Autorská poznámka: Ahoj přátelé! Omlouvám se za to, jak dlouho mi trvalo tuhle kapitolu vydat, ale mám dibré zprávy! Počínaje dneškem budu chodit na hodiny pro začínající spisovatele na místní vysoké! Přes všechnu tu nenávist od evolucionářů, feministek a romanistů, tu byla nějaká kritika na můj styl psaní. Moje matka udělala to nejlepší, opravdu mě naučila hodně, ale gramatika nebyla její nejsilnější stránka. Dalo to trochu přesvědčování – manžílek si nebyl jistý jestli budu všechno stíhat, pokud budu na tyhle hodiny chodit – ale napsala jsem si rozvrh a myslím, že to zvládnu! 

Týden po začátku školního roku si Harry pomalu ale jistě začal zvykat na každodenní rutinu v Bradavicích, škole modliteb a zázraků. Byla tu snídaně ve Velké síni, modlení se s reverendem (zmijozelští odcházeli na jejich vlastní modlení a havraspráští a mrzmiroští se modlili s nebelvírkými, ale mrzimorští si stěžovali na reverendovo citování Bible a havraspárští zase na to, že reverend nenenáviděl hříšníky, nenáviděl hříchy) Po modlení šli maličcí do hodin, jako byla normální matematika nebo angličtina, ale byly na vyšší úrovni než na té, kterou najdeme na veřejných školách, a pak tu bylo studium bible a historie křesťanů.

Potom byl ve Velké síni oběd. Po obědě byly další hodiny o americké historii (není to náhodou ve Velké Británii?), ústavním zákonu a misionářství. Po těchto hodinách byla večeře ve Velké síni a potom měli studenti volný čas.

Byla to večeře, kterou Harry právě jedl (Jestli budu muset měsíc překládat co kdo jedl,  zruším internet a stěhuju se do pralesa). Seděl se svými novými kamarády, Hermionou, Ronaldem a Deanem Thomasem.

„Tohle jídlo je opravdu skvělé!" pozoroval Harry děkovně (Cože dělal?) a zakusoval se do perfektně opečeného kuřete.

„To opravdu je," Dean Thomas dodal inteligentě (Vy jste tam všichni prudce inteligetní, že jo?). Byl oblečený velm respektovatelně, měl oblečenou bílou košili a čisté modré rifle a jeho vlasy byly perfektně učesané.

Hermiona zakývala na souhlas a žlutá mašle, kterou si uvázala do vlasů, skákala nahoru a dolů.

Ronald se široce usmál, ale zůstal mlčet a nacpal si do své malé pusy další hrst smažené růžičkové kapust . Ronald jedl snídani a oběd se svou rodinou, ale začínal jíst víc a víc večeří se svými přáteli z Nebelvíru. Nikdy ho nepřestalo udivovat, jak milí na něj byli, i když nosil jiný klobouk. Malé bezpodmínečné přátelství může jít daleko v lidském srdci!

Tehdy několik krásných lidí s křídly a zářivými bílými róbami vlétli skrz okna Velké síně. Žluté svatozáře se vznášely nad jejich hlavami a měli hnědé kožené brašny přes rameno. Ladně sáhli do svých brašen a nádherně rozhodili dopisy studentům dole.

„Je tu pošta," Dean Thomas pozoroval pravdivě a zastínil si oči, když se podíval nahoru.

Harry si položil bradu na ruce a zasněně pozoroval tyto nádherné pošťáky (Pošťák Pat, pošťák Pat, pošťák Pat má náramný svět!) rozdávat své výrobky.

Byl překvapený, kdy se dopis snesl k němu a přistál před ním. Nikdy dřív dopis nedostal! Usmál se nevinně na anděla, který ho doručil a anděl zamával zpátky.

„No podívej se na to," Dean Thomas pronesl plynně. „Dostal jsi dopis, Harry."

S nedočkavýma rukama Harry rozlomil pečeť a vytáhl pergamen, který byl v obálce. Položil ho na stůl a uviděl známý úhledný rukopis.

Milý Harry-

Jak si užíváš první týden v Bradavicích? Doufám, že si ho opravdu užíváš! Co kdybys přišel po večeři na čaj a řekl mi o tom. (Sejdeme se o půlnoci v Zapovězeném lese, neber si spodní prádlo)

-Hagrid

Harry se usmál, poskládal dopis a vložil ho zpátky do obálky. Dobrý starý Hagrid!

„Co se tam píše, Harry?" zeptala se Hermiona stydlivě a hrála si s jednou ze svých jemných krásných kudrn.

„Hagrid chce abych přišel na čaj," vysvětlil Harry nadšeně. „Chtěli byste se ke mně všichni přidat?"

„Byla bych moc ráda," Hermiona odpověděla sladce.

„Zní to jako zábava," Dean Thomas odpověděl výmluvně.

„Mohl bych jít i já?" Ronald se zeptal předběžně, když spolkl růžičkovou kapustu.

Harry, Hermiona a Dean Thomas si vyměnili vědoucí pohled a potom Harry mile odpověděl: „(Nemůžeš, hajzle zmijozelská!) Ale jistě, že můžeš!"

Ronald se děkovně usmál než se vrátil ke svojí kapustě.

Když večeře skončila, Harry vstal a hrdě pravil: „Pojďme!"

Autorova poznámka: Požehnání!

Poznámka Modrého Klóbrce: Chybí mi My Immortal!

*Modrý Klóbrc*