Tress

Stále jsme stáli před domem nalepení na sebe, když mi došlo, že mě nijak nedrží. Odskočila jsem od něj skoro 3 metry a pak na něj začala ječet: ,,Co to sakra mělo být?! Jak jsme se sem dostali a jak si to udělal? Proč si nás vůbec přenesl ke mně?!" došel mi dech. Vyčítavě jsem se na něj dívala, ruce dané v bok.

,,Budu tady odteď bydlet," pronesl bez náznaku emocí.

,,To teda nebudeš," odmítla jsem.

,,Ty drzé dítě!" vyštěkl na mě. ,,Já říkám, co jak bude, ty jsi pouze můj poskok!"

Rozhodla jsem se ho ignorovat. Došla jsem ke vstupním dveřím, vytáhla klíče a strčila jej do zámku. Bůh mě přitom pozoroval a tvářil se zvědavě.

,,Co je? To na Asgardu nemáte dveře?" zasmála jsem se.

Okatě poznámku ignoroval a vešel se mnou dovnitř. Podíval se do chodby a oči se mu rozšířily údivem.

,,Víš ty vůbec, co je dnes za den?" optala jsem se ho, protože jsem si stále myslela, že je to blázen.

,,No jistě, dnes je Ódinův den."

,,Ehe? Dneska je úterý," řekla jsem neinteligentně.

,,Však jsem řekl."

,,Mmm-hmm."

,,Řekni mi, kolik je hodin, Midgarďanko," rozkázal mi. Dost mě to naštvalo.

,,Tak pozor. Jsme v mém domě, takže mi nebudeš říkat, co mám dělat, jasný?" rozčílila jsem se.

Dívala jsem se na něj žhnoucím pohledem a zjistila, že mi vůbec nevěnuje pozornost, ale dívá se na květiny na mém okně.

,,Loki!" nazvala jsem ho jménem.

,,Ano?"

,,Proč pozoruješ moje kytky?" vyštěkla jsem.

,,Hmm.. jen jsem si myslel, že.. no, to je jedno. Kolik je těch hodin?" slušně se zeptal.

Rozhodla jsem se, že mu také slušně odpovím, a tak jsem z chodby došla do kuchyně s bohem jako ocáskem. ,,Je 11 večer."

,,Děkuji."

To mě překvapilo. Loki a poděkovat? Pořád je na mě jen hnusný.

,,Počkej.. ty jsi fakt řekl děkuju? To si děláš prdel," pronesla jsem sarkasticky a zasmála se.

Zamračil se na mě. Jedním skokem stál přede mnou, až něj čišela hrůza. Nejistě jsem o krok ustoupila a polkla. Přibližoval se stále blíž a blíž a já krůček po krůčku ustupovala.

,,Tress, uvědom si s kým mluvíš! Já jsem bůh a nebude mi rozkazovat žádné děcko, jako jsi ty," nesmlouvavě řekl. ,,Kde máš koupelnu?"

,,Chceš mi říct, že tady budeš žít a ze mě si uděláš otroka?" přistoupila jsem k němu blíž, ruce zaťaté v pěst.

Nad mými slovy pouze máchl rukou. ,,Najdu si tu koupelnu sám. Sežeň mi oblečení." Na patě se otočil a šel mi prozkoumat dům.

Povzdychla jsem si a šouravým krokem vyšla po schodech z chodby do ložnice. Z vedlejšího pokoje jsem uslyšela téct vodu.

,,Evidentně koupelnu našel," zamumlala jsem si.

Otevřela jsem dveře od velké skříně s oblečením a začala se v ní přehrabovat. Po chvilce jsem našla velké černé tričko s logem hudební skupiny Metallica, světle šedé trenky a volné modré tepláky.

Položila jsem hromádku oblečení před dveře koupelny a sešla dolů do kuchyně. Vyndala jsem z ledničky vychlazenou flašku Spritu a dlouze se napila, abych uhasila trýznivou žízeň.

Pak jsem si sedla na gauč a zapla svůj notebook. Automaticky jsem zkontrolovala Facebook, ale to nebylo hlavním cílem. Otevřela jsem Google a zadala do vyhledávače: Loki of Asgard.

Vyjelo mi tam asi tisíc odkazů, ale já se podívala na obrázky. Zůstala jsem jako opařená. Fotek tam bylo tolik! A všude on! Chlap, kterýho mám v koupelně. No, bože, pomoc mi. Podívala jsem se na popisek, kde stálo: ,,Herec Lokiho, Tom Hiddleston, bude hrát oblíbeného boha Lží a Neplechy i ve filmu Thor 3!"

,,No doprdele," ujelo mi.

Slyšela jsem, jak křupou schody, jak někdo jde dolů.

