Venku v půlnočním šeru zuřila bouřka, většina normálních lidí seděla doma pod dekou a čekala na její konec, ale to neplatilo pro blonďatou dívku v dlouhém kabátu, která již čtvrtou hodinou zkoumala kostu zbylých pěti lidí a pečlivě si zapisovala každý nový poznatek. Každý další dílek do skládanky jí dělal šťastnější a zároveň pobízel pracovat dál. Byla už téměř rozhodnutá odložit papír a vydat se domů, jenže zjistila že v budově není tak sama, jak si dosud myslela. Co nejtišším pohybem položila stehenní kost oběti na místo a sebrala ze stolu svou zbraň, v žilách jí proudil adrenalin a zároveň strach. Zoufale se přinutila vydat z pitevny ven, jemnými a co nejtlumenějšími kroky pomalu postupovala ke dveřím.

O pár minut později, když už lehce doufala, že se jí něco jen zdálo zaslechla dívčí křik. Lauřin. Bez přemýšlení se rozeběhla k místu odkud vycházel- do Scarlettiny kanceláře. Normální člověk by řekl, že na podpatcích se běhat nedá, Katie v tu chvíli dokázala pravý opak. S rychlostí blesku rozrazila dveře a to co uviděla na zemi jí doslova vyrazilo dech.

Na zemi ležel mrtvý hlídač, kterého si Katie pamatovala jen matně, ale nad ním se krčila osoba, kterou znala lépe než kdokoliv jiný. Laura. Držela v ruce nůž, ze kterého ještě odkapávala krev a celá se klepala. Když zaregistrovala že je Katie v místnosti s ní, tak se hystericky rozbrečela a nůž upustila.

„Já to neudělala! Já vím jak to vypadá, ale musíš mi věřit... Prosím” Zaskuhrala zoufale a otočila se na Katie, ta si v duchu vrazila facku, za to že těch prvních pár vteřin Lauru opravdu podezdřívala a pokusila se do svého hlasu dát všechno možné ujištění, které dokázala.

„Holka já ti věřím..” Zamumlala. „Vím že nic podobného by si neudělala...” Katie natáhla ruku směrem k Lauře a ta jí s radostí přijala. Hned poté co jí Katie vytáhla na nohy doslova skočila blondýnce do náruče a rozzvlykala se ještě více než předtím. Katie byla v koncích, obvykle byla Laura ta která se všechny kolem snažila uklidnit a věděla co udělat... Vždy jí za to obdivovala, protože ona dokázala kohokoliv jen víc rozbrečet. V hlavě si zoufale přála, aby s ní v Scarlettině pracovně místo Laury byl pravý vrah. Z takové situace by se dokázala dostat o mnoho snadněji.

„Já..Já si sem přišla pro materiály, které mi tu Scarlett nechala a na zemi tu ležel tenhle... Já myslela že ho zachráním a ... A nedokázala jsem to.” Laura se cítila jako kdyby jí v žilách místo krve proudil dusík. Byla v takovém šoku, že se měla problém pořádně nadechnout. Zoufale se snažila nemyslet na to, že kdyby přišla dřív, tak by ho mohla zachránit, ale její hlava jí to nedovolila. Celý svět kolem ní jí zastínil moment kdy otevřela dveře a našla nočního hlídače v obrovské kaluži krve a s nožem zabodnutým přesně v srdci. Přes to že si nepamatovala jeho jméno, si vzpoměla na malou holčičku s černými copánky, která ho tu čas od času navštěvovala.

„Lauro...”  Zašeptala Katie tiše, ale i to stačilo na to aby se Laura stihla alespoň trochu vrátit do normálního světa. „Nemůžeš si tohle dávat za vinu...” Prohlásila Katie jako kdyby jí četla myšlenky a začala jí hladit po zádech. Laura v tu chvíli začala vnímat teplo jejího těla a nepravidelně pulzující srdce, které jí bilo v hrudi. Věděla, že to není správné, ale rozhodla se jí nepustit a více jí zabořila hlavu do kabátu.

„Viň za to jeho vraha, to on je jediný právoplatný viník. Ty by si na sebe spíš měla být pyšná za to, že si se mu pokusila pomoct...” Pokračovala Katie v jejím monologu a zoufale se pokoušela napsat esemesku Scarlett poslepu. Sice v tom měla jistou praxi, ale nevěděla jak jí vysvětlit, že v její kanceláři leží mrtvola a ona v náručí svírá zoufalou Lauru.

„Prosím Katie...” Vykoktala Laura tiše do jejího kabátu. „Řekni mi, že tohle se nestalo. Řekni mi, že tohle je jen hodně špatný sen a já se za chvíli probudím doma v posteli.”

„Já ti nemůžu lhát...” Katein hlas se změnil z pevného na soucitný, takový který u ní Laura nikdy neslyšela a její ruce jí sevřely ještě pevněji. Laura se ale nesoustředila na to co říkala, vnímala jen její typickou zvláštní vůni. Katie voněla po růžích, krvi a jistém Lauře neznámém parfému....

Scarlett naštvaně praštila rukou do nočního stolku, na kterém se nacházel její mobil. Nechápala jaký exot jí může psát takhle pozdě večer, ale i přes to se rozhodla zprávu přečíst, hlavně proto, aby mohla dotyčného druhý den přizabít. Hned po odemknutí na ní vyskočila Kateina fotka, na které mimochodem blondýnka vypadala naprosto strašně. Scarlett jí vyfotila, když Katie kvůli jednomu případu plavala v kádi s jablečným moštem, aby z něj vytáhla mrtvolu. Při vzpomínce na tu chvíli se Scarlett pousmála, ale po přečtení zprávy jí z úst úsměv okamžitě zmizel. Tvá kancelář, další oběť, Laura potřebuje psychologa. Pár slov jí stačilo na to, aby ještě v pyžamu rychle vyskočila z postele a bezhlavě se rozeběhla ke dveřím...