Když jsme měli natankováno a já konečně najela na nejbližším nájezdu na dálnici, oddechla jsem si. Dálnice byla místo, kde jsem se cítila nejvíce v bezpečí. Měla jsem pro auto dost místa a bylo to mnohem klidnější místo, než bylo město.

,,Daisy? Mohu se tě na něco zeptat? Vím, že jsem moc zvědavá, ale nedá mi to."

,, Záleží na tom, oč jde. Ne na vše ti mohu odpovědět," zeptala se a věnovala mi krátký pohled. I já se na ní otočila, ale jen na několik vteřin. Měla jsem zodpovědnost za naše životy.

,, Včera jsme si dopřed povídaly. Vlastně jsme o sobě za tu chvíli zjistily spousty věcí. U mě to byl i ten alkohol, ale na tom nezáleží. Když jsem se tě zeptala, zda někoho máš, odpovědi jsi se vlastně vyhnula, proč?"

,, Řekla jsem ti to tak, jak to je. Odpovědi jsem se rozhodně nevyhnula. Jsem sama téměř rok a od té doby jsem nikoho o koho bych měla zájem nepoznala."

,, Takže před rokem jsi někoho měla? Co se stalo?"

,, Byly jsme spolu pár měsíců, takže jsem to vzala v pohodě. Ten člověk se odstěhoval do Toronta a já odmítla vést vztah na dálku. Nic víc v tom není," odpověděla a dívala se před sebe. Najednou zpozorněla a zadívala se do zrcátka.,, Budeme muset zajet na odpočívadlo, máme za sebou policii," řekla a já na sucho polkla. Sledovala jsem, jak bere papíry a usmála se.,, Vzala jsi si doklady?"

,, Samozřejmě," odpověděla jsem klidně a zajela na první možné odpočívadlo. Vůz jel za námi a následoval nás k volnému místu. Celá kontrola nakonec proběhla celkem rychle a odjely jsme bez pokuty.,, Ten policajt na tobě mohl nechat oči."

,, Taky jsem to viděla, ale nevím proč. Oblečení mám čisté, ne?"

,, Ano, máš. Ale kvůli tomu si myslím, že to nebylo. Asi jsi se mu líbila."

,, Má smůlu. On mě totiž ne," řekla a já se dala do smíchu.,, Nemusí se mi hned nutně líbit každý chlap, ne?"

,, Ne, nemusí. Ale sama by jsi taky být neměla. Každý potřebuje někoho vedle sebe."

,, Však mám. Vedle mě jsi ty a to si myslím stačí, nebo ne?" zeptala se a já si mírně odkašlala.

,, Víš, jak jsem to myslela. Takhle rozhodně ne. Hlavně, známe se jeden den. Máš vedle sebe jen kamarádku. Mluvím o vztahu. O někom, ke komu se můžeš přitulit, obejmout ho a tak."

,, Když budu chtít obejmout, přijdu za tebou," odpověděla klidně a já sáhla po lahvi s džusem a napila se.

,, To není problém, ale furt to neřeší tvůj osobní život."

,, Teď jsi to řekla naprosto přesně. Je to můj osobní život a já si ho zařídím podle sebe. Když budu chtít být sama, budu. Když si budu chtít někoho najít, najdu. Rozumíme si?"

,, Omlouvám se. Jen je škoda, aby tak skvělá a krásná ženská byla sama."

,, To mohu říct i o tobě a nevnucuji ti tu, že si máš někoho najít. Prostě se starej o sebe a ne o mě, dobře?"

,, Promiň, už mlčím," odpověděla jsem a začala se více věnovat řízení. Už jsem noc nemluvila. Daisy si vyřizovala nějaké zprávy a tak jsem se věnovala silnici.

,, Zastavíš na chvilku? Musím si vyřídit hovor."

,, Si zavolej i teď, ne? Mě to nevadí."

,, Prostě někde zastav, ok? Taky si odpočineš. Pozdě na vykládku nepřijedeme, toho se bát nemusíš."

,, Dobře, zastavím," souhlasila jsem a po chvíli skutečně zajela. Když Daisy odešla, zkusila jsem vytočit číslo Chris.

