,,Hlavně na sebe dávej pozor.A hned jak přijedeš na letiště zavolej. A až budeš na místě tak taky!" Já ho nikam nepustím.
,,Mami. Prosimtě v klidu. Neboj zavolám ti."Tisknu ho k sobě. ,,Kdyby si viděla tátu, tak ho pozdravuj." Pochybuji o tom.
Je tu už měsíc. A on se stále neozval. Vím jen to že bydlí v našem starém bytě.Toť vše.
,,Dobře,tak ahoj.." ,,Pa, mám tě rád." ,,Já tebe taky."Nasedl do žlutého taxíku a už mi ujížděl.Bude se mi strašně stýskat.

Vrátím se do prázdného domu. Je tu takové ticho. Až příliš velké.Stýská se mi po něm už teď.
Projdu chodbou v prvním patře až k naší ložnici.
Všechny fotografie jsou jako kudla. Je úplně jedno jestli jsme na nich jaki rodina nebi treba s přáteli.

Na nočním stolku leží ta nejhorší věc na světě. Nikdy jsem si nemyslela že to dojde až takhle daleko. Rozvodové papíry.Nechci, mám ale na výběr?

Zvednu vyzváněcí telefon.Za celé tři hodiny jsem nedělala nic jiného než že brečím. Ze smutku.Nestýská se mi jenom po Jacobovi. Stýská se mi po Zackovi. Po jeho mrzutých náladách, po jeho smíchu. Po obětí. Všechno mi to schází. Polibky, doteky.

,,Prosím." ,,Paní Black? " Hrubý hlas jež se ozval z druhé strany, mi byl neznámý. ,,Ano." ,,Jsem doktor Line.Váš syn-" ,,Jacob?" ,,Ano. Dnes jsem ho přijímal-" ,,Přijímal? Co. Co to znamená?" ,,Jel v osobním voze, který se srazil s jiným vozem." ,,A co je s ním?!" Srdce jako by přestalo na chvíli bít. ,,Váš syn je...............
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.

Nevím jak ostatní ale já si užívám u vody a na sluníčku v kempu. Každopádně jsem měla prostě potřebu ukončit to v tom napínavém.