Do Ženevy jsme se vrátili poté, co jsme si vystály tří hodinovou kolonu na dálnici. Byla jsem z toho už zoufalá a únava na mě dopadala mnohem rychleji, než jsem čekala. Kamion jsem definitivně zaparkovala kolem osmé hodiny a vyslechla si několik nevlídných slov od mechaniků a i samotné Avy Marks.

,, Moc se omlouvám, ale na dálnici byla autonehoda a zdrželo nás to. Kdybych tušila, že se něco stane, vezmeme to po vedlejší silnici."

,, A proč mi ani jedna z vás nevzala telefon? Proč jsem musela koukat na to, kde stojíte a zda se vůbec pohnete?"

,, Oběma se nám vybil telefon," odpověděla Daisy a já jí za to byla v tuhle chvíli nesmírně vděčná.,, Auto je v pořádku, my taky, tak je vše jak být má, ne?"

,, Měly jste tu být nejpozději v pět hodin. Přijely jste tří hodinovým zpožděním! To je podle vás v pořádku?"

,, Ne, není to v pořádku, ale neměla jsem se odtamtud jak dostat. To, že to policajtům tady trvá hodiny, za to opravdu nemohu. Myslím, že je důležitější náš život. To, že jsme na živu a nic se nestalo, ne?"

,, Jen jsem tu musela držet chlapa, který si přijel pro zboží a ono tu nebylo. A já mu mohla dát jen pozici kamionu. Nic víc jsem mu dát nemohla. Proč jste si nevzala ani jedna nabíječku?" zeptala se a já se nad tím musela usmát. Koutky mi znatelně cukaly a nedokázala jsem to nijak ovlivnit.,, Přijde vám tu něco k smíchu, slečno Carrey?" zeptala se a já ucítila šťouchnutí od Daisy.

,, To je už únavou, paní Marks. Příště se pokusím udělat všechno proto, abychom tu byli včas. Ale k tomu, abych dokázala ovlivnit dopravní situaci, bych potřebovala Harryho Pottera," odpověděla jsem a zaslechla jak se Daisy téměř dusí smíchy. Stačil mi jeden pohled do její rudé tváře a měla jsem, co dělat, abych se nesmála taky.

,, Radši mi zmizte z očí. A doufám, že se to nebude opakovat," řekla rázně a obě jsme z kanceláře vystřelili jak neřízené střely. Na chodbě sem to rozdýchávala a snažila se uklidnit. Daisy na tom byla podobně a tak jsme raději vyběhly ven a po chvíli nasedly do auta.

,, Zabiju tě. Jak jsi jen mohla?" řekla a začala se znovu smát.

,, Jsem tak unavená, že to s tou nabíječkou přišlo úplně nečekaně. Pak to šlo samo," odpověděla jsem se smíchem a snažila se dýchat zhluboka.

,, To s tím Harrym Potterem bylo geniální. Jen se divím, že nás nepodrobila nějakým testům."

,, Jo, to já taky," řekla jsem a začínala se pomalu uklidňovat.,, Moje myšlenky jsou prostě geniální."

,, Co tě prosím tě napadlo, když mluvila o té nabíječce?" zeptala se a já cítila, že se opět začínám smát.

,, To nechceš vědět, věř mi," řekla jsem a ona se na mě zadívala. Nakonec se po chvíli rozjela a vydaly jsme se po dlouhé směně domů. Ano, začala jsem tomu říkat domov. Začala jsem tomu říkat domov, protože to můj nový domov byl. Nevěděla jsem na jak dlouho, ale doufala jsem, že na mnohem delší dobu. Nebo aspoň na dobu, než si něco vydělám a budu mít nějakou finanční rezervu. Ani jsem nevěděla jak, ale usnula jsem. Vzbudil mě až pocit, že jsem někde ve vzduchu. Daisy mě držela v náručí a nesla mě i s mými věcmi do bytu.,,Polož mě na zem, umím chodit."

,, Promiň, spala jsi a já tě nechtěla budit," řekla a opatrně mě postavila na zem.,, A vůbec mi to nevadilo."