,,Tome?" zahulákala jsem, aniž bych se odtrhla od obrazovky noťasu.

,,Kdo je Tom?" ozvala se odpověď.

Nereagovala jsem. Stoupla jsem si a otočila se k němu. Stačil mi jediný pohled a musela jsem se smát. Chytila jsem takový záchvat smíchu, že jsem zrudla ve tváři. Bylo vtipné ho vidět v normálním oblečení, s rozcuchanými černými vlasy a s žezlem v ruce.

Zamračil se na mě a zareagoval: ,,Co je tak směšného?"

,,Rozhodně teď nevypadáš jako nějaký bůh a už vůbec ne strašidelně," znovu jsem propadla smíchu. Došla jsem k němu a chtěla mu vzít žezlo. Svíral ho ale moc pevně.

,,O co se snažíš?" zavrčel a provrtával mě očima.

Jemně jsem se usmála. ,,Chci ti to žezlo jen uklidit."

Zafrkal, ale po chvilce přetahování pustil. Došla sem s ním do chodby a strčila ho do stojanu na deštníky.

On se mezitím posadil na pohovku a zíral na fotky sebe samého.

,,Chceš něco k jídlu nebo pití?" nabídla jsem mu.

,,Dones mi sklenici studené čisté vody," odtušil nepřítomně.

Vyndala jsem z ledničky vychlazenou lahev vody Bonaqua a nalila ji do sklenice. Tu jsem mu pak podala do ruky. Sedla jsem si na druhý konec gauče a upřela na Lokiho pohled.

,,Ehm... no..," nevěděla jsem, jak začít. ,,Jak dlouho už jsi na Zemi a jak si se sem dostal?" opatrně jsem se zeptala.

,,Jsem tu ode dneška. Přepravil mě sem Bifrost." odpověděl suše.

,,Takže od tebe je na Margarette Street ta značka, co?"

,,Na Margarette Street?" podíval se na mě nechápavým pohledem.

,,To je tam, kde si mě našel."

,,Ano. Ta značka vypálená do země je od Bifrostu."

Chvilku jsem přemýšlela, co říct dál, protože mi jedna část v mém velkokapacitním mozku stále říkala, že tomu šílenci nemám věřit ani tkaničku na botě, bohužel, ta druhá si ho i přes jeho chování začala celkem oblibovat. Je pravda, že je hezký, a to moc... DOST! Na to vůbec nemysli!

Zatímco jsem se vnitřně dohadovala, Loki se na mě díval s úsměvem ve tváři. Vypadal celkem i roztomile. Pořád ale mlčel, jako by čekal, že se ho na něco zeptám.

,,Chtěla bych ti položit tolik otázek, ale nevím, čím začít," nervózně jsem se ošila.

,,Proč by tě to mělo zajímat? Může ti být naprosto jedno, kdo jsem, protože jsem silnější, a ty jsi pouze schránka, která mi pomůže pochopit váš svět," řekl klidným hlasem, jako by bylo využívání lidí stejné, jako vaření pudinku. Tím mě rozčílil. Chtěla jsem se ale ovládnout a nenechat se vyprovokovat, tak jsem se párkrát zhluboka nadechla a vydechla.

,,Proč?" zeptala jsem se s kamenným výrazem ve tváři. ,,Proč otravuješ zrovna můj život a ne život někoho jiného?"

,,Je na tobě něco zvláštního."

,,A to jako co? Jsem snad Královna ze Sáby? Ne, jsem naprosto normální!" zaječela jsem.

,,Nejsi. To však pozná jen málokdo. Lidé ne." Slovo lidé vyslovil tak, že to znechucení bylo skoro hmatatelné.

Zafrkala jsem. ,,A jsem teda co?"

,,To zatím nevím."

,,Tak k čemu si mi dobrej?"

,,Pozor na slova, Tress, uvědom si, že i když na sobě nemám brnění, jsem silnější než kterýkoliv člověk," odvětil jednoduše.

Trochu jsem se zmírnila, protože tohle byla pravda. I když na to nevypadal, opravdu měl velkou sílu. Až mě to chvílema i děsilo.

,,Dobře, fajn, uznávám, v tomhle máš pravdu," poznamenala jsem. On se samolibě usmál.

,,Co máš společnýho s Tomem Hiddlestonem?" vychrllila jsem na něj, protože mě to zajímalo. Vypadal totiž skoro, opravdu skoro, jako on.

,,S kým že to?" nechápal.

Najela jsem na notebooku na dvě fotky, jednu normální a jednu Lokiho-Toma.

,,S tímhle chlápkem," ukázala jsem prstem na monitor. ,,Vypadá stejně jako ty."

