Becky neměla s lesem problém. Vzhledem k tomu, jak často v něm tábořila, připadala si v něm skoro jako doma. Její průvodkyně se představila jako Laka a Becky už po pár minutách zjistila, že jí tahle elfka poleze neuvěřitelně na nervy. Jak může být někdo tak jiný než ona!

Laka ji vedla po provazech do kokonu kousek nad zemí, Becky to viděla skrz Chloe. Pak ale vešli dovnitř a tam Chloe nedohlédla. Becky ale ucítila v prostěd čela ruku a pak viděla sama sebe, jak jí na čele spočívá ruka elfky. Najednou slyšela přímo ve své hlavě hluboký elfčin hlas:

"Jako tvůj průvodce se na tebe napojím a ty se napojíš na mne. Od teď jsme jedna."

A Becky to pochopila.

Laka se uvelebila v jedné části kokonu a Becky ji napodobila. Po těžkém dnu ihned usnula.

Zdál se jí sen. Byla Emily, přemýšlela jako Emily, cítila se jako Emily, prožívala její vzpomínky z jejího pohledu. Jako zrychlený film. Zastavila se u focení ve škole. Jak se fotila s Harrym. Na fotce ale byla mezi nimi široká mezera. Jako kdyby k sobě vůbec nepatřili. Becky napadlo, jestli to nebyla předzvěst nebo varování. Ale pak ji napadlo, že už vážně trpí paranoiou. Emily cítila, že v té mezeře se rozpíná Harryho láska k vlakům všeho druhu. Opravdu k vlakům. I přes Harryho ujištění, že vlaky zaujímají v jeho životě až druhé místo hned po ní se jí zdálo, že vždycky zůstane na odstavné koleji. Jaká ironie!

Becky se probrala a napadlo ji, jestli je ještě pořád Becky, nebo se jaksi přetransformovala do všech ostatních. Born to be themself.

Propátrávala vědomí ostatních, aby zjistila, kdo už spí a kdo nikoli. Emily stále ještě brečela a emoce z ní jen bodaly. S povzdechem znovu upadla do neklidného spánku.