Tma, která venku panovala, byla temnější než obvykle. Na obloze chyběly hvězdy. Byly zakryté velkou vrstvou tmavých mraků, značících brzkou bouřku. Blondýnka, ležící v posteli a zachumlaná do černého saténového povlečení se pomalu smiřovala s tím, že už neusne. Skopala ze sebe přikrývku a vstala. V te okamžik, kdy položila nohy na dřevěnou podlahu jí tělem prostoupil obrovský závan chladu. Za celou noc si neuvědomila, že je jen ve spodním prádle a nyní toho hořce litovala. S klepající se rukou sebrala ze země její župan a vydala se do kuchyně s úmyslem uvařit si ranní kávu, ale něco jí skřížilo cestu, přesněji řečeno někdo. Laura se rozvalovala na jejím gauči a v ruce držela skleničku červeného vína z blondýnčiny lednice.

Lauře se doslova zastavil dech, stála před ní rozespalá Katie ve spodním prádle a s županem v ruce. Měla hodně vyhublou postavu, ale celkem plný hrudník. Klíční kosti jí vyčnívaly více než normálním lidem a úzké boky jí dodávaly ještě vyššího dojmu.  Laura v tu chvíli děkovala bohu za tmu, která byla v místnosti. Cítila totiž jak jí rudnou tváře a zvyšuje se jí tep.

„Lauro?” Zamumlala Katie po hodné chvíli a zívla. Laura se posadila a položila skleničku na konferenční stolek. Nebyla schopná normální odpovědi a tak vykoktala něco velice inteligentního jako : „Umpff”

„Aha, chápu, našla si i tu whisky co mám v lednici..” Povzdechla si Katie a i přes to, že to nebyla pravda Laura rozhodně neodporovala. Nechala se vytáhnout na nohy a zdvihnout so vzduchu jejíma úzkýma rukama. Doslova cítila jak se jí v nich napjaly svaly a jaké teplo vydávaly. Cítila její tep a na na tváři její zrychlený dech od toho jak jí nesla pryč. Laura v hloubi duše doufala, že nesměřuje k vchodovým dveřím, ale někam jinam. Do tváře jí šimraly blondýnčiny dlouhé vlasy, které příjemně voněly po růžích a Lauru pomalu uspávaly.

„Lehni si, a spi. Já jdu do kuchyně.” Katie jí položila do ještě trochu vyhřáté postele a přikryla jí peřinou. Laura ani nestihla pocítit pocit štěstí, protože téměř okamžitě po dotyku polštáře se propadla do říše snů.

Lauru probudila velká rána tříštícího se porcelánu. Až po pár vteřinách si uvědomila, kde je. Ležela roztažená na Kateině posteli a slintala jí na polštář. Hlavou jí projela pronikavá bolest a prsty se chytila za spánky. Vzpomněla si na minulou noc, na Katie ve spodním prádle a s naprosto zoufalým výrazem v očích. Na to když jí ukládala do vlastní postele a hlavně na její touhu políbit jí na její plné rty... Laura se zastyděla, teprve až v tu chvíli si uvědomila, že asi nebyl nejslušnější nápad Katie vlézt uprostřed noci do bytu a vypít jí zásobu vína v lednici. Laura ale neměla čas na to přemýšlet dál, Katie otevřela dveře do její ložnice a v rukou držela misku s ovesnou kaší. 

„Šípková Růženka se nám probudila?” Ušklíbla se a posadila se na druhou stranu postele. Měla na sobě už černé džíny a elegantní krajkové tílko se šněrováním v pase. Laura se ve spěchu podívala na hodiny, byla jedna hodina odpoledne...

„Promiň Katie... Já včera doma našla další vzkaz... A napadlo mě jít jenom k tobě. A ty si spala... Tak jsem ti vzala víno z lednice. Nezlobíš se, že?” Laura vyhrkla ta slova jak nejrychleji dokázala a rychle vyskočila na nohy.

„Měla bych se zlobit?” Katie se na tváři vytvořil nechápavý výraz a podala misku s kaší Lauře do rukou. „Neumím vařit, snad to přežiješ... Jestli ne, jsem patolog.” Laura se podívala na kaši s trochu podezdřívavým výrazem. Katie uměla mnoho věcí, no vaření k nim opravdu nepatřilo. Zabořila do kaše lžičku a ne zrovna s chutí sledovala její slizovitou konzistenci.

„Jsem ráda že nejsi naštvaná... Byla si v práci?” Laura si do úst vložila první lžičku hmoty. K jejímu překvapení to bylo docela poživatelné.

„Byla jsem se Scarlett vyslechnout rodinu oběti, Theresa žádnou z ostatních obětí neznala, ale chodila ke stejnému lékaři jako náš hlídač a pravděpodobně i Helen.” Konstatovala blondýnka a zářivě smaragdovýma očima sledovala Lauru, dívku to sice lehce vyvádělo z míry, ale ne tak jako nová informace. „Scarlett si na zbytek dneška vzala volno, šla za svým přítelem... A tak jsem nám ho vzala také. Nepředopkládám, že po tom co si mi vypila celou lahev vína by si byla schopná jít do práce.” Laura se na Katie vděčně pousmála. Milovala na ní dokonce i její přehnanou inteligenci, kterou většina lidí naprosto nenáviděla.

„Antonio Joseph Wegner. Náš nejčerstvější podezdřelý...”