Chvilku přemýšlel a pak pronesl trochu uraženě: ,,Čekal jsem, že mu dají lepší jméno."

,,Počkej, to mi vysvětli. Když ty nejsi on, nebo on není ty, to je jedno, jak vysvětlíš tu podobu? A vůbec, jak ho znáš, když si údajně... odkud že to jsi?"

,,Z Asgardu."

,,No, jasně. Teď odpověz na zbytek otázek," řekla jsem trošku naštvaně.

,,Nebudeš mi rozkazovat, na co mám a nemám odpovídat," zasyčel na mě.

,,No jo, tak sorry, ale zajímá mě to," omluvila jsem se.

,,On je moje," odmlčel, jako by přemýšlel, jak mi to podat, abych to pochopila. ,,Je to moje pozemská kopie."

Zírala jsem na něj s otevřenou pusou a on se v náznaku pobavení zasmál.

,,Proč si asi myslíš, že je tak pohledný?" Přestal se smát, ale ozvěna smíchu mu doznívala v jeho melodickém hlase.

,,Ale není přesně jako ty. Když hraje Lokiho ve filmech, tak jo, ale jinak má krátké kudrnaté hnědé vlasy." Znovu jsem Boha Lží a Rebélie prohlédla pohledem. ,,Uznávám, že když teď na tebe koukám, postavu a tvář má stejnou jako ty."

,,To měla být lichotka?" díval se na mě s nevinným úsměvem.

Vyplázla jsem na něj jazyk. ,,To si přeber jak chceš."

On naoplátku vzal polštář, který ležel vedle něj, a hodil ho přímo na mě. Úplně bez problémů jsem ho chytila a pak se podívala na Lokiho, jak se směje, až mu jdou vidět jeho krásné bílé zuby.

,,Měl by ses takhle smát častějc, nevypadáš pak tolik jako zapšklej bručoun," poradila jsem mu.

,,Takhle o mně už nikdy nemluv," řekl jeho typickým hlasem.

,,Hmmm," zamumlala jsem. Pak jsem řekla: ,,Jdu si dát sprchu, nezboř mi dům, jasný?"

,,Jasný," uklidnil mě.

Zaklapla jsem notebook, položila ho na bar a sebrala jedny noviny.

,,Na," podala jsem mu je. ,,Můžeš si počíst."

Pak jsem odešla do koupelny.

Voda byla teplá a jako vždy ze mě smyla veškerý stres, uklidnila mě. Vodu mám opravdu ráda, ale nejblíž mi je země. Miluju vůni posekané trávy, květin a jarní cibulky.

Asi čtvrt hodiny jsem ve sprše jen stála a oplachovala se. Bylo mi do zpěvu. A to i přesto, že mám v baráku bláznivého boha, který se mnou teď bude žít. Kupodivu mi to ani nijak nevadilo. Je pohledný a má úsměv a oči, které by naprosto dobyly každé dívčí srdce.

Po chvilce úvah o Lokim jsem pro dnešek tuhle záležitost uzavřela a vylezla ze sprchy. Omotala jsem kolem svého nahého těla ručník, na hlavě si umotala jakýs takýs drdol, a došla k zrcadlu s umyvadlem, kde jsem si vyčistila zuby a napatlala si na svůj obličej všelijaké krémy.

Zcela v klidu a pohodové náladě jsem vešla do vedlejšího pokoje, do ložnice, kde byla naprostá tma. Po hmatu jsem otevřela skříň, vyndala z ní kalhotky, volné šortky a tričko a položila na zem na hromádku.

,,Friggo? Matko, jsi to ty? Prosím, neopouštěj mě... neopouštěj mě.... neopouštěj mě.....," šeptal smutně Loki do tmy.

Celkem mě překvapilo, že tak rychle usnul, a navíc v mé manželské posteli, ale došla jsem k němu a chytla ho za ruku. Vůbec nevím, co mě to napadlo, ale sedla jsem si k němu, začala ho hladit po vlasech a konejšivě šeptala: ,,Šššššš... to bude dobré, Loki... jen spinkej, jen spi..."

Když jsem ucítila, jak jeho stisk mé ruky povolil a celý se sklidnil, odstoupila jsem od něj. Vzala jsem deku, která se válela na zemi, a opatrně ho jí přikryla.

Vzala jsem si hromádku oblečení a potichu sešla po schodech dolů do obýváku/kuchyně - je to obojí, tak co. Převlékla jsem se do oblečení a vlhký ručník pověsila na topení.

Moc se mi spát nechtělo, tak jsem zapla noťas a přemýšlela, na jaký film se podívám. Pak mě to trklo. Celou noc jsem se dívala na filmy s Lokim-Tomem Hiddlestonem.