Stephanie se bála. Bála se je vlastně slabé slovo.

Proč? Proč se tohle musí dít mě?

Teď běžela o život. Nejradši by utekla už při té bouřce, ale držela ji tam jakási síla, která ji odhodila pryč od dveří, kdykoli se k nim jen přiblížila. Něco jako obrácený magnet. Nakonec to vzdala a celá ztuhlá strachy se skrčila za květináčem. Tím portálem ji museli pronášet.

Teď už toho na ni ale bylo moc. Kousek dál zahlédla lesík, zamířila k němu. Bylo jí jedno, kde jsou ostatní. Ať si je třeba sežerou!

Udýchaná doběhla k lesíku a snažila se schovat. V panice zalezla do nějaké nory. Jediná příšera, která se vydala za ní, čichala kolem, ale dovnitř se nevešla. Stephanie si oddechla. Konečně zas může být v klidu. Skoro by se úlevou rozesmála. Chtěla se opřít o zadní stěnu nory, ale místo aby narazila, propadla se do prázdna, převážila se a padala po hlavě kolmo dolů. Snažila se přetočit, aby se nezabila. Dopadlo to tak, že dopadla tvrdě na bok a vyrazila si dech.

Když byla opět schopna se nadechnout, pokusila se vylézt zpátky nahoru. Ale nad ní se tyčil asi deset metrů vysoký komín s hladkými stěnami. Přestala s tím, když si o kámen roztrhla svůj nový růžový svetřík. Konečně, minisukně a žabky nejsou zrovna nejvhodnější lezecký úbor.

Nezbylo jí nic jiného, než se vydat chodbou, která se lehce svažovala a končila ve tmě.

Náhle před sebou uslyšela hlasy.

"A sakra! Zdrhej, rychle!"

Stephanie poznala Emily. Napadlo ji, že ji vystraší, i kdyby už jen z legrace.

"Proč, co je?"

Nasadila hluboký chraplavý a podle jejího názoru strašidelný hlas a zakřičela:

"Pozdě..."

Slyšela rychlé kroky, a tak honem zavolala:

"Počkej, to byl vtip... Tady Stephanie."

"Ty seš fakt blbá..."

To se ozvala Lucy.

"Ale měly byste jít. Obě a rychle!"

"Co blbneš, Emily? Teď jsem přišla."

Stephanie se vydala za hlasy, ale po pár krocích zapadla do díry a nemohla ven.

"Sakra, co to je?"

Lucy se začala smát.

"Co je tu k smích?"

Došlápla na něco tvrdého, asi kámen.

"Jen to, že mi stojíš na hlavě..."

Něco ji zespoda praštilo do chodidla, až jí noha vyletěla ven. Ale ne, roztrhlo jí to silonky! Pochopila, že ji zespodu praštila Emily.

"Seš blbá? Zničilas mi silonky!"

"Rádo se stalo," zavrčela Emily, "zachránila jsem ti nohu."

Další zvuky z chodby, tentokrát z úplně jiného směru. Asi se tady větví.

"Haló? Je to nekdo od nás?"

Lucy se zaptala, ale nikdo neodpovídal, jen zvuky trochu zesílily.

"A teď už vážně... Utíkejte!"

Stephanie se nenechala pobízet dvakrát.