Proč se ta Lucy zlobí? Ona se sice drží zpátky jako vždycky, ale Bethany to pozná. Co jí zase udělala?Nebo přesněji - proč jí to Lucy neřekne, aby to mohla zkusit změnit?

Každopádně teď klopýtají tmou a netuší, co dál. Muselo projít pár dní, ale oni ze strachu ani nespali. Nejhorší to bylo asi pro Harryho, i když dělal, jakoby nic. Takhle přece dlouho nevydrží. Měla hlad, měla žízeň a dlouho nespala. Ale hlavně s tím nic nemůže dělat, dokud jsou tady. Nevěděla ani, jestli jsou všichni. Ve tmě by to nepoznal nikdo. Zezačátku alespoň občas mluvili, ale teď už je pochod tak vyčerpal, že slyšeli z ostatních jen zvuk kroků po mokré podlaze.

Najednou kus před ní Megan zavolala:

"Světlo, světlo!"

Bethany světlo za chvíli i uviděla. Z posledních sil se všichni rozběhli za světlem. Chodba končila zamřížovaným kruhovým otvorem. Asi kanál. Vyhlédla ven. Nádvoří jakéhosi hradu, který pomalu tonul ve večerním šeru. Venku pobíhali mrzáci a mutanti. Kdyby nebyla tak vyčerpaná, vyděsili by ji. Chtěla začít křičet, ale pak radši zavřela pusu dál pozorovala dění na nádvoří. Ostatní si počínali stejně. Zajímavé bylo, že se všichni mutanti chovali trošku jako stroje. Nedívali se na sebe, když se navzájem míjeli, když jakési holčičce se třema nohama upadl košík a jablka, která v něm nesla, se rozkutálela všude kolem, nikdo se nezastavil, aby jí pomohl, dokonce ani nezměnili cestu, šlapali dál v jablcích.

Ale zahlédla i známou tvář největšího Blbce, jak vychází z dveří na protější straně nádvoří. Zavřel za sebou a pečlivě zamkl. Rozhlédl se a zavolal:

"Ke mě! Před chvílí byl vyhlášen další hon na desítku! Musíme chytit všechny! Kdo se vrátí s prázdnou, čekají ho katakomby!"

Mezi Blbci, zatím se shromaždivšími kolem, to zašumělo. Chtěli se začít trousit pryč, ale ten, který předtím mluvil už je spočítal a hnal k mohutné černé bráně.

"Desktka... To budeme my!" zašeptala Bethany, "kdyby tak věděli..."