Na policejní stanici vládlo ticho. Okny dovnitř prostupovalo večerní světlo a sotva překonalo to od bílé zářivky, které všechny tři dívky štípalo do očí. Od začátku případu se ani jedna z dívek pořádně nevyspala. Podle Katie to byl zatím jejich nejhorší případ, tolik mrtvých za pár dnů otřáslo i s ní. Nyní jen lenivě pozorovala kostru před ní a pokoušela se zjistit něco nového. U každé z obětí určila zhruba  čas doby smrti a pokud to šlo, tak i příčinu. Dívka které patřil trup, byla kromě otravy i probodnutá katanou. Zoufale potřebovala zbytek koster, aby věděla víc. Jenže jí bylo téměř jasné, že se jich vrah už co nejlépe zbavil. Hlasitě si povzdechla a udělala pár kroků kolem. Nebavilo jí sedět na zadku, když jim venku pobíhal masový vrah. K jejímu štěstí se ale otevřely dveře do pitevny a odhalily jí dobře známou osobu. Sally.

„Mám nové zprávy.” Prohlásila s úsněvem na rtech a lehce si po vytáhla její korzet. Jako obvykle byla oblečená v krátkých gotických šatech, nyní ale čistě rudých s černými tečkami. Vlasy měla sepnuté do vysokého drdolu a rty se jí leskly ještě temnější rudou, než nosila Katie. Blondýnka se ne zrovna nadšeně ušklíbla a zaklepala nehtami na železný rám pitevního stolu.

„Doufám, že dobré” Řekla Katie svým typicky chladným hlasem a sjela dívku před ní pohledem. Tušila že má něco za lubem, jako obvykle. Naposledy z toho nevyvázla zrovna nejlépe a podobný zážitek si rozhodně nechtěla zopakovat. Sally se rozesmála.

„Možná dobré, možná špatné... Prozradím vám je jenom tehdy, když si se mnou půjdete zabruslit.” Katie hlasitě polkla, Sally moc dobře věděla, jak Katie tenhle sport nenávidí. Byla by raději milionkrát zvracela krev, než znovu stála na ledě. Její výraz se očividně změnil na opravdu naštvaný, protože Laura od ní odvrátila pohled a Scarlett se začala věnovat bodání skalpelu do polstrování na židli.

„Řekneš nám to tady a hned.” Procedila přes zuby tak zle, až jí to samotnou překvapilo. Sally naproti ní se jen pobaveně ušklíbla a udělala si pohodlí na jejím stole s věcmi. Blondýnka měla chuť hodit po ní holenní kostí nevěsty, jenže si nechtěla zničit důkazy.

Laura celou situaci sledovala lehce z povzdálí, takhle reagující Katie ještě nikdy neviděla. Její hubená ruka automaticky vyklepávala určitou melodii a oči jí doslova planuly hněvem.

„Nezjistila jsem, co za látku se dá do dymelthyrtuťi přidat, ale zjistila jsem, že se ukládá do kostí.” Sally se nepřestala usmívat a vytáhla z kapsy maličkou kostřičku myši a dala jí Katie do ruky. Ta po chvíli jejího prozkoumávání vyjekla tak nadšeně, že se i Lauře na rtech vytvořil slabý úsměv. Dívka milovala pohled na šťastnou Katie, i když jí nadchly většinou ne zrovna normální věci. Laura si v ten okamžik vzpomenula na její polonahou verzi a okamžitě zrudla. Rychle se schválně rozkašlala, aby skryla veškeré možné pochybnosti. Poslední, co chtěla bylo, aby to Katie došlo. Byla zatraceně chytrá, ale k Lauřinu štěstí city chápala podobně jako zánik dinosaurů. Téměř vůbec a neštvalo jí to.

„Díky Sally.” Odpověděla Katie po pár minutách naprostého ticha a odložila kostru nedaleko od Laury. Laura naprosto milovala zvířátka a tak se jí po pohledu na kostru, ještě z části obalenou tkání udělalo opravdu zle. S rychlostí vzhlédla na Katie, jejíž výraz se změnil na zděšený. Laura si uvědomila, že musela opravdu dost zezelenat a v duchu by si nejraději nafackovala. Čtyři roky pracovala po boku Katie, která pitvala mrtvoly, a i po takové době se jí udělalo zle z kostry mrtvé myši...

„Lauro? Si v pořádku?” Zeptala se Katie tak starostlivým tónem, jaký u ní ještě nikdy neslyšela. Laura lehce pokývla hlavou na znamení, že je v pořádku a co nejrychleji odešla na druhou stranu místnosti. Její tenisky při tom vydávaly opravdu nevábný skřípavý zvuk a Laura k jejímu neštěstí zaslechla Sallyin smích. Vzpoměla si na její první setkání s Katie, dívkou která jí od základů změnila život.

/Flashback/

Malá a zrzavá dívenka kráčela po školní chodbě. V rukou nesla velký stoh knih s opravdu polámanou vazbou a roztrhanými stránkami- ze školní knihovny. Po tvářích jí ještě stékaly slzy po poslední hodině s její třídou. Byla moc chytrá a citlivá, nejhorší kombinace co člověk mohl na základce mít. Denně byla terčem posměchu jejích spolužaček, či i holek z vyšších ročníků. Nenáviděla se, stejně jako nenáviděla smích. Chtěla co nejrychleji pryč a tak lehce přidala na kroku. Její balerínky klepaly o podlahu jako o závod a knížky v rukou jí lehce poskakovaly. Najednou ale vrazila do něčeho co nápadně připomínalo lidské tělo. V žilách jí ztuhla veškerá krev. Už nebude jen šprtka Laura už bude i tank Laura. Co nejrychleji schodila na zem všechny knížky co držela a zadívala se na její oběť. Kupodivu to byla dívka kterou ještě nikdy neviděla. Byla opravdu vysoká s dlouhými blonďatými vlasy, které jí splývaly až pod pas. Na tváři neměla výraz naštvání, ale usmívala se. Lauře spadl ze srdce obrovský kámen a usmála se na neznámou blondýnku také.

„Z nošení tolika knížek v náruči si rychle  opotřebuješ zápěstní kloub.”  Promluvila medově klidným hlasem. „Já jsem Katie, ty budeš Laura nemýlím-li se.” Laura před ní zůstala stát s otevřenými ústy. Nikdy se ještě nestalo, že by jí někdo v budově téhle školy oslovil pouze křestním jménem a nedal by do toho skrytou zášť. Navíc, ona Katie nikdy v životě neviděla. Do mozku se jí nahrnula spousta otázek a rty je všechny naráz vyslovily.

„Jak víš že jsem Laura? Proč na mě nekřičíš za to že jsem do tebe vrazila a proč v ruce držíš mikroskop ?” Poslední fakt si uvědomila až před pár vteřinami a lehce se za to zastyděla. Zato Katie se na tváři vytvořil opravdu dost nechápavý výraz.

„Všimla jsem si tvé fotky na nástěnce.” Pokrčila rameny, jako by bylo normální mít takhle velkou paměť. „Mimochodem, proč bych na tebe měla křičet? Nějak mi to nedochází.” Laura po jejích posledních slovech ztratila veškeré zábrany a se slzami se jí vrhla kolem krku. Ona, Laura Alewine si našla doopravdovou kamarádku....

/End od flashback/