Emma si rychle vzala kufr, který si zbalila a pak rychle slétla ze schodů. Její matka byla v kuchyni a něco tam dělala.
   ,,Tak pojď." řekla jí a podívala se na hodiny. Bylo půl sedmé. ,,Měli bychom to stihnout." Kolem ucha měla uvázanou mašli.
   Vyšli z domu a matka zamkla dveře. Byl další krásný den a slunce Emmě svítilo do kožichu. Okolo prošel nějaký pes s fenkou, Emma a její matka ho pozdravili a pak už pokračovali dál v chůzi.
   U obrovského dubu, který rozděloval dvě cesty se zastavili. ,,Teď už můžeš jít sama." řekla její matka a rozhlédla se kolem sebe.
   Emma přikývla a podívala se jí přímo do očí. ,,Jasně, tak ahoj!" zavolala za jí. Její matka mezitím už šla pryč.
   ,,Ahoj!" zavolala přes rameno a pokračovala dál. Emma se za ní ještě chvíli dívala.
   ,,Á, dobrý den, Rosie." pozdravila nějaká fenka její matku. Dále už z jejich rozhovoru nic neslyšela. Pokrčila rameny a pokračovala dále v cestě, kterou jí řekla.
   Cesta byla celkem poklidná, zajímalo jí jestli tady vůbec někoho potká. V duchu se radovala, že nebude muset chodit na matematickofyzickou školu, ze které by jí stejně brzy vyhodili. S těhto předmětů nosila pravidelné 4 a 3. Na vysvědčení se jí to povedlo dotáhnout alespoň na 3.
   Toto město bylo celé takové nudné. Plné šprtů, kteří dostávali samé jedničky a ona si pak připadali strašně hloupá. Byla snad jediná, která ráda háckovala a pekla. Jako jediná nečetla ty fyzické blbosti, které psal nějaký slavný vlk Bruno Flick. Když to jméno uslyšela, po zádech jí přejel mráz.
   Najednou se ozval divný zvuk. Trhla s sebou. Pak zapískání. Ten zvuk moc dobře poznávala. Byla to píšťalka městské policie.
   Najednou po cestě proběhl nějaký pes a stlačil jí mezi domy. Kolem nich proběhla policie a zvuk jejich píšťalky pomalu mizel v dálce.
   Emma se rychle otočila na toho psa. Byl béžový s černou tlamou a zlatými náramky. ,,Ty jsi Michel Yuck, nemám pravdu?" zeptala se a zamračila se.
   Ten udýchaný vlk na ní upřel pohled. ,,Jak to víš? Jo, jsem, říkej mi Michal." představil se.
   Emma se ušklíbla. ,,Vím to úplně jednoduše." ukázala na papír přilepený na zdi domu. Stálo na něm:

              Hledá se Michel Yuck,
vrah, lump a zloděj. Za jeho naleznutí dávame odměnu 3000 korun!

Pod nápisem byl zase obrázek Michala vyfoceného ze předu a i z boku.
   Michal přikývl a strhl leták ze žlutého papíru. Zmuchlal ho do kuličky a vyhodil do nedalekého potoka.
   ,,A co jsi vůbec udělal? Zabil někoho? Ukradl něco?" zeptala se Emma a nadzvedla jedno obočí.
   Michal couvl a zavrtěl hlavou. ,,Já ale nikoho nezabil! Nic jsem neudělal! Jsem nevinný!" zaprotestoval.
   Emma se zamračila. Nevěřím mu ani slovo. pomyslela si. ,,Klameš mě. Přímo do očí. Chci vědět pravdu." pravila přísně.
   Michal se podíval na zem. ,,No možná jsem někdy něco ukradl, nebo hodil policistkou čepici do vody, zmlátil je důchodcovskou holí....ale nikoho jsem nezabil! Ty policisti mě honí neprávem!"
   Emma se musela trošku zasmát. ,,Důchodcovskou holí?" uchechtla se.
   Michal přikývl. ,,No, vzal jsem, co bylo nejblíž, potřeboval jsem se těch poldů zbavit." přznal.
   ,,Jak vidím, moc se ti to nepovedlo." řekla škodolibě Emma.
   ,,A kdo vůbec jsi? A kam jdeš?" zeptal se rychle a podíval se jí přímo do očí.
   ,,Jsem Emma." představila se. ,,A co je ti vůbec do toho kam jdu?" Podívala se na radnici. Brzy bude půl osmé. ,,Musím jít!" vyhrkla a vyběhla z uličky, cítila na zádech Michalův zmatený pohled.
   ,,Počkej!" zavolal, ale Emma ho ignorovala. Nechtěla mít v nové škole průšvih. V půl osmé má být na nějaké zastávce. Musela to stihnout. Ještě zbýval docela velký kus.
  
