Téma: Sirius Black

Lily Potterová se usmála na manžela a přistoupila k němu, v dlaních držela malého výrečka, který měl k noze připevněný pergamen. ,,Jamesi, máme tu poštu." Položila výrečka na stůl a vzala si pergamen.

Na lístku byl jen krátký vzkaz:

Drazí Potterovi,

Chtěl jsem Vám jen připomenout, že má nabídka nadále platí, pokud neseženete vhodného člověka. Velice rád Vám pomohu.

S pozdravem. A.P.W.B.B.

James Potter se usmál na svou krásnou rusovlasou ženu. ,,Lily, Brumbál nám chce dělat strážce tajemství. Ale já chci dnes poprosit Siriuse."

Podíval se na hodiny na stěně. ,,Za chvíli tady budou." Prudce vstal a vyběhl do předsíně.

Lily šla za ním a políbila ho na tvář. Když odešel, vrátila se do kuchyně a připravila stůl.

Na dnešní večeři pozvali pár přátel. Remuse Lupina, Siriuse Blacka a Petera Pettigrewa. Lily mávla hůlkou a na stole se objevil bílý ubrus, talíře a sklenky. Doprostřed stolu postavila malou vázičku s květinou a ustoupila o krok aby si stůl prohlédla.

V tom se z obývací místnosti ozval dětský pláč. Žena se otočila a zamířila tam, její synek Harry stál v postýlce a plakal, právě se vzbudil a vyžadoval pozornost. ,,Harry, maminka je u tebe." Usmála se na chlapce a zvedla ho do náruče..

Od vchodových dveří se ozval hlasitý smích. Harry přestal plakat a ohlédl se tím směrem. Zrovna do obýváku vcházel vysoký mladý muž s černými vlasy a se zářivým úsměvem na rtech. ,,Harry, můj nejoblíbenější kmotřenec!" Sirius Black se rozběhl k chlapci, za chůzi odhodil svůj cestovní plášť na pohovku a Harryho si vzal do náruče, vesele se s ním zatočil a posadil se.

Ihned začal dělat grimasy a úšklebky, jen aby viděl jak se chlapec rozesměje. ,,Něco jsem ti přinesl." Sáhl do kapsy pláště a vytáhl malinký balíček. Kouzlem ho zvětšil do své původní velikosti.

Lily Potterová vítala ostatní příchozí. Radostně objala unaveného plavovlasého Remuse Lupina a ohlédla se ke dveřím. ,,Vítej Remusi, jak se ti daří? A kde máte Petera?" ptala se zvědavě.

Remus Lupin jen zakroutil hlavou. ,,Nemám tušení, kde je Peter. Měli jsme se sejít na náměstí, ale nedorazil." Lily se zamračila. ,,Hm, ani neposlal sovu, že nedorazí." Pak se ale usmála. ,,Remusi, odlož si ten plášť, za chvíli bude večeře."

Remus se pousmál. ,,Víš Lily... Já jsem přišel jen na chvíli, musím zase jít. Chtěl jsem vás všechny alespoň pozdravit." Znovu ji objal a přešel k Harrymu, vzal ho do náruče a pohladil ho po černých vláskách. ,,Chlapče, ty rosteš jako z vody."

Harry se na něj usmál a zatahal ho za nos. Remus ho položil zpět k Siriusovi a otočil se k odchodu. ,,Je mi to moc líto, Lily, zastavím se tady co nejdříve to půjde." S unaveným úsměvem se rozloučil s Jamesem a vyšel z domu.

,,Tak jsme tu zase jen my čtyři." Povzdechla si Lily a podívala se na trojici. Sirius zrovna posazoval Harryho na miniaturní verzi koštěte a James Harryho hlasitě povzbuzoval. Košťátko poletovalo sotva pár centimetrů nad zemí.

Lily se posadila k nim na zem, James si ji přivinul k sobě a s veselým úsměvem sledoval Harryho letecký výkon. ,,Bude skvělej ve famfrpálu, jako já." Poznamenal hrdě.

