Téma- Fred a George Weasley

Rodina Weasleyových se jako každé jiné ráno, i dnes usadila u jídelního stolu. Na společné snídani byli všechny děti i se svými rodiči, ovšem Artur Weasley měl dnes trochu na spěch. Zaspal a tak jen popadl toast do ruky a pobíhal po kuchyni, kde sbíral své věci do práce.

Molly Weasleyová dohlížela na děti a snažila se je alespoň trochu přimět k normálnímu jídlu. ,,Frede! George! Přestaňte s tím házet!" okřikla dvojčata a vzala do náruče malou Ginny. Chlapci po ní házeli kousky pečené slaniny. Dívenka si vše nenasytně dávala do pusinky.

Dvojčata se vesele rozesmála. ,,Ale mami, jí to chutná" protáhl vesele Fred a George přikyvoval ,,Jo, mami, podívej, chce ještě!" ukázal na Ginny, která se vrtěla v matčině náruči. ,,Nebudete jí dávat slaninu! Ona má kaši!" napomenula je znovu paní Weasleyová. ,,Ale my jí nedávali jen slaninu" řekl George, Fred ho hned doplnil ,,dávali jsme jí buráky."

V tu chvíli paní Weasleyová ztuhla. Podívala se na Ginny a zalapala po dechu. ,,Vždyť na ně má alergii!!"

Dvouletá Ginny spustila hlasitý křik. Po celém obličeji jí naskákali tmavé flíčky, její krk otekl a těžko se jí dýchalo. ,,Arture! Musím k Mungovi!" křikla hlasitě na manžela, který zrovna vycházel na dvorek. ,,A vy dva! Je vám pět, ale chováte se jako by jste ještě neměli žádný rozum!"

Pan Weasley se otočil na manželku ,,Běž Molly, já zavolám Muriel, bude muset pohlídat kluky." Vrátil se do kuchyně a políbil ženu a dcerku na tvář. Paní Weasleyová se s dcerou přemístila pryč.

Fred a George se omluvně podívali na otce ,,Omlouváme se tati." řekli společně.

Pan Weasley se na ně nedokázal zlobit. ,,Musíte dávat pozor kluci, je ještě malá. A teď si běžte umýt ruce. Za chvíli tu bude teta."

Chlapci se zvedli a odešli do koupelny. Když se vrátili, tak jejich nejméně oblíbená tetička Muriel, seděla v křesle a naštvaně na oba shlížela. ,,Kvůli vám jsem musela zrušit bingo!!" Fred se na ni usmál ,,A kde je táta?"

Muriel se ušklíbla ,,On šel do práce. A vy dva dneska vypleníte zahradu!" vítězně se ušklíbla a zvedla se z křesla. ,,Převléknout! A ven!" přikázala jim.

Dvojčata se na sebe podívala, jiskřilo jim v očích.. Poslušně se převlékli a vyšli na zahrádku, která byla plná trpaslíků, pustili se do práce a odhazovali malé tvory přes plot zahrady.

,,Ty George, mám nápad."

,,Já vím Frede." Usmál se na bratra George. ,,Jaký je plán?"

,,Vím kde mamka schovává lektvary." Ušklíbl se Fred.

,,Geniální! Ale musíme rozptýlit Muriel." Pokračoval v plánování George. Vytáhl z keře dalšího trpaslíka a hodil ho za plot. Fred přemýšlel..

George hlasitě vyjekl ,,Mám to Frede! Pojď!" popadl dva trpaslíky a vykročil k domu.

Potichu jak jen to šlo se proplížili do kuchyně, kde podřimovala teta Muriel. George hodil trpaslíky ke křeslu, ti se postavili na své malé nožičky a snažili se vylézt na Muriel, pořádně ji při tom kousali do kotníků. Muriel se s leknutím probudila a snažila se trpaslíky zašlapat.

Fred s Georgem se proplížili kolem. Pootevřeli dveře od komory a hledali lektvary. ,,Tam nahoře" ukázal Fred na krabici. Opatrně vylezl po policích nahoru a krabici podal Georgovi. Potichu vyběhli do svého pokoje.

