Život mi hodně krát podkopl nohy. Ale tak jako poslední čtyři měsíce, ještě ne. Jacob je v nemocnici s malou šancí na probuzení. Zack mi s naprostým klidem oznámil že odjíždí na dva týdny do Belgie. A mě v té chvíli došla veškerá trpělivost. To že bez rozloučení odjel, a nechal lísteček, byla poslední kapka. Ačkoliv ho sebe víc miluju. Takhle to dál nejde.S těžkým srdcem položím obálku na jeho stůl ve firmě. A s ještě bolavějším opouštím jeho kancelář.I přes slzy, které se mi derou do očí od sud odejdu. On si vybral. Místo toho aby mi byl teď oporou, aby podporoval svého syna, si naprosto v klidu odjede.

Chytnu Jacoba za ruku a jemně mu jí zmáčknu.Uvěřit,že tohle je můj Jacob....Vždycky byl průbojný. Statečný a stál si za tím,v co věřil. Je strašně podobný Zackovi.Pedevším ta jeho tvrdohlavost.

,,Jacobe, musíš se vzbudit.Já teď budu potřebovat někoho kdo nás bude chránit.Nás dva.Já tě potřebuju. " Doufala jsem. Zoufale doufám že otevře své oči. Jenže ono nic. A já? nemohla jsem brečet, protože všechny slzy už vybrečené byly. ,,Paní Black?" Ozval se ode dveří hlas sestry. ,,Je mi líto, ale měla by jste jít. Návštěvní hodiny skončily. Dokonce, před půl hodinou. ,,Jistě, omlouvám se. ,,V pořádku."

Marně hledám klíče v kabelce. ,,Ahoj." Leknutím vyjeknu. ,,Phelane...Tohle mi nedělej." ,,Víš, já ti musím něco říct..." Opět hledám klíče. ,,No tak povídej." Jen do toho když si mi při tom musel přivodit infarkt. Ovšem místo jakéhokoli vysvětlovaní, mě přitlačil na dveře a políbil. Moje reakce byla okamžitá. Držel se za červenou tvář. ,,Ty si snad pomátl!" ,,Já! Zack je ten kdo tě opustil! Já tě chtěl vždycky!"  ,,Jenže to máš smůlu! Protože ona je moje! Vždycky moje byla,a vždycky moje bude!" Nemůžu tomu uvěřit.V jednu chvíli jsem měla pocit že blouzním.Jenže Zack žádný blud nebyl. ,,Dej laskavě pracky pryč od mojí ženy a mého dítěte!"

Omlouvám se že jsem nebyla aktivní.Mám toho teď trochu víc,tak se nezlobte.