Sirius přikývl. ,,To rozhodně bude, dvanácteráku!"

Seděli tam ještě několik minut. Pak Lily vstala a odešla do kuchyně, dodělat večeři.

James se podíval na svého nejlepšího kamaráda. ,,Siriusi, potřebujeme s tebou něco probrat." Začal mluvit vážně, aby upoutal jeho pozornost. ,,Brumbál si myslí, že by jsme měli náš dům zabezpečit Fideliovým kouzlem. Ale k tomu potřebujeme strážce tajemství. Brumbál nám nabídl sebe..."

Sirius se mu podíval do očí, viděl v nich starost a strach o rodinu. Věděl jak se James cítí, taky se o ně bál, byli jeho nejbližší... James byl pro něj bratrem a Harry skoro jako vlastní syn. A Lily?. Byla jako jeho sestra, mladší a tak zranitelná.. V právě probíhající válce byli oni první na seznamu.. Nemohl dopustit aby se jim něco stalo, pokud by je ztratil, přišel by tím úplně o vše..

Poplácal Jamese po rameni a mírně se usmál. ,,Jo, Brumbál má pravdu. Jdi do toho kámo. Nemůžeš si vybrat lepšího strážce, než je .." zarazil se, když si všiml Jamesova výrazu.

,,Odmítl jsem to Siriusi." Řekl mu tiše. 

,,Ale proč? Musíš zabezpečit dům, ochrání vás to." Snažil se ho hned přesvědčovat, ale James ho mávnutím ruky umlčel. ,,Já vím, brácho, ale já nechci aby naším strážcem byl Brumbál. Chtěl jsem, no, víš.. Chtěl jsem požádat tebe." Řekl pevným hlasem.

Sirius na něj chvíli koukal, ale pak se vzpamatoval a usmál se. ,,Jasně, pro vaše bezpečí udělám cokoliv." James ho s radostí objal a odešel do kuchyně pomoct Lily s večeří.

V sedm hodin se všichni čtyři usadili ke stolu a společně se najedli. Harry byl tak unavený, že během večeře usnul ve své jídelní židličce. Lily ho opatrně odnesla do postýlky v obýváku.

James se Siriusem sklidili nádobí a s lahví ohnivé whisky se posadili zpátky ke stolu. Bavili se o starých časech, o školních letech. O tom jak se bavili na Srabusův účet a o Pobertově plánku.. Po chvíli se k nim připojila i Lily.

Sirius byl trochu zamyšlený a když se ho James už po čtvrté zeptal co se děje, tak konečně spustil.. ,,Jamesi, možná bys místo mě, měl udělat strážcem někoho jiného." Řekl vážně a podíval se mu do očí.

James byl překvapený. ,,Ale proč? Neznám nikoho vhodnějšího, tobě věřím ze všech nejvíc, Siriusi."

,,Já vím. A o to právě jde. Každý ví, že jsme jako bráchové. Voldemort to jistě taky ví. A právě proto po mě všichni půjdou. Až se roznese, že je tvůj dům chráněn Fideliovým zaklínadlem, půjdou po mě."

James posmutněl. ,,Chápu, že máš strach Siriusi. Nebudu tě nutit." Řekl tiše. 

,,Ale to jsi špatně pochopil Jamesi. Já se jich nebojím, jenže když to tajemství svěříš někomu jinému... Někomu kdo by je nikdy nenapadl.. Uvažuj semnou dvanácteráku.. Po kom nepůjdou? U koho je ani nenapadne, že mu tři lidi svěřili své životy??!" jeho oči zářili, myslel si že je to zřejmé, ale James se stále díval nechápavě a zmateně.

Sirius praštil pěstí do stolu. ,,No tak Jamesi! Přece Peter!! Nikoho ani nenapadne, že ten malý tlustý strašpytel je tvým strážcem. Brumbál ho může pro jistotu někde ukrýt. Ale uznej sám, kdo by šel zrovna po Peterovi?!" hlasitě se rozesmál při té představě. ,,To je dokonalý plán. Takhle vás nikdy Voldemort nenajde."