Krabici otevřeli a prohlíželi si lektvary. ,,Mám ho." Vykřikl Fred a vytáhl skleněnou lahvičku nadepsanou "Bezesný spánek"

George nadšeně zatleskal. ,,Dáme ho tetě a nebudeme muset plenit zahradu." Vesele se usmál na své dvojče. Plán byl jasný, vydali se zpátky za tetou.

George přešel až k ní a usmál se. ,,Tetičko Muriel? Můžu ti zazpívat?" zeptal se nevinným hláskem a prosebně se na ni díval. Muriel se zamračila ,,Ale pak půjdeš zase plenit!" ,,Ano teto." Přikývl George a dal se do zpěvu.

Fred mezitím došel do kuchyně, vzal šálek, nalil do něj trochu lektvaru a zalil vlažným čajem z konvice. ,,Raději dám víc." Zamumlal si pro sebe a vylil tam celý obsah lahvičky. Zamával na George a šel k tetě. ,,Teto, tady máš čaj. My jdeme na zahradu." Šálek položil na stolek a s bratrem vyběhl ven.

Za dveřmi se zastavili a dívali se na tetu. Muriel se posadila do křesla a zvedla šálek, přiložila ho ke rtům a celý obsah vypila. Po chvilce usnula jako pařez.

Dvojčata si výtěžně plácli rukama. ,,To vyšlo!" vypískli hlasitě a rozběhli se do domu. V pokoji brali do ruky jeden lektvar za druhým a nadšeně si prohlíželi tekutiny. Z každého lektvaru si odlily trochu do svých lahviček.

,,Přinesu další lahvičky." Řekl Fred, zvedl se z podlahy a odešel do komory.

George seděl v pokoji a prohlížel si dva lektvary, pak je nalil do jednoho šálku, sledoval jak se jejich barvy mísí. Lektvar teď měl barvu jako zázvorový čaj. ,,Úžasné!" nadšeně se tomu usmál a pokračoval v prohlížení krabice.

Fred se vrátil s lahvičkami a položil je na postel. Vzal do ruky šálek s lektvarem a celý ho vypil. ,,George, bráško, jak dlouho jsme tu měli ten čaj? Ble, to se nedá pít." Vyplivl zbytek lektvaru zpět do šálku.

George se na něj zmateně podíval. ,,Ne!! Nepij to Frede! To není čaj!" ale bylo pozdě..

Fred celý zezelenal a držel se za břicho. ,,Co to bylo? Je mi hrozně špatně. Myslím, já myslím že budu zvracet!" hned jak to dořekl, zvedl se mu žaludek a pozvracel se na podlahu.

Na čele měl kapičky potu a v obličeji byl bledý. Znovu se mu udělalo špatně, ale tentokrát se nepozvracel. Lehl si na postel a schoulil se do klubíčka. Ruce měl složené na břiše a tiše plakal.

George popadl svetr, který byl pohozený na zemi a vytřel s ním zvratky. Svetr odhodil do chodby a zavřel dveře. ,,Frede, bráško, postarám se o tebe." Přešel k oknu a otevřel ho aby dovnitř dostal čerstvý vzduch.

Pak se posadil vedle Freda a pohladil ho po vlasech ,,Frede, ty hoříš..!" vyděšeně si bratra prohlédl a vstal. ,,Pomůžu ti, něco přinesu!" vyběhl z pokoje a nechal tak Freda samotného.

V kuchyni popadl misku, natočil do ní studenou vodu a cestou do pokoje se zastavil v komoře pro kýbl. Vrátil se k Fredovi, kýbl postavil k posteli a misku na stůl. Chvíli se přehraboval ve skříni, dokud nenašel starý látkový kapesník, namočil ho do misky s vodou a přiložil bratrovi na čelo. ,,Jak se cítíš? Frede?" zeptal se starostlivě a podíval se mu do očí.

Fred zavrtěl hlavou ,,Špatně, George." Naklonil se z postele a vyzvracel se do kýble. ,,Asi umřu bráško." Zašeptal vyděšeně.

George se na něj podíval a vyměnil mu obklad na čele ,,Určitě ne, uvařím ti čaj. Zatím odpočívej." Přikázal rázně svému staršímu bratrovi a zabalil ho do deky.

