Pohled Bouřky

Bouřka se unaveně potácela do velkého svahu, který byl posetý velkými listnatými stromy. Vrhaly stíny skoro až k městu, které bylo za nimi v údolí mezi horami. Slunce zapadalo do korun stromů před nimi.
Malé štěně se celou dobu drželo své náhradní maminky šeltie. Bylo tady smutno bez jejích sourozenců a přátel. Neměla si s kým hrát, čímž cesta ubýhala pomaleji. Minulou noc se vymotávali z bludiště ulic, a dostali se do světa žádných zdí. Za městem si tedy odpočinuli a znovu se vydali na cestu, kterou podnikají právě teď. Bouřka neví kam se jde, jen se dívala do země, každý sval jí bolel, ale odmítala cokoli přiznat, protože přímo pár délek ocasu od ní šel Alfa samec. Všichni dobře vědí jak mu jdou hádky se štěňaty.
,,Proč nemůžeme ve městě zůstat déle? Aby nás potom našli... A proč nemůžeme zanechávat pachovou stopu?" Bella už s tím Alfu provokovala skoro celou cestu. Ten svou Betu celou dobu ignoroval, Bouřku upřímně překvapilo, jakou má Alfa trpělivost. Jak ho znala, už by Belle dýchal na krku. Asi na něj začali působit psí duše z přírody. Bouřka slyšela z vyprávění od maminek, že psí duchové pečlivě města dlouhých pacek obcházejí obloukem, proto psi odtamtud jsou tak zkažení a dlouhé packy s nimi umí tak dobře manipulovat, že naprosto ztratili svou vlastní mysl. Do města se dostanou jen ty špatné duše, například Temný pes. Bouřka se zamyslela, jestli není noc jen ve městech. Když je tak nebezpečná, jak Alfa tvrdí, proč on s Arydy je při ní vzhůru? Možná nás jenom střeží. To byla samozřejmě uklidňující myšlenka než to, že jeho vyprávění vůbec není pravda, a chce s Alfa samicí jen klid pro sebe.
,,Alfo, prosím, aspoň ty značky. Oni se k nám musí vrátit, potřebujeme je! A oni potřebují nás..." Bella zase pokračovala.
,,Dobře," zavrčel Alfa samec se zaťatými zuby, ,,zanechávejte ty svoje značky když bez toho nedokážete žít. Stejně bude pršet, cítím to."
Bouřka se zhluboka nadechla ale necítila nic než svěží vzduch přírody. Žádné nečistoty, žádný kouř. Sledovala maminku a tatínka, jak hned ožili. Psi plní energie začali vyznačovat cestu smečky, otírali se o každičkou větev a zuřivě přitom vrtěli ocasy. V oddělené smečce měli dva syny, sice jedno bylo nevlastní, Arty, ale to jim bylo jedno. Přijali Artyho i Bouřku jako by byli jejich vlastní, a smečka též. Rodiče se nemohli přidat k záchraně Light, Bella by přišla o pozici Bety, a nechtěli riskovat další štěně Bouřku. Pořád jsou to ale jejich štěňata, jakákoli možnost pomoci aniž by něco riskovali byla vítána. Najednou se ozval hrom hlasitější než zavytí hlučné klece. Bouřka nadskočila a přikradla se blíže k ostatním psům. Za městem se objevovali černé nelítostné mraky. Černou bouří se snažil Temný pes obsadit i den. Nestačila mu temná noc, chtěl i temný den.
Alfa zavrčel. ,,půjdeme do lesa a tam si najdeme nějaký úkryt." řekl své družce a zrychlil. Bouře byla sice daleko za nimi, ale je rychlejší než se zdá. Mraky nad obzorem se rozšiřovali a zachvíli budou nad městem.

Pohled Bojovníka

Mladý hlídací pes se přes noc skoro nevyspal. Jeho spolubydlící Sršeň pořád neúnavně zuřivě štěkala a skákala na něj. K tomu se přes noc nad nimi přehnala bouře, hlasité hromy byli stejně hlasité jako hlídací fena. Kdyby nebylo řetězu, fena už by ho roztrhala na kusy.
,,Už buď ticho Sršeň, nemůžu spát!" štěkla Sharp hrozivým hlasem která byla hned vedle. Měla tlapu přes hlavu, jak se snažila zacpat si uši. Bojovník jí na chvíli záviděl plandavé uši, alespoň nějaké krytí proti zvuku měla. To dobrman měl uměle vzpřímené uši nahoru, udělali mu to lidé, aby mu uši nepřekáželi. Teď by dal cokoli aby je měl zpátky.
Sršeň nepřestávala. Střelil jsem pohledem k Miře, která mě nespouštěla z očí. Její hluboké, smutné hnědé oči v něj vyvolali spousta emocí. Podíval se na ní pohledem který říkal: miluji tě, neboj, brzy to skončí. Snad byl dost jasný, Bojovník si chvíli nebyl jistý jestli porozuměla. Mira se ale narovnala a střihla ušima. Bojovník se usmál, vyšlapal si poctivé kolečko a žuchnul sebou na chladnou zem. Stejně chladnou, jako byli černé oči té hlídací feny. Jednou se unavit musí, zachvíli usne. A až se tak stane, všichni ostatní budou mít klid.