokopka, která má dost motivů pro to, aby se zbavila dědiců hotelu, nenuceně čte módní časopis.

Dva „detektivové" zrovna vybalovali záznamní cetky, které měli za úkol rozmístit do vyšších pater hotelu. „Kurva, láska," ulevil si agent Kook nad úhledně poskládaným oblečením. „Jednou mě zabije..." Popotáhl.

„Přestaň fňukat, kokote," zaúpěl znechuceně Yoongi z druhé strany místnosti, zatímco si připravoval jednak cetky, druhak dobový fotoaparát.

„Ty máš co říkat," utrhl se na něj agent Kook. „Těžko říct kdo z nás umře na zlomený srdce první."

„Já nemám zlomený srdce," protestoval Yoongi.

„Lháři." Ucedil agent Kook. „Já vím, že tě ta věc s kapitánem trápí. Vím, že ho máš rád. Byl bys pro něj obětoval vlastní život."

„Spíš jsem věřil, že mě nezastřelíš," ušklíbnul se Yoongi, který neustále myslel na to, že je všichni, kteří zůstali ve dvacátém prvním století, mohou slyšet. Nejradši by ten zatracenej čip vypnul a zahodil, ale na to bylo moc brzy. Byl by z akce odvolán dřív, než nějaká začala. „A teď pojď," vyzval klidně agenta Kooka. „Možná jsi na to skrz vlastní zlámaný srdce zapomněl, ale jsme tady bohužel pracovně."

Agent Kook byl tedy vyslán starším kolegou do nejvyššího patra pro rozmístění cetek. Byl ale toho dne velmi rozrušený z nedostatku lásky, takže potřeboval spíš obejmout než pracovat. Místopředseda se s ním objímat bude asi těžko, pomyslel si, ale možná by mohl požádat Taehyunga, toho malého kouzelného skřítka, jak mu říkal od chvíle, kdy ho poznal, ten by proti objímání dozajista nic nenamítal.

A tak se stalo, že ve čtvrtém patře hotelu Psí maso, zrovna, když agent Kook přemýšlel nad tím, koho využít, aby jej utěšil, vyšli z pokoje č. 23 dva muži. Tihle dva se jmenovali příhodně Dojoon a Hajoon a byli to... ehm... podnikatelé. Více si o nich řekneme později.

Podstatné je, že zrovna, když tihle dva procházeli kolem agenta Kooka, omylem upustil jednu záznamní cetku na zem, a než se pro ni stačil sehnout, Dojoon ho předběhl. „Pozor, příteli," podal cetku nazpět agentu Kookovi a oprášil si nohavice. „Abyste nepřišel o něco cenného." Úlisně se na agenta usmál, načež jej nechali stát zmateného uprostřed chodby.

Agent Kook netušil, že se právě setkal s podvodníky na úrovni.

A netušil to ani Yoongi, ačkoliv byl ten, kdo byl o dvou mužích v černých oblecích informován Hoseokem skrz sluchátko, když instaloval cetky o patro níže. „... oběma je kolem čtyřiceti a..." Nechápal, proč tohle zrovna jemu Hoseok vykládá. Ve skutečnosti to bylo proto, že Namjoon spoléhal na to, že on si to na rozdíl od ostatních v terénu možná i zapamatuje.

„... podnikají v sektoru služeb, taky se zlatými hodinkami, zdravotnickým materiálem a ještě podnikají... no prostě hodně podnikají," shrnul Hoseok ve stručnosti.

Zasraní kapitalisti, pomyslel si Yoongi. To ještě ale netušil, jak nebezpečnou s nimi on a vůbec celá BTS započnou hru.

Dále netušil, že asi o jedno otočení hlavy později prodělá menší infarkt. V té vteřině Hoseok dodal: „Jo a abych nezapomněl, jde naproti tobě Minho, tak se tvař přirozeně."

Nuže, jestli „přirozeně" znamená „vytřeštěně", pak se Yoongi vskutku přirozeně tvářil. Několikrát zamrkal a zatajil dech. Přísahal by křesťanskému Bohu, ve kterého nevěřil, že naproti němu kráčí mafiánský boss Jin a že se s ním má znovu setkat poprvé.

Tatam byla sebevědomá Yoonji se svými nevybranými manýry a drzým důvtipem. Stejně tak byla pryč racionalita. Tohle nezvládne.

Byl by se otočil a odkráčel pryč, ale to už na něj Minho, který byl kurevsky podobný svému dědečkovi, promluvil: „Není vám nic? Vypadáte na omdlení."

