Ráno mě vzbudil čerstvý vzduch, který se mísil s vůní čaje a kávy. Vzbudilo mě i pálení zad, které bylo ovšem to první, co mě probralo. Vedle sebe jsem měla prázdno a tak jsem se rozhlédla. Seděla ve předu a pila kafe.

,, Moje záda do háje," řekla jsem, když jsem se pokusila zvednout a znovu si lehla.

,, Dobré ráno," ozvalo se a během vteřiny se ke mě posadila osoba, která to způsobila. Která způsobila slast i bolest. Bolest, která se ovšem dala vydržet.,, Mám tu zatím jen obyčejný krém, tak ti záda namažu a pak někde něco koupíme. Moc se ti omlouvám."

,, To je v pořádku. Jen mě zaskočilo, že to tak bolí."

,, Moc mě to mrzí. Nemělo se to stát," řekla najednou a já se zarazila. Pohlédla jsem na ní a posadila se.

,, Co se nemělo stát?" zeptala jsem se a v hlavě mi proběhlo spousta otázek.,, Lituješ snad toho, co se stalo?" dodala jsem a nereagovala na její pokyn, abych si sundala tričko.

,, Nechtěla jsem na tebe nijak spěchat. Chtěla jsem ti dát čas, aby jsi se dala dohro...." nedořekla, jelikož jsem v tu chvíli spojila naše rty.

,, S tím si vůbec nelam hlavu. Dohromady jsi mě dala už ty. A to jen díky tobě se cítím o tolik lépe," řekla jsem a dívala se jí do očí.,, Rozhodně jsi na mě nijak nespěchala. Ķdybych nechtěla, aby se to stalo, nedovolila bych to, ano?"

,, Dobře. Tak se otoč, namažu ti to," řekla a já tak udělala. Za chvíli jsme to měly za sebou a já si mohla oddechnout.,, Já se moc omlouvám, tohle mě fakt mrzí."

,, Mě ne. Pár škrábanců se za chvíli zahojí a bude to v pořádku. Pro mě to byl skutečně jeden z nejlepších večerů, které jsem za poslední dobu zažila," řekla jsem a přitáhla si jí do objetí. Její ruce se opatrně obmotaly kolem mého pásu a její hlava spočinula na mém rameni.

,, Jak to bude dál? Chceš semnou být? Nebo to pro tebe byla záležitost jedné noci?"

,, Vážně si myslíš, že potom, co jsem prožila, bych to brala jen jako krátkodobou záležitost? Že to pro mě nic neznamená?"

,, Já nevím, Sam. Pokud mi neřekneš, co konkrétně cítíš, co to pro tebe znamenalo a jak to vidíš dál, nevím, co si o tom myslet."

,, Co cítím? Cítím bezpečí, lásku a porozumění. Co pro mě ta noc znamenala? Znamenala pro mě víc, než si dokážeš představit. Dokázala jsem aspoň na chvíli zapomenout na to, co se stalo a žít tím, co je teď. A jak to vidím dál? Vidím to na nějakou snídani a na pokračování v cestě," odpověděla jsem a vzdálila se. Ona se ke mě však naklonila a krátce mě políbila.

,, Děkuji. Děkuji za to, že jsi a mohla jsem tě poznat," odpověděla a usmívala se.,, Nicméně, domů se ještě nevracíme. Klient to zboží potřebuje dříve a tak se vydáme odtud do Bratislavy a poté zase zpět."

,, Ještě, že jsem si vzala sebou víc věcí. To znamená, že spolu stavíme další noc v tomto luxusním prostoru," řekla jsem a opřela se. V tu chvíli jsem se znovu napřímila a zkřivila obličej bolestí.

,, Zvládneš řídit? Když vidím, jak tě to bolí, možná bych to měla odřídit," začala a já zakroutila hlavou.,, Hlavně jsi řídila do Vídně a myslím si, že by nebylo na škodu se vyměnit."

,, Bratislava je kousek, ne? To zvládnu v pohodě. Pak dáme pět hodin cesty, pauzu a následně dojedeme na firmu. Zvládnu to, neboj se."

,, Jsi si jistá? Nebude to pro tebe moc pohodlné, obzvlášť potom, co jsem ti udělala."

