Pohled Belly

,,Skvělé Smaragde, ale vyměň tu podestýlku. Na polistyrénu opravdu neusnu." řekla Bella a kývla na svého druha.
Ten tedy začal odtahovat velký kus polistyrénu ve tvaru obdelníku do vedlejší ulice. Bella se podívala na nové doupě. Dvě dečky svázané k sobě viseli přes lavičku. Pod ní se drželo teplo. Občas Bella musela vyvětrat, dýchalo se tam docela špatně. Ale to Belle vůbec nevadilo. Stačilo dát čumák pod dečku a do úkrytu se hned začal dostávat studý závan.
Odvrátila pohled od doupěte a podívala se, jak je na tom Alfa pár. Arydy právě přitáhla roztrženou matraci a dala jí pod velký stůl s uraženou nohou. Alfa samec na ten stůl položil velký... asi ubrus. Přesahoval přes celou plochu dřevěného stolu a padal až na špinavou zem. Bylo v něm pár děr, které teď sloužili jako okna. Bella je musela obdivovat. Jak mohli utáhnout tak velký stůl?
Uctivě došla k Alfa páru. ,,Mohla bych nastavit hlídky, Alfo?" zeptala se. Alfa samec jí věnoval dlouhý pohled. ,,Ne." odpověděl. ,,Kdo tady zná každou ulici?" zavrčel povýšeně. Bella se přikrčila. ,,Vy..."
,,Přesně tak. A já nařizuji, ať dnes žádné hlídky nejsou." Bella stáhla ocas. Cítila se hrozně. Alfa byl na ní poslední dobou zlý. Jakoby mu na ní nezáleželo. Odešla tedy a najednou nastražila uši. ,,Light! Černá dodávka!" zaštěkala vyčerpaně učednice Lištička, která se rychle řítila do ulice. ,,Unesly ji!" zaštěkal Blesk vedle ní. Do laboratoře...