,, Děkuju, ale jsem těžká a máš toho taky určitě dost. Běž si lehnout a zítra mě zase přijď vzbudit," řekla jsem a opřela se o zeď, abych z kabelky vytáhla klíče. Chvíli mi to trvalo a tak jsem neměla tušení, jak blízko u mě Daisy je. Jednu ruku měla vedle mé hlavy a pobaveně mě sledovala.

,, Tady," řekla a já s povzdechem zvedla hlavu. Kroužek s klíči se jí houpal na prstech a tak jsem po nich hned sáhla.

,, Mohla jsi to říct rovnou," řekla jsem a dívala se do jejich nádherných očí. Usmála se a po chvíli se vzdálila.

,, Nemohla, protože jsem čekala, kdy ti to dojde. Dobrou noc," řekla a couvala ke svým dveřím.

,, Dobrou noc," odpověděla jsem a po chvíli zmizela za dveřmi.

Chvíli jsem jen stála opřená o dveře a snažila se přehrát tuto situaci. Zakroutila jsem nad tím hlavou, kabelku hodila na gauč a v ložnici si vzala pyžamo se snoopym. Ano, možná to bylo dětinské, ale tu postavu jsem naprosto milovala. A mnohem víc jsem jí milovala, když byla na nějaké části mého oblečení. Když jsem vlezla do sprchy a nechala horkou vodu stékat po svém těle, tušila jsem, že toho zas moc nenaspím. Nedokázala jsem říci, zda to bylo časovým posunem, velkou postelí, kde jsem byla sama, nebo novým prostředím. Mohlo to být i vše dohromady a to byla snad ta nejhorší varianta. Vyndala jsem z ledničky jogurt a vzala si k tomu, kupodivu, ještě stále měkký rohlík. Vyčerpaně jsem se posadila a dala se do jídla. Nebylo to zrovna moc výživné, ale neměla jsem sílu si teď vařit. Když jsem všude zhasla a odebrala se do postele a dívala se do stropu. Doufala jsem, že brzy usnu, ale z nějakého důvodu se mi to nedařilo. Stále jsem se převalovala ze strany na stranu a nemohla najít ideální polohu, která by mi dovolila usnout.

,, Do háje!" křikla jsem téměř po čtyřech hodinách, kdy jsem se pokusila usnout. Posadila jsem se a podívala se z okna. Byla jsem neskutečně unavená, ale moje tělo zásadně protestovalo. Chápala jsem to. V NY bylo teprve něco po páté hodině a já si nemohla zvyknout. Vzala jsem telefon a našla číslo na Chris.

,, Chris, co mám dělat? Nemohu vůbec spát. Už druhý den skoro nespím."

Snad jsem doufala, že odpoví a nějak mi poradí. Občas jezdila mimo NY a tak jsem předpokládala, že má nějaký fígle, jak usnout.

,, Zavřít oči a spát. Hlavně moc nepřemýšlet. Zkusit vypít šálek bylinkového čaje. Při nejhorším si vzít prášek na spani."

Odpověděla a já se musela zasmát. Většinu věcí jsem vyzkoušela. Pravda byla, že mozek mi jel na sto procent a já tomu nedokázala zabránit. Prášek, mi přišlo, že nezabírá a větší dávku jsem měla zakázanou.

,, Ani jedno nezabírá, Chris. Smim si vzít jen čtvrtku a nějak to nepomáhá."

Odepsala jsem a poslala jí i fotku krabičky. Když jsem zkontrolovala kuchyň, zjistila jsem, že žádný čaj na spaní se tam nenachází a sama jsem věděla, že černý čaj není úplně ideální.

,, Buď si zkus vzít ještě čtvrtku, nebo nevím. Semnou by jsi usnula hned. Podle mě je to i změna prostředí a jsi tam sama."

,, Taky si to myslím. Ale jediný, kdo tu je, je Daisy a tu budit nechci. Hlavně by mě poslala do háje."

Po odeslání zprávy jsem se nad tím zamyslela a chvíli si s tou myšlenkou pohrávala. Byla to snad jediná možnost, jak zkusit na chvíli usnout a nebýt úplně vyřízená.

,, Za zkoušku nic nedáš. Buď tě pošle do háje, nebo to dovolí a ty se trochu vyspíš. Tak mazej. Dobrou."

