Emma čekala na svého učitele v zahradě. Lorim se stále nevracel. Netrpělivě chodila do kolečka. Už jí docházela trpělivost.
   Květ třešně jí dopadl na hlavu a ona se zatřepala. Kašlu na to. pomyslela si a šla směrem Pagody. Dneska není zrovna její nejlepší den.
   Vešla dveřmi do budovi a zamířila po schodech nahoru. Kolem ní prošel nějaký tmavý učitel s každým okem jiným. Byl to Crowley.
   ,,Emmo, tobě už skončil výcvik?" zeptal se a nadzvedl jedno obočí. Otočil hlavu na hodiny.
   ,,Lorim řekl, že musí něco vyřídit a mám na něho počkat. Už těm čekám tři hodiny a nic." odpověděla rychle.
   Crowley se zamračil. ,,Lorima jsem celý den neviděl. Je to divné. Nevíš, kam šel? Nic ti neřekl?" zeptal se a nasadil zadumaný výraz.
   Emma zavrtěla hlavou. ,,No nic mi neřekl, ale šel někam daleko do zahrad." řekla a zavzpomínala.
   ,,To by mohlo něco znamenat. Pojď, podíváme se po něm." řekl Crowley a dal si brašnu přes rameno. Pak už prolezl vchodem. Emma hned za ním.
   Všude to vonělo třešňovými květy. Na to, jak bylo pěkně, to byl v skutku divný den. Ale hodně jí zajímalo, co tak může mít Lorim asi za lubem.
   Běžely zahradami, dokud nedoběhli k vysoké třešni. ,,Tady si měla výcvik, ne? Kam přesně tvůj učitel běžel?" zeptal se udychaně Crowley a rozhlédl se kolem, jako by čekal, že se tam někde ten zlatavý pes objeví.
   ,,Tam." odpověděla Emma a kývla hlavou na levou stranu do zadu. Doufala, že to nijak nespletla a že mu ukázala dobře.
   Crowley tedy přikývl a všichni se vyřítili daleko do dalších zahrad. Vypadalo to, jako by podle čichu rozeznal přesně, kudy Lorim běžel.
   ,,Myslím, že je blízko." pravil Crowley a zpomalil. Ona udělala totéž a opatrně se blížili k jednomu keři.
   Crowley se schoval za keř a Emma vedle něj. Vyčkávali na učitele. Když už jí připadalo, že je to zbytečné, před očima se jí mihl zlatavý kožíšek. Lorim.
   Procházel se opatrně a vypadalo to, jako by nosil hlavu v oblacích. Sledoval oblohu a někdy jeho oči zamířili i ke keři. Na tlapách měl pár malý krvavých ranek. I po obličeji. Ale nevypadalo, że ho to nějak tíží. Byl zasněný.
   Crowley se skrčil. ,,Tři, dva, jedna, teď." zamumlal si a vyskočil s keře hned vedle Lorima. Ten polekanět uskočil. Rychle se otřepal.
   ,,Aaa....ahoj Lorime, co tu děláš?" zeptal se a mrkl na Emmu schovanou v keři. Ta přikývla.
   Lorim zatřepal hlavou. ,,No....já mám zrovna volno. Tak jsem šel jen tak na procházku." řekl a přejel tlapkou po trávě.
   Crowley nadzvihl jedno obočí a ona v tu ránu vyskočila s keře. ,,Jé! Dobrý den, panu učiteli." řekla a usmála se. Byla vidět nervozita v jeho očích.
   ,,Emmo, ty už si po výcviku?" zeptal se s předstíraným údivem Crowley a otočil se na ní.
   Emma se podívala na Lorima a pak zpět na Crowleye. ,,Lorim mi asi před třemi hodinami řekl, že na něho mám počkat." vysvětlila klamě.
   Crowley se falešně zamračil a střelil pohledem po Lorimovi. ,,No? Jak nám tohle můžeš vysvětlit?" zeptal se přísně.
   Lorim sklopil zrak. ,,No já...musel něco vyřídit-" začal, ale Crowley ho hned přerušil.
   ,,Mluv pravdu!" vystěkl, ale pak se uklidnil. Otřepal se a mrkl na ní. Lorim začal nervózně přešlapovat.
   ,,Já....nemůžu vám to říct." řekl a sklopil uši. Emma nechápala, co před nimi tají, ani proč má takové rány na tlapách a i obličeji. Zlatavý pes měl hlavu sklopenou a svěšený ocas. Proč nám to ale nechce říct? Je to něco strašného? Přemýtala. Jako moje matka. Pomyslela si naštvaně.
   Crowley se zamračil a spražil Lorima pohledem. Pak pokrčil rameny. ,,To jsem zvědavý, co ti na to řekne ředitel." uchechtl se.

                               · · ·

                          608 slov.
Snad se vám kapitolka líbí, budou totiž vycházet skoro každý den💖