,, Ahoj, Sam. Jsem ráda, že voláš."

,, Ahoj, Chris. Pročpak? Stalo se něco?"

,, Nej, jen tě ráda slyším. Chybíš mi tu. Bez tebe je to tu hrozně prázdné," odpověděla a já se pousmála.

,, Až budu mít čas, nebo ty, může jedna z nás přijet."

,, Jaké to tam je?"

,, Chris, vo ti mám povídat. Poznala sem tu super holku. Jmenuje se Daisy. A šéfová taky vypadá super. Teď jsem na trase. Daisy telefonuje a za chvíli zas vyrazíme."

,, Už máš novou holku? Dávej na sebe pozor a zas se ozvi," odpověděla A já se zasmála.

,, Ne, jen semnou bude jezdit. A neboj zase se ozvu. Jdi spát."

,, Mám noční, tak těžko."

,, Zapomněla sem," odpověděla jsem a v zrcátku zahlédla vracející se Daisy.,, Musím končit, ahoj," řekla jsem a zrovna, když Daisy otevřela dveře, telefon jsem položila.,, Volala jsem jen kamarádce."

,, V pohodě. Mě to nevadí, musí o tebe mít starost, že."

,, Trochu. Bydlela jsem u ní a teď je tam sama. A navíc jsem odjela někam, kde to neznám."

,, Rozumím tomu. Ale kolik tam teď je? Tři ráno? To nespí?"

,, Ne, má noční a končí za tři hodiny," odpověděla jsem a znovu se dala na cestu.,, Je to holka, která mě zachránila. Jen díky ní, jsem nezůstala na ulici."

,, Ta holka by tě vážně nechala na ulici?"

,, Jo, nechala. Bylo jí jedno, že nemám kam jít a nemám peníze. Tenkrát jsem ty peníze dala do opravy auta a poslední výplatu sem měla dostat za čtrnáct dní," začala jsem a odbočila do pruhu.,, Čtyři hodiny jsem stala před domem a čekala, že si to rozmyslí. Byla jsem ochotná na to zapomenout. Ale zavolala na mě policajty a tak jsem musela odjet."

,, Hádám, že jsi jela za tou kamarádkou."

,, Ano, ale nebyla doma a mě se vybil telefon. Měla zrovna noční a tak jsem noc strávila v autě a dvěma láhvemi vodky," odpověděla jsem a setřela si slzy.,, Když mě Chris ráno našla, pomohla mi k ní a nechala mě vyspat. Když jsem jí řekla, co se stalo, psychicky jsem se složila," vyprávěla jsem a na ruce ucítila dotek. Dotek dlaně, která byla příjemné teplá a hodlala mě trochu uklidnit.

,, Už je to pryč. Začala jsi nový život a třeba najdeš někoho, kdo tě bude milovat víc."

,, Brala bych to všema deseti. Občas mi to, že jsem se mohla k někomu přitulit, chybí. Probudit se a mít vedle sebe milovanou osobu, to bych si vážně přála."

,, Přání se ti jednoho dne splní. Jen tomu musíš věřit. A zpomal, nemusíme dostat pokutu. Hlavně tu není omezovač rychlosti a z toho by mohl být problém."

,, Jak jako, že tu není?"

,, Občas je potřeba trochu zrychlit, tak se odstranil a můžeš jet víc jak devadesát. Takže si to kontroluj."

,, Klid, mám tam nastavenou rychlost. Nemám ani nohu na plynu."

,, Ani jsem si toho nevšimla. A navigaci, máš kde?"

,, Tady," ukázala jsem a ona si znovu oddechla.,, Ale cedule mě do Lausanne dovedou. Na tu navigaci ani nekoukám. Budu se tím řídit až tam."

,, Dobře, jen že tu nic nemluvilo."

,, Mám vypnutý zvuk, je to jednoduché," řekla jsem a  zakroutila nad tím hlavou.,, Neměj strach, že bych zabloudila. Ale ještě odbočovat nebudeme, ne?"

,, Ne. Odbočka by měla být po patnácti kilometrech," odpověděla a já přikývla na souhlas.,, Jak se cítíš?"