Odepsala a já vzala telefon a dala jej na nabíječku. Po chvíli jsem vypila skleničku vody a vydala se k bytu Daisy. Tušila jsem, že bude naštvaná. Vzbudím jí a díky mě už třeba neusne. Bála jsem se toho, že mi to bude vyčítat a bude mě díky tomu nesnášet. Když jsem vyšla na chodbu, srdce mi bylo jako bych běžela maraton a tlak zřejmě dost stoupal.

,, Notak, uklidni se. Nemáš proč být ve středu," říkala jsem si pro sebe a zastavila se před jejími dveřmi. Chvíli jsem váhala, ale nakonec zvonek stiskla. Nejdříve jen krátce a čekala na otevření dveří. Nic se nedělo a tak jsem zkusila zazvonit znovu a k tomu zaklepat. Když jsem zaslechla kroky, začala jsem tohoto litovat. Už teď jsem věděla, že bude naštvaná.

,, Ahoj," řekla, když otevřela dveře a zvědavě si mě prohlížela.,, Děje se něco?"

,, Omlouvám se, že jsem tě vzbudila, ale..."

,, Ale?"

,, Promiň, že sem tě vzbudila, jdi spát," řekla jsem a ucítila její ruku ve chvíli, kdy jsem se otočila k odchodu.

,, Pojď dovnitř a jdeme zkusit usnout. Je vidět, že jsi vůbec nespala."

,, Je mi to trapné, ale nejsem zvyklá spát sama. Nechci tě otravovat."

,, Tak koukej jít dovnitř a jdeme spát," řekla a já přikývla. Byla rozespalá a nevrlá. Následovala jsem jí do ložnice a lehla si vedle ní. Snad jsem si myslela, že to bude lepší. Že na chvíli usnu a nebudu tak vyčerpaná. Skutečnost byla ovšem úplně jiná. Moje nespavost trvala dál a já ještě v půl třetí koukala kolem sebe. Ve tři hodiny jsem se otočila čelem k Daisy, ale spala na druhém boku a klidně oddychovala. Záviděla jsem jí to a doufala, že takhle budu spát za nedlouho také. Že si moje tělo zvykne a já usnu tak, jako jsem usínala v NY.

,, Sam, vzbuď se. Musíme vstávat," ozvalo se vedle mě a já se zahrabala ještě víc do deky. Byla to chvilka, co jsem usnula a pocit, že musím vstát, byl vskutku šílený.,, Hej, koukej se zvednout," ozvalo se znovu a já v tu chvíli přišla o deku.

,, Už jsem vzhůru," řekla jsem a pomalu se posadila.

,, V kolik jsi usnula?" zeptala se a já sklonila hlavu. Nebyla jsem si jistá, ale věděla jsem, kdy jsem ještě byla vzhůru.

,, Možná kolem čtvrté? Takže spím asi třičtvrtě hodiny," odpověděla jsem a slyšela, jak si Daisy povzdechla.

,, Jdi se dát trochu dohromady, pak si promluvíme a zkusíme to nějak pořešit," odpověděla a já přikývla. Odebrala jsem se k sobě a snažila se udělat ze sebe člověka. Ať jsem se snažila sebevíc, byla jsem bez šance. Únava na mě byla znát tolik, že to nebylo možné zamaskovat. Během několika minut jsem se vrátila k Daisy a vzala si kafe, které mi nabídla.

,, Omlouvám se, že jsem tě vzbudila."

,, To je v pořádku. Usnula jsi, sice pozdě, ale usnula. Třeba to k něčemu bude dobré," začala a na stůl mi položila toasty.

,, Jsem šíleně utahaná. Šla bych teprve spát, kdybych byla v NY."

,, To je mi jasné," odpověděla a já se dala do jídla. Chuť jsem na to moc neměla, ale nechtěla jsem odmítnout.,, Dneska to uděláme následovně. Pro papíry a klíče se zastavím já a ty na mě počkáš venku. Dneska to i odřídím a ty budeš spát. Až přijedeme zpátky domů, vezmeš si celý prášek a přespíš u mě, abych tě měla pod dohledem."

,, Tohle nejde. Nechci tě otravovat. Tohle prostě nemohu," vyjádřila jsem jasně svůj nesouhlas.

,, To nebyla otázka. Neptala jsem se, zda chceš nebo ne," odpověděla a já přikývla.

