Emma na sebe rychle naházela svůj Halloweenský kostým - černofialové šaty, podkolenky a čarodějnický klobouk -, že si ani nevšimla, že je Django na pokoji.
   ,,Ahoj." ozvalo se za ní a ona nadskočila leknutím. ,,Hezký kostým." Rychle se otočila. Skvělé, teď se mi bude smát, že jsem se lekla, pomyslela si.
   ,,Díky. Tvůj je taky moc hezký." řekla. Django měl na sobě oblečení s kostrou, v ruce měl kosu a na hlavě lebku....bylo tedy zřejmé, že jde za kostlivce. Usmál se, i když to přes masku nebylo moc vidět. ,,Díky." řekl.
   Emma se rozloučila a rychle vyběhla ze dveří po schodišti, kde na ní čekala Ruby. ,,Proč ti to tak dlouho trvalo?" zeptala se a začala skákat kolem ní.
   ,,Neřeš. A teď rychle, abychom to stihly." řekla a obě dvě uháněly po schodech dolů. Vběhly do jídelny..... skoro všichni už tam byli, a posadili se vedle sebe na zbylé místa.
   Ve předu, kde si normálně vyzvedávali jídlo, stál ředitel a kolem něho učitelé. Pár minut počkali, než přijdou i ostatní a když se poslední žák posadil na místo, ředitel vyzkoušel mikrofón a vyměnil si krátké pohledy s učiteli. Všichni měli na sobě kupodivu kostými. Učitelkám to docela i slušelo.
   ,,Veselý Halloween plný hrůzy a strachu, vám přeji, milý studenti," začal a všechny přítomné přejel pohledem. ,,Letošní svátek budete slavit tady, v naší škole. Někteří už naposled a někteří poprvé. Za pár minut utvoříte skupinky po 3-5 studentech. Hej, neřekl jsem teď! Za chvíli! Budete koledovat okolo různých domů. Pak se seřadíte před hřbitovem a bude překvapení. Potom nás čeká večírek." dořekl a kývl hlavou.
   Psi začali tvořit skupinky. ,,Budeme spolu?" zeptala se Ruby. Ta nadskočila radostí. ,,Že váháš!" vyhrkla. Doufám, že to mělo být ano, pomyslela si a snažila se jí zastavit, aby pořád tak neskákala. Django a Eyon (Převlečená za černou kočku) přišli za nima. ,,Můžete být s vámi ve skupince?" zeptali se  a obě dvě naráz vykřikly ,,Jasně!"
   ,,Tak, už jsme všichni!" vyštěkla radostně a hyperaktivně (neptejte se mě, jak se štěká hyperaktivně!) Ruby s kostýmem ducha. Tím si nejsem tak jistá, přemýšlela Emma. Hikara seděla opodál s obyčejným roztrhaným kostýmem. Měla hlavu smutně skloněnou.
   Emma se postavila ze židle a šla k ní. Všichni na ní buď divně koukali a nebo si toho nevšimli, to nevěděla a ani jí to nezajímalo. Sehnula se k Hikaře, čeho by se asi obyčejný pes bál. ,,Nechtěla by ses k nám přidat?" zeptala se.
   Hikara po ní zavrčela, což Emma čekala. Ale pak se v jejích očích objevilo něco jiného. ,,Moc ráda, děkuji." řekla, což jí zaskočila. Emma se rychle usmála a přikývla. Vedla jí k ostatním (Ruby, Djangovi a Eyon).             Tři psi se mezitím v pohodě bavili, ale najednou zmlkli a otočili se na Hikaru. Emma polkla. ,,Hikara bude s námi ve skupince." vysvětlila a podívala se nervózně po ostatních. Ruby obrátila oči v sloup. ,,Ti přeskočilo? Ty jí bereš do skupiny?!" vyhrkla šeptem směrem k ní a Emma doufala, že to Hikara neslyšela. ,,Pak ti to vysvětlím." odvětila nervózně a doufala, že už Ruby nic neřekne.           
  Django to naštěstí pochopil a snažil se vypadat co nejméně zaskočeně. Otočil se k Hikaře: ,,No dobře, můžeš být s námi ve skupině." řekl s mírným povzdechem. Díky, Django! vykřikla jsem v duchu.                                                 ,,Můžete začít koledovat." prohlásil ředitel a tím je uštědřil hloupých keců. všichni včetně Emminy skupinky se rozběhly směrem ven s Pagody. ,,Ne....zabrali všechny dobré místa." zaklel naštvaně Django a zlostně sledoval běžící psi.                       
  ,,Znám jedno takové místo, kde určitě nikdo nechodí." ozvalo se najednou tajemně za nimi a všichni se rychle otočili. Byla to Hikara. Django si jí přejížděl zkoumavým pohledem.   