Yoongi by Minhovi nejraději jednu vlepil, ačkoliv ho viděl poprvé v životě. Netušil, jakým právem si dovolil odhadovat jeho zdravotní stav. Chvíli si myslel, že na něj začne křičet. Jenomže ani na to se nezmohl. Zůstal zařezaně stát na místě a až asi o půl minuty později ze sebe vypravil: „Ehm... nic mi není. Dík za optání."

„Určitě?" zamračil se Minho, ačkoliv si uvědomoval, že je ke svému hostu nejspíš trochu nezdvořilý. Jeho pobledlá tvář a nepřítomný výraz ho však děsily natolik, že pro jistotu s dotyčným začal rozvíjet konverzaci: „Kam máte namířeno?"

„Ehm... asi tak už jenom... do hrobu...?" Yoongi se kousnul do rtu. Tenhle rozhovor ho zaskočil a vůbec netušil, jak Minhovi odpovídat. Tedy on Yoongi samozřejmě věděl, že podoba mezi Minhem a Jinem bude znatelná, co ale netušil, bylo to, že to bude taková katastrofa. Kdyby tu Jin byl, nebyl by schopen je od sebe odlišit.

A to byla divná situace. Klidně by s ním mohli právě vyjebávat. Zkoušet ho. Koneckonců, byl to Hoseok, kdo mu sdělil, že osoba před ním je vlastník hotelu. Ale opravdu to nechtěl pohnojit hned na začátku.

„Tak to musíte níž," naznačil Minho, který měl ve své době očividně i stejně blbý smysl pro humor jako jeho děda.

„To snad trefím," ušklíbnul se Yoongi, když se konečně začal vzpamatovávat, jako by mu někdo provedl duševní CPR (kardiopulmonální resuscitace), a cítil se nyní docela živý a svěží. Naposledy majiteli hotelu zasalutoval, zanechal mu drze svou falešnou vizitku a vypařil se, mezitím co si ji Minho nevěřícně prohlížel, protože nějací hygienici jsou asi tak ti poslední, které by v tomhle hotelu chtěl ubytovat. Než však stačil jakkoliv zareagovat, byl Yoongi (pokud bylo jeho jméno na vizitce vůbec pravé, jakože bylo, protože jistý Jimin všechny kolegy naučil prostě se s těma přezdívkama nesrat) dočista pryč, těžko říct, jestli šel nakonec dolů nebo nahoru.

Asi o dvacet minut později zpět na hotelovém pokoji, Yoongi vypnul svou i kokotovu „vysílačku" (míněno NKTPCČ), svalil se na svou postel a zvolal: „Kokote, dneska tě naučím chlastat."

Jungkook zaváhal a vzhlédl od dobového magazínu, který si prohlížel od té doby, co asi před čtvrt hodinou přišel sám, a nedůvěřivě se zeptal: „Je tady bordel?"

„Tady je všechno."

„Tak jdem do bordelu," rozhodnul nadšeně agent Kook a začal svého kolegu tahat z postele.

„Když tam bude i chlast..." odvětil rezignovaně Yoongi a nechal se táhnout.

Když dorazili do bordelu (který se příhodně jmenoval Hrob a byl úplně v podzemí), stal se Yoongi prvním očitým svědkem tomu, že agent Kook do podobných zařízení nechodil podvádět Jimina. Přivydělával si tancem u tyče. A dokonce v tom byl dobrej.

„Předvedu ti to," navrhl.

„Nejdřív se napijeme," trval na svém Yoongi a objednal dvakrát Irish Bomb, což je panák whiskey vhozený do piva. Agent Kook příliš nechápal, co na tom lidem chutná, poněvadž nebyl alkoholik jako někteří jeho starší kolegové. Byla to však první chvíle, kdy mu připadalo, že se začíná s místopředsedou alespoň trochu sbližovat, a takovou chvíli si nemohl nechat ujít, protože druhou příležitost mít určitě nebude. „Co na to koukáš?" zeptal se ho Yoongi, když jim přinesli pití. „To musíš vypít na ex." Poučil ho.

„Co tím myslíš?" zděsil se agent Kook, jenomže Yoongiho odpovědí bylo jen to, že mu názorně předvedl, co to znamená „vypít něco na ex". A tak milému tajnému agentovi nezbylo nic jiného než do sebe ten drink prostě vyklopit, protože přeci taky něco vydrží, ne?