,, Ale..."

,, Co?" zeptala se a já dojedla další toust a dopila kafe.

,, Narušuji tím tvé soukromí a to není správné."

,, Můžeš mi říct, jaký já mám soukromí? Jsem tu sama. Stejně jako ty u sebe."

,, Ale je to zvláštní. Spát u úplně cizí osoby, kterou vlastně pořádně neznám. Je zvláštní, že tu mám strávit celou noc a brát ti volné místo, které by jsi tu mohla mít."

,, Už o tom nebudu diskutovat. Máš tu vše u sebe?"

,, Jo, mám," odpověděla jsem a promnula si oči.

,, Dokážeš neusnout než tam dojedeme a než se dostaneme do kamionu?"

,, Slíbit ti to nemohu, ale rozhodně se o to pokusím. Ale kdybych usnula, jsem si jistá, že mě uneseš."

,, A když nás uvidí šéfová, nevím jak to budeme vysvětlovat. Máš být způsobilá k řízení a to rozhodně nejsi," odpověděla a já s povzdechem přikývla.

,, Ano, nejsem způsobilá k řízení jakéhokoliv motorového vozidla. Jsem totiž tak unavená, že bych za tím volantem mohla usnout," řekla jsem klidně a zvedla se.,, Ale taky nedokážu říct, že ti neusnu v autě a budu v pohodě. A vůbec, co jí řekneš, že si klíčky neberu já?"

,, Že jsi šla třeba auto zkontrolovat, nebo se ti udělalo neuvolno z mé jízdy? Něco se určitě najde."

,, Lhát se nemá."

,, Tohle rozebírat nebudeme. Lepší, než aby tě viděla v tomhle stavu. Kdyby tě totiž v tomhle stavu viděla, pošle tě domů a řekne ti, že makat začneš až si zvykneš na časový posun. A do té doby by jsi byla bez peněz."

,, To si nemohu dovolit. Na účtě mám asi dvacet euro, když to přepočtu z těch našich."

,, Kdyby jsi něco potřebovala, řekni a založím tě."

,, V pohodě. Ledničku s mrazákem mám plnou. A na pečivo ještě mám," řekla jsem a pokusila se usmát. Daisy můj humor poněkud nesdílela. Po chvíli jsme se vydaly do auta a vyrazily na cestu. Ani jedna nevěděla, kam dnes budeme mířit, ale doufala jsem, že ne daleko. Během jízdy jsem se přemáhala, abych neusnula. Chvílemi jsem ucítila dotek Daisy na noze a to mě hned probralo.

,, Zkus neusnout, ano? Vrátím se, co nejdříve. Hlavně zůstaň v autě, dojdu pro tebe. Ať ti není zima."

,, Nemám ani energii někam jít. Ale jestli se mi podaří zůstat vzhůru? Těžko říci," odpověděla jsem a ona se usmála. Po chvíli vylezla z auta a já jen sledovala, jak se její postava vzdaluje. Když zmizela za dveřmi, povzdechla jsem si a rozhlížela se kolem sebe. Byla tma a venku svítilo jen několik lamp, které částečně areál osvětlovaly. Nevím, jak dlouho to trvalo, ale v jednu chvíli se otevřely dveře a kdosi mě zachytil.

,, Ale, copak? Kočička nám usnula?" ozvalo se a já se v tu chvíli probrala. Věděla jsem kdo to je.

,, Pusť mě. Nemám vážně sílu se s tebou teď prát. Jsem unavená," řekla jsem a vylezla. Opřela jsem se o auto a promnula si oči.

,, Uděláme domluvu, buď se budeš bránit a já dojdu pro šéfovou, nebo budeš mlčet a užijeme si to oba," odpověděl a já ucítila jeho rty na na krku.

,, Pusť mě!" křikla jsem a snažila se ho odstrčit.,, Jen zneužíváš mé únavy."

