„Pořád nemůžu uvěřit tomu, že si nám sehnala za čtyři hodiny letenky, pětihvězdičkový hotel a všechno to nechala zaplatit Anglii.” Zamumlala Laura a plácla sebou na hotelovou postel v jejím pokoji.

„Stejně na tom nezáleží, musíme najít rodinu Helen Vinderbeckové a vyslechnout jí. To je jediný důvod proč tu jsme.” Odsekla naštvaně Scarlett a začala se věnovat urputnému mlácení do klávesnice, což nejspíše považovala za psaní.

„Lauro posuň se lehce dopředu, v téhle poloze si ničíš svou patellu.” Zapojila se do jejich rozhovoru Katie a neomaleně vzala Scarlett její notebook. Scarlett se po blondýnce naštvaně ohnala ovladačem, který zrovna ležel po její pravici, ale Katie se její ráně lehce vyhnula.

„A teď mluv, co se stalo Scarlett. Normálně se takhle hrozně nechováš. Pozoruji to na tobě už od té chvíle co jsme tu mrtvolu převezly na stanici.” Laura se posunula lehce dopředu a re  založila si ruce na prsa. Scarlett nejevila žádnou touhu jí odpovědět a místo toho se natáhla po jejím notebooku, který byl stále v držení Katie.

„Stále jsem vaše šéfka, takže ty!” Scarlettina ruka se prudce a nečekaně zvedla a namířila na Katie. „Mi okamžitě vrátíš notebook, a ty!” Rychlým pohybem ukázala na Lauru. „Zmlkneš a začneš se věnovat něčemu jinému, než je snaha mě naštvat!” Z jejích očí naprosto kypěla zlost a její výraz nabral odstín krutosti. Lauře se v očích zaleskly slzy a ublíženě odvrátila pohled, ale Katie položila notebook na stůl a naštvaně přešla těsně před Scarlett.

„Ne, ty zmlkni! Rušíš mě!” Procedila naštvaně skrz zuby a pevně se zadívala Scarlett do očí. Ta chvíli stála naprosto klidně, ale v nečekané chvíli silně napřáhla ruku a rychle jí švihla směrem ke Kateiné tváři. Nepraštila jí. Jen jí slepě zastavila těsně před cílem, jako kdyby si uvědomila co udělala.

„No pojď! Vraž mi facku, aby si si upevnila vedoucí postavení! Upevni si svůj pocit že se proti tobě obrátil celý svět! Ale pamatuj na jedno, já bych radši zemřela než abych ti musela ublížit!” Vykřikla Katie jejím typickým chladným hlasem, její ruka sevřená v pěst se uvolnila a výraz v očích se změnil z naštvaného na ublížený, což ale nevěděla a tak stále rudovlásku sledovala upřeným hlasem. Scarlett naproti ní svou ruku sklonila a provinile sklonila pohled k zemi.

„Promiň, já... Já nevím, co se se mnou stalo. Před týdnem jsem dostala dopis od neznámého odesílatele, ve kterém mi ve zkratce psal, že jsem váš slabý článek. Že vás svýma průměrnýma schopnostma táhnu jen k zemi a že byste bezemě byly ještě výš než jen na špici Británie. Nevím proč jsem si chtěla dokázat opak. Moc se omlouvám, mrzí mě to.” Vykoktala Scarlett tiše a z očí se jí spustily křišťálově čisté slzy. Laura se zvedla z postele a zamířila přímo ke Scarlett. Chvíli ji sledovala, ale pak ji pevně sevřela v náruči a začala hladit po zádech.

„Zlato, ty si právoplatně jedna z nás a rozhodně nás netáhneš k zemi. Nevím, co bychom bez tebe dělaly.” Odpověděla jí naprosto pevně Laura a Katie souhlasně přikývla, což byl asi ten nejmilejší úkon, co kdy udělala.  „Měla by si si jít odpočinout, vyslýchat rodinu Helen můžeš i zítra.”

Vycházející slunce a jeho rudá záře pomalu osvětlovala ulice města. Z oken řadových panelových domů se odrážely jeho odlesky a nemile zaslepovaly oči projíždějícím řidičům. To ale nijak nevadilo trojici dívek, které stály před jedním z mála rodinných domků v okolí. Domek byl obkládaný bílými kameny a trávník kolem něj byl naprosto perfektně zastřižený do centimetrové délky.

„Scarlett zazvoň, já s těmihle snoby nechci mít nic společneho.” Odsekla Katie a s znechuceným výrazem odstoupila o pár kroků dál.

„Jen proto, že umí něco co ty ne je nemusíš hned odsuzovat.” Scarlett jako vždy odbyla svou kamarádku a zazvonila na domovní zvonek. Katie po ní vrhla svůj typický pohled jen-si-počkej a založila ruce na prsa.

Asi po půl hodině, kdy už jim začínala docházet trpělivost, otevřela dveře asi padesátiletá žena s uhlově černými vlasy a velice přísným výrazem v tváři.

„Co tu pohledáváte?” Řekla s typicky francouzkým přízvukem a sjela všechny kritickým pohledem.

„Jsme od policie-” Snažila se odpovědět Scarlett, ale místo toho jí žena neslušně přerušila.

„Vy a od policie?! Myslíte si že vám na to skočím? Chcete snad přispět na nějakou sbírku pro postižené a ve městě si za to koupit alkohol? Našly jste si na to moc chytrou ženu, nic vám nedám!  ” S vítězoslavným úsměvem se zapřela do dveří a Scarlett se chtěla nějak ohradit, jenže zakročila Katie. S jejím typickým rychlým pohybem sebrala Scarlett z kapsy její odznak a přistrčila ho ženě až skoro pod nos. Ta se zatvářila dost překvapeně, ale nic neřekla.

„A vy jste podle chůze a ega bývalá baletka, která ale už pobírá státní dávky, protože jste si při posledním vystoupení zlomila, -jak tomu vy nevzdělanci říkáte- kotník. Váš manžel vás kvůli tomu opustil a tak je vaším jediným a nicotným koníčkem uklízení a upravování pozemku. Věřte mi, že s vámi nechci mít naprosto nic společného, ale vyšetřuji smrt vaší dcery. Tak prosím ustupte a uvnitř mé kolegyni odpovězte na pár otázek, věřím že to bude o dost příjemnější než takhle venku, protože se schyluje k dešti.” Řekla blondýnka svým typickým naprosto chladným hlasem a všem v okolí vyrazila svou bezcotností dech, tedy až na ženu, která se bezeslova sesunula po rámu dveří a schovala hlavu do dlaní.

„Helen byla vždy problémové dítě, ale nikdy jsem netušila že by jí někdo nenáviděl až tak moc že by jí-” Paní Vinderbecková se tiše rozzvlykala a celé tělo se jí začalo třást. Katie a Scarlett zůstali s kameným výrazem stát na místě, ale Laura se pomalu vydrala do popředí. Naštvaně po Katie vrhla vyčítavý pohled a sehla se k ženě.

„Musíte nám říct vše co víte abychom mohli zneškodnit jejího vraha a alespoň trochu uctít její památku.” Zašeptala tiše a pomalu se narovnala. Paní Vinderbecková sundala ruce z tváře a se stále tekoucíma slzama Lauru pevně obejmula.

„Milovala jsem jí, byla pro mě vším... Prosím najděte toho vraha a zavřete ho do toho nejhoršího vězení které tu v Anglii máme.” Její slova zněla zničeně a odhodlaně zároveň. „Pojďte dovnitř, řeknu vám o ní naprosto všechno co vím. A omlouvám se za tu ukvapenou reakci, vypadá to ... Že víte co děláte.”