V kuchyni dal vařit vodu a hledal sáčky s čajem. Aby na ně dosáhl musel si přitáhnout stoličku ke kuchyňské lince.

Teta Muriel hlasitě zachrápala v křesle. George se lekl a spadl. Znovu vylezl na stoličku.

Natáhl se pro čaj a cukr. Do šálku vložil sáček a zalil ho horkou vodou. ,,Čtyři cukry by mohli stačit" zamumlal si pro sebe a hodil kostičky cukru do šálku.

,,Už to nesu, Frede." Usmál se George.

,,Díky bráško." Zašeptal Fred a napil se horkého čaje. ,,Fuj. To je hnus." Zašklebil se.

,,Je malinový s cukrem." Odpověděl George a ochutnal. Čaj byl moc sladký.

Fred se ušklíbl ,,Já bych ho zvládl líp."

,,To určitě." Odsekl George.

,,Jo, jsem starší a taky chytřejší a hezčí." Provokoval Fred. Už mu nebylo tak zle, ale líbilo se mu, že o něj bratr starostlivě pečuje.

,,Hezčí rozhodně nejsi." Odporoval George.

Bratři se na sebe usmáli ,,Jsme stejní." Fred přikývl ,,Stejně perfektní."

George se usmál a přešel k bratrovi, vzal polštář a dal mu ho pod hlavu, deku mu upravil a srovnal a znovu vyměnil obklad. Horečka pomalu ustupovala a do Freda se pustila zimnice. ,,Ty Georgi, můžeš mi udělat nový čaj?" zeptal se prosebně. George vyběhl z pokoje a po chvilce nesl další šálek.

Fred váhavě upil a hned to vyprsknul zpět. ,,Tam není cukr." Obvinil bratra.

,,Předtím ti vadil." Bránil se George.

,,Jo, ale bylo ho tam moc, tady není vůbec. Udělej nový."

George došel do kuchyně pro nový čaj. ,,Ten už bude dobrý, Frede, slibuju." Podal mu šálek a nervózně čekal.

Fred usrkl a ušklíbl se. ,,George, ten není malinový!"

,,Malinový už není." Vysvětlil George.

,,Ale ten je můj oblíbený."

,,Já vím, ale už není. Tenhle ti nechutná?" ptal se George.

,,Je odporný, to je máta?" přičichl si k čaji.

,,Jo." George přikývl.

,,Oh, no, zase se mi dělá špatně George." Lehl si na polštář a zaúpěl. ,,Přines mi jiný.." zašeptal tiše.

George vyběhl z pokoje. Je to jeho vina že je Fredovi tak špatně. Jindy by mu ten čaj vylil na hlavu, ale teď prostě nemůže, musí se o něj postarat a pomoct mu.

Fred se posadil na postel a odhodil deku, už mu bylo dobře a z bratra si dělal legraci. Usmíval se od ucha k uchu a poslouchal rámus v kuchyni.

Po chvíli se George vrátil s tácem a postavil ho na stůl. ,,Frede, přinesl jsem ti sušenky. A čaj je jahodový." Usmál se a podal mu šálek.

Fred si přičichl, trochu usrkl a polknul. ,,Hm, ano, je dobrý." Pochválil bratra a natáhl se pro sušenku. ,,Ale Georgi, to jsou s rozinkami? Já rozinky nejím." Odložil sušenku na tác a hlavu schoval do polštáře. ,,Proč nemůžeš jednou něco udělat správně?" zamumlal do polštáře.

George zatnul zuby ,,Frede, mám takový pocit, že si ze mě děláš legraci!" obvinil ho a podíval se na něj s podezřením. Fred zvedl hlavu a zrudl v obličeji. ,,Já? Georgi, to bych nikdy neudělal." Ale už to nevydržel a začal se hlasitě smát.

George vztekle vstal. ,,Frede! To není vtipný! Já se fakt snažil!" vzal sušenky a rozmačkal je, drobečky hodil na bratra a naštvaně odešel z pokoje.

Zkuste se vžít do kůže, dvojčat Weasleyových.. Nejde vám to?? No nedivím se, mě samotné to taky nešlo. proto je příběh takový jaký je. Ale snad se aspoň někomu zalíbí.

Vaše Lily.