Scarlett a Laura se skláněly nad mrtvým tělem v márnici a snažily se naučit přemýšlet alespoň trochu jako Katie, která někam na začátku dne zmizela. Tělo bylo kompletně až po hlavu přikryté bílým prostěradlem a sychravé počasí z venku všemu dodávalo na ještě smutnější náladě.

„Tuhle věc na ní nesnáším, nikdy se nám neobtěžuje říct, kam šla a my tady kvůli tomu jen debilně zíráme na mrtvolu!” Proťala ticho konečně Scarlett a začala mrtvolu propalovat naštvaným pohledem, který dívka uměla opravdu bravurně.

„Je to Katie, nikdy člověk neví co udělá.” Pokrčila rameny Laura a snažila se alespoň v hlavě vytvořit povahový profil vraha. Podle mrtvoly před ní musel mít opravdu silné přesvědčení, že to co dělá je správné. Také to musel být doktor, který často pracoval s krví a opravdu pečlivý. Zatím totiž nenechal ani maličký důkaz o své totožnosti, kromě nápisu, který je měl ale od případu odradit. K tomu by mu Laura přiřadila znalost lidské psychiky. Ne, vůbec nic jí do sebe nezapadalo.

„Lauro? Si v pořádku? Vypadáš jako kdyby tě měl každou chvílí přejet parní válec.” Probrala jí z přemýšlení Scarlett. Laura jí v tu chvíli měla chuť poslat do Tádžikistánu a zakopat v nějaké odlehlé části. Nesnášela, když jí někdo přerušil něčím podobným. Spolkla kousavou poznámku a začala nervózně přecházet po místnosti.

„Pojď se projít, možná na něco přijdeme.” Navrhla Laura po chvíli a lehce si povytáhla své khaki džíny.

„Pojď se mnou do posilovny, možná tam bude Katie... Vždy, když mě chce naštvat tak je přesně tam.” Odpověděla jí na to téměř okamžitě Scarlett a bez čekání na odpověď se rozešla směrem k posilovně. Laura si stihla jen hlasitě povzdechnout a rozeběhla se za ní. Pokud Katie měla slabou stránku v nepotřebnosti oznamovat kde se nachází, tak ta Scarlettina byla v tomhle. Nikdy nedokázala pochopit, že její plány se vždy nemusí zamlouvat všem kolem.

Netrvalo to dlouho a obě dívky doběhly k posilovně, k jejich smůle už tam bylo obsazeno. Konkrétně se všude po zemi válely obrovské papíry, na kterých bylo napsáno: Chcete si zahrát hru s bohem smrti ? .Uprostřed toho všeho seděla Katie v tureckém sedu, s kdysi bílou košilí bez rukávů celou umazanou od krve a dlouhýma prstama pravidelně klepala na zem. Přemýšlela.

„Katie? Nechceš si dát sezení tadyhle s Laurou? Tohle mi nepřijde normální...” Ozvala se Scarlett a snažila se proskákat mezi papíry ke Katie. Laura se nad tím musela pousmát, Katie vždy byla z nich ta nejzvláštnější a moc lidí kolem jí při lepším případě nechápalo a při tom horším, z ní měli dokonce strach. Pokud jí někdo ze stanice viděl u toho, jak píše krví nápisy pojednávající o smrti, tak si bude muset dát další sezení u nějakého cvokaře. Jako by tam nesedávala minimálně dvakrát do týdne.

„Náš vrah je pravák, s lehce ochrnutým prsteníčkem a nebojte, ta krev je prasečí. Ze všech se nejvíce podobá lidské.” Řekla unaveně blondýnka a utřela si zakrvácené ruce do zbytku košile, který zůstal ještě čistý. Laura si všimla že v poslední době lehce zhubla, což u ní představovalo velkou změnu. Klíční i lícní kosti jí vystupovaly více než obvykle a její nohy začaly vypadat jako párátka.

„A to si zjistila tím, že si psala krví ten samý vzkaz co nám zanechal vrah před domem té oběti ? To je geniální!” Vykřikla Scarlett a uznale se na Katie ušklíbla. Místo poděkování, ale blondýnka vstala a vznesla ke Scarlett otázku, se kterou jí otravovala od začátku případu.:

„Sehnala si mi toho asistenta? Víš že nějakého potřebuji, jestli mám chodit s váma v terénu...” Laura po Scarlett hodila pohled, aby si pořádně rozmyslela to co řekne.

„Přihlásila se jen jedna osoba... Ale nebude se ti líbit.” Odpověděla jí po chvíli Scarlett a omluvně se podívala na Katie.

„Kdo?” Blondýnka si pevně založila ruce na prsa a očividně skutečnost uhádla již předem.

„Brandon McLean...” Řekla Scarlett a s těží zadržovala smích. Pokud byla na světě nějaká osoba, kterou Katie nenáviděla, tak to byl právě Brandon. Typický sebestředný boreček, kterému záleželo více na jeho vyperoxidovaných vlasech než na světovém míru. A s jistým crushem na Katie.

„To... Neříkej mi, že si ho přijala, protože jestli ano tak přísahám že zbytek té krve ještě přibarví tvé vlasy na víc rudou !” Zoufalý podtón v Kateině hlase byl tak neobvyklý, že Scarlett i Lauru dokonale rozesmál.

„Dobře, neřeknu ti to... Ale napíšu.” Scarlett se smíchem vytáhla propisku a na jeden z papírů na zemi naškrábala Přijala jsem ho, dorazí za dvě hodiny. V tu chvíli byl Katein pohled doslova k nezaplacení. Vraždila jím ta malá písmenka, až se Scarlett obávala,  aby papír každou chvílí nevzplanul.

„Katie, nějak to přežiješ.” Pokusila se situaci zachránit Laura, ale její oči značily že má co dělat aby se znovu nerozesmála. Za nadlidského výkonu doskákala ke Katie a povzbudivě jí poklepala na rameno. A i to vypadalo opravdu komicky, protože Laura si musela stoupnout na špičky aby jí na něj vůbec nějak dosáhla.

„Katie, když si tak vysoká, můžeš prosím alespoň přestat nosit vysoké podpatky?” Postěžovala si na to Laura a naštvaným pohledem spražila smějící se Scarlett. Katie ale nic neřekla, jen se dramaticky usmála, jako vždy, když na něco přišla.

„Náš vrah je rozhodně muž... A udělal první chybu.”