,, Unaveně, ale neusnu. Jestli se ptáš kvůli tomuhle. Za volantem sem neusnula nikdy."

,, Dobře, ale kdyby cokoliv, stačí říct, převezmu to. Klidně si můžeš odpočinout, šéfová se to nikdy nedozví."

,, Jsi si jistá, že tu není skrytá kamera?"

,, Jsem. Vím to na sto procent. Věří nám a nemá tak důvod nás sledovat. Ten kamion, má pouze gps a to je vše."

,, Tak aspoň, že zná naši polohu. Aby nás kdyžtak našla," odpověděla jsem a podívala se na Daisy.,, Mohla by někdy přijít zrovna v nevhodnou dobu."

,, Jak to teď myslíš?"

,,.Že bychom se mohly zrovna převlékat, nebo ještě spát."

,, To je pravda. Ale taky je to jistota. Mohlo by se nám něco stát a díky gps bude vědět, kde nás hledat. Nebo teda aspoň bude vědět, hledat kamion," řekla a já se nad tím pousmála. Bylo fajn, že věděla o autě. Ale o nás by nevěděl vůbec nikdo. Kdybychom se ztratily, nikdo by nevěděl, kde jsme.

,, Tohle je děsivé. U auta to vědět budou a o nás nebude vědět nikdo. Můžou nás klidně někde zabít a najdou nás třeba až za rok."

,, Nech si ty katastrofické scénáře, ano? Ráda bych ještě pár dní žila. Stačí, že tu teď musím dávat pozor na tebe."

,, To není pravda. Nic takového ti nenařídila. Něco mi tajíš?"

,, Říkala jsem ti, že se nemáš moc ptát. Zase se až moc ptáš. Nedělej to, prosím."

,, Proč?"

,, Může nás to dostat do pěkného maléru. A odboč, nebo si najedeme třicet kilometrů," pobídla mě a já tak udělala. Zapnula jsem zvuk u navigace a dál se řídila se pokyny navigace.,, V areálu pak zajedeš k rampě číslo šest, ano? A zůstaneš v autě."

,, Rozkaz kapitáne. Nechci nás dostat do problémů a tak budu dělat, co se mi řekne. Budu jednat jen podle vašich rozkazů," řekla jsem a zaslechla smích.

,, Jsem ráda, že mě posloucháš. Problémy tu nechce nikdo," řekla a já zastavila u brány, která se za chvíli otevřela. Když jsem zajela do areálu a nacouvala ke skladu, Daisy mi věnovala ještě úsměv. Poté zmizela i s papíry a já konečně dojedla bagetu a napila se. Měla jsem šanci si chvíli odpočinout a tak jsem toho hodlala využít. Zavřela jsem oči a snažila se relaxovat. Pravda byla, že to moc nešlo. Z návěsu se ozývaly rány a to mě dost znervózňovalo. Už to trvalo skoro přes hodinu a já měla tendenci sledovat hodiny.

,, I šnek by to měl možná rychleji," řekla jsem si pro sebe a zaslechla zaklepání. Otevřela jsem okénko a dívala se na celkem dost osvaleného muže.,, Mohu nějak pomoci?"

,, Musíte zkontrolovat plombu a podepsat to. Tohle musí řidič kontrolovat," odpověděl a já váhavě přikývla. Nakonec jsem popojela a pak vylezla z kabiny. Pod dohledem Daisy jsem vše zkontrolovala a podepsala. Během několika minut jsme areál zas opustily a vydaly se do hlavního města. Do dalšího města které jsem znala pouze z vyprávění a z fotografií.

,, V Bernu to bude probíhat stejně?"

,, Bohužel. Mají nějaké nové nařízení a papíry musíš podepsat ty. Dřív, když jsem s někým jela, podepsala jsem je já."

,, Furt nějaké změny, že? Co to vlastně převážíme?"

,, Nevím. Nějak to nezkoumám a nemám na to ani čas. A tobě bych radila to samé."