  ,,No, za pokus nic nedáme," prohlásil a podíval se na Hikaru. ,,Veď nás, jestli víš, kde to je." řekl trošku s opovržením a nechal fenu vstoupit do předu. Proč jsou tu všichni tak povrchní? Pomyslela si a užuž se chtěla vydat za ostatními, ale najednou si něčeho všimla. Ani moc nevěděla, co to byla, ale byla si jistá, že se jí to nezdálo. Vypadalo to trošku jako šíp, ale proletělo to takovou  rychlostí, že to ani nebylo dobře vidět a vypadalo to spíše jako čmouha. Že by na nás někdo útočil? Nebo to mělo být nějaké Halloweenské překvapení?  Přemýšlela, ale rozhodla se, že o tom raději nebude mluvit.                               
  Dohnala ostatní a zařadila se vedle Ruby, která na ní ale stále vrhala krvelačný a naštvaný pohled a tak se přesunula na konec skupinky. Obloha už byla tmavá a vál takový ten děsuplný vítr, který Emmě čeřil srst. Všude kolem psů byla mlha a i když to byli oni ve strašidelném kostýmu, přesto to na ně zvláštně působilo.                                                            Hikara je vedla dlouhými a úzkými cestičkami, které nikdy z nich (až na ní) neznal. Najednou se před nimi objevil keř. ,,Za mnou." sykla tiše a protáhla se keřem. Ruby se naštvaně otočila. ,,Tam mě nikdo nedostane!" Django s Emmou si vyměnili pohledy. ,,Ani když tu zůstaneš sama?" slyšela za sebou Djangův hlas, když se jako první protahovala keřem. Nebylo to vůbec tak hrozné, jak to vypadalo. Bylo tam dost místa, jako by to byla obyčejná cesta, kudy chodí všichni.      Django se protáhl za ní a nakonec Eyon. Čekali před keřem a trošku se chechtali Rubyiným reakcím. Pak se i ona s brbláním konečně protáhla keřem a všichni se ocitli na jakémsi kopci. Nejdůležitější ale bylo, co bylo pod ním: malá stará vesnice s kamennými domy a až příliš zlověstnou atmosférou.                           
  ,,To je ono, Hikaro?" zeptal se Django na úplně zbytečnou otázku a fena přikývla. Všech pět vyrazili směrem dolů, snažili se na sebe moc neupozorňovat, jelikož tohle město moc mírumilovně nevypadalo. Zabočili hned k prvnímu domu, který byl opět z kamene s dřevěnou střechou. Django (protože byl nejstarší, tak ho braly jako takového velitele) zabušil na dveře. ,,Koledu, nebo vám něco provedu!" zakřičeli společně.                                                           Dveře se rozletěli a Emmě se zastavilo srdce. Z domu vykoukla velká tmavá postava, s jasnýma očima. ,,Koledníci....k nám už moc koledníků nechodí...." řekl tajemným hlasem a prohlédl si je pohledem, jako nějaký skener. Otočil se a vytáhl košík se sladkostmi....Emma se za tvářila mírně znechuceně.....některé z bonbónů vypadali, jako by tu už byli z minulých Halloweenů....snad ani to ne. Nakonec si ale všichni vzali ze slušnosti, i když je potom asi zahodili pryč.

                             · · ·

Koledování pokračovalo celkem slibně. Čím víc se blížili ke středu města, tím dostávali lepší sladkosti. Košíky už měli skoro plné. Když došli na druhý konec vesnice Fordlier, vynořila se před nimi malá chaloupka, která vypadala ještě děsivěji, než ty ostatní, ale to muselo znamenat, že pes vevnitř bude milejší (PS: touhle logikou se neřiďtě, stejně jako autor této knihy).                               ,,Koledu, nebo vám něco provedu!" zavolali. Zevnitř se ale ozvalo jen zlověstné zavrčení a tam Django znova zaklepal. Ze dveří se vynořil obrovský pes. Ne, to je ten, který nás napadl před obchodem! Pomyslela si splašeně Emma. Otočila se na Hikaru, která nehybně stála. ,,Hikaro!" zařval ten pes a Hikara s Emmou se rozběhli pryč. Ostatním to chvilku trvalo, ale už uháněli za nimi s tím zlým psem v patách. Běželi, jak nejrychleji mohli, ani Ruby už nedělalo problém podklouznout keřem.                               
  Najednou se Hikara (která si celou dobu držela velký náskok, byla opravdu rychlá) zastavila. Před nimi byl hřbitov. Emma prudce zabrzdila, za ní byli Ruby, Django a Eyon. Po tom starém krvelačném psu ani stopy. Vsadím se, že je v tom keři.... Pomyslela si Emma a nemohla se na něho přestat dívat.       
  Pak ale začala přemýšlet, kde jsou. Na zemi leželi noviny, kde bylo napsáno: Jaké bylo koledování v Arvii? Podívejme se do hlavního města naší země Aquanie.... Hlavně jí však zaujal druhý článek. Vykašlal se snad Django na Eyon?? Láká ho více nová žákyně Emma? Hlasujte v novinářské kanceláři v naší Pagodě.... Nebylo ani pochyb, kdo to psal a že tohle, byl jejich školní noviny.....normálně by jí článek dost naštval, ale tohle bylo opravdu divné.                                                ,,Konečně jste tu, bando! Jo a máme být na druhé straně, už pojďte." řekl někdo za nimi, byla to Isla, učitelka ze školy a byla převlečená za půvabnou čarodějnici s výraznými linkami nad očima. Skupinka jí následovala k bráně hřbitova, kde byli všichni seřazení ve skupinkách. Jak odcházeli, noviny se vůli zesílení větru převrátily: Isle to na Halloween dost sekne....                             