,, Ano, ale to jsi mi udělala v zápalu vášně a to se odpouští," řekla jsem a postavila se. Obě jsme se převlékly do čistého oblečení a společně se vydaly na snídani do mcdonaldu, který stál kousek od nás. Viděla jsem, jak moc se musí Daisy ovládat, aby mě neobjala a nepřitiskla k sobě. Viděla jsem, že má strach, aby neudělala něco, co by mě bolelo a snažila se toho vyvarovat. Štvalo mě to. Z mého pohledu to přeháněla a já nějakou bolest byla schopná vydržet. Vzala jsem jí za ruku a lehce jej stiskla. Stisk mi opětovala a já ucítila jak se uvolnila. Společně jsme si vybraly snídani a posadily se k volnému stolu, který byl schovaný v zadní části.

,, Jak to s námi teď vlastně je?" zeptala s spí několika minutách a napila se džusu, který měla po ruce.

,, Asi ti úplně nerozumím. Na co se konkrétně ptáš?"

,, Na to, jak to mezi námi bude dál? Chodíme spolu? Nebo spolu jen spíme? O tohle mi jde."

,, Máš pocit, že mi šlo jen o sex? Že jsem se s tebou chtěla jen vyspat a pak tě poslat do háje?"

,, Třeba jsem tě včera něčím vyděsila. Něco ti vadilo a proto ten zájem mít nebudeš," řekla a já se smíchem odložila papír od toastu a dívala se na ní. Zřejmě vůbec nechápala, proč se směju. Zatímco já to věděla až moc dobře. Jen vzpomínka na látku, která byla kolem mých rukou a očích mi způsobovala trochu problém se soustředěním.,, Vnímáš?" ozvalo se po chvíli a před očima se mi objevila hýbající se ruka.

,, Promiň, zamyslela jsem se," odpověděla jsem a napila se. Cítila jsem horko a dech jsem měla trochu zrychlený.

,, Jsi v pohodě?"

,, Jistě, proč by ne?"

,, Vypadá to, že jsi trochu mimo. Bolí tě ty záda snad hodně?" zeptala se a já se zhluboka nadechla. Potřebovala jsem zklidnit svůj dech a tepovou frekvenci.

,, Záda mě sice bolí, ale ne moc. Tady jde o úplně něco jiného. Stačí si vzpomenout na ten večer a myslím že ti to dojde," řekla jsem a sledovala jí.,, Kde jsi vůbec vzala ten háček, či co to bylo?"

,, Koupila, představ si to. Vlastně to je hodně šikovná věc na magnet," odpověděla a zadívala se na mě.,, Vadilo ti snad, že jsi musela mít ruce za hlavou a nemohla s nimi hýbat? Že jsi nic neviděla?"

,, Jsme na snídani. Oč se teď prosím pěkně snažíš? Chceš mě tu dostat do rozpaků? Mám ti tu snad vyprávět o tom, co jsem prožívala?"

,, To bych vůbec nechtěla, abys to říkala tady. Nehledě na to, že to vím moc dobře, co jsi prožívala. Jen mě baví koukat na to, jak se červenáš."

,, Je skvělé, že se bavíš. Mám pocit, že bychom si měly jít vyčistit zuby a dát se na cestu. Čeká nás opravdu dlouhá cesta."

,, Snažíš se téhle debatě vyhnout? Protože si o tom stejně musíme promluvit. A ty, to víš moc dobře."

,, Nic neoddaluji, ale práce je přednější. Čím dříve vyrazíme, tím spíše budeme pak spát třeba doma a ne tady," odpověděla jsem pohotově a pousmála se. Odnesla jsem tác a dala se k odchodu. Zamnou doběhla Daisy a šla po mém boku. Když jsme nastoupily a vše daly dohromady, Daisy zadala adresu a my se vydaly na cestu. Když jsem se pokusila opřít, ucítila jsem bolest a tak jsem se opět trochu předklonila a posunula, abych měla za zády prostor.

,, Opravdu se na to řízení cítíš? Klidně to odřídím. Nevidím v tom žádný problém. Je to moje chyba a neměla jsem do toho vložit tolik síly."

,, Mě spíše překvapuje, že pár škrábanců tolik cítím."

,, Je to první den. Za chvíli to bude v pohodě. Jen bych se s tím nikomu nechlubila. Zmizí to a bolet to přestane. Vážně se omlouvám."

,, Není to moc hluboké nebo něco, že?"

,, Odhrnu ti tričko, tak se nelekni a soustřeď se na silnici," řekla a já cítila jak zvedá tričko.,, Nevěřila bych tomu, že něco takového dokážu. Kdyby to nebylo rukou, tak mlčím. Ale tohle je šílený. Je to trochu hlubší, okolo trochu červené, ale to bude v pohodě. Za tři dny jsi v pořádku a za pár hodin o tom nebudeš ani vědět."

