Když už všechny svázali tak, že se nemohli ani hnout, a naložili je na vůz, přišel se na ně dokonce podívat velitel. Megan se nemohla zbavit dojmu, že už ho někde viděla. Ve škole? Na nějakým kroužku? Ne, vážně nevěděla. Ale jeho černý oči, široký ramena a svaly rýsující se pod přiléhavou tunikou... Začalo ji lechtat v břiše a rozklepaly se jí ruce. Je nádhernej, pomyslela si. S úšklebkem grázla přehlédl všechny a pohled se zastavil u ní. Uchechtl se chladným smíchem. "Však vám to spočítaj!" znovu se chechtl.
Pak se vůz šílenou rychlostí rozjel. Celou cestu Rhys opakoval:
"Ten hlas znám, ten hlas znám!"
Ale byl příliš v šoku, než aby dokázal říct víc.
Vůz se zastavil pod vysokým černým kopcem. Jediný, kdo ho už viděl, byl Rhys. Taky věděl, co čeká nahoře, ale nedokázal to vyslovit. A tak jen koktal:
"Znám, znám, znám!"
Vojáci jim rozvázali pouta na nohou a hnali je nahoru. Všechno působilo tak strašidelně!
Dorazili před temnou hradní bránu. Ta se otevřela a Megan to tam také poznala. Nádvoří, které sledovali z podzemí! Tak ji to překvapilo, že zapadla po koleno do brázdy uprostřed vchodu.
Stáli před vysokými černými kovovými vraty. Rhys pořád mumlal:
"Tady jsem už byl!"
 Se skřípotem se vrata začala otevírat. Rhyse ihned oslepilo ostré bílé světlo zevnitř. Po postrčení vpřed vstoupil. To prudké světlo zářilo odevšad. Za chvíli rozeznal přímo před sebou temnou siluetu něčeho, co by možná mohl být člověk v plášti, kdyby to ovšem neměřilo na výšku asi tři metry.
"Zdravím vás..." promluvila silueta, "jsem Daniel."
Megan ho poznala po hlase. Evidentně ho poznal i Rhys.
"To ty!"
"Ano já... Vy víte kdo jsem a já vím, kdo jste vy. Vím o vás všechno."
Emily někde vzadu šeptla:
"Born to know everything..."