  Došli blíže k mumlajícím skupinkám psů. Ředitel Keith stál před obrovskou a zdobenou bránou do hřbitova a díval se na žáky, pak je všechny švihnutím ocasu utišil. ,,Poslouchejte," začal hlubokým hlasem. ,,Teď začíná stezka odvahy....bude to děsivá.....hrůzo-" Najednou ho něco přerušilo. Byl to krkavec, který nad ním proletěl a zanechal na něm....no....ehm....lejno. Akira rychle vzala foťák a vyblískla si to. ,,Hotovo, úžasný článek do školních novin." zamumlala si pro sebe a ušklíbla se.                                          Naštvaný ředitel se očistil a všichni propadli záchvatu smíchu....teda kromě učitelů, kteří mu pomáhali. Nakonec první vyrazila Akiřina skupinka....pak ostatní a na úplný konec skupinka Djanga. Měla bych ředitelovi říct o tom psu....ale.... Ředitel ani nikdo už tam ale nebyl. Tak tedy vyrazili. Všechno to začalo vypadat jako z nějakého horroru, či co. Mlhy bylo ještě víc, že skoro neviděli ani na krok.                     
  Drželi se blízko u sebe a pořád se rozhlíželi. Hikara po dlouhé době promluvila. ,,Ten pes....je můj otec, týral mě. Moc se omlouvám, že jsem vás do toho zavedla." Všichni se prudce nadechli. Eyon se jí podívala do očí. ,,Ty za to nemůžeš, neudělala si to schválně, to my bychom se ti měli omluvit, jak jsme se k tobě chovali. Jdeme do toho s tebou." řekla a všichni přikývli.                                     
   Emma se ani nemohla radovat, že měla pravdu, měla totiž takový pocit, že je někdo sleduje. Z keře se najednou někdo vynořil. Byl to děsivý pes s krví v hubě, všichni zaječeli a utíkali, co jim jen nohy stačily. Co to bylo? Učitel? Nebo snad Hikařin otec? Rozběhla se rychle za ostatníma. Okolo nich se ozývaly prapodivné zvuky....nikdo nevěděl, jestli jde o učitele nebo psího tyrana a tak řvali a běželi jako blázni.                                     
  Někdo s nožem na ně vyskočil a Emma použila své bojové dovednosti a kopla ho do obličeje. Naneštěstí to ale byl učitel. Utíkali dál až doběhli do cíle, kde na ně čekali ostatní, byli u vchodu do pagody a Akira si je vyfotila s oslnivým bleskem. A sakra, teď budeme za blázny.... Pomyslely si, když doběhli do cíle a učitelé si z nich pro změnu začali utahovat. ,,Tak co? Jaký byl váš první Halloween?" ptali se. ,,Nějak vás to vystrašilo, co?" I Akira se smála. ,,Těšte se do novin, hned za Keithův výstup!"                             Když ta hrůza konečně skončila, vrátili se zpět do Pagody, Halloween tím ale rozhodně nekončil. Ještě je měla čekat párty, i když by Emma byla asi radši, kdyby nebyla. Jídelna byla krásně a děsivě vyzdobená a na oknech byli krvavé nápisy. Všude bylo spoustu jídla ve tvaru dýní a netopýrů (coronavirusss!!!!). Hrála tam ta zlověstná Halloweenská hudba a všichni začali tančit a děsit se. Suprová párty by to byla....ale Emma, Hikara, Eyon, Django a Ruby byli spolu zalezlí a ani se jím nechtělo do tance. Cítili se strašně trapně.                    K Emmě přišla Isla. ,,Ale neboj, Halloween už je u konce a ty budeš zítra v novinách s ředitelem." zasmála se a šla tančit dál. Dwight a Adie tančili spolu....vypadali zamilovaně, Akira měla pravdu. Už chápala, jaké je to být v novinách....neměla by to ale brát takhle vážně. Hikara už měla kamarády a byla to její zásluha. Mohla by to dát do novin, ale radši ne, byl by to velký risk. Pak si najednou vzpomněla na ten šíp. Co to bylo? Nějaké znamení? Útok? Přemýšlela o tom, co viděla. Tohle rozhodně dávat do novin nebude. Ztrapnila by se ještě víc, než je. Byla si ale jistá, že to viděla.                                                                Podívala se z okna do mlhavé čarodějnické noci....vítr ohýbal větve stromů a ona už ani neslyšela hudbu z párty....jako by to byla součást noci. Najednou ale něco v té tmě uviděla....co to ale bylo? Byla si jistá, že to byla siuleta....psa. Co tam ale venku dělal? Náhle jeno m ona uslyšela ďábelský smích. Psovi něco kapalo s tlamy. Krev. Byl to Hikařin otec. Tak přeci jenom byli na stezce odvahy ve smrtelném nebezpečí....

                             · · ·

Tak! Další kapitolka s 2004 slovy je tu! Pěkné čtení a děsupný Halloween! OwO