Nuže, po dvou takových „bombách" by byl schopen začít zpívat karaoke (a to ho Yoongi musel dokonce upozornit, že karaoke je vedle) a po třetí se chtěl začít procházet po stolech a u toho se svlékat. Yoongi ho musel nasměrovat k nějaké tyči a vyzval ho, aby mu tedy ukázal, co umí, a musel uznat, že agent Kook toho i v opilosti umí opravdu hodně. To ale ještě netušil, že za pár chvil bude mít společnost.

Jihyo se celé odpoledne schovávala všem na očích jako to měla ve zvyku. Její život v Minhově hotelu i její život s Minhem samotným by se daly popsat třemi slovy a spojkou – zámožný a neuvěřitelně nudný.

Poté, co si dopřála koupel, manikúru i pedikúru, chtěla zkontrolovat, jestli ta svině (její tchýně) sedí na svém obvyklém místě a čte ty samé nudné žvásty o módě. Podle Jihyo se móda neměla cpát na fotky a do časopisů, měla se tvořit a žít.

Jihyo byla v mysli nespoutaná, rebelka, revolucionářka, s touhou změnit svět. Ale zatím dlela v pohodlném hotýlku po boku svého muže jako krásný doplněk. Odjakživa byla zábavná, tvrdohlavá i velice chytrá, ale to celé mělo vadu na kráse – pocházela z bohaté rodiny. Proto byla donucena vzít si bohatého muže, a teď jsou bohatí spolu.

Opovrhovala penězi. Opovrhovala kapitalismem. Opovrhovala planými kecy smetánky o ničem.

Zato milovala konspirace. A povyražení. To ale ještě netušila, že právě tyhle dvě věci se jí stanou zkázou.

Povyražení i konspiraci našla čirou náhodou, když uslyšela v poschodí svého muže mluvit k nějakému hostovi. Dělal si starosti o jeho zdraví. Host odvětil, že má namířeno do Hrobu. Jihyo si pomyslela, že je to jen další zhýralec. Bohužel se pro jednou spletla.

Jen co byl domnělý zhýralec v prachu, přicupitala nenuceně za svým mužem a začala okolo něj kroužit. „Cos dostal za dáreček, drahoušku?" štípla ho do tváře a švitořila tak sladce, jako by jejich manželství netrpělo těžkou ponorkovou nemocí.

Minho se ani nenamáhal s odpovědí, jenom jí předal vizitku, kterou před chvílí dostal.

„Hygiena?" podivila se Jihyo, která tomu ani za mák nevěřila. V hotelu Psí maso nebyla hygiena dobrých... no spíš snad nikdy. „Tomu přeci sám nevěříš." Odfrkla si poněkud pohoršeně. Neměla ráda, když si z ní někdo dělal legraci. „Kdoví, co byl ten maník zač. Dovol mi, abych si na něj trochu... ehm... došlápla."

A skončí to v posteli, domyslel si Minho, ale nahlas stále nic neřekl. Přeměřil si svou ženušku pohledem. Začínal z ní být unavený. Možná není až tak špatný nápad hodit ji na krk na chvíli někomu jinému. „Pokud chceš," pokrčil rameny. „Buď opatrná." Lehce se pousmál, políbil ji na čelo a šel si svou cestou.

Jihyo si nakvašeně odfoukla vlasy z čela. Chce jen špetku pozornosti od vlastního muže... Je to snad příliš?

Minho nebyl necita. Byl podnikatel. A sexista, který by ženu nikdy nenechal řídit byznys. Proto se ona nudila a on byl naopak příliš zaneprázdněný. To činilo účel manželství poněkud kontraproduktivním.

Jihyo chvíli pozorovala vizitku soulské hygienické stanice a stačila jí asi půl hodinka a jeden telefonát na to, aby zjistila, že Min Yoongi ani Jeon Jungkook na soulské hygienické stanici v roce 1986 nepracovali. Kdyby Yoongi věděl, jak rychle tohle půjde, asi by řekl, ať si na těch jménech přeci jen dají raději záležet, jenomže drahý Jimin samozřejmě za každých okolností počítá s tím, že jsou všichni okolo něj blbí. Zatím jen postupoval podle plánu – „jakmile uvidíš Minha, dej mu tohle" – a k čemu to bylo, že?

Nicméně chytrá Jihyo si chtěla hrát. Nehodlala tuhle informaci jen tak roztroubit světu. Hodlala podvodníky konfrontovat s krutou realitou. Proto je pronásledovala až do Hrobu, aby se mohla chvíli kochat jejich opilostí a posléze roztomilými tanečky mladšího z nich.

V ten okamžik si rozhodně přisedla ke druhému z mladých pánů a nasadila elegantní úsměv. „Dobrý večer," pozdravila ho.