Čaute ksichtíci. Vítám Vás u mé první oneshotse. :) : D
Psát oneshoty jsem chtěla už dlouho, ale až jeden retard mě tak trochu donutil. Ne že by říkal: ,,Dělej, napiš to nebo se nehneš od mobilu", ale spíš vyprovokoval. : D : D
Mám v plánu napsat i něco delšího o Kolim, ale až dodělám GMSB. : )
A pozastavuji Recenze a Avangers, protože nestíhám. Snad se tomu vrátím. Někdy.
A jelikož byli stížnosti na části 13+ od youtuberů (#Mavy,...), rozhodla jsem se, že zde toho bude minimum. Hlavně tu budou shipy, zpárování,.. :) :)
Teď dost keců a vzhůru na svých jednorožcích a delfínorožcích do nekonečného světa čtení a ještě dál!!!! ;) ;)
Ps: ano hrabe mi. 😀😊😀😊

A ještě info pro tento oneshot:
David Kolář= KoliTv
Honza Musil=hašafakamakalaka...... Trew
Sorka vy jedinečné osůbky za tuto hrůzu :) :)

,,Píííp..." Ozvalo se mým pokojem v sedm hodin ráno. A to jsou prázdniny!
Ale jedno pozitivum to má. Zase ho uvidím. Ano, jeho. A teď si říkáte: cože?!
Ale ano je to pravda. Doma jsem to řekl nedávno, vzali to celkem v poho. Ani ségra neměla keci, což mě překvapilo. A ještě víc mě udivovalo, jak jsme s Bárou více sblížili.
Rychle jsem vstal z postele a oblékl se.
Najednou se ozval můj kámoš messenger.
Vzal jsem mobil do ruky a přečetl si onu zprávu.
×Ahoj. Jsem na cestě. Za hoďku jsem tam. Teda pokud si někdo zase nebude chtít hrát na Bartošku. :) ; )
Na nádraží budu do 10 minut, takže mám čas. Když jsem si přečetl poslední větu, hned jsem se začal smát odepsal mu.
• Tak to asi zkoušet nemám co? : )
Hned mi odepsal.
× Ne! Zkusíš a zabiju tě!!!! 😠
• Ehm.. Nechci ti kazit náladu, ale jak mě zabiješ, když budu dávno mrtvej? 😇
×Egh... Tak bych tě zabil znovu ne?😕😠• No já myslím, že je to nemožné. ;)
×Jsi nesnesitelnej víš to?!
• Taky tě miluju. :* V ten moment, co jsem to poslal, jsem si uvědomil, CO můj prst odeslal. Rychle jsem mobil zamkl a odhodil ho. Bál jsem se jeho reakce.
Když mi pípl messenger, pomalu jsem vzal do ruky mobil a nejistě ho odemkl.
× No to víš, že já tebe taky. ;) :* Hned jak jsem si zprávu přečetl,se mi ulevilo. Ale najednou jsem začal přemýšlet nad významem jeho zprávy.
Napsal to ze srandy? Nebo chtěl jen vyvolat nějakou reakci? Nebo v tom bylo něco víc?
Než jsem se nadál, byl čas vyjít. Vzal jsem si sluchátka, peněženku, mobil klíče a vyrazil na nádraží.
Čekal jsem tam asi patnáct minut než přijel vlak. Těkal jsem očima všude po nástupišti a hledal osobu, kvůli které jsem byl ochoten vstával tak brzo o prázdninách.
Když mě zpozoroval, rozeběhl se ke mě, pustil tašky a skočil. Naštěstí jsem stihl nabrat rovnováhu.
,,Davíí!!!" Zakřičel mi s úsměvem do ucha. Snad všichni, co byli na nádraží, se na nás otočily.
,,Ahoj, Honzííí!" Zakřičel jsem na něj zpátky. Začali jsme se gebit přes celé místo.