,, Pravda je, že už to nebolí tolik a přestává to. Ale to k milostnému životu prostě patří," odpověděla jsem s úsměvem a natáhla k ní ruku. Lehce mi ji stiskla a vypadala skutečně klidnější.,, Kdy máme být zpátky na firmě?"

,, Říkala, že nejpozději pozítří. Ale samozřejmě, čím dříve, tím lépe."

,, Jsi kdyžtak schopná to vzít za mě? Ono se tu spí dobře, o tom žádná. Ale jde spíše o to, že je tu málo místa."

,, Samozřejmě, že to za tebe klidně vezmu a odřídím. Musíš být celkem utahaná."

,, Trochu mě bolí oči, proto se ptám. Můžeme se klidně prostřídat a bude to v pohodě. Ale po včerejšku jsem nějaká vyřízená."

,, Rozumím. A když už mluvíš o tom včerejšku, nechceš to víc probrat?"

,, Můžeme, pokud je na tom, co probrat. Máme chvilku čas, než dojedeme na místo."

,, Myslím, že je toho dost. Vzhledem k tomu, co jsi včera prožila, bylo by dobré o tom mluvit."

,, Mluvit o tom, že jsi dominantní? Tohle chceš řešit?" zeptala jsem se na rovinu a zahlédla jak sebou mírně škubla a vykulila oči.,, Co je? Je to normální věc, ne?"

,, Já...Jen nechci na tebe s ničím tlačit. Mohl by to pro tebe být šok a důvod k tomu se odemne držet dál. Možná i důvod k větě, že to mezi námi nemůže fungovat," když tohle řekla, zněla poněkud nešťastně. Znělo to, jakoby měla strach. V hlase byli slyšet obavy z pokračování. Snad i strach z toho, jak to mezi námi bude.

,, Dee, musím ti něco říci," řekla jsem a na chvíli na ní pohlédla. Na tváři se jí vykouzlil úsměv a pozorovala mě.

,, Takhle mi nikdo neřekl...," zamyslela se a podívala se z okna.,, Možná už to budou tři roky," řekla a já položila svou ruku na její nohu.,, Pokračuj, chtěla jsi mi něco říct."

,, Když jsem mluvila večer s Chris," začala jsem a volila správná slova.,, Řekla jsem jí, že mi něco tajíš a nechceš mo to říct. A ona na to odpověděla, že ke mě cítíš něco víc a nevíš jak to říct. A měla vlastně pravdu," pokračovala jsem a sledovala silnici.,, Vlastně jsem se prala s podobnými pocity. Jen jsem nevěděla jak to řešit. Měla jsem strach," dořekla jsem a slyšela jak si povzdechla.

,, Tušila jsem, že to s ní budeš řešit. A je to tvoje věc, ale mohla jsi to řešit i semnou."

,, Já vím, ale zkus mě pochopit. Potom, co jsem si prožila, jsem měla strach," odpověděla jsem a zkusila se usmát.,, A proč by to mezi námi nemělo fungovat? Protože jsi dominantní a mě by se to třeba nemuselo líbit?"

,, Třeba právě proto. Mnoho lidí to odsuzuje. Je jim třeba plno věcí nepříjemných a ten vztah pak nefunguje."

,, Vztah? Mám to tak brát, že spolu chodíme?"

,, Sam, ty by jsi to semnou chtěla zkusit?" zeptala se a já měla pocit, že se mi snad zastavilo srdce. Držela mě za ruku a palcem přejížděla po jejím hřbetu.,, Pokud ano, musely bychom to víc probrat. Pokud se ti totiž něco nelíbí, musíš mi to říct. Stejně jako jsem dominantní, dokážu být i romantik."

,, Já se do tebe zamilovala a nechci, aby to skončilo. Chci s tebou trávit volný čas, povídat si, chodit na procházky," začala jsem a vjela již na území Slovenska.,, To, co se stalo včera, se mi opravdu dost líbilo. Nejdříve mě překvapilo, že nechceš, abych se tě dotýkala, pak jsi mi i ruce svázala a o chvíli později jsem ani nic neviděla a nevěděla, co bude dál," zkusila jsem mluvit s klidem, ale dělalo mi to trochu problém.

,, A dost se ti to líbilo. A i ta vzpomínka na to ti dělá problém, že?" zeptala se a já si mírně odkašlala.,, Jen doufám, že kdyby se dělo něco, co nechceš, řekla bys mi to."

,, Samozřejmě, že ano. Ale pravda je taková, že si nemohu nijak stěžovat."

,, A omlouvám se, že jsem tě nechala v tom kempu samotnou. Musela sem pryč."

,, Stalo se něco?"

