Když se Emily probrala, ležela v šatně na lavičce. Vedle ní seděl Harry.

"Kolik je?"

"Asi tři čtvrtě na dvanáct..."

"Aha... Jsi tu celou dobu?"

"Samozřejmě."

"Tos zmeškal češtinu..."

"Jo zmeškal."

"Ale budeš mít průšvih."

"To ty taky."

Vždycky to končí tak, že už neví, co říct.

"Hm, tak díky..."

"Jak ti je?"

"Kromě toho, že jsem se dneska dvakrát sesypala to docela ujde..."

"Nemám zavolat doktora?"

"Nestarej se..."

Jako by nevěděl, že se umí o sebe postarat sama. Chtěla naštvaně odejít, ale po pár krocích se jí podlomila kolena. Když se snažila vstát, pomáhal jí. Ona se mu ale vytrhla a s pláčem teď už opravdu utekla pryč...