Poté, ci jsme se dostatečně zasmáli jsem ho stále držel. Nebyl jsem schopnej ho pustit. Podíval jsem se do jeho nepřirozeně krásných očí.
Pohled mi opětoval. Nevím, co mě to popadlo, ale najednou jsem dostal chuť ho políbit. Začal jsem se pomalu přibližovat.
Jeho dveře do duše se jakoby otevřeli. (myšleno oči) Mohl jsem z nich vyčíst cokoliv. Já v nich viděl lásku, obětavost a snad i chtíč? Naše rty byli od sebe jen pár milimentrů, když mi najednou začal zvonit mobil.
Honza hned ze mě slezl. V jeho očích, které byli nyní sklopné, jsem neviděl ani známku toho, co tam bylo předtím. Jen smutek. Jeho oči jakoby pohasly.
Rychle jsem to zvedl a nevrle řekl.
,,Halo?''
,,Ahoj Davídku!!!! Jak se máš? Nechceš se stavit? Nebo zase natáčíš něco na jóůtubbbb?" Zeptala se má babička. Proč zrovna teď?
,,Ehm... Ahoj. Mám se dobře babi. Už musím. Pak zavolám." Řekl jsem a nečekajíc na odpověď jsem típl hovor.
Honza, který si již neprohlížel svoje boty a chodník, ale koukal na mě, promluvil.
,,Ehm.. Co budem dělat? Mám docela hlada. A ty?" Řekl a já zase uviděl tu jiskru v jeho očích.
,,Já celkem taky. Chceš někam zajít nebo si ho dáš až budem u mě?"
,,Dám si ho až doma." Řekl s velkým důrazem na zájmeno. Já jen protočil oči a rozešli jsme se tedy ke mě domů.
,,Dobře. Natočíme spolu něco nebo ne?" Zeptal jsem se.
,,Egh... Já teď nic točit nebudu. A ani zítra Dejve. Nejsem tady kvůli natáčení." Mrkl na mě nebo se mi to jen zdálo?
,,A kvůli čemu?" Zeptal jsem se ho.
,,Není to nikdo důležitý." Řekl s úsměvem.
,,Pff..." Dělal jsem uraženého.
,,Ale no tak. Přece se nebudeš zlobit " Řekl ale já stále dělal naštvaného.
,,No ták... Davídků... Pjosíím..." Začal šišlat a já se na něho podíval. Vypadal s tím psím kukučem roztomile. Ale já stále dělal uraženého. Zastavili jsme, protože jsme byli tam. Odemkl jsem dveře a pokynul mu dovnitř. Stále jsem byl ,naštvaný'. Došli jsme do pokoje a já za náma zavřel dveře. Nepromluvil jsem po celou dobu.
,,Dejve... Davídku... Medvídku..." Řekl a přišel ke mě hoodně blízko.
Nic jsem nedělal. Podívali jsme si do očí. Znovu jsem se začal přibližovat. Nebál jsem se. Co se stane, stane se.
Začal jsem očima těkat na jeho oči a rty. On dělal to samé. Když jsme byli od sebe kousek, zaváhal jsem. Chtěl jsem odvrátit hlavu, ale něco mě zastavilo. Nebo spíš někdo.
Překvapeně jsem tam stál. Nebyl jsem schopen pohybu. Z mého transu mě probral až pohyb na mých rtech. Začal jsem spolupracovat. Cítil jsem, jak se pousmál.
Nevím, co to do mě vjelo, ale najednou byl přitlačený mým tělem ke zdi.
Došel nám kyslík, a tak jsme se od sebe odtáhli. Byli jsme oba rudí.
Podíval se na mě a řekl dvě slova, která se mi vryla do paměti a na které nikdy nezapomenu.
,,Miluju tě."

Uauauá... Tak co líbí? Věnováno: Mrs_Lovers_ hokejkaa-11 a Kolimu s Trewem!!! A ještě jednou se omlouvám!!!!! :D :D
Čtěte, pište, komentujte, a hlavně smějte se!!!!!!! :) :)