,, Stalo by se, kdybych neodešla na vzduch. Měla jsem chuť vlézt za tebou, opřít tě o tu chladnou zeď..." nedorekla, protože jsem jí gestem zastavila.

,, A obě víme, co by následovalo dál," dodala jsem a ona se začala smát.

,, Proč nechceš, abych pokračovala A zastavuješ mě uprostřed věty? To se mi nelíbí," řekla a já si povzdechla.

,, Jsme skoro na místě, sedím za volantem a musím udržet pozornost. Stačí ti tyto důvody?"

,, To je pravda. Máš zodpovědnost za naše životy. A tak musíš dávat pozor. To ostatní počká domů nebo na to až nebudeš řídit," řekla a lehce mi rukou přejela po noze. Odbočila jsem k bráně, kde jsem předala papíry a nechala paní, aby mě ohlásila. Když mi dala papíry zpět, řekla číslo skladu a hned jsme se tam vydaly.,, Půjdeš tam ty, nebo já?"

,, Já tam dojdu. Mám to na starost, tak se vším všudy," řekla jsem a vyskočila z kabiny vozu. Papíry jsem předala a vyčkaly na to, až si náklad vyloží. Když vše bylo vyložené, vydal se ke mě jeden z mužů a nesl papíry zpět.

,, Chybí jedna paleta. Mělo jich být třicet tři, ale je jich jen třicet dva. Kde je?"

,, Moc se omlouvám, ale to, co nám naložili, to jsme dovezly.  Pokud vám něco chybí, musíte volat jim," řekla jsem anglicky a chlap vypadal poněkud zoufale. Angličtinu zřejmě moc neovládal a nevěděl kudy kam. Když už jsem uvažovala, že dojdu pro Dee, objevila se a vzala mu papíry z ruky.

,, Jaký je problém?"

,, Chybí jedna paleta se zbožím. Ve vídni jich naložili místo třiceti tří, pouze třicet dva," vysvětlila jsem a podívala se na značně naštvaného muže.

,, Já tu paletu hned chci, potřebujeme to zboží!" křikl lámanou angličtinou. Daisy vytáhla telefon a začala telefonovat firmě, kde jsme nákladku dělaly. Hovor trval snad celou věčnost a já už z muže začínala být trochu nervózní. Když Daisy přišla, na tváři měla úsměv a muži se v německém jazyce, který zjevně uměl lépe, vysvětlila danou situaci a on se souhlasem kývl.

,, Přivezou mu jí večer na své náklady. Byla to jejich chyba a všimli si toho pozdě."

,, Aspoň, že tak," úlevně jsem si oddechla a s mužem se rozloučila.,, Musím někde zastavit a trochu se vydýchat," řekla jsem a natáhla ruku k Dee, která mi jílehce stiskla. Zastavila jsem na blízkém odpočívadle a odešla si sednou na postel.

,, Je ti dobře? Vzala sis prášky?"

,, Na ty sem zapomněla, ale to je jedno. Jen se cítím hrozně unavená."

,, Ty prášky si vezmeš teď a já to řízení vezmu za tebe. Nejsi zvyklá být za volantem tak dlouho. Trochu se třeba prospíš a bude lépe," odpověděla a pevně mě objala.,, Všechno bude dobré."

,, Já vím. Až si odpočinu, budu v pohodě," řekla jsem a natáhla se pro platíčko s léky. Když jsem si to zapila, posadila jsem se na místo spolujezdce a Daisy převzala mé místo. Byla jsem ráda, že to vezme a já nebudu tak hazardovat s naším zdravím. Když jsme vyrazili na cestu, opřela jsem se o sklo a zavřela oči. Kolem se linula hudba a ani  Dee nic neříkala.

,, Klidně spi. Až budu stavět na přestávku, proberu tě.," řekla a krátce mi zajela rukou do vlasů.

,, Nejradši bych měla hlavu u tebe na nohou a natáhla se. Ale to nejde."

,, Kdyby nás chytili policajti, asi bychom to neukecaly na příležitostnou touhu. Ale neříkám, že by se mi to nelíbilo."

,, Co prosím?"

,, Nic, spi a mě si nevšímej. Mluvím hlouposti."

,, Dobře, Dee," šeptla jsem a cítila jak mi těžknou oční víčka a zavírají se.,, Miluju tě," řekla jsem, než se mi zavřely oči a já skutečně usnula.

Děkuji za přečtení kapitoly, hlasy a komentáře. Snad se kapitola líbila a těšíte se na pokračování. Jak na to Daisy asi zareaguje? Jak to bude mezi nimi dál? Bude vše jak má být? Nebo se stane něco nečekaného?