,, Jsem jen řidič, takže mě to ani moc nezajímá. Jen jsem koukala, že jsou to celkem velké krabice," odpověděla jsem a pokrčila rameny. Pravda byla ovšem jiná. Zajímalo mě to. Zajímalo mě, co se v krabicích nachází a proč to nemohu vidět. Po zbytek cesty bylo naprosté ticho. Cestou jsme se stavily ještě pro rychlé občerstvení a pokračovali dál. To, že na mě občas Daisy koukala, jsem věděla moc dobře, ale já jí už nevěnovala jediný pohled. Musela jsem se soustředit na jízdu a neřešit věci na, které byla spousta času. 

,, Zajeď k rampě tři. Ale ne úplně, musí otevřít dveře," podotkla a já přikývla. Nacouvala jsem tak, jak bylo potřeba a vyčkala. Až poté jsem najela úplně a opřela se do sedačky. V rádiu hráli celkem rytmické písničky, které mě udržovaly při smyslech. Nedovolily mi usnout. Některé jsem neznala, byli německy. Ale mnohé z nich byli známé a já si je mohla pobrukovat. Ani jsem si nevšimla, že jsou dveře otevřené a začala si dokonce zpívat. Hrály zrovna písničku Listen to your heart a trochu jsem se do tžila a písničku zpívala naplno. Snad jsem si jí užívala víc, než kdykoliv jindy.,, Zpíváš skvěle, ale máš jít dozadu. Musíš podepsat další papíry a já pak popojedu a zavřeš si auto," ozvalo se a já sebou nečekaně trhla. Čas skutečně ubíhal hrozně rychle a já měla za to, že uběhly snad jen dvě minuty. 

,, Doprdele!" křikla jsem a schovala tvář do dlaní.,, Jak dlouho tu jsi?!"

,, Slyšela jsem jen tuhle písničku. Ale vážně se mi to líbilo. Zpíváš dokonale. Ale teď to pojď zkontrolovat ať to máme za sebou," řekla a já se hned vydala do zadních prostor vozu. Vše jsem zkontrolovala a papíry podepsala. Bylo to jednoduché. Sama jsem si to tak jednoduché nepředstavovala. Když Daisy popojela, dveře jsem zavřela a zabezpečila plombou. Plombou, která dokazovala, že do vozu již pak nikdo nevstoupil. Když vše bylo vyřízené, vyrazily jsme k nejbližší restauraci, abych si odbyla povinnou pauzu a mohla se v klidu najíst. A nechat odpočinout oči, které byli unavené víc, než celé moje tělo.

,, Příště se ozvi. Tohle se nedělá, někoho poslouchat."

,, Neposlouchala jsem někoho, ale pouze tebe a mě se to opravdu líbilo. Takhle dobře nezpívám ani já."

,, To na tom nic nemění! Co kdybych tu dělala úplně něco jiného? Nebylo by ti trapně?" zeptala jsem se a přešla tak větu o jejím zpěvu.

,, Ale nedělala a já si to užila. Klidně bych tě mohla poslouchat dál. Nechceš mi zase zazpívat?"

,, Ne, nechci a už si na to dám pozor. Nebudeš mě poslouchat, protože zpívám opravdu hrozně."

,, Nebudu se s tebou hádat, ale  mám na to svůj názor. A jednou tě k tomu stejně donutím a zazpíváš mi," odpověděla a já zajela k restauraci. 

,, Hodně štěstí," odpověděla jsem a vzala si sako s peněženkou a doklady. Když jsme obě vystoupily a já auto uzamkla, vydaly jsme se na normální jídlo na, které jsem se těšila. Jídlo, které nám oběma mohlo dodat trochu energie.,, Byla jsi tu někdy?"

,, Bohužel ne. Takže doufám, že tu vaří dobře. V jídle jsem trochu vybíravá a ne vše mi přijde k chuti."

,, V tom jsme stejné. Já taky nejím vše, co dostanu. Naopak, může se stát, že ti to přistane na té tvé dokonalé hlavince," řekla jsem a raději přidala do kroku. V restauraci jsme se usadili k rohovému stolu a ihned si objednaly pití. Zatímco Daisy si dala špagety, já zvolila rizoto se zeleninou a tuňákem.

Moc díky za přečtení této kapitoly. Snad jste s ní plně spokojení. Příběh je plný tajemství, nebo ne?  Díky za komentáře a hlasy :-)