                             · · ·

Koněcně byla nejspíše na místě. Emma smikem zastavila až se kolem rozlétl prach. Tuto čtvrť města nikdy neviděla. Stála tam stará zastávka, na které samozřejmě visel obrázek Michala.
   Opatrně vešla na zastávku a v tu ránu se ozval zvon z radnice. Přiběhla právě v čas. Bylo půl osmé a hodiny dvakrát zazvonili.
   Najednou se ze zatáčky vyřítil malý autobusík. Zastavil a s rachotem otevřel dveře. Vevnitř seděl zahalený pes.
   Emma opatrně vstoupila dovnitř. ,,Dobrý den?" pozravila trochu stydlivě.
   Řidič kývl na pozdrav a ani se na ní nepodíval.
   ,,Jedete do Hunk-wai?" zeptala se a čekal, jestli odpoví.
   Pes se ku podivu otočil na ní a sundal si kápi. Rozesmál se. ,,Samozřejmě, že ano!"
   Emma přikývla a nějak nepochopila jeho vtip. Pokusila se usmát. ,,Kolik to stojí?" zeptala se ho.
   Řidič se zamračil a přejel jí chladným pohledem. ,,Dopis." řekl.
   Emmu chvíli polil strach. Rychle začala hrabat v tašce, která jí sloužila jako ruční zavazadlo. Našla ho. Matka ho zbalila. Oddechla si. ,,Tady." řekla a podala psu dopis.
   Řidič pokýval hlavou. ,,Ty jsi Emma Liajová?" zeptal se a nadzvednul jedno obočí.
   Emma přikývla.
   ,,Tak dobře Emmo, nastup si a posaď se." řekl a kývl hlavou za sebe. Podal jí dopis zpět a ona si ho znova zastrčila do své tašky.
   Posadila se na místo, které nebylo ničím polité. Ten si autobus byl i docela čistý. Kufr si dala pod sedačku a tašku vedle sebe. Dívala se z okna.
   Autobus se rozjel. Jel celkem rychle. Odbočil uličkou a jel pryč z města, tam, kde Emma snad nikdy nebyla.
   Pozorovala vše z okna, spousty věcí se začalo měnit. Všude začalo kvést více a více třešňových květů, takže to hned vypadalo, jako by byl celý svět růžový. Všude okolo byli rýžové pole, které vystřídali ty klasické. Vše bylo tak zvláštní. Tak jiné, ale zároveň i krásné.
   Cesta trvala zhruba půl hodiny a autobus zastavil. Emmě se z neznámého důvodu zamotala hlava. Možná měla žízeň. Rozloučila se z řidičem a vylezla z autobusu. Rychle šahla do tažky pro vodu a napila se.
   Podívala se kolem sebe. Oči jí z té krásy přecházeli. Před ní se tyčila obrovská pagoda. Okolo ní byli obrovské zahrady porostlé rozkvetlou třešněmi. Bylo to nádherné. Vepředu byla schromážděná skupinka psů.
   Emma se otočila za sebe. Autobus už tam nebyl. Rychle se rozběhla za ostatními psi.

                              · · ·

                          985 slov.
Jen chci upozornit. Michal čtěte jako [Majkl]. Tak jak doufám, že se vám kapitolka líbila 💖