Kateiny ruce se s perfektní přesností dotýkaly mikroskopu. Její až nadpřirozeně dlouhé a štíhlé prsty pohybovaly s jeho hlavní a upravovaly ji tak, jak blondýnka přesně potřebovala. Byla ve stavu, kdy nevnímala okolí, jen se plně soustředila na práci. Její mozek pracoval výkoněji než obvykle. Obvykle totiž šlo jen o vyřešení vraždy, které už stejně nic nezvrátilo. Mrtvola zůstane mrtvolou a vrah vrahem, jen změní své místo pobývání. Mrtvola se přesune do hrobu a vrah do vězení, které je pro něj jen vysvobozením od pocitů vinny. Nyní ale na jejích schopnostech závisel život jedné z osob, za které by bez váhání dala ten svůj...

„Já se nepřidám na stranu fanatického vraha!” Lauřin hlas proťal celou místnost nenávistným křikem. Unavovalo jí to, unavovalo jí vymýšlet argumenty někomu, kdo jí stejně velice pravděpodobně zabije.

„Tvá velká láska ani neví, že nejsi jedna z mrtvol které pitvá... Opravdu chceš žít takový život?” On jí ale stále podkopával veškerý zbylý odpor. Postupně a systematicky jí psychicky ničil. Po tváři jí pomalu stekla první slza a zanechala za sebou stopu rozmazané řasenky. „Já ti můžu dát svobodu! Jako tým spolu můžeme ovládnout svět a ty dvě mrchy srazit na kolena!” Neříkal to nijak naštvaným tónem, ale spíše přátelským. Takovým, jakým rodiče svým dětem oznamovali že pojedou na rodinnou dovolenou. A to jí ničilo ještě víc. Měla chuť křičet, měla chuť vrhnout se na muže před sebou a vrazit mu pár ran pěstí....

„Po ničem takovém netoužím.” Lauřiny rty se roztáhly do znechuceného úsměvu. Poznala, že tohle už na muže bylo moc. Po víc jak hodině se konečně pustil rámu dveří a neohrabaným krokem se vydal až k ní. Jeho kroky se zastavily až těsně za jejími zády a na krku ucítila chladné ostří nože.

„Poté tedy sleduj jak jim na tobě vlastně záleží...” Řekl chladným hlasem a tlak na noži lehce zvýšil...

Katie seděla téměř bez hnutí a její pohled přejížděl po různých spisech na Scarlettině stolu. Scarlett stála naproti ní a pohledem těkala z jejích rukou na její obličej. Na tváři jí hrál velice překvapený výraz, který si blondýnka spojovala s tím když objevila něco zdánlivě nemožného. A ani nyní tomu nebylo jinak.

„Počkej počkej...” Promluvila po chvíli ticha Scarlett. „Ty mi chceš jako říct, že si zjistila kde nás vrah vězní Lauru jen z otisku boty na tvé podlaze? Vždyť to je absolutně padlé na hlavu!” Katie pokývala hlavou na souhlas.

„Přesně tak.” Její nehty lehce zabubnovaly na opěradlo křesla. „Nebyl to ale jen otisk boty, skrývala se v něm podstatná část zeminy z místa, kde se vrah pohyboval.”

„A v tom je snad nějaký rozdíl?!” Scarlettin překvapený výraz se změnil na nenechápavý. Její oči vyzařovaly radost smíšenou s pochyby a Katie jí to ani trochu nezazlívala. Tohle bylo opravdu dost zvláštní i na ní.

„Podstatný, zeminu jsem totiž podrobně prozkoumala a v speciální databázi jsem porovnala pyly nalezené ve vzorku s různými místy na zemi. Bylo v něm bláto z jižního Kensingtonu překryté blátem ze středu Londýna- blízkosti mého domu. Pak jsem v něm porovnala určité prvky, které by nám mohly vytvořit charakter místa, kde se v nejbližší době pohyboval. Našla jsem tam prvky... No to je jedno, stejně tě to nezajímá. Laura je v podzemí domu u Kensington Palace, konkrétně bývalé stáje.” Katie celý svůj objev pronesla s lehce zoufalým tónem v hlase. Její pohled se ale nijak nezměnil, stejně jako pozice ve které seděla. Scarlett lehce uhnula pohledem k telefonu.

„Musíme zavolat zásahovou jednotku, musíme vymyslet plán, sehnat povolení...” Řekla Scarlett tak rychle jak jen dokázala a začala přecházet po místnosti. Katie jí v ten moment měla chuť praštit popelníkem po hlavě. Nesouhlasně k ní zvedla pohled a odhodlaně prohlásila:

„Než se nám tohle všechno povede, Laura už bude nejspíše po smrti. Půjdeme tam samy a to okamžitě...”

Mělká rána na Lauřině hrdle lehce krvácela a dívka cítila jak jí krev stéká po krku až na ramena. Celým tělem jí pulzovala nepříjemná bolest od toho jak jí muž křečovitě svíral pod temenem hlavy.  Chtěla se zoufale probudit, chtěla za Katie a chtěla muže za ní nechat stanout před soudem.

„Zajímá tě důvod proč, že?” Jeho hlas se opět změnil na lehce pobavený a ruka kterou jí držel lehce povolila. Laura se konečně pořádně nadechla, ale nijak neodpověděla i přes to že chtěla. Celé tělo jí svíral strach.  „Jistě že zajímá... Svět ke mně byl krutý, tak jsem krutý já k němu. Lidé mi mohli vzít mojí nastávající, tak já beru ostatním jejich blízké... Prosté že?”

„Jenže všichni byli nevinní...” Laurou zacloumala náhlá vlna vzteku. „Všichni které jste zabil byli nevinní a jen od vás chtěli pomoci...”

„Fiona byla také naprosto nevinná a stejně jí to auto srazilo...” Laura dokázala poznat, když byl člověk emocemi pryč. Proto rychle využila chvilku Aaronovi nepozornosti a vytrhla se mu ze sevření. Rychle vstala a rozeběhla se směrem k jediným dveřím v místnosti. Jenže se moc daleko nedostala, muž jí chytil za límec košile a pevně jí přirazil k betonové stěně. Tělem jí projel další nával bolesti, což očividně Aaronovi způsobovalo radost.

„Vážně si byla tak bláhová a myslela si že mi utečeš?” Posměšně utrousil a vrazil Lauře silnou ránu pěstí přímo do žeber. Dívka si v tu chvíli vzpoměla na její lekce boje se Scarlett, nikdy sice nedokázala její kamarádku přeprat, ale kdyby využila okamžik překvapení.... Její pravá ruka prudce vyrazila Aaronově tváři a zasáhla ho přímo do lícní kosti. Muž se bolestně zapotácel a Lauru pustil. Bolely jí klouby od první rány, ale napřáhla se k druhé. Aaron se jí ale lehce vyhnul a s ďábelským smíchem na rtech jí jako demoliční koule srazil k zemi. Už to nebyl ten přívětivý muž, co s ní chtěl navázat spojenectví. Už se z něj stala doslova vraždící bestie toužící po další oběti. Laura se trhavě nadechla a po pár vteřinách vražedného ticha prohlásila:

„Kvůli vám se mi odloupl lak na nehty!” Své tvrzení poté dosvědčila zvednutím jednoho z prstů na pravé ruce, záměrně prostředníčku.

„Nemysli si, že tě nezabiju jen proto že jsme v základu stejní!” Zavrčel naštvaně. „Naopak s tím nemám vůbec žádný problém...”Po jeho dalších slovech jí opravdu bolestivě udeřil do čelisti. Laura ucítila v ústech nechutnou chuť vlastní krve a bolest tak silnou, že nedobrovolně přivřela víčka. Po pár vteřinách znovu popadla dech a pokusila se o slabou obranu. V nečekaný moment škrábla Aarona dlouhými nehty přes celý obličej. Věděla, že tímhle zničila veškerou jeho trpělivost a očekávala finální ránu. A nemýlila se, v ruce se mu zableskl nůž, stále potřísněný její krví.

„A bude to velká zábava.” Prohlásil s úsměvem na rtech a napřáhl se k ráně, která jí mířila přímo na srdce. Laura se snažila udržet oči otevřené, nemohla mu dovolit těšit se ještě z toho, že je vystrašená. Jenže přesně v ten okamžik, kdy se jí nůž začal přibližovat k srdci muž spadl k zemi. Nepochybně si při dopadu zlomil ruku, na kterou se snesla celá jeho váha. Laura se s obrovským očekáváním otočila, takovéhle rány uměla dávat jen jediná osoba- Katie.

A měla pravdu, blondýnka tam stála v jejím dlouhém černém kabátu a s rukou umazanou od mužovy krve. Lauře se v tu chvíli v těle rozehřálo příjemné uklidňující teplo, ona přišla... Ona jí opravdu našla a dokázala zachránit. Dívka se i přes všechna svá zranění zvedla a doslova skočila Katie do náruče. Byla v bezpečí, všechno skončilo... Teď už bude jen dobře.... Tedy do dalšího případu.