,, Řekl jsem, že budeš mlčet. Pokud ne, najde tu jen tvoje tělo!" odpověděl a já zpozorněla. Můj strach o dost vzrostl a zadívala jsem se mu do očí. V duchu jsem se modlila, aby se Daisy objevila, co nejdříve a pomohla mi. Teď jsem jí potřebovala víc, než kdykoliv předtím. Znovu mě začal líbat na krku a rukama mi zajel pod košili. Jeho dech mi přišel nechutný a dost se mi z toho zvedal žaludek. Po tvářích mi stékaly slzy a začala jsem ztrácet naději, že se objeví v čas. Jeho dlaně se začaly dotýkat mých prsou přes vrchní část prádla a já se ho naposled pokusila odstrčit. Zbytečně. Na auto mě přitiskl ještě víc a po chvíli zápolení mi rozepl kalhoty. Rukou zajel pod ně a já nohy přitiskla k sobě. Už to nebylo jen několik slz. Byl to vodopád slz, který skrápěl mé tváře. Zrovna, když jsem zaslechla rozepnutí pásku a já se smířila s tím, že Daisy mi nepomůže, kdosi ho odemne odtáhl. Přišla včas a přistihla ho ve chvíli, kdy to mohlo dopadnout špatně. Tiše jsem se rozbrečela a klesla na studenou zem. Jen jsem vnímala zvuk toho, jak do něj mlátí a on se tomu snad i smál.

,, Za tohle si poneseš odpovědnost, Thomasi Adlere," řekla a nechala ho ležet na zemi. Když se mě dotkla, mírně jsem ucukla.

,, To jsem já, neboj se," ozval se hlas Daisy a já ji pevně objala. I přesto jsem pláč nedokázala zastavit a ruce se mi dost klepaly.,, Zajdeme za šéfovou, ano?" zeptala se a já přikývla. Místo toho, abych tam došla sama, mě vzala do rukou a nešla v náručí. Rukama jsem jí objímala kolem krku a nehodlal se jí jen tak pustit. Klepala jsem se a nemohla zastavit proud slz, které se mi kutálely po tvářích. Když jsem ucítila teplo, bylo mi jasné, že už jsme uvnitř budovy. Za chvíli jsme vešly do dalších dveří a já hned pochopila kde. Daisy mě položila na pohovku a chtěla něco říct. Chytila jsem jí za ruku a tak se posadila ke mě.

,, Co tu děláte? Stalo se něco?" ozval se hlas šéfové a já se ještě víc přitiskla k osobě, co seděla u mě. Znovu jsem se rozbrečela a zavřela oči.

,, Omlouvám se, že vás rušíme, ale jiná možnost nebyla. Tohle musíte vědět."

,, Samantho? Chceš mi něco říct?" zeptala se a já zakroutila hlavou.

,, Sam, musíš. Nebo to řeknu já. Ale tohle musíš říct, ano?" ozval se hlas Daisy a když jsem otevřela oči, dívala jsem se přímo do těch jejích.,, Jsem u tebe a tady se ti už nic nestane," snažila se mě uklidnit, ale nešlo to. Nedokázala jsem ze sebe vydat ani hlásku.,, Dobře, řeknu to za tebe, souhlas?" přikývla jsem, ale přesto nepouštěla její ruku

,, Pokud se nedozvím, co se stalo, nemohu vám pomoci."

,, Nebudu chodit kolem horké kaše. Ale Thomas se jí pokusil znásilnit," řekla a já složila hlavu do dlaní.,, Málem jsem přišla pozdě."

,, Proboha," zaslechla jsem hlas šéfové a zavrzání židle na, kterou se usadila.,, Christophere!" zakřičela a já za chvíli zaregistrovala otevření dveří.,, Kde je?"

,, Nejspíše se sbírá na parkovišti."

,, Najdete okamžitě Thomase a dovedete ho sem. Klidně ho sem doveďte násilím," pokračovala a dveře se zase zavřeli.,, Dojdu udělat meduňkový čaj."

,, Budu tu s ní," řekla Daisy a když Marks odešla, znovu jsem se beze slov přitiskla k jejímu tělu.,, Zapnu ti kalhoty, nelekni se," řekla a já přikývla. Sama jsem toho nebyla v tuto chvíli schopná.

Děkuji za přečtení o něco delší kapitoly. Vůbec jsem to neplánovala a přišlo to nějak samo. Nápad na zápletku je vymyšlený. Nezakládá se na něčem, co by se někdy odehrálo. Snad se kapitola líbila. Díky za hlasy a komentáře.