,,Jo, asi máš pravdu." Usmál se James, divil se že ho to nenapadlo hned. ,,Je to tak, po něm nepůjdou, on je zahrabaný v té své práci, že nemá ani čas vycházet mezi lidi." Podíval se na Lily a ta tiše přikývla. Sirius radostně tleskl a napil se své whisky. ,,Jen musíme Petera najít.."

V tom kdosi hlasitě zabouchal na dveře.. James a Sirius vstali od stolu a s hůlkami v ruce běželi ke dveřím.

Lily popadla spícího Harryho do náruče a běžela po schodech do ložnice. S hůlkou v pohotovosti, poslouchala za zavřenými dveřmi. Srdce jí tlouklo jako splašené. Tiše si pro sebe opakovala ta samá slova. ,,Prosím, ať to není on.. jen ať to není on.." se slzami v očích k sobě přitiskla Harryho a chystala se přemístit pryč..

,,Lily, Lily pojď dolů.. Je to v pořádku. Je to Peter." Slyšela manželův hlas a pootevřela dveře. Pod schody stál James s úsměvem na rtech a schovával hůlku do kapsy. Kousek za ním byl Peter Pettigrew se zlomeným nosem, z kterého se mu řinula krev.. A Sirius se zářivým úsměvem objímal Petera kolem ramen, jeho pravá ruka byla oteklá a špinavá od krve.

Lily sešla schody a namířila na Jamese hůlku.. ,,Harryho první zoubek?" zeptala se výhružně. James se usmál. ,,30.ledna, na tvé narozeniny, půlku noci nespal, poslintal mi tři trička a ráno při snídani jsme zjistili, že se mu zoubek prořezal ven." Usmál se na svou ženu.

,,Promiň Jamesi." Omluvila se mu a pevně ho objala. Pak se zlostně podívala na Petera. ,,A ty?! Nemohl jsi se předem ohlásit? Vyděsil jsi nás.." nakonec se ale usmála a objala ho. Jedním rychlím kouzlem mu napravila nos.

Sirius se zasmál. ,,Měla jsi mu to nechat, aby věděl, že příště nemá chodit neohlášený." Ušklíbl se a praštil Petera do ramene.. ,,Tak pojď kamaráde, ještě tam zbylo nějaké jídlo."

Peter se nervózně ošil a odložil plášť. ,,Promiň mi zpoždění Lily, nestíhal jsem." Omluvně se na ni usmál a vešel do obýváku, hlasitě mu zakručelo v břiše. ,,Páni, tady to voní... Já mám hlad jako vlk."

Všichni se rozesmály a usadili se u jídelního stolu. Lily dala Peterovi pořádnou porci večeře.

James se na něj přátelsky usmál a zhluboka se nadechl.. ,,Petere, potřebuji si s tebou promluvit, kamaráde...."

O týden později:

Sirius Black přistál na náměstí Godrikova dolu, svou kouzelnou motorku nechal nastartovanou a běžel k jejich domu, černé vlasy měl rozcuchané z letu a po tváři mu stékali slzy. Nemohla to být pravda! Nesmělo se to stát! Pořád si opakoval dokola a běžel dál.

Z kapsy vytáhl hůlku, už tam skoro byl, doběhl k rohu a rozhlédl se po ulici směrem k jejich domu....... ,,Néééééééééé....." škobrtl a spadl na chladnou mokrou silnici, hned se zvedl a utíkal dál.. Běžel k místu, kde stával krásný dům, plný laskavých a milujících osob.

Teď to byli pouhé trosky, vypadalo to jako by tam vybuchla bomba. Půlka domu byla na kusy a druhá sotva držela pohromadě. V troskách poznával kusy nábytku, věděl kam patřil ten rozbitý stolek, na kterém teď chyběli dvě nohy. A támhle. 

 Přešel blíž a otočil zničenou dětskou stoličku.. ,,To ne.." zašeptal a po jeho tváři se spustili další slzy.. Ne, neměl už sílu pokračovat dál, zhroutil se na místě, jeho nohy mu vypověděli službu a on padl na kolena. Tvář skryl v dlaních. Jeho srdce pukalo bolestí. Navždycky je ztratil.

V tom za sebou uslyšel nějaký zvuk. Prudce se otočil a namířil tím směrem hůlku, z tmavé ulice se vynořila vysoká postava..

Obrovská, mohutná postava.. ,,Hagride..?" zeptal se váhavě, ale věděl, že je to on. Rozběhl se k němu, ale cestou o něco zakopl, ohlédl se a zastavil. Bylo to miniaturní košťátko. To, se kterým si minulý týden hrál....

,,Siriusi? Siriusi? Co tady děláš? Co se to ksakru stalo? Kde sou? Řekni mi kde sou, Siriusi?.." Hagrid zněl ustaraně a vystrašeně. ,,Brumbál mě sem poslal, mám to tu vomrknout.. zjistit jestli... Ale je to pravda.. všechno je to pravda." Zašeptal do ticha a přiblížil se k domu. Hlas se mu třásl, jeho vzlyky byli hlasité a plné žalu...

Sirius se na něj podíval. ,,Hagride.. musíme..." zarazil se, za sebou uslyšel podivný zvuk.. To ale nebylo možné. Smutek mu jistě zatemnil mysl.. ,,Hagride.." začal znovu, ale obr ho mávnutím ruky umlčel..

,,Slyšel si to?" zeptal se ochraptěle obr.. ,,Jakoby, pláč.." udělal další váhavý krok k domu. A v tom to uslyšeli zas, ale zřetelněji, hlasitěji..

Dětský pláč. Zněl zoufale a vystrašeně.. Sirius se rozběhl ke zbývajícím troskám domu. Do té části, která držela pohromadě pouhou silou vůle.. ,,Tady býval obývák.." zašeptal Hagridovi. Kráčel dál. Pláč byl čím dál hlasitější.

,,Siriusi,.." Hagrid ho chtěl zastavit, ale Sirius se nedal.

Došel až ke kuchyni a tam ho uviděl. A také ji. Ležela před stolem, oči měla otevřené a na tváři vyděšený výraz. Lily Potterová mrtvá a její malý synek Harry ležel schovaný pod rozbitým stolem a hlasitě plakal. Jednou ručičkou pevně svíral maminčiny rudé vlásky a doufal, že vstane a vezme ho do náruče. Doufal, že je to jen hra a ona na něj brzy vybafne a zasměje se. Očička měl rudá od pláče a dál se z nich koulely slzy..

Sirius se ohnul a usmál se na Harryho. ,,Neboj se chlapče, jsem tady.." zvedl ho ze země a odcházel pryč. Nemohl tam už zůstat.

Došel až k Hagridovi, který stál venku. Na místě kde ještě před pár hodinami bývala předsíň a díval se ke schodům, které už taky nebyli na svém místě.

,,Hagride, musíme jít.." podíval se na obrovu tvář a pak směrem, kterým se díval. To neměl dělat. Pod rozbitými schody leželo mužské tělo, černé vlasy rozcuchané a brýle pohozené kousek od jeho hlavy, oči otevřené, jako jeho žena. Sirius zalapal po dechu, otočil Harryho na druhou stranu. Nechtěl, aby to chlapec viděl. Aby viděl mrtvého Jamese Pottera.

Tiše vydechl, nemohl uvěřit tomu co vidí.

,,Siriusi." Hagrid mu položil svou obří dlaň na rameno a muž se na něj podíval. ,,Siriusi, přišel jsem pro Harryho, Brumbál mě poslal pro něj. Dej mi ho. Vodnesu ho do bezpečí." Natáhl ruce k malému chlapci, ale Sirius ucukl a o krok ustoupil.

S nechápavým výrazem se díval na Hagridovi ruce, dokud je obr nespustil podél těla. ,,Nedám ti ho Hagride, on už nikoho nemá. Má jen mě. Nemůžu ti ho dát, postarám se o něj.."

Hagrid bolestně zakroutil hlavou. ,,Je mi líto Siriusi, tak zněl Brumbálův příkaz. Dej mi ho, bude v bezpečí. Brumbál se vo něho postará." Znovu natáhl ruce. ,,Fakt mě to moc mrzí Siriusi,.. že umřeli, zrovna voni.. Tak skvělí lidi." Popotáhl.

,,Jo,." Přitakal Sirius a pomalu mu podal svého malého kmotřence. Políbil ho na čelo. ,,Postarej se o něj Hagride, vezmi si moji motorku, než se tu někdo objeví.. Vezmi si ji mě už je k ničemu a dej na něj pozor." Díval se jak Hagrid odchází.. Stál tam na místě a poslouchal jak se vzdaluje jeho motorka i s malým Harrym.

Naposledy se ohlédl na tu spoušť, naposledy se podíval na svého mrtvého nejlepšího přítele a pak se s hůlkou v ruce , vztekem na tváři a žalem v srdci, přemístil pryč.

Londýn o několik hodin později:

,,Petere!! Petere stůj, ty zbabělá kryso!! Jak jsi to mohl udělat?!" mířil hůlkou na obtloustlého mladíka s vyděšeným výrazem. ,,Jak jsi je mohl zradit!! Byli to tví nejlepší přátelé!!"

Nedbal na to, že je uprostřed mudlovské ulice plné lidí. Někteří se dokonce zastavili a sledovali ho. Jiní se jen rychle ohlíželi a raději odcházeli pryč.

Sirius Black se zběsilým výrazem plným bolesti, se díval jen na toho jednoho člověka. Na osobu, která mu vzala všechno. Rodinu a přátelé. ,,Tak mluv ty kryso!!" mířil na něj hůlkou a pomalu se k němu blížil. Odtud už mu neuteče. Zahnal ho do kouta.

Peter se vyděšeně přikrčil. ,,Siriusi, já jsem musel. Co jsem měl dělat? On by mě zabil.." vystrašeně se podíval na Siriuse, který soptil vzteky. 

,,Měl jsi mlčet! Neměl jsi mu to říkat, ty zbabělá kryso!! James a Lily.." při vyslovení jejich jména se mu zlomil hlas. Zhluboka se nadechl. ,,...jsou mrtví a to jen kvůli tobě!!" pozvedl hůlku a chystal se vyslovit kletbu.

Ozvala se hlasitá rána a Sirius odletěl pár metrů dozadu, v tu chvíli byl všude hrozný hluk a rámus. Lidé ječeli a utíkali všemi možnými směry, pryč od nich.

Sirius se rozhlédl kolem, na zemi leželo několik mrtvých těl, nikoho z nich však nepoznával. Podíval se na místo, kde ještě před okamžikem byl jeho zrádný kamarád, byli tam jen trosky a černý flek od výbuchu.

Kolem něj se okamžitě začali přemisťovat kouzelníci, obklíčili ho a mířili na něj hůlkami. Jeden z nich k němu kráčel jistým krokem. ,,Siriusi Blacku, jste zatčen."

Sirius upustil svou hůlku a začal se hlasitě smát. Šílený, bolestný a zároveň děsivý smích se nesl celou ulicí. Pracovníci ministerstva kouzel se na něj zmateně dívali.

Jeden z nich ho spoutal a zvedl ze země. Sirius se stále smál a mezi hysterickým smíchem občas zařičel to zrádné jméno... ,,Peter Pettigrew!" 

Tak další z mých povídek je tady.. Musím přiznat, že tenhle příběh  bylo velmi těžké napsat.. Doufejte, že další povídka bude trošku veselejší... Za komentáře a votes budu moc ráda. Ale přijmu i kritiku. Tak pište. 

Vaše Lily.

Ps: Ještě Vám sem přidám song při kterém jsem to psala. :)

https://youtu.be/zRvhQ5Rf6-U