„Takže si shrňme co víme, náš vrah je doktor s krevní skupinou AB. Pravděpodobně je velice inteligentní a zkušený, protože se nepozorovaně stihl vkrást do Scarlettina, Brandonova a v neposlední řadě i mého domu. -” Konstatovala Laura a pokračovala by, kdyby jí nezastavil Katein zdvihnutý ukazováček. Podle Lauřina názoru, měla Katie vždy extrémně dlouhé a vyhublé prsty. Jenže za světla které v místnosti panovalo, vypadal její ukazováček jako kostry. Raději ztichla a zvedla pohled k blondýnčiným očím. Byly smaragdově zelené jako obvykle, jen v nich nezářila jiskra značící štěstí. Lauřin pohled lehce změkl, když už si ani Katie tenhle případ neužívala, tak opravdu nebylo něco v pořádku.

„Lauro? Co si na stěně našla ty?” Kateina slova jí opravdu zaskočila. Po tichu se zvedla a přešla na druhý konec místnosti. Ignorovala to, že její kroky nebyly úplně přímočaré a vlastně přecházela přímo ke stolu s nástroji na pitvu.

„Nerozluštila jsem to, tedy myslím že polij polštář donutem to nebylo.” Zalhala. Použila k tomu její typickou taktiku, zakrýt lež humorem. Sklopila pohled aby nezahlédla Katein podezdřívavý pohled. I přes to jaká pro ní Scarlett byla dobrá kamarádka, jediná Katie dokázala poznat že lže, nebo s ní není něco v pořádku. Naštěstí, ale své podezdření nijak než lehkým pohledem nevyjádřila a navázala na Lauřin výklad.

„Podle stylu jak vedl rány a kreslil vzkazy měří něco kolem sto-šedesáti centimetrů. A jak už konstatovala Laura, někomu se mstí. Pečlivě jsem ohledala kosti z nevěsty a zjistila že na obou humerusích jsou stopy po spoutání. V pravém femuru jsem našla hlubokou rýhu, po opravdu dlouhém zkoumání jsem zjistila, že je od rýče. A proto jsem zkontrolovala všechny rýhy v kostech a zjistila jsem, že v drtivé většině se nachází zemina z horního Sheffieldu. Všechny oběti byly za živa pohřbené a až pak zmražené a sešité.” Kateina slova s jejím chladným tónem hlasu doslova mrazila. Laura jen tiše sledovala blondýku obcházející kostru a obdivovala její schopnost ladných pohybů. Přejížděla po kostech ukazováčkem, tak jako kdyby to bylo naprosto přirozené. Tak jako kdyby se pro tuhle práci narodila. „Nenechala jsem se zahanbit a podle pylů jsem zjistila, že zemina pochází z jedné konkrétní farmy. Scarlett máš první stopu, můžeš prosím zajistit uzavření prostoru?” Katie poslední slova řekla s jistou pýchou sama na sebe. A Laura se jí ani v nejmenším nedivila. Zjistit tyhle věci jen z kostí jí připadalo naprosto fantastické. S velkým uznáním shlédla na Katie. Blondýnka si upravila límec kabátu a za zvuku klapajících podpatků se vydala z místnosti.

O několik hodin později stály všechny tři před odhlehlou farmou na pěstování lnu. Všude kolem pobíhali různí policejní asistenti, hledající každou možnou stopu. Katie to vše sledovala s naprosto nesouhlasným výrazem.

„Scarlett. Já ti přísahám, že pokud se někdo z nich dotkne nějakého z mých důkazů, tak mu budeš platit odvoz do márnice.” Laura s těží zadržovala smích. Katie měla problém věřit schopnostem kohokoliv jiného než jejích vlastních. Scarlett se naproti ní jen nesouhlasně pousmála.

„Celý můj tým je složený z naprosto profesiálních č-” Zbytek Scarlettiny věty zanikl v obrovské ráně lámajícího se dřeva a padajících objektů. Katein pohled v ten moment stál za opravdu hodně, naštvaně jím propalovala Scarlett a zároveň zoufale sledovala hroutící se stodolu. Většina jejích potenciálních důkazů se pravděpodobně propadla do septiku. Tedy to si blondýnka myslela, dokud nezaslechla pronikavý výkřik, který překvapivě patřil muži.

„Máme mrtvolu...” Zamumlala nadšeně blondýnka a rychlým krokem se rozešla směrem, odkud zaslechla výkřik. Její dvě kamarádky jí nechápavě následovaly a Katie tušila proč. Výkřik po nálezu mrtvoly jí byl tak známý, že už ho dokázala perfektně rozpoznat. Podle abnormální síly tohohle, si byla naprosto jistá, že tělo je někde ve střední fázi rozkladu...

Když na místo dorazily, Kateiny domněnky se potvrdily. V pečlivě vykopané díře, kdysi zakryté plechem, ležely ostatky muže. Katie to poznala nejen podle tvaru kostry, ale i podle dokladů, které ležely vedle něj. S prosebným výrazem se otočila na Scarlett.

„Spusť mě dolů.” Scarlett si jí změřila pohledem, který jasně hlásal proboha ty si se zbláznila, ale nic nenamítala. Jen jí pevně chytila za paži a pomohla jí dostoupnout bezpečně až na dno. Katie byla na zápach mrtvol zvyklá, ale tenhle byl tak silný, že i ona si musela zacpat nos. Lehce s tělem pohnula na bok, aby mohla prozkoumat zeminu pod ním. Jenže se jí v půlce tahu zastavil dech a ona se pevně zapřela za stěnu hrobu. Scarlett i Laura na ní zezhora volaly, jenže ona nevnímala hlas ani jedné z nich. V hlavě se jí zdrcadlila jen zemina pod mrtvolou a hlavně čistě rudý papír s černým vypáleným písmem. Stále si o dva kroky pozadu, neochráníš ty, které